Jméno města je odvozeno ze starodánského slova wæthel (fjord). První písemná zmínka o něm pochází z roku 1256 a první městská tržní práva mu udělil v roce 1327 král Waldemar III. Archeologické nálezy však ukazují, že zdejší lokalita byla osídlena daleko dříve. Ve středověku to bylo tržní město, jeho význam vzrostl v 19. století díky železnici a novému přístavu.

Stavby

Historické jádro leželo na ostrově, ale ze středověku se toho zde moc nezachovalo, většina staveb pochází z 19. a 20. století. Dnes je tu spousta pěkných moderních budov, ale těmi vás až na jednu výjimku zatěžovat nebudu.

Svou procházku začneme církevními stavbami. Jako první jsme navštívili kostel sv. Norberta.

Tento římskokatolický farní kostel byl postaven v letech 1922 – 1924 podle návrhu architekta F. Wipflera. Vysvěcen byl v roce 1924 a patřil ke špitálu sv. Marie.

Vnitřek kostela je na římskokatolické poměry dost skromný. Nás zaujala tahle moderní křížová cesta (Korsvejen).

Kostel Našeho Spasitele

Tento kostel je trochu starší než předchozí, ale ne o moc. Byl také postaven ve 20. století.

Je to protestantský kostel, tudíž je stroze vybavený. Nás zaujaly tyto varhany.

Kostel sv. Mikuláše

Kostel, zasvěcený patronu námořníků a obchodníků, je nejstarší budovou ve Vejle. Byl postaven kolem roku 1250 v pozdně románském stylu, ve 14. století byl přestavěn ve stylu gotickém. Za třicetileté války byl vážně poškozen a v letech 1744, 1855 –1856, 1887 – 1888 a 1964 –1966 prošel dalšími velkými rekonstrukcemi. Jeho věž je vysoká 27,2 metru.

Tato mříž v kostelní kapli chrání před zvědavými turisty zajímavou kuriozitu, jíž je

Mumie ženy z Haraldskæru

Tato mumie byla nalezena v roce 1835 v bažinách u Haraldskæru (Haraldskjæru). Původně se mělo za to, že je to královna Gunnhilda (pravděpodobně dcera krále Gorma Starého), manželka norského krále Erika Krvavá sekera (Eirik Blodøks). Podle eposu Jomsvikinga saga se Gunnhilda vrátila okolo roku 977 do Dánska, kde byla z rozkazu Haralda Modrozuba utopena v bažině. Radiokarbonové datování však prokázalo, že tělo je podstatně starší (kolem roku 490 př. n. l.).

Opusťme kostely (víc už jich stejně v centru Vejle není) a věnujme se některým světským stavbám.

Radnice

Radnice ve Vejle (Vejle Rådhus) byla postavena podle plánů dánského architekta Lehndorfa v letech 1878 – 1879. Je to již čtvrtá zdejší radniční budova a stojí na základech středověkého kláštera. Na radnici je (a dodnes denně zvoní) původní klášterní zvon.

Staré zlatnictví

Zdejší pěší zóna neoplývá zajímavými stavbami, výjimkou je Staré zlatnictví (Den Gamle Goldsmedie). Zlatnictví je zde dodnes.

Skulptury na pěší zóně

Následující tři artefakty jsem objevil na internetu ještě před odjezdem do Dánska, takže jsme šli najisto.

Fontána

Pozoruhodná fontána. Monstrum podobné koni stojící na zadních nohou na kameni podobnému kameni z Jellingu (viz díl I.), ale bez nápisu. Kůň brání kámen před midgardským hadem, který tvoří žulovou obrubu fontány a ze zvednuté hlavy stříká na koně vodu. Ještě ne zcela dospělí národní lvi (z dánského národního erbu) jedou na rybách stříkajících vodu mezi středověké domy ve Vejle. Domy jsou vytesány z kamene a jako vize se vynořují z vody. Fontána byla inaugurována 3. listopadu 2001 a podrobnější výklad jejího autora Pontuse Kjerrmana najdete (v angličtině) tady.

Pítko

Anděl – kočka se opírá o kámen, na němž je vyobrazeno fiktivní zvíře, hledící na midgardského hada ve fontáně. Podrobnější výklad autora opět najdete tady.

Lavička

Dvě bronzové pohádkové bytosti se drží za ruce a lákají kolemjdoucí k posezení a obdivování fontány a pítka. Naši potomci odolali, protože právě přestalo pršet a sedátko bylo mokré.

