Výlet do Dánska II. – Město Vejle
Vejle (vyslov „Vajle“) je město na jihovýchodě Jutského poloostrova na břehu Vejlefjordu, kde se stékají řeky Vejle a Grejs. V lednu 2012 mělo 51 804 obyvatel a je to deváté největší město v Dánsku.
Jméno města je odvozeno ze starodánského slova wæthel (fjord). První písemná zmínka o něm pochází z roku 1256 a první městská tržní práva mu udělil v roce 1327 král Waldemar III. Archeologické nálezy však ukazují, že zdejší lokalita byla osídlena daleko dříve. Ve středověku to bylo tržní město, jeho význam vzrostl v 19. století díky železnici a novému přístavu.
Stavby

Pravděpodobný vzhled Vejle ve XIV. století. Model, Sct. Nicolai Kirke. Foto © Jago 2012
Historické jádro leželo na ostrově, ale ze středověku se toho zde moc nezachovalo, většina staveb pochází z 19. a 20. století. Dnes je tu spousta pěkných moderních budov, ale těmi vás až na jednu výjimku zatěžovat nebudu.
Svou procházku začneme církevními stavbami. Jako první jsme navštívili kostel sv. Norberta.

Vejle, kostel sv. Norberta (Sct. Norberts Kirke).
Foto © Jago 2012
Tento římskokatolický farní kostel byl postaven v letech 1922 – 1924 podle návrhu architekta F. Wipflera. Vysvěcen byl v roce 1924 a patřil ke špitálu sv. Marie.

Vejle, Sct. Norberts Kirke, křížová cesta. Foto © Jago 2012
Vnitřek kostela je na římskokatolické poměry dost skromný. Nás zaujala tahle moderní křížová cesta (Korsvejen).
Kostel Našeho Spasitele

Vejle, kostel Našeho Spasitele (Vor Frelsers Kirke).
Foto © Jago 2012
Tento kostel je trochu starší než předchozí, ale ne o moc. Byl také postaven ve 20. století.

Vejle, varhany v kostele Našeho Spasitele. Foto © Jago 2012
Je to protestantský kostel, tudíž je stroze vybavený. Nás zaujaly tyto varhany.
Kostel sv. Mikuláše

Vejle, kostel sv. Mikuláše (Sct. Nicolai Kirke). Foto © Jago 2012
Kostel, zasvěcený patronu námořníků a obchodníků, je nejstarší budovou ve Vejle. Byl postaven kolem roku 1250 v pozdně románském stylu, ve 14. století byl přestavěn ve stylu gotickém. Za třicetileté války byl vážně poškozen a v letech 1744, 1855 –1856, 1887 – 1888 a 1964 –1966 prošel dalšími velkými rekonstrukcemi. Jeho věž je vysoká 27,2 metru.

Vejle, oltář v kostele sv. Mikuláše. Foto © Jago 2012

Vejle, okna v kostele sv. Mikuláše. Foto © Jago 2012

Vejle, interiér kostela sv. Mikuláše. Foto © Jago 2012
Tato mříž v kostelní kapli chrání před zvědavými turisty zajímavou kuriozitu, jíž je
Mumie ženy z Haraldskæru

Mumie ženy z Haraldskæru. Foto © Jago 2012
Tato mumie byla nalezena v roce 1835 v bažinách u Haraldskæru (Haraldskjæru). Původně se mělo za to, že je to královna Gunnhilda (pravděpodobně dcera krále Gorma Starého), manželka norského krále Erika Krvavá sekera (Eirik Blodøks). Podle eposu Jomsvikinga saga se Gunnhilda vrátila okolo roku 977 do Dánska, kde byla z rozkazu Haralda Modrozuba utopena v bažině. Radiokarbonové datování však prokázalo, že tělo je podstatně starší (kolem roku 490 př. n. l.).
Opusťme kostely (víc už jich stejně v centru Vejle není) a věnujme se některým světským stavbám.
Radnice

Vejle, radnice. Foto © Jago 2012
Radnice ve Vejle (Vejle Rådhus) byla postavena podle plánů dánského architekta Lehndorfa v letech 1878 – 1879. Je to již čtvrtá zdejší radniční budova a stojí na základech středověkého kláštera. Na radnici je (a dodnes denně zvoní) původní klášterní zvon.
Staré zlatnictví

Vejle, Staré zlatnictví. Foto © Jago 2012
Zdejší pěší zóna neoplývá zajímavými stavbami, výjimkou je Staré zlatnictví (Den Gamle Goldsmedie). Zlatnictví je zde dodnes.
Skulptury na pěší zóně
Následující tři artefakty jsem objevil na internetu ještě před odjezdem do Dánska, takže jsme šli najisto.
Fontána

