Zviera(tá) na hocikedy 32
Své zvířecí úlovky z Kostariky nám poslala Wicky. Píše: Tolik a ještě mnohem a mnohem více všelijaké divé a divné zvěře bylo k vidění i k focení. Tak posílám něco třeba na pondělí, úterý a až po neděli 
P.S. Ti malovaní tukani mi ráno seděli na zábradlí na balkoně a okukovali co by kde sezobli… a mývalové drze kradli, drzejší než opice.
Co to tu mají k snídani?
Nic tu nemají k sezobnutí.
Já dostal sladkou šťávičku.
Já si ukradnu.
A já si najdu sám něco dobrého.
A já odpočívám.
Co to jako je?
Nic nevidím.
Prý kafe – nic pro nás
Letím pryč…
Nerušit, já si tu hezky visím!
Jedeš, to je moje!
Pojď do vody!
Už mám plný břicho.
Sežeru tě!
Zkus na mě sáhout.
Jago | 22. 2. 2017 St 19:00 | Cesty Zvieratá | 44 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Ne byli zvědaví a byli celkem 3 na tom zábradlí.[2] … A jedovatá. Pralesnička šípová. Indiáni s jejím jedem potírají šípy. Je jedovatá i na dotyk.
[7] Podľa mňa tam jednoducho a bez trikov doletela lietadlom. 
[10] Jak dlouhýýý? Sedm hodin nebo víc? V economy class to musel být požer.
[6]
Tupinambové jedu pralesniček používali k přebarvování peří papoušků.
Wicky, ten krokodýlí úsmev je výborný! super fotografia! a aké má krásne zelené oči! 8 – )
mývalek vyzerá smutný.....
ta puma nevyzerá, žeby chcela niekoho zožrať, skôr ju niečo zaujalo/rozrušilo/naštvalo.....
a čo to teda skúma ta zvedavá opička?
[16]
Fakt jde o jed pralesničky barvířská, která se též řadí mezi pralesničky šípové.
A některé pralesničky jsou i modré.
co tu mají k snídani? pýtajú sa tukani
tu kafe si asi nedáme, tak tu len tak kukáme
a tukáme
[20] no jeden vlk len čumí, čo sú schopní tí ľudia robiť kvôli kráse?! 8 – )
[12] ich papoušci mali nejaké málofarebné perie? 8 – ) mne všetci títo exotickí vtákovia pripadajú krásnofarební a dostatočne pestrí.....
Wicky, aj tá prvá fotka je prima, naozaj vyzerajú ako namaľovaní. a ako párik. ale s tými zobákmi asi musia byť zosynchronizovaní v pohyboch
Pěkný výběr, Wicky.
„Pojď do vody!“ – „…nebo mi aspoň hoď fotoaparát.“ 
[20] A všechny jsou výrazných barev, které mají upozornit případného predátora: Pozor, nejsem jedlý/jedlá.
Pralesnička vypadá jak polodrahokam.
Krásné fotky, Wicky, jen se drž v přiměřené vzdálenosti a nelez – jako obvykle – moc hluboko do sopek.
Vážně se přikrmují kolibříci?
[23] „Mne všetci títo exotickí vtákovia pripadajú krásnofarební a dostatočne pestrí“ No, nám v Mexiku chodil na snídani nějaký celý černý pták (než jsme si přinesli kafe, stačil jí kus pohltit a odnést). Říkali jsme mu „ladrón“, což je španělsky zloděj, ale jak ho nazval pan Linné, to nevím.
[29] To bude tím, že jste zapomněli pozvat pana Linného na snídani.
[23] No ale indiánům se ti zelení ztráceli v zeleným listí, tak si je přibarvovali, aby je v tý zelený džungli viděli. Jinak je tam všechno velký, bujný, šťavnatý a barevný. Zvížata zas nejsou až tak plachý. Nosálové jsou jasný, ti jsou dost společenský, mývalové voprsklí a zlodějský, sotva jsem ubránila flašku s alkoholem a kelímky, vlezli až na verandu do tašky. O opicích je to známé a s leguánem nic nehne, pokud do něj nedloubneš. Bazališkové chodí po vodě a s krokoušem taky nic nehne. Lenochodi byli zvědaví a mravenečník se na stromě nenechal vůbec rušit v hledání mravenců a termitů. Nosiči listí křižovali stezky, že se jeden bál někam šlápnout, papoušci nás všude doprovázeli a řvali jak na lesy. Fůra zvířat, stačilo vejít do džungle a bylo to. Nebo si jen sednout na balkon nebo na pláž, všude divočina. Kdo má rád zvířata, vřele doporučuju.
[30] Ono by nám to bylo houby platné, protože stejně neumíme ani švédsky, ani latinsky. Ale Wicky mi už poslala obrázek.
[11] Dost dlouhý, celkem z posledního ubytování až před dveře domova 28 hodin s transferem, přeletama, čekací dobou na letištích (kterou jsem si zkrátila 4 hodinovou návštěvou Atlanty – jela jsem se podívat do muzea Coca Coly), z Amstu nám nestačili přendat bagáž kvůli zpoždění, tak nahlášení a cesta domů. Kufr byl na cestě dýl, taky z toho dočista „umřel“. (A to jsem těch 7 hodin posunu odečetla). Ty se nějak ztratily v luftu.
[32] Jago, jen bohužel taky neznám správný název – pro nás to byl karibský kos. Drzej jak ti naši.
[27] no na tej fotke to tak vyzerá
ale musia byť asi furt opatrní, aby sa s tými veľkými zobáčiskami navzájom nepraštili
[31] a postretli ste aj nejaké nemilé zverká? nebezpečné hady alebo hmyzáci sa tam vyskytujú asi?
[36] Uvidíš v dalším díle, nějakého plaza mi Wicky poslala.
[28] Kolibříci se přikrmují, ale jen v NP. V La Paz je to soukromý park – velký asi jako Morava, tak si tam ty kolibříky přikrmují. Jsou neuvěřitelné rychlí, vyfotit ho, dalo fakt fušku, nejhorší ale byli ti s mobilama. Když kolibřík přiletěl zatřepetal křidýlky a ulítl, tak jsem měla vyfoceou ruku s mobilem, kolibřík na druhým krmítku, fotím foťákem tak mu nemusím lézt až do tý umělý kytičky. Oni nemají čich, řídí se barvami kytiček. Proto jsou krmítka červená a středovka je výrazně žlutá.
Sopky taky budou, ta poslední byla překrásná, taky jako drahokam. Ještě jsem nestihla poslat Jagovi, nechám ho vydechnout, nemůžu ho přece zahltit. K tomu pak přidám nějaké povídání, ke zvířátkům není třeba.
I květiny a stromy a keře – všecko megavelký, jako v Jurském parku. Jen odněkud vykouknout prazvířata, ale nás doprovázely opice, mravenečníci, mývalové a stromové myši.
[40]
Nějaký mravenec by nebyl?
Rok 2017 je totiž rokem mravence – viz http://tlustjoch.blog.cz/1612/g19