Ve Vejle je rozličných pomníků a soch spousta. Jedna větší stojí na náměstí před nádražím.

Žulové dílo dánského umělce Bjørna Nørgaarda je vysoké 8,5 metru a je pokryto basreliéfy s biblickými motivy.

Nepodařilo se mi zjistit, co představuje tento několik metrů vysoký monument. Ale určitě je v něm zašifrovaná nějaká severská symbolika.

Vejlefjord a přístav

Odpoledne jsme si odskočili do Jellingu. Vrátili jsme se k večeru a vydali jsme se do přístavu, abychom si také užili něco moře.

Podle plánku města, který jsme dostali v informačním středisku, jsme dorazili k moři. U mola kotvila tahle pěkná loď. Když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že je to plovoucí ubytovna pro námořníky.

Vydali jsme se po levém molu. To jsme si dali! Přístav ve Vejle je po kodaňském druhý největší a skutečně se v něm pracuje. Cesta na konec mola byla dlouhá a otravná. Tohle zařízení ještě vypadalo jakžtakž přijatelně, ale za ním stála jakási fabrika na výrobu štěrku a další obskurní budovy. A nikde žádná hospoda, do níž jsme měli v úmyslu zajít!

Konečně jsme dorazili na konec mola, skoro až k mostu. Rozhlédli jsme se a asi dvě stě metrů nalevo jsme spatřili další chloubu Vejle – Vlny.

Vlny (Bølgen) je nový obytný komplex sestávající z devítiposchoďových budov na břehu zátoky Skyttehusbugten a Vejlefjordu. Na internetových prezentacích vypadal velice pěkně, takže jsme si ho nemohli nechat ujít.

I vyrazili jsme, podle našeho mínění nejkratším směrem. Jenže to mělo jeden háček: Buduje se tu daleko větší komplex a spousta objektů je teprve ve stavu zrodu, takže jsme klopýtali přes staveniště a pracně obcházeli lstivě vztyčené stavební ohrady. Nakonec jsme ze zoufalství jeden plot přelezli a překonavše jakési hřiště jsme po zdolání kopřivami zarostlého příkopu dorazili k vyhlédnutým stavbám. Samozřejmě zezadu, zepředu k nim vedla z opačné strany pohodlná cesta

Vlny jsou nádherné! Architekti (kodaňská kancelář Henning Larsen Architects A/S) se inspirovali budovou opery v Sydney a kopcovitým okolím Vejle.

Budete-li hledat vlny na internetu, najdete obrázky, na nichž je těch vln pět. To je ovšem zatím jen záměr, od roku 2009 do dnešního dne stojí pouze dvě. Na ploše 14 tisíc m² se nachází 115 luxusních apartmánů o ploše od 84 do 167 m². Stojí od tří do třinácti milionů dánských korun, nejdražší jsou dvoupatrové penthousy s obytnou plochou 250 m². Na obou stranách jsou balkony (10 – 20 m²), z nichž je krásný pohled na Vejlefjord nebo na střed města.

Architekti dostali za Vlny několik prestižních cen: mezinárodní LEAF Award (2010) a Civic Trust Award (2011). Odborný časopis dánských stavbařů Byggeri vyhlásil Vlny za stavbu roku (Årets Byggeri) 2009. Kousek od velkých Vln stojí malá Vlnka, v níž jsou k vidění příslušné plány, prospekty a fotografie. V době naší návštěvy však už byla zavřená.

Začalo se smrákat a my jsme se vydali na zpáteční cestu. Přitom jsme zjistili, že jsme na začátku (konci) města a do centra je to ještě pár kilometrů. Tentokrát jsme šli velice kulturním prostředím moderního sídliště, jen ta hospoda pořád nikde.

Nakonec jsme jeden bar a pivnici přece jenom našli.

Vešli jsme, poseděli, popili a poklábosili s místními. Bylo to skvělé, ale mělo to jednu vadu: Ti Dánové byli nesmírně přátelští a pohostinní a pořád do nás něco lili. A nebylo to jen pivo! Zjistili jsme ovšem, že dánské destiláty jsou vynikající, takže se nelze divit úsloví „pije jak Dán“.

Doštrachali jsme se do hotelu a byl akorát tak čas zalézt do pelechu. Skončil první den naší návštěvy Dánska.

P. S. Aby někteří návštěvníci nebrblali, že tu není žádné zvíře, tak tady jich pár máte. Skål!

Předchozí část: Runové kameny v Jellingu.