Vejle, fontána na pěší zóně. Foto © Jago 2012

Vejle, detaily fontány na pěší zóně. Foto © Jago 2012
Pozoruhodná fontána. Monstrum podobné koni stojící na zadních nohou na kameni podobnému kameni z Jellingu (viz díl I.), ale bez nápisu. Kůň brání kámen před midgardským hadem, který tvoří žulovou obrubu fontány a ze zvednuté hlavy stříká na koně vodu. Ještě ne zcela dospělí národní lvi (z dánského národního erbu) jedou na rybách stříkajících vodu mezi středověké domy ve Vejle. Domy jsou vytesány z kamene a jako vize se vynořují z vody. Fontána byla inaugurována 3. listopadu 2001 a podrobnější výklad jejího autora Pontuse Kjerrmana najdete (v angličtině) tady.
Pítko

Vejle, napajedlo na pěší zóně. Foto © Jago 2012
Anděl – kočka se opírá o kámen, na němž je vyobrazeno fiktivní zvíře, hledící na midgardského hada ve fontáně. Podrobnější výklad autora opět najdete tady.
Lavička

Vejle, lavička na pěší zóně. Foto © Jago 2012
Dvě bronzové pohádkové bytosti se drží za ruce a lákají kolemjdoucí k posezení a obdivování fontány a pítka. Naši potomci odolali, protože právě přestalo pršet a sedátko bylo mokré.
Ve Vejle je rozličných pomníků a soch spousta. Jedna větší stojí na náměstí před nádražím.

Vejle, socha před nádražím. Foto © Jago 2012
Žulové dílo dánského umělce Bjørna Nørgaarda je vysoké 8,5 metru a je pokryto basreliéfy s biblickými motivy.

Vejle, poněkud hanbatý artefakt. Foto © Jago 2012
Nepodařilo se mi zjistit, co představuje tento několik metrů vysoký monument. Ale určitě je v něm zašifrovaná nějaká severská symbolika.
Vejlefjord a přístav

Vejle, dálniční most přes Vejlefjord (Vejlefjordbroen). Foto © Jago 2012
Odpoledne jsme si odskočili do Jellingu. Vrátili jsme se k večeru a vydali jsme se do přístavu, abychom si také užili něco moře.

Vejle, loď v přístavu. Foto © Jago 2012
Podle plánku města, který jsme dostali v informačním středisku, jsme dorazili k moři. U mola kotvila tahle pěkná loď. Když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že je to plovoucí ubytovna pro námořníky.

Vejle, přístav. Foto © Jago 2012
Vydali jsme se po levém molu. To jsme si dali! Přístav ve Vejle je po kodaňském druhý největší a skutečně se v něm pracuje. Cesta na konec mola byla dlouhá a otravná. Tohle zařízení ještě vypadalo jakžtakž přijatelně, ale za ním stála jakási fabrika na výrobu štěrku a další obskurní budovy. A nikde žádná hospoda, do níž jsme měli v úmyslu zajít!

Vejle, jachetní přístav. Foto © Jago 2012
Konečně jsme dorazili na konec mola, skoro až k mostu. Rozhlédli jsme se a asi dvě stě metrů nalevo jsme spatřili další chloubu Vejle – Vlny.
Vlny (Bølgen) je nový obytný komplex sestávající z devítiposchoďových budov na břehu zátoky Skyttehusbugten a Vejlefjordu. Na internetových prezentacích vypadal velice pěkně, takže jsme si ho nemohli nechat ujít.

Vejle, cestou k Vlnám. Foto © Jago 2012
I vyrazili jsme, podle našeho mínění nejkratším směrem. Jenže to mělo jeden háček: Buduje se tu daleko větší komplex a spousta objektů je teprve ve stavu zrodu, takže jsme klopýtali přes staveniště a pracně obcházeli lstivě vztyčené stavební ohrady. Nakonec jsme ze zoufalství jeden plot přelezli a překonavše jakési hřiště jsme po zdolání kopřivami zarostlého příkopu dorazili k vyhlédnutým stavbám. Samozřejmě zezadu, zepředu k nim vedla z opačné strany pohodlná cesta

Vejle, Vlny. Foto © Jago 2012
Vlny jsou nádherné! Architekti (kodaňská kancelář Henning Larsen Architects A/S) se inspirovali budovou opery v Sydney a kopcovitým okolím Vejle.

Vejle, jedna z Vln zblízka. Foto © Jago 2012
Budete-li hledat vlny na internetu, najdete obrázky, na nichž je těch vln pět. To je ovšem zatím jen záměr, od roku 2009 do dnešního dne stojí pouze dvě. Na ploše 14 tisíc m2 se nachází 115 luxusních apartmánů o ploše od 84 do 167 m2. Stojí od tří do třinácti milionů dánských korun, nejdražší jsou dvoupatrové penthousy s obytnou plochou 250 m2. Na obou stranách jsou balkony (10 – 20 m2), z nichž je krásný pohled na Vejlefjord nebo na střed města.

