Zahájenie roku
Zámok Neuschwanstein som doteraz na vlastné oči nevidel, hoci minulý rok sa mi to takmer podarilo. Napokon to ale dopadlo inak… no, snáď to tohto roku vyjde. 
Zatiaľ som si (s pomocou mojej najmilšej a mláďat) počas prvých troch dní roka poskladal aspoň takýto.
lojzo | 5. 1. 2016 Ut 21:19 | Hobby Obrázky | 26 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Tak to gratuluji, tohle jsem bohužel nikdy pořádně neuměl. Ovšem otázka je, co dál, Rozbourat a skládat znova? Pucle s nadšením skládala babička mé choti a stěny jejího obydlí byly ověšeny hotovými díly. Já bych si něco takového do bytu nepověsil, a to nejen pro nedostatek místa.
Neuschwanstein sice vypadá pěkně a romanticky, ale navštívil jsem ho jednou a ten příšerný vršek, jehož část bylo třeba zdolat pěšky, mi nadosmrti stačil.
[1] „Rozbourat a skládat znova?“ Presne tak. Ani toto puzzle sme neskladali po prvýkrát – a asi ani posledný.
Pěkná stavba lojzo, well done! Taky skládačky po zhotovení bourám. 
[4] Taky bourám – ale s těžkým srdcem. Co když se to příště nepovede?
No tak šup šup… dokud je trochu zasněžený jako na obrázku.
Ale on je krásný i v létě.
[5] Naopak – napřed sborka, potom rozborka. Ovšem na vojně obojí v řádu vteřin čili sekund.
[3] No, teď už máš fotku, tak budeš příště vědět, co kam patří. 
[9] Vidíš, to ma nenapadlo! Vyrovnám zvislice, vytlačím v mierke 1:1 a nabudúce budem skladať na nej! 
Ani sekundu som doteraz pri podobnej zábave nevydržal. To len „zíram“ na vnúčata. Ja by som to hneď vyhodil von oknom. Taký zlý som.
[12] Ja som svoje prvé puzzle dostal, keď som mal 10 rokov, darček z kapitalistického Rakúska (u nás ešte také niečo v obchodoch nebolo). Bol to 500-kusový portrét tigra, dodnes ho mám pred očami, hoci fyzicky kamsi zmizol. Skladali sme ho niekoľko týždňov s bratom a dvoma kamarátmi.
Odvtedy som vášnivý puzzlista, na päťstovku mi dnes obvykle stačí jedno popoludnie a večer.
„Zámok Neuschwanstein som doteraz na vlastné oči nevidel“ Tak s uspokojením hlásim, že to už neplatí!
[19] A vydrápal jsi se až k němu, nebo jsi na něj jenom koukal zdola od hospody?
[20] Až k nemu, na nádvorie. Len dnu sme nešli, lebo vystáť ten rad na lístky by asi trvalo dlhšie než samotná prehliadka. Tak sme sa prešli ešte k výhľadu z mosta a na Hohenschwangau.
(Budú aj fotky, ale až o pár dní.)
[21] „Budú aj fotky, ale až o pár dní.“ – Napřed je nakrájíš na nepravidelné dílky a zamícháš, ať tu v Kavárničce nesedíme jen tak.
[21] Předpokládám, že tam pořád ještě mají turnikety a vstupy rozplánované po půlhodinách. Když jsme tam byli my, turniket se rozbil a pořadatelé nás přes něj přetahovali, což byla docela psina.
