Vítej v Indii

Dillí, to je svět lidí a především ráj pro fotografa.

(z cyklu „Wicky na cestách“, tentokrát aj s textom!)

india-a5

Indie, to je totální zkušenost, útok na všechny smysly, cosi jedinečného, těžko postřehnutelného a taky pochopitelného. Připomíná tak trochu středověk. Staré i Nové Dillí, to je svět lidí a především ráj pro fotografa. Je to nejšílenější město Indie, nabízí fotografům neskutečné možnosti. Ulicí se valí masy chudáků a trhanů ve špinavých hadrech, ženy v lehkých pestrobarevných látkách opásaných kolem boků, mrzáci bez nohou, s pahýly rukou poznamenaných leprou, shrbení žebráci, vyzáblé matky s nahými dětmi a nataženou rukou. Hrdí, hřmotní Sikhové v pestře barevných turbanech, svatí muži v oranžových košilích s divošsky pomalovanými tvářemi a s nikdy nemytými vlasy, prodavači s obrovskými proutěnými koši plnými banánů, kokosů a jiného ovoce, obtloustlí zbohatlíci s knírkem pod nosem a napomádovanými vlasy. Všichni ti se proplétají kolem apaticky stojících turů, krav a býčků žmoulajících shnilé ovoce či zvadlou zeleninu. Tím vším probíhají hladoví toulaví psi, uskakují před koly všeho, co tu jezdí. Ulicí se valí proudy pestře pomalovaných tříkolek s motocyklovým motorem, cyklorikš či bachratých taxíků z padesátých let. Vše to se proplétá za hrozného křiku a troubení, ulicí plnou „kravinců“, hald odpadků a bláta. Vítej v Indii, v zemi plné divů, usměvavých lidí a nádherných chrámů!

