Zolotoje kolco v zimě III. - Rostov
Rostov, zvaný též Rostov Veliký, aby se odlišil od Rostova na Donu, je okresní město (32 tisíc duší), ležící 53 km od Jaroslavi na břehu jezera Něro.

Rostov Veliký, kostel sv. Spasitele na tržišti. Foto © Jago, 24. 3. 2010
Je to jedno z nejstarších ruských měst, v tzv. Nestorově kronice (Несторова летопись) se uvádí, že v roce 862 to bylo město, jemuž vládl kníže Rurik. Rostov se stal hlavním městem významného samostatného rostovského knížectví, ale postupně ztrácel svou nezávislost a v letech 1473—1474 se dostal pod úplnou nadvládu Moskvy. Statut města obdržel v roce 1777.
V tzv. Smutné době (Смутное время), jak se nazývá období od vymření dynastie Rurikovců do nástupu dynastie Romanovců v letech 1598 – 1613, charakterizované nesmírným zbídačením země díky boji o moc mezi vlivnými bojary a polsko–švédské intervenci, neuniklo město osudu jiných ruských měst. V roce 1608 bylo vypáleno a vypleněno, ale naštěstí to bylo naposledy, co se mu něco takového přihodilo.
V Rostově se nachází spousta zejména církevních památek, z nichž dvě jsme navštívili. První byl
Spaso-Jakovlevský klášter (Спасо-Яковлевский монастырь)
Kolem roku 1390 byl biskup Jakov, který stál v čele rostovské eparchie, vyhnán z biskupského stolce rozhněvaným rostovským knížetem a obyvateli města, protože jim odmítl vydat k potrestání jakousi ženu. Prchající biskup prý zázračně přeplul jezero Něro na svém plášti a na druhém břehu založil mužský klášter Početí ctnostné Anny, který se po jeho smrti začal nazývat Jakovlevský. Původní (nedochované) stavby byly dřevěné a klášter nebyl opevněný. Kamenných chrámů a hradeb se mu dostalo až po 300 letech. Příznačné pro dobu nedávno minulou je, že jeho dnešní adresa je Engelsova ulice č. 44.

Kostel Proměnění Páně. Foto © Jago, 24. 3. 2010
V blízkém sousedství kláštera stál už od 12. století ženský klášter, který založila manželka rostovského knížete kněžna Marija, která zde byla pochována v klášterním kostele Proměnění Páně (Преображенская церковь Спаса на Песках). Původní dřevěný kostel byl v roce nahrazen kamenným a ten byl v polovině 17. století přestavěn. Do jaké míry, o to se vědci dodnes dohadují. Kněžnin klášter byl v roce 1764 nařízením Kateřiny Veliké zrušen a jeho chrámy byly předány Spaso-jakovlevskému klášteru. Do dnešních dob se zachoval pouze tento.

Spaso-jakovlevský klášter, vstupní brána. Foto © Jago, 24. 3. 2010

Spaso-jakovlevský klášter, celkový pohled. Foto © Jago, 24. 3. 2010
Klášteru se nevedlo příliš dobře. Teprve rostovský metropolita Jona Sysojevič mu výrazně pomohl, když nad hrobem světce Jakova nechal postavit nový kostel a do kamene přestavěl chrám Početí ctnostné Anny.

Spaso-jakovlevský klášter, chrám svatého Dimitrije Rostovského. Foto © Jago, 24. 3. 2010
V tomto chrámu je pochován metropolita rostovský Dimitrij. Chrám je postaven v klasicistním stylu, ale v průběhu výstavby byl zřejmě projekt měněn, takže i při kráse a precisním provedení detailů vypadá celek poněkud divně a ne zcela proporcionálně.

