Vždyť přece létat je snadné

Chystáte se na dovolenou, poletíte letadlem a máte obavy z letu? Snad vám k jejich rozptýlení pomůže tenhle můj příběh:
Letadlem se přemisťuji poměrně hodně a rád a pokládaje se za protřelého vzdušného cestovatele, pozoruji s blazeovaným nadhledem ty spolucestující, kteří se létat bojí a do letadla vstupují s tím, že ten kolos určitě spadne a oni už své rodné nikdy neuvidí. Instrukce o bezpečnosti na palubě, které před každým startem demonstrují palubní monitory nebo pohledné letušky či letušáci, už ani nevnímám, protože jsem je slyšel tolikrát, že bych je mohl odříkávat za ně. Vždyť přece létat je snadné…

99-letadlo-1
To jsem si myslel až do oné středy 20. května 2009, kdy jsem se vracel ze svého oblíbeného města na Jezeře do Prahy…
     

Začalo to jako vždycky. Vstoupil jsem na palubu Airbusu A319, usedl na vyhrazené místo, vypnul mobil, zapnul bezpečnostní pás a ponořil se do četby palubního tisku. Letadlo se důstojně odšouralo na začátek startovní dráhy, pak zavyly motory a kovový oř vyrazil vpřed. Až potud bylo všechno v pořádku, ale pak se to stalo.

Nabrali jsme slušnou rychlost, jenže místo očekávaného vzletu se najednou ozvaly jakési drsné zvuky, letadlo začalo prudce brzdit a nakonec se úplně zastavilo. Z palubního rozhlasu se ozvalo jakési hlášení ve francouzštině, ze kterého jsem vytušil, že stalo cosi neblahého. Jaké že byly ty zatracené havarijní instrukce? Jediné, co se mi vybavilo, byla věta „In case of loss of cabin pressure oxygen masks will be released automatically.“ Žádné kyslíkové škrabošky se však neobjevily a ani letušky nevypadaly na to, že by se chystaly aktivovat únikové skluzavky. Usoudil jsem tedy, že půjde o nějakou banální záležitost, např. že se vracíme pro nějakého opožděného VIP pasažéra.

Letadlo se opět dalo do pomalého pohybu a z palubního rozhlasu konečně zazněla poctivá angličtina, sdělující, že se přesouváme na nouzovou stojánku a že máme zachovat klid. Já ho zachoval, ovšem jen do té doby, než jsem vykoukl z okénka a zjistil, že jsme obklopeni hasičskou technikou v plné pohotovosti.

99-letadlo-2 Zatrnulo mi a začal jsem přemýšlet, jestli moje pojištění zahrnuje i převoz ostatků do vlasti. Hasba se však nekonala. Jedno z těch červených vozidel přijelo k východu z letadla a vysunulo jakousi plošinu, na níž stál ten hlavní (nebo nejodvážnější?) hasič.

99-letadlo-3 Bylo mu otevřeno a on zmizel v pilotní kabině. Zřejmě jen informoval posádku o situaci, protože za chvíli zmizel.

Po nějaké době před nás předstoupil kapitán a ujistil nás, že se vlastně nic nestalo. Že se nám jen připletlo do cesty nějaké přistávající letadlo a on, abychom se s ním nesrazili, musel razantně dupnout na brzdu. V důsledku čehož se musí vyměnit kolo a vůbec je třeba celý stroj důkladně očenichat, jestli z něj něco neupadlo. Ať se nevzrušujeme, protože to nebude trvat dlouho. Zatím můžeme žvýkat buráky, které nám budou rozdány dík laskavosti letecké společnosti.

99-letadlo-4

Letušky mezitím zjišťovaly, zda někdo nedoznal újmy na zdraví. Nedoznal, pouze jedna pasažérka utrpěla menší šok, takže hasičská auta, která mezitím odjela, byla nahrazena sanitkou a k letadlu byly přistaveny schody, na něž byla postižená vyvedena a svěřena do odborné péče. Zajímavé bylo, že se dostavila i policie v zelených vestách. Proč, to nevím, možná ze zvědavosti, možná měla za úkol dohlédnout, aby se cestující nepotloukali po letišti.

99-letadlo-5  Po nějaké době se na palubu dostavil jakýsi muž s úředně vyhlížejícím papírem v ruce. Jak jsem správně vytušil, přinesl kapitánovi k podpisu protokol, že už je všechno v pořádku a můžeme se vydat na cestu. Učinili jsme tak a po půldruhé hodině jsme s dvouhodinovým zpožděním přistáli na ruzyňském letišti za mohutného potlesku méně otrlých pasažérů.

