Vylezl jsem na Lucernu
Nebojte se, nešplhal jsem v opilosti na kandelábr, ale navštívil jsem terasy paláce Lucerna, které byly od středy 21. do pátku 23. října zpřístupněny veřejnosti. Řekl jsem si, že by odtamtud mohl být zajímavý pohled na matičku Prahu.
Přišel jsem do pasáže v pátek hodinu před koncem celé akce a zděsil jsem se: Fronta zájemců se táhla od vchodu ve Štěpánské až k populárnímu koňovi kousek od vchodu z Vodičkoy ulice.
Už už jsem chtěl návštěvu vzdát, ale naštěstí mi známý, s nímž jsem tam měl sraz, poradil, abych šel pěšky po schodišti. Ta fronta totiž stála na páternoster a schodiště bylo volné. I vyrazil jsem. To jsem ovšem netušil, že mi bude šlapat do šestého patra, tedy s mezaninem sedm vysokých předválečných pater a nahoře že je také ještě pár schodů. No, raději jsem je nepočítal a vyfuněl jsem to. Naskytl se mi zajímavý pohled.
Pořadatelé akce slibovali, že nahoře se budou konat jakési farmářské trhy a terasa prý bude zpestřena i živou kozou. Kozu jsem neviděl (asi jí byla zima) a z farmářských trhů se vyklubal jeden stánek, v němž se prodávala mj. jablka a jablečný mošt. Myslím, že to bylo nakonec dobře, protože lidí tam bylo spousta a s kozou a dalšími trhovci by se na terasy těžko vešli.
Takže jsem se prodral davem k zábradlí, vyfotil zajímavý pohled na Hradčany a šlapal zpátky. Dlužno říct, že jsem sešel jen asi dvacet schodů a ze 6. patra jsem dojel dolů páternosterem. Schody mi nějak nesvědčí.
BTW: V tom bytě v popředí bych chtěl bydlet. 
Jago | 22. 10. 2016 So 16:00 | Aktuality Obrázky | 24 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Vlk se napil kalvadosu (z jablek) a koza zůstala celá.
Pěkný to pohled na Hrad.
Já se díky kotelníkovi kdysi dostal na střechu Světozoru (je to od Lucerny přes ulici) a kochal jsem se velice i bez jablek a bez kozy.
[4] Dalo by se to chápat jako přechodná ztráta soudnosti. Ale přežil jsem, i když nohy mě bolí ještě dneska.
[5]
Na bolavé nohy je Opodeldok, jak praví klasik.
Ke kotelníkovi na střechu se dál jet výtahem.
Hezká reportáž, díky.
Podle oken to vypadá, že by tam mohlo být několik ateliérů. Maličko závidím.
[12] Fajn, tak až zase někdy přijedeš, můžeme tam zajít. 
S tím páternosterem tam jsme jako študentíci blbli a nevystoupili v posledním, nebo nejdolejším patře. Samozřejmě se nic drastického nestane, nikoho to nesešrotuje ani nevyklopí!
[15] Ale dlouho mi to trvalo, než jsem přišel na to, že ta kabina nevisí, ale drží na tažném zařízení na nějakém kloubu ze zadní strany, takže je pořád stejně orientovaná.
BTW: Moc těch páternosterů už asi nezbývá. Tohle je třetí, který jsem viděl v chodu. Jeden mají v ČNB a druhý na ministerstvu financí v Lazarské.
A o tohle jsem přišel… No nic, ono to určitě nebylo naposled.
Ale v tom bytě v popředí bych bydlet nechtěl. když vidim ten plech ze všech stran – hele zahrada nezahrada, v létě bych tam pošel
[16] Bývaly páternostery v Dejvicích na strojárně a elektrotechnice… Ale to už bude deset let, co jsem tam byl naposled…
Aj my sme sa v paternosteri navozili dosť, počas gympla na brigáde v Dederónii. Hrávali sme tam „pumu“ (kto nepoznáte – to sa skríkne"puma!" a všetci hráči sa musia hodiť na zem, tam kde práve sú), a živo si pamätám tie vyjavené pohľady miestnych, keď na prízemí chceli nastúpiť do kabíny, ale v tej už na podlahe ležalo cez seba pár chalanov.
[20]
Pamatuji jeden v Hradci Králové – když se přežil první šok, jak to nahoře přeskočilo na druhou stranu, jezdili jsme pořád dokola.
[21] ano, aj mne. dobre sa odtiaľ fotia strechofotky. a možno by som sa aj cítila ako kočka