Byli jsme malá uzavřená cestovní skupinka 10-ti doktorů-právníků, já, česká průvodkyně mluvící anglicky a indický průvodce hovořící anglicky a hindsky. Možná ještě několika indickými nářečími, protože v Indii se mluví asi sedmi sty jazyky.india-a1Náš průvodce, s dlouhým kudrnatým českému jedinci nezapamatovatelným a těžko vyslovitelným jménem Ramhán Najda Čátharhán… dále už nevím, říkali jsme mu zkráceně Ráma, což se mu velice líbilo, protože Ráma byl mystický indický princ a pozdější král, pocházel, z předměstí Dillí a byl vyznavačem Bahá´ismu, víry která vznikla v Íránu a je to jedno z nejnovějších světových náboženství. Představuje celosvětovou vizi míru a lásky ve společnosti, které budou vládnout univerzální náboženské principy. Baha´istická víra zdůrazňuje boží jednotu a vyznává princip jedinosti a celistvosti veškerého lidského pokolení. Tolik Šoghi Efendi. Baha´ismus má přísný kód chování, založený na Korábe-Akdas, zákoníku z Baháulláhova pera, kde je povinný půst, alkohol a drogy jsou zakázány, zrovna tak předmanželský sex, cizoložství a je vysoce hodnoceno manželství. Světová obec bahá´istů je rozptýlena po více než dvou stovkách zemí a má údajně sedm milionů členů, domy bohoslužeb byly postaveny ve všech hlavních světadílech, jsou centrem modliteb za lidi všech vyznání a každý má devět vchodů, symbolizujících devět hlavních náboženství.
Vyslovili jsme přání vidět a navštívit moderní stavbu Bahái Temple, přezdívanou Lotosový květ, kam se vejde na 1 300 osob a vítá lidi všech vyznání a ras. Náš Ráma souhlasil, časový prostor na návštěvu byl, a tak jsme tedy prohlídku zařadili na neděli v podvečer po návštěvě Rádž Ghátu – věčného ohně v odpočinkovém parku s náhrobkem Móhandáse (Mahátmy) Ghándhího. Procházku parkem jsme zvládli rychleji, než bylo v plánu a tím vybyl i větší časový prostor, a tak našeho indického průvodce napadlo, že nám ještě ukáže novou velkolepou stavbu hinduistického chrámu na periferii Dillí, odkud to máme kilometrově kousek, že se nám bude líbit a budeme spokojeni, zvláště v podvečer, když se stmívá a celý chrám je nasvícen, obrovská fontána je také podsvícena, chrám se jmenuje Akshardham a je v uzavřeném rozsáhlém prostoru s překrásnými rozlehlými zahradami, kde je spoustu nádherných soch a památek. Moc se nám nechtělo, těšili jsme se na návštěvu Lotosového květu, ale přesvědčilo nás tvrzení, že jsme kousek od této perly Dillí, není ještě 18 hodin a v 19 hodin v tomto chrámu každou neděli začíná mohutná bohoslužba s živou hudbou, tudíž máme jedinečnou příležitost se této chvíle zúčastnit. Do večeře, která nás čekala na hotelu od 20ti do 22ti hodin je dost času, jen ten čas, který jsme tedy měli pro osobní volno na hotelu a dal se využít v hotelovém bazénu na zahradě s exotickou květenou, oželíme.india-a4Chrám Bahái a Kalkadží navštívíme zítra, tedy v pondělí dopoledne cestou do Jaipuru, kdy z hotelu vyrazíme dříve. Nevadí, tento moderní Bahái chrám, celý bílý bude v ranním slunci krásně nasvícen s nádechem do růžova a od 9ti hodin se zde také koná ranní modlitba. Jenže, cesta na večerní prohlídku se nějak nebezpečně prodlužuje, jedem ve večerní špičce přeplněnými silnicemi krokem, pod míjejícím mostem se ukládá městská chudina ke spánku, nelze vyfotit – nestavíme.india-a2Chrám vidíme z dálky, jeho ploché obrovské kopule, barvy našedlého písku. Je monumentální. Cestou nám indický průvodce zasvěceně vypráví jeho mladou historii a v únavě jsem podchytila informace, že je chrám vysvěcen nějakým 82letým starým svatým mužem, který nepracuje, jen jezdí po celém světě a údajně tyto chrámy svou přítomností světí, má své následovníky a jeho syn tuto funkci od něj přebírá. Řidič po cestě zastavuje u nově postaveného hinduistického chrámu Askhardham, před námi impozantní komplex s ochozy, jehož krása přesahuje naše očekávání. Jako poslední informace před vystoupením z minibusu nám bylo vážně řečeno, že Indové zde dodržují přísnou kontrolu, takže mobily, foťáky, tašky, lahve s vodou, nic z toho nesmí dovnitř. To je špatná informace, nikomu z nás se to nelíbilo a nikdo z nás se nechtěl vzdát foťáků, kamer, naše průvodkyně mobilu (co kdyby se někomu něco vážného stalo a potřebovala volat o pomoc). A také vody, večer kolem 19té hodiny bylo stále velké teplo, cca 35°C. Co se dá ale dělat, jsme tady, vypadá nádherně, jdeme se tedy podívat dovnitř a vstupujeme obrovskou železnou branou do areálu zahrad. Na parkovišti se sjíždějí všechny možné indické jezdící prostředky a z nich se valí snad všichni lidi Indie, zamíchali jsme se do masy lidí, ale místní hlídači nás snadno oddělili od indického zástupu a hnali nás ve dvoustupu do opáskovaných klikatících se ohradních vstupů jako na letišti nebo do chlíva. Máme tedy projít kontrolou ženy i muži zvlášť, v níž se dbá na to, aby nedošlo k nechtěnému osahávání, takže ženy jsou prohledávány ženskou ochrankou a muži mužskou. Jak se přibližujeme dovnitř, dav houstne. Dostávám se k rámu, kterým mám projít, musím se zout a 3 hezká děvčata mi začínají prohlížet, jedna mi jezdí rukama dost citelně po těle, nevěřím, že z toho nemá potěšení. Druhá se mi snaží sundat cestovní kabelku z