99-letadlo-6

Celá příhoda by se mohla zdát banální, ale když jsem si uvědomil, že díky kiksu nějakého lidského faktoru – ať už seděl kdekoliv – jsme to mohli naprat do druhého stroje a nechtěně se stát objekty grilovací párty… Naštěstí jediné, co možná při té cestě utrpělo, byla moje játra. Letuška mě totiž po celý let plynule zásobovala šampaňským, abych oslavil zdařilý útěk z hrobníkovy lopaty.

99-letadlo-7  

Omluvte, prosím nevalnou kvalitu obrázků. Nejsem žádný válečný fotoreportér a ani můj přístroj nepatřil k vrcholům zobrazovací techniky.

A ještě poznámka k tomu potlesku cestujících po zdařilém přistání: Podle mých pozorování tleskají pouze slovanští pasažéři, zpravidla naši turisté, a z Rusů jen ti, co jsou v době přistání ještě jakžtakž střízliví. Proč to ti lidé dělají, nevím, na Západě nějak není tleskání zvykem. Ostatně piloti, kteří jsou hermeticky uzavření v pilotní kabině, stejně žádný potlesk neslyší.

Pokud se vám zdá toto povídání povědomé, pak vězte, že jde o recyklát, který kdysi vyšel na Sharkanově webu.

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

jednorožec | 27. 6. 2018 St 2:05 |   [1]

Bravo! Fajn článek.

Potlesk od určitě převážně ne-slovanských, anglosaských pasažérů jsem zažil. „Dodgy“ (vachrlaté) přistání v mlze. Vyhrožovali nám alternativními letišti, ale kníratý Brit to bezvadně poslepu položil v Bostonu, Massachusetts, aniž bychom skončili, jako kdysi dávno balíky čaje, v jejich blízkém přístavu. Oceněno.

reagovať

TlusŤjochweb | 27. 6. 2018 St 11:52 |   [2]

Třeba je to klaka.

reagovať

Oby | 27. 6. 2018 St 12:59 |   [3]

Tož díky za uklidnění. Letíme s dcerou v září a jestli nás s tím šampáněm vynechají, ať si mě nepřejou. ;-)

reagovať

Wicky | 28. 6. 2018 Št 20:28 |   [4]

Jak všichni jstě víte tleská se v trupu letadla TVS, kterýže to kdysi začal netušeno, ale někdy se mi stane, že slyším nějaké plácání i na pravidelné lince, přičemž ostatní pasažéři se rozhlížejí, co se to vlastně děje a proč ten sporadický potlesk a komu určeno…? Netleskám jen někdy lehce protočím oči, že by se to ti naši TVS turisti už mohli odnaučit.
No hlavně, že to dobře dopadlo a že pilot stačil dupnout na brzdy a ten kolos ukočíroval! :-)

reagovať

lojzo | 28. 6. 2018 Št 20:32 |   [5]

[4] „Jak všichni jstě víte tleská se v trupu letadla TVS“ Všetci nevieme. Ja dokonca neviem ani čo je lietadlo TVS.

reagovať

Wicky | 28. 6. 2018 Št 21:29 |   [6]

[5] Travel Servis. ;-)

reagovať

lojzo | 28. 6. 2018 Št 21:31 |   [7]

[6] Ahá! Tak poviem hneď po našom, že čártr! ;-)

reagovať

Jago | 28. 6. 2018 Št 22:11 |   [8]

[3] Musím přiznat, že jsem cestoval v business class a že to bylo před devíti roky, kdy ještě letecké společnosti nebyly tak lakomé. I když pamatuji časy, kdy byl šampus i v economy class (aspoň u Swissairu) a občerstvení se podávalo i na trase Curych – Ženeva (doba letu cca 40 minut). Ale to bylo ještě v minulém století. :-(

reagovať

SV | 29. 6. 2018 Pia 10:45 |   [9]

[5] + [7] nepoznám ani jedno ani druhé, ale to neva ;-)

reagovať

SV | 29. 6. 2018 Pia 10:46 |   [10]

hlavneže je Jago ok a píše nám to tu! ;-)

reagovať

D.n.web | 1. 7. 2018 Ne 5:54 |   [11]

[8] Já ještě pamatuji občerstvení na lince Praha – Brno s JAK-40.
To se ještě neopravovala D1, neboť nebyla.

reagovať

Jago | 1. 7. 2018 Ne 19:36 |   [12]

[11] Copak Jak 40, ale IL 14, to bylo dílo! Letěl jsem s ním z Košic do Prahy. ;-)

reagovať

lojzo | 1. 7. 2018 Ne 19:38 |   [13]

[12] Ja zo Sliača do Bratislavy! ;-)

reagovať

SV | 2. 7. 2018 Po 8:51 |   [14]

[13] vyhliadkový let? ;-)

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu La Scala Regia (Královské schodiště)

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod