Zviera na hocikedy 23
Podle mého kočičího kalendáře má dnes svátek kočka Diana. Diana byla, jak známo, římská bohyně lovu, tak se podívejte, jak dopadla tahle minda:
Jak se máš, holoubku?
Co kdybychom si trochu popovídali?
Parbleu! To sem musel vlézt ten paparazzo Jago? Teď je po ptákách!
Jago | 22. 1. 2016 Pia 10:16 | Obrázky Zvieratá | 29 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
btw, ten kočk nevyzerá, žeby si chcela s holoubkem len tak priateľsky popovídat, nojono, lovecký pud sa nezaprie ani v kočkách domácich 
[8] To mi připomnělo jednu básničku z dětství:
Myšičko, myš,
pojď ke mně blíž!
Nepůjdu, kocourku,
nebo mě sníš. 
škoda, že sem už nechodieva Ďuri, ten mal na SW krásny zaujímavý článok o mačkách…
[11] Tak teď už ano. No vidíš, a to ještě nejsi tak stará.
[15] Jestli pražský, to nevím, ale kupodivu jsem ho ve slovníku nenašel. Zajímavé. Ale má svátek 23. března/marca
Ty máš doma kočičí kalendář se jmény koček?
[15]
Minda je jméno kočky.
[18] Ale nepřej si vědět, co říká Slovník nespisovné češtiny. Kdybych to tu napsal, bylo by to na pětinásobné BUBU.
[9] Márne hladám, mapa nepomáha, ale vie, že existuje ešte jedno „Usèz“, celkom maličké, bez zámku, bez ničoo. Musí to byť, tam niekde pri Nimmes tiež. Veď som tam raz na namestí obedoval. Alebo to už len snívam?
[24] Možná hledáš s překlepem, je to Uzes. A je v něm vévodský zámek, do kterého jsme nešli, protože vstupné se nám zdálo poněkud vysoké.
[26] To je práve to nesprávne. (Preklep sem, preklep tam, ano, je to – čo iná u mňa, nie? – preklep, ale ja hladám naozaj Uzès, ale ten „Tvoj Uzes“ to nie je, nemöže byť…)
Môj preklepový Uzès bola celkom mala dedinka s námestíčkom, kde sme pod platanmi obedovali a za víno platili po odhade čašníčky, ktorá flašu vzala do Ruky a cenu odhladla. Podobne aj s obligatnym syrom po obede, tak „by očko“. Žiadny turiisti, nič…Musi to tam niekde byť, lebo my sme sa tak vyhli strašideľnej zácpe na hlavnej route nationale a po dlhotrvajúcom obede, keď zácpa zmizla, sme sa vrátili na hlavnú trasu. Obchádzka mohla byt tak asi desať-pätnásť KM.
Keď som to líčil známym, každý reagoval: „Ako sa ti páčil zámok, to vraj bolo letné sidlo nejakého kráľa…atď.“ Moja odpoveď, že som tam žiadny nevidel, brali s veľkým „nedouménim“.
Preto si myslím, že existuje nejaký dvojník Uzès, o ktorom nikto nič nevie, alebo som podľahol halucinácii?
Preboha! Oprava (preklepy schon wieder!): „žiadni turisti“ a „ruka“ s malým „r“. Germanizmus.
Ale hlavne som chcel dodať, že tento zážitok leží minimálne tridsať rokov späť, ciže sú dve moznosti: Alebo „moje“ Uzès" zaniklo, alebo ten zámok začali stavať neskôr. Odvtedy som tam totiž už nebol…