krku, začínám se bránit a to i hlasitěji, třetí přivolává ženskou posilu, se kterou přichází i mužská posila. Nechtěla jsem otevřít taštičku, nicméně jedna z těch hezkých, ale už protivných dívek strčila ruku dovnitř a vychmátla krabičku bonbónů značky TIC TAC, 2 kalorie v jednom, najednou bonbóny zmizely a došlo na vyndávání všech dalších mini věcí, které tam mám pro poslední potřebu, jako je kapesníček, malá nivea, párátko, prášek na bolení hlavy a peněženka s dost velkou částkou peněz a … baterky do foťáku. Já pitomec i po upozornění jsem tam zapomněla náhradní nabité baterky. No to nastal poprask! Došlo na přetahování, dohadování a strkání, rozuměly jsme si dobře, česky jsem povykovala, ať mi nesahá do tašky, že tam nic nedala a ona že baterky se nesmí vnášet do chrámu, že mi je zabavila, když jsem si všimla, že druhá dívka mi sebrala tu malou peněženku s hromadou peněz a ta najednou v tom mnohametrovým omotaným hadru okolo těla zmizela v nějakým záhybu, nyní nastalo osahávání z druhé strany, snažila jsem se nekompromisně tu holku z toho barevného dlouhého hadru vymotat a najít svojí peněženku. Přese mne nikdo do chrámu už neprošel, zatarasila jsem celý zástup, někteří účastníci našeho zájezdu byli již vpuštěni, jenže já se nehodlala vzdát ani baterek, ani peněženky a česká jadrná slova ze mě lítala jak když bičem mrská. Kde se vzal tu se vzal náš mužský indický průvodce a musel indická děvčata tou jejich kudrnatou řečí uklidňovat. Teď jsem se šprajcla já, že tedy za těchto podmínek chrám vidět nechci a chci teď hned do hotelu a že jdu zpátky. Průvodce jsem trochu vyvedla z míry, ale když tohle slyšel zbytek skupinky, který stál ještě za mnou a viděl co se děje, souhlasil taky. Průvodce si musel dojít dovnitř pro prošlé chlapy, já dostala zpět své peníze i s peněženkou a nevím jak a kdy se Rámovi podařilo dostat od zabalené indky zpět moje baterky, ale tiktaky, ty jim zůstaly jako bonus od české turistky. Všichni celkem naštvaně jsme se sešli před železnou bránou proti valícímu se rozjařenému indickému davu a vítězoslavně prošli ještě tou bránou otevřenou. Než k nám dojel náš mini autobus, obrovská železná brána se zavřela, klíčník ji zamkl a omotal skrz mříže obrovský masivní řetěz. Bylo 20.00 hodin. Vydechli jsme úlevou, nasedli do přehřátého busu a přes 2 hodiny jsme se trmáceli unavení a zpocení přeplněnými silnicemi do našeho hotelu na večeři a do postele bez koupání v bazénu obklopeným krásnou květenou. Ráno vstáváme přeci dříve na snídani a těšíme se na návštěvu Lotosového květu.india-a3Je brzo ráno a jsme natěšeni, do doby, než přijel Ráma a sdělil nám, že je pondělí. „No a?
To my přeci víme. Je pondělí, jedem do Jaipuru a ještě před tím, než vyjedeme z Dillí, stavíme se v Bahái chrámu na bohoslužbu“. Těšíme se. Závěr včerejšího večera je pozapomenut, foťáky připraveny, baterky nabity. „Je pondělí“, trvá na svém náš „indický princ“, „a v pondělí je Bahái zavřený! Žádné bohoslužby, žádná prohlídka, žádná zastávka.“
„NE!“ vybuchla jsem: „Jedeme okolo, stavět budeme a fotit taky!“. „Oukej oukej, tak nasedat.“ Cestou jsem byla jak na trní, být v Dillí, být kousek od nádhery bílého Lotosu, často srovnávaný s budovou Opery v Sydney, stojícího na vrcholu pahorku Kalkat Hill a nevidět, nevyfotit, to se nemůže stát. Blížíme se, je vidět již z dálky. Stavba opravdu připomíná lotosový květ, z devíti nádrží symbolizujících sjednocující duchovní cestu se zvedá 27 okvětních lístků. Chrám je zasazen do půvabných zahrad a je nejpůsobivější v okamžiku, kdy na okvětní lístky dopadají paprsky zacházejícího slunce. To jsme tedy včera v podvečer propásli! Dožadujeme se zastávky, alespoň fotostop. „Ne, to nejde“, tvrdí Ráma, „tady se nesmí v žádném případě zastavit. Vyfoťte si tedy chrám z busu, šofér pojede pomaleji.“ Dělá se mi nevolno – od nervů a bezmoci.india-a6Mám spásný nápad. S foťákem na krku jsem vpadla k šoférovi, a celá rudá, orosená, navlhlá a vynervovaná na něj spustím česky: „Zastav, okamžitě zastav!“ „To nejde, tady to nejde, támhle pod kopcem, za tou zatáčkou, tam ti zastavím.“ Usměje se šofér a ukazuje rukou dopředu. „NE, zastav hned a tady, je mi zle!“ Doufám, že je to na mě i vidět. „Budu blinkat, budu blinkat moc. Teď a tady!“ Podívá se na mě trochu vyjeveně, trochu tázavě, poohlídne se po indickým průvodci. Kývám hlavou a dávím se viditelně a nahlas směrem do jeho klína. „Dělej, zastav, už skoro blinkám. Tobě do klína, na volant a tady všude okolo mě!!“ Dívá se vyděšeně, dupe na brzdu a stáčí volant k chodníku, otvírá dveře a zařval: „Ven, rychle ven! Tady Ne!“. Okolní auta na nás zatroubily, ale nic se neděje. Vyběhla jsem rychle ven, honem nastavit foťák a začít zběsile fotit. Jde přece o zdraví. Všichni v buse pochopili rychle a vzápětí byli i oni se svými foťáky a kamerami venku. Nestačilo mi vyfotit si chrám skrz mříže zahrady, vylezla jsem i na nějakou bednu u sloupku a fotím ho celkem zblízka. Pak i ten sloupek, na kterém je značka nefotit. A kdo mi v tom zabrání…?? Zůstala jsem pak chvilku jen tak stát a dívat se, přišel ke mně náš Ráma a usmíval se. Uspokojili jsme se fotografováním a v klidu nastoupili.india-a7