Spaso-jakovlevský klášter, chrám Početí ctnostné Anny. Foto © Jago, 24. 3. 2010
Nejstarší budovu kláštera, chrám Početí ctnostné Anny (собор Зачатия праведной Анны), začali stavět v roce 1686 za metropolity Jona. Původně byl dedikován sv. Trojici a přesvěcen byl v roce 1754. Pozná se podle zlaté hlavní kupole a čtyř menších modrých kupolí posetých zlatými hvězdami. K chrámu je přímo nalepen první jakovlevský kostel (церковь святителя Иакова Ростовского) z roku 1752. Ten byl několikrát přestavován, až byl v letech 1824 – 1836 rozebrán a kompletně přestavěn. V mnohém, včetně zelené kupole, se podobá chrámu svatého Dimitrije, ale je menší.

Spaso-jakovlevský klášter, interiér chrámu svatého Dimitrije Rostovského. Foto © Jago, 24. 3. 2010

Spaso-jakovlevský klášter, interiér chrámu svatého Dimitrije Rostovského. Foto © Jago, 24. 3. 2010
◊ ◊ ◊
Rostovský kreml

Rostovský kreml – plánek. Foto © Jago, 24. 3. 2010
Rostovský kreml je nádherný ohromný komplex. Tento tzv. archijerejský dvůr (Архиерейский двор), příbytek rostovských metropolitů, byl vybudován v letech 1660 – 1690 na Chrámovém náměstí (Соборной площади), kde už stál Uspenský chrám se zvonicí.
Jeho vznik souvisí s návratem metropolity Jony Sysojeviče z Moskvy, kde zastupoval patriarchu Nikona v době, po kterou byl u cara v nemilosti. Znamenal v podstatě odchod do vyhnanství, protože mu bylo nařízeno odjet do Rostova a neopouštět jej. Iona však byl člověk činorodý a energický a rozhodl se napřít všechny síly k přeměně Rostova na skutečně veliké centrum duchovního života. Nechal tedy mimo jiné přestavět a dobudovat tzv.
Archijerejský dvůr.
Jak už název napovídá, šlo o sídlo metropolity rostovského (archijerej je v pravoslavné církvi název duchovních čtyř nejvyšších hodností: biskupa, arcibiskupa, metropolity a patriarchy). Ten rostovský neplnil svou funkci dlouho. V roce 1778 bylo sídlo metropolity přestěhováno do Jaroslavi a rostovský komplex v podstatě nikdo nepotřeboval. Chrámy a budovy začaly postupně chátrat a na počátku 19. století dokonce padly návrhy rozebrat jej na stavební materiál. Rostovští občané se naštěstí ukázali jako patrioti. Vyprosili si zachování své architektonické památky a v roce 1880 se na jejich náklady začalo s obnovou. V roce 1883 bylo otevřeno Muzeum církevních pamětihodností.
V roce 1953 zasáhla rostovský kreml smršť, která poškodila všechny jeho budovy, shodila kupole a střechy chrámů a velice utrpěly všechny stavby.

Rostovský kreml, kostel Ochranitelky. Foto © Jago 24. 3. 2010
Kostel Ochranitelky (церковь Одигитрии) byl postaven až po smrti Jony Sysojeviče v roce 1693 (některé zdroje uvádějí rok 1698). V současnosti zde sídlí správa areálu.

Rostovský kreml, kostel Vzkříšení Krista. Foto © Jago 24. 3. 2010
Tento kostel se nachází nad severní branou kremlu a byl to první zde postavený kostel tohoto typu. Není to pouhý kostel, ale celý složitý architektonický komplex.

Rostovský kreml, Červený palác a kostel sv. Jana Křtitele. Foto © Jago 24. 3. 2010
Červený palác (Красная палата) je největší budovou kremlu. Byl určen k přijímání vysokých návštěv, ale po přestěhování sídla metropolity do Jaroslavi ztratil svůj význam, protože papaláši přestali do Rostova jezdit. V 19. století bylo zchátralé horní patro přeměněno na skladiště vína a soli.
Vzadu vykukující kostel sv. Jana Křtitele byl postaven až po smrti Jony Sysojeviče. Stojí nad západní branou areálu.
Uspenský chrám