Vejle, píárová Vlnka. Foto © Jago 2012
Architekti dostali za Vlny několik prestižních cen: mezinárodní LEAF Award (2010) a Civic Trust Award (2011). Odborný časopis dánských stavbařů Byggeri vyhlásil Vlny za stavbu roku (Årets Byggeri) 2009. Kousek od velkých Vln stojí malá Vlnka, v níž jsou k vidění příslušné plány, prospekty a fotografie. V době naší návštěvy však už byla zavřená.

Vejle, začátek (konec) města. Foto © Jago 2012
Začalo se smrákat a my jsme se vydali na zpáteční cestu. Přitom jsme zjistili, že jsme na začátku (konci) města a do centra je to ještě pár kilometrů. Tentokrát jsme šli velice kulturním prostředím moderního sídliště, jen ta hospoda pořád nikde.

Vejle, hospoda Sømarket. Foto © Jago 2012
Nakonec jsme jeden bar a pivnici přece jenom našli.

Vejle, hospoda Sømarket. Foto © Jago 2012
Vešli jsme, poseděli, popili a poklábosili s místními. Bylo to skvělé, ale mělo to jednu vadu: Ti Dánové byli nesmírně přátelští a pohostinní a pořád do nás něco lili. A nebylo to jen pivo! Zjistili jsme ovšem, že dánské destiláty jsou vynikající, takže se nelze divit úsloví „pije jak Dán“.
Doštrachali jsme se do hotelu a byl akorát tak čas zalézt do pelechu. Skončil první den naší návštěvy Dánska.

Kachny na Vejlefjordu. Foto © Jago 2012
P. S. Aby někteří návštěvníci nebrblali, že tu není žádné zvíře, tak tady jich pár máte. Skål!
Předchozí část: Runové kameny v Jellingu.
Jago | 27. 10. 2012 So 2:15 | Architektúra Cesty Obrázky | 23 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Teda, ten kostel svatého Norberta vypadá jak vyšívaný. To je nějaká drobná mosaika na zdech?
[1] Ne, to jsou cihly. Občas se mi snímky tohohle typu takhle zobrazují. Nějaká interference či co, asi je to překontrastěné. Už se mi to několikrát stalo např. u střech, kdy se podobně „upravily“ rovnoběžné úzké řady tašek. Když se zvětší originální snímek, je vidět, že je to normální cihlová zeď.
Zajímavé, díky. Dánsko mám rád.
Ty skulptury… No, myslím, že Freud by si s autory docela rád pokecal.
Ta lenivá kočka ležerně se opírají o šutr bezvadně pásne do roku kocůra.
Krásny cestovný denník, ako obvykle, dík!
Tá lavička je skvelá!
Díky za krásný výlet. K dnešnímu deštivému odpoledni se zvlášť hodí! O Dánsku zatím jenom sním… Se třemi Dány jsme se kdysi spřátelili při výstupu na Ben Nevis, byli moc fajn!
[7] I já děkuji. U vás je deštivé odpoledne? To se máte. V metropoli sněží a je hnusně, že by psa nevyhnal. Ale já jsem se obětavě vyhnal, bude reportáž.
[8] Taktéž děkuji – tady je deštivé ráno a náš pes byl vyhnanej na farmu, kam jezdí manžel v sobotu pro zeleninu. Já raději pokračuji v hrátkách s excelem a až mi to přestane bavit, zalezu do virtuální dánské putyky.
[10] Jen aby… Né, že by si v téhle kavárně člověk nepřišel na své. Nabídka je pestrá a bohatá – jen toho kafíčka se vaří nějak poskrovnu.
Jago, pekné. domček staré zlatníctvo pôvabný. a dík za kačičky
No ozaj pekné mestečko. Aj tá novogotická radnica je nádherná. A most cez fjord impozantný. A samozrejme Vlny – ale tie som už poznal.
[13] „dík za kačičky“ Len ma trochu mýli to „Skøl!“ na konci – či si ich Jago náhodou nedal na večeru na víne.
[15] Není skol (nebo skøl?) spíš pozdrav lyžařů, než lovců či kuchařů?
[18] To říkali ti Dánové v hospodě při pozdvihování (skleniček) a žádné lyže v dohledu nebyly. Je to prostě jako naše „Na zdraví!“
[19] Že by to byli takoví ochmelkové, že jim nevadí, že i lyže kdesi ztratí? No jo, říká se – pije jak Dán…
[20] Oni zřejmě chlastají i na lyžích. Ostatně Skål! na sebe haleká celá Skandinávie kromě Islanďanů (ti říkají Skál!) a Finů (Kippis!). Koukám, že to mám v článku špatně, musím to opravit.