india-a8Nastupovala jsem jako poslední a trochu provinile se podívala na našeho řidiče, usmála se a řekla: “Dhanjavát“, trošku sklonila hlavu a poprvé použila slovo „Namasté“. Usmál se krásným širokým úsměvem, pokýval hlavou, mrkl a zvedl palec. Do konce pobytu se mě jak princ Ráma, tak skvělý šofér ptali, kde chci zastavit a co chci fotit. VÍTEJ V INDII ! :-)

P.S. Wicky mi poslala kopu ďalších fotografií, takže sa môžete tešiť, že v krátkom čase sa do Indie ešte pozrieme! ;-)

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

Oby | 13. 11. 2013 St 16:43 |   [1]

Hmmm, nádhera, ale teď trošku nestíhám. Přidu, v klidu přečtu, prohlídnu, okomentuju – později. ;-)

reagovať

Wicky | 13. 11. 2013 St 18:17 |   [2]

No jo, tak jsem si trošku zavzpomínala. :-)

reagovať

kety | 13. 11. 2013 St 18:20 |   [3]

:-) Díky za poutavé povídání o pro mě tak cizokrajné zemi! Úplně jsem se do toho ponořila, jako by před vstupem do chrámu šacovali mě… Až mi stoupl tlak! Doufám, že tohle je jen první díl? A kdy jste tu cestu podnikli?

