Vzhůru do lesa!
Dostali jsme prázdninový pozdrav od Kety:
Ahoj, Jago,


Foto © kety 16.7.2013

Foto © kety 16.7.2013

Foto © kety 16.7.2013
Že by rostly i teď, v těch vedrech?
Jago | 26. 7. 2013 Pia 12:11 | Obrázky Príroda | 21 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Rastú. Dnes doniesli naši za pol tašky, predvčerom vyše košíka. A to sa už týždeň náš jedálny lístok skladá prakticky len z hubových pokrmov. :-/
[1] Váš jídelníček ti závidím. U nás je takové sucho, že hrozí lesní požáry.
BTW: Ta moucha na třetím obrázku je pěkná, ale namáhá se zbytečně – křemenáče nečerviví.
„To bys nevěřil, co jsem dneska viděl suchejch hub..“
„Tys byl v lese?“
„Ne, v hospodě na Růžku došlo pivo.“
Krásné úlovky, kety – gratuluju! Tohle je jedna z věcí, které se mi vyhýbají. Houby poznám, tak radši nic nesbírám.
[5] Musíš přijet na školení. Byli tam s námi dva malí kluci, prvňáci, a sbírali jak o život. Dokonce občas i mi rovnou před nosem.
[7] Kde vidíš nějakého červa?! Každý druhý dospělý pravák červiví velmi rychle, to jo, ale tyhle byly ukázkové. Nebudu přece fotit houbu těsně před smrtí! Možná myslíš ty slimáčí kousance na prvním hříbku?
[8] Ten menší kousanec odhaluje, že uvnitř plodnice jsou dirky. Pokud se nejedná o dnes populární „křehčení“, řekl bych, že je tam nadělali červíci. I na druhém obrázku jsou v klobouku jakési dírky.
Mně mírně „chycená“ houba třeba ve smaženici nevadí, moje babička říkala, že je to maso jako maso. Nesmí se ovšem dát sušit, protože se záhy zjistí, že uvnitř skrytá kohorta červíků vylezla a tu houbu poponesla kousek dál.
[6] Díky za pozvání, až mi to vyjde, přijedu ráda. Jistě ale ne kvůli školení o houbách.
[7] Když jsme bydleli v Hamiltonu, stavil se u nás Jarda Liška, který cestoval autostopem přes snad půl Kanady. Vzali jsme ho na krátký bicyklo výlet, a hned našel asi 9 krásných muchomůrek růžových. Doma jsme je pak upravili stylem ala šnycl. Takže asi to místama celkem zběsile roste.
kety, to je krása! Tady u nás nemohu na žádné houby natrefit a že jsou tu lesy kolem Helfštýna. Ovšem jsem tu „nová“, tak si musím svoje místa teprve najít.
[10] Tak neváhej a sbírej, hříbka si (většinou) nespleteš. A co domorodci, ti chodí na houby?
[12] Myslíš? Abych nenatrhala nějaké žlučohřiby, ty prej moc dobře nechutnají. Zajímavé, že se zmiňuješ o domorodcích. O houbaření tu nikdo nijak nehoruje, a nikdy jsem nikoho neviděla, že by z lesíku vlekl košík s houbami. Takže asi spíš ne než jo. Ono je rychlejší a bezpečnější koupit houby v krámě. Snad ani v tržnici nikdo čerstvě nasbírané houby neprodává. Ale letos jsem vlastně v místní tržnici ještě nebyla.
Tady se lidi věnujou spíš rybaření a poflakování u vody nebo na vodě.
[13] Aha, u vás to bude asi jako ve Švédsku. Tam také znají jako houby jen žampiony ze supermarketu. Když tam byli příbuzní na dovolené na chatě a nosili z lesa spousty hub, Švédi se sbíhali a prorokovali jim tutovou smrt.
BTW: Žlučák se pozná perfektně: Má síťovanou nohu a starší výtrusnice jsou růžové. Jedovatý přímo není, malé jedince lze v pochybnostech lehce ochutnat.
[14] No tak dobrá, až něco najdu, tak to vyfotím a s tebou, kety a lojzem prokonzultuju, zda se vám to podobá. Mimochodem, ve slušně zásobeném supermarketu je toho obvykle víc než jen žampióny – ty bývají v bílé a hnědé variantě, pak portabella s velikým kloboukem na řízky, hlíva ústřičná a ještě cosi jiného, co si teď už nevzpomínám, co to bylo. Avšak suchohřiby jsem tam kupodivu neviděla, že by tu nerostly?
[15] Jasně, všechno z umělého chovu.
BTW: Ten kufr od auta, co o něm ten učitel psal, byl naplněn právě suchohřiby. Ale Kanada je velká…
[16] Však víš, jak to chodí. Každej vykřikuje cosi o bezpečnosti a lidi jsou už z toho tak zblbnutí, že si raděj koupí za přiměřenou cenu jedlou pochutinu z umělé líhně, než aby se někam plahočili a nakonec pak ještě třeba natáhli bačkory. A kde pan učitel ty suchohřiby nasbíral, to v té knížce nepsal?
[17] Bohužel, na lokalizaci si nevzpomínám a knížka je někde hluboko v útrobách mé knihovny.
[18] Nevadí, třeba to bude na internetu. Víš ještě, jak se ta knížka jmenovala? Ke všemu tady ani není žádný pořádný les. Včera jsem se pokoušela Silvinku zlákat k procházce na „liščí stezku“, což je taková pěšina mezi nějakejma stromama a křovím, jestli třeba není obrostlá houbami, ale ani jsme tam nedošly. Takže se můžeme pochlubit jenom jednou blonďatou chlupatou housenkou.
[19] Tak bohužel, možná až při optimalizaci (=vyklízení) knihovny, k níž možná taky jednou dojde.