Rostov, Uspenský chrám, stav v březnu 2010.
Foto © Jago
Uspenský chrám je hlavním rostovským chrámem. Byl postaven v roce 1512 a je to už pátý chrám stojící na tomto místě. Prameny uvádějí, že jeho stavitelé se zřejmě inspirovali Uspenským chrámem v Moskvě. Za sovětských časů se chrámu vedlo prabídně. V roce 1922 bylo odtud odvezeno mnoho cenností, ale bohoslužby pokračovaly ještě 13 let. V roce 1930 bylo zakázáno zvonit a v roce 1935 byl chrám uzavřen a až do roku 1953 sloužil jako skladiště továrny na cikorku a kávu. V tomto roce ho velice poškodila smršť, a tak byl předán muzeu, které ovšem nemělo peníze ani na jeho údržbu, natož obnovu. Ještě v roce 1964 byl stav interiérů popisován jako „těžký“ a tak tomu bylo až do 90. let, kdy začaly restaurační práce. Z toho, co jsem viděl, se zdá, že trvají dodnes.

Rostov, Uspenský chrám, fresky. Foto © Jago 24. 3. 2010
Zdá se, že na renovaci chrámu se bude ještě hodně dlouho pracovat.

Rostovský kreml, zvonice. Foto © Jago 24. 3. 2010
Vedle Uspenského chrámu stojí zvonice postavená v letech 1682 – 1687. Je v provozu, ale navštívit ji lze jen v jednu hodinu, a to za odborného doprovodu. Když jsem viděl, kolik a jakých zvonů na ní visí, ani se nedivím – když začnou zvonit, musí to být kravál ukrutný

Rostovský kreml, zvonice zblízka. Foto © Jago 24. 3. 2010
Na zvonici visí celkem 15 zvonů a každý má své jméno, i když čtyři z nich se jmenují Bezejmenný. Největší macek (na obrázku vlevo) pochází z roku 1681, byl pojmenován Sysoj na počest otce metropolity Jony a váží 2000 pudů tj. 32 tun. Vedle něj je Mnohomilostný (Полиелейный) z roku 1687, vážící 1000 pudů tj 16 tun. Další zvony už jsou menší, ale ani jeden nemá pod metrák.
◊ ◊ ◊

Foto © Jago 24. 3. 2010
V Rostově se nachází ještě spousta dalších pamětihodností, ale času na jejich prohlídku bylo málo. Tak už přidám jen jeden snímek pěkného ruského domečku.
Poznámka: Omlouvám se, že některé obrázky nejsou nic moc. Občas chumelilo a můj aparát zobrazil i sněhové vločky.
Předchozí části:
Zolotoje kolco v zimě I – Sergijev Posad
Zolotoje kolco v zimě II – Uglič
Jago | 24. 3. 2013 Ne 16:47 | Architektúra Cesty Obrázky | 17 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Při pohledu na titulní fotografii jsem se lekl. V Rostově na Donu jsem byl, že by mi toto uniklo?
Kdo financuje restaurační práce? Stát? Církev? Jiní mecenáši?
[2] Co jsem koukal do ruských pramenů, tak rostovský kreml hodně sponzoři a něco církev. Když se podíváš na plánek kremlu, tak pod č. 6 je hotel. O státním podílu jsem nic nečetl, ale asi také bude.
Pekné.
Tie iónske a korintské stĺpy majú telo fakt hladké (bez kanelúr), či len zle vidím?
[6] Holt, klasicistní kamenári už boli lenivší než tí antickí. Kanelovať sa im nechcelo, holúbkom.
ruský domeček naozaj peknučký. a tie fotky sú dobré, tie vločky tam patria. jazero by nebolo?
Překvapuje mě, že zvony zřejmě ve své většině přečkaly bez úhony válku… Spousta našich zvonů takové štěstí neměla.
[10] Jazero by nebolo, v naší blízkosti k němu nebyla prohrabaná cesta.
[13] Nenosím, nepustili by mě s nimi do letadla. Navíc předchozí den v Ugliči jsem se pustil přes trávník a zapadl skoro po kolena. Kromě toho: Co bys viděla na zamrzlé a zasněžené vodní ploše?
[14]
Možná bys tam viděl лебедъ.
Ty jsou proslavené.