reagovať

Wicky | 13. 11. 2013 St 18:39 |   [4]

[3] To už je dávno, v květnu 2010. A to je v této době na Evropana dost teplo. Teplota byla denně kolem 40°C a ani v noci moc neklesala. Bez láhve s vodou to nešlo. Ale jakmile jsem měla v ruce láhev coly, měla jsem okolo sebe spousty Indů. Všech, dětí, dospělých i starých. :-) Coca cola vládne světem. :-) Oboum stranám bylo jedno, že je rozpitá, vždycky jsem jí někomu dala. V autě jsme měli dostatek vody, piva i té coly. On s náma jezdil ještě indický mladý kluk – pomocník, který se právě staral o to, aby byl minibus uklizený, čistý, abysme si tam na noc nic nezapomněli, umýval okna každé ráno, hlídal u dveří, aby nás dotěrové neobtěžovali a nelezli nám třeba do busu, vyndaval a nandaval bagáž a hlavně se o nás staral, abychom tam právě nestrádali nedostatkem pitiva.

reagovať

kety | 13. 11. 2013 St 20:40 |   [5]

[4] To tedy byl komfort! Ale to vedro člověka ubíjí. A do toho sladkou colu? Předpokládám, že tam krom toho bylo i dost vlhko.

reagovať

Jago | 13. 11. 2013 St 23:29 |   [6]

Wicky, můžu tě ujistit, že v Dillí jsou na některých místech na návštěvníky jako psi. Nám chtěli sebrat u vchodu i cigarety a zapalovače, naštěstí je náš domorodý průvodce včas sbalil do tašky a v mikrobusu nám je zase dal.
A v Lotosovém květu bys uvnitř nevyfotila ani ň. S foťáky nás tam sice pustili, ale hlídali nás jako ostříži. Ostatně ta budova sice vypadá zvenku pěkně, ale je to moderní stavba a interiér nic moc. Myslím, že jsi o nic nepřišla.
Oni vůbec Indové s těmi chrámovými novostavbami nadělají, a přitom tam mají spoustu starších a hezčích památek, kde to tak přísné není. Např. v Tádž Mahalu se nesmělo jen natáčet video, jinak jsme si mohli fotit po libosti.
Na páté fotce je Rádž ghát a v celém areálu se musí chodit bosky, i když na břeh řeky, kam vede ten tunelovitý podchod, je to ještě kus cesty. Inu, posvátné místo.

reagovať

Oby | 14. 11. 2013 Št 6:22 |   [7]

Chachá, Wicky, ty seš teda číslo! :-D Krásné fotky, krásné příběhy. Jednou dáme spolu kafe někde – ty budeš povídat a já budu poslouchat, OK? ;-) Zatím teda aspoň v téhle krásné virtuální Kafčárně, díky! :-)

reagovať

Oby | 14. 11. 2013 Št 6:24 |   [8]

[6] Přesně tak – posvátné místo! ;-)

reagovať

kety | 14. 11. 2013 Št 6:48 |   [9]

[6] Fakt, skoro všichni jsou bosí! 8-O

reagovať

Jago | 14. 11. 2013 Št 7:36 |   [10]

[9] Úplně všichni, až na armádu resp. policii, která to hlídá. Před vstupem na posvátná místa se musí každý zout a odložit obuv. Místní z toho mají kšeftík: předstírají, že ty boty hlídají, a požadují za tuto službu poplatek.

reagovať

buteo | 14. 11. 2013 Št 8:38 |   [11]

Trvalo to, ale je to tu. Už před léty jsem tvrdil, že k té spoustě skvělých fotek z celého světa /snad mimo klokanova/, se určitě váže množství skvělých zážitků a postřehů, které se nedají načíst na netu nebo v bedekrech.
Přeji redakci úspěšné pokračování a těším se na další zážitky třeba z létání nad Afrikou.

reagovať

SV | 14. 11. 2013 Št 9:57 |   [12]

[11] ahoj Buteo, vitaj ty tu po dlhej dobe ;-) tiež mám radosť, že nám tu Wicky píše, cestopisy mám rada!

reagovať

SV | 14. 11. 2013 Št 9:57 |   [13]

moc prima, Wicky, teším sa na prečítanie, aj na pokračovanie!

reagovať

Wicky | 14. 11. 2013 Št 17:53 |   [14]

[5] kety – ne vlhko moc nebylo, tak to teplo bylo i snesitelný, sice trochu únavný, ale která cesta není někdy trochu únavná. Bylo přebito naprosto zajímavými zážitky. Mně teplo nevadí a colu ráda. Nikde nebylo přechlazíno, ani v autě, angína nehrozila.

[7] + [11] + [13] Moc bych si přála naživo. Díky, no já vím, že trvalo, ale však jistě víte jak to mám, buď píšu furt nebo mám extra velkou pauzu. No, pokud bude zájem, něco zase napíšu. :-)

reagovať

Wicky | 14. 11. 2013 Št 18:02 |   [15]

[6] Jago, to máš pravdu. Skrz tu mou posedlost focením, jsem se taky někdy nevyhla nepříjemným zážitkům, ale náš Ráma mě od jisté chvíle hlídal a bezpečně nacházel v chumlu barevných lidí veškerého věku a dost často i zachraňoval. :-)
Ono je to většinou tak, že stavby zvenku jsou hezčí, fotogeničtější a zajímavější, než uvnitř.
Tádž Mahal… je snově krásnej… barva se plynule mění s výškou vycházejícího slunce. Jako malá a trošku větší jsem hltala různé cestopisy a knížky o dálkách, hlavně s obrázkama a černobílýma fotkama a T.M. mi tehdy připadal tak neskutečný, krásný a tak beznadějně nedostupný… :-)

reagovať

Wicky | 14. 11. 2013 Št 18:09 |   [16]

No jo, zouvat a schovávat někde do boxů i foťáky jako v tom Opičím chrámu, jsem byla dost v šoku, nemůžu fotit a co víc, nechat foťáky mimo moje ruce. Poplatek byl pár rupií, ale fotka z obrovského chrámového komplexu uvnitř není. Jen zvenku. Foťákům ani botám se nic nestalo, dokonce jsem našla ty svý – vždycky, i když mám obavy, ale fota mi mrzí více než boty. :)

To když jsem lezla do pyramidy v Egyptě, na Velkou gaelrii, tak jsem taky musela odložit foťák… jeden. Ten druhý jsem propašovala dovnitř. Jenže jak říkáš, hlídačů fůra a bylo mi k ničemu.

reagovať

Wicky | 14. 11. 2013 Št 18:33 |   [17]

[6] Zrušte kasty! Gándhí chtěl zrušit kastovní sytém, chtěl změnit Indii na společnost bez kast, kde by neexistovali žádní dědičně nadřazení bráhmani ani bezmocní nedotknutelní, ale to se mu nepovedlo. Lidi měli pracovat a ne žebrat, ale toto se tedy vůbec nepodařilo. Miliony dětí se stále rodí ve slumech nebo na ulici a nikdo se o ně nestará a kasty jsou tam stále a podle nich se žije a myslí. Jasně to třeba dokumentují seznamovací rubriky v indických novinách, protože každý inzerát začíná informací o kastě: Bráhman, 32 let, hledá…
Kasty jsou dědičné a neměnitelné. Každý tam má svou kastu přidělenou na doživotí a nemůže uniknout, změnit, vykoupit se. Zůstane v takové, ve které se narodil.
Jo bosi, taky jsem šla bosa a divila se, proč se ty boty nechávají tak daleko a ne třeba za tím tunelem. No a někdy jsme měli i obavy, abysme něco nechytli… jeden nikdy neví, co by mohl chytit v Indii. Se mi stala nepříjemná nehoda, těsně před odletem při vaření večeře mi na ruku, na spodní stranu zápěstí, tam kde je ta kůžička nejtenčí a nejjemnější vyprskl dost velký prskanec rozpáleného oleje, v momentě jsem měla puchejř velkej jak dno skleničky, tak jsem to propíchla a voda vytekla, za chvíli se to zalepilo tím sekretem znova a já opakovaně propichovala a vypouštěla tekutinu, bolelo to jak sto čertů a já měla obavy, abych v Indii do toho nechytla všechny nemoci světa, lepru a pak mi ta ruka upadne celá. Ráno jsem naběhla do lékárny, ukázala tý lékárnici bolístku a svěřila se jí se svými obavami na cestě po zemi, kde vládne neskutečná bída, špína a samé nemoci. Vybavila mi na cestu vším co jsem potřebovala, abych do živé rány nic nechytla. Závěr – přežila ve zdraví, ruku mám celou, nic z ní neodpadlo, ale zahojilo se to až doma, až když jsem obvaz natrvalo sundala. Celou cestu jsem si to ošetřovala sama, přebalovala, mazala, přelepovala. Pohled na to byl děsivý, mám tam trochu jizvy, ale neva. :-) Foťák udržím. :-)

reagovať

Oby | 14. 11. 2013 Št 18:44 |   [18]

[17] Wicky – zrušit kasty a vaření, hlavně teda smažení na rozpáleném tuku, těsně před plánovaným odjezdem na konec světa! ;-)

reagovať

Wicky | 14. 11. 2013 Št 18:46 |   [19]

[18] Oby, však já vím, ty si to moc dobře pamatuješ. ;-)

reagovať

Wicky | 14. 11. 2013 Št 18:49 |   [20]

[11] Óooo, buteo by rád lítal nad Afrikou. :-) Se budu muset zamyslet, zavzpomínat a najít fota z balónu a svítání nad kráterem Ngoro-ngoro.

reagovať

kety | 15. 11. 2013 Pia 12:35 |   [21]

[17] Věřím, že síla tradice a zvyku je veliká. Ale stejně, aspoň teoreticky, nemohl by se některý nedotknutelný odstěhovat na druhý konec Indie, kde ho nikdo nezná a vydávat se za někoho úplně jiného? Třeba za zkrachovaného bráhmana? Ta předurčenost Indů se mi zdá strašlivá. Přece šikovný, pracovitý a chytrý člověk se z toho musí nějak vymanit!
Puchýř si, Wicky, nepropichuj. Lepší je nechat to tak a jen ránu překrýt proti infekci. To znám, taky jsem se jednou šeredně popálila – obě ruce jsem měla kompletně zafačované, čouhaly jen dva prstíčky. ;-)

reagovať

Wicky | 15. 11. 2013 Pia 19:01 |   [22]

[21] Podle hinduistických pravidel a tradic se lidé jako nedotknutelní rodí, což je trestem za hříchy spáchané v minulých životech. Původ kasty lze vysledovat ve dva tisíce let starém Manuově zákoníku, který vytvořili brahmánští kněží . Právě a hlavně proti nedotknutelnosti Nedotknutelných bojoval M. Gándhí. Ale to se mu nepovedlo. Indická ústava sice kasty zakazuje, ale mezi lidem kasty tvrdě přežívají. Ale jistě máš pravdu a taky to dokazuje fakt, že na přelomu tisíciletí byl indickým prezidentem nedotknutelný, který kastovní systém kritizoval ze své pozice. Ale rozdíly mezi kastami se stále moc nedaří likvidovat. Určiě je ale zajímavé, že genetická studie z loňského roku potvrdila, že z příslušníků kasty nedostknutelných pocházejí evropští Romové, kteří prý opustili Indii asi tak před jedním tisícem let. No bylo by lepší, kdyby se své kastě podřídili a neměli stejný nápad jako ty. :-)

reagovať

Karel | 15. 11. 2013 Pia 20:03 |   [23]

[17] Doporučuji puchýř prošít jehlou s nití, jehlu odstřihnout a nit zanechat v puchýři přes noc. Nit odvede tekutinu a ráno je puchýř splasklý a suchý. Nit vytáhnout. Vyzkoušeno. 8-)

reagovať

kety | 15. 11. 2013 Pia 21:46 |   [24]

[23] Tohle si nechej, Karle, patentovat, jestli to fakt funguje! 8-O ;-)

reagovať

kety | 15. 11. 2013 Pia 21:49 |   [25]

[22] A safra! :-D Asi se málo rozptýlili mezi ostatní lid. Nic není jednoduché.

reagovať

Karel | 16. 11. 2013 So 12:37 |   [26]

[24] Funguje, a nevymyslel jsem to já… ;-)

reagovať

SV | 16. 11. 2013 So 16:50 |   [27]

[23] á, rozoberajú sa tu otlaky?! tak to možem prispiet svojou troškou do mlyna ;-) Karlova nitková metóda funguje asi celkom dobre, ale dá sa to aj jednoducho prepichnút, prekryt, ono sa to zahojí.

reagovať

Oby | 16. 11. 2013 So 17:50 |   [28]

[23] Kdo chce to prošití mít více pěkné, ať použije vyšívací bavlnku. ;-)

reagovať

SV | 16. 11. 2013 So 18:00 |   [29]

zaujímavé povídaní, ďakujem, Wicky. ten ružový stromokrík na piatej fotke je čo? je krásny. nápad ako si ochočit fotoneprítulný autobus je výborný! ;-)

reagovať

SV | 16. 11. 2013 So 18:01 |   [30]

určite sa raz stretneme Wicky. posadáme si okolo teba ako okolo táboráku a budeme počúvat ;-)

reagovať

Wicky | 16. 11. 2013 So 18:16 |   [31]

[29] Nevím, jak se jmenuje. Snad někdo jiný, kdo se víc zajímá o kytičky?

reagovať

SV | 16. 11. 2013 So 18:39 |   [32]

[31] snáď to bude vediet cestovatel Jago alebo dendrovník Bohdan. zatial to nazveme kríkostrom indický krásnoružový, dobre? ;-)

reagovať

Jago | 16. 11. 2013 So 19:55 |   [33]

[32] Já to taky nevím. Asi bych ho nazval naháč indický, protože vypadá, jako by neměl kůru. Ale indický asi nebude, viděl jsem ho i na Krymu.

reagovať

Wicky | 16. 11. 2013 So 19:56 |   [34]

[32] :-) :-) :-) Naprostý souhlas. Jsem si nemohla vzpomenout, kdo ty kytičky a keříky má v malíčku. Body pro tebe! Vlastně hvězdičky! ;-)

reagovať

Wicky | 16. 11. 2013 So 20:03 |   [35]

[33] Netuším, dívala jsem se, bližší fotku stromu nemám. Byla focena z dálky, při přiblížení se ztrácí kontrast. Ale neva, je pěkný i tak.

reagovať

SV | 16. 11. 2013 So 20:10 |   [36]

reagovať

SV | 16. 11. 2013 So 20:11 |   [37]

[33] myslím, že koru má každý strom aj krík. naháč je plemeno psa ;-)

reagovať

Jago | 16. 11. 2013 So 20:35 |   [38]

[37] Naháč je prostě někdo, kdo je nahatý. Aspoň v češtině.

reagovať

SV | 16. 11. 2013 So 20:39 |   [39]

[38] aj v slovenčine, ale musím trošku podpichovat, no ;-)

reagovať

Wicky | 16. 11. 2013 So 20:40 |   [40]

Jojo, taky jsem viděla stromy loupající se naháče – tedy bez kůry. :-)

reagovať

SV | 17. 11. 2013 Ne 0:18 |   [41]

Ráma má spokojný úsmev, určite je celý rád, že je v kúzelnej kaviarničke LJC ;-)

reagovať

Wicky | 17. 11. 2013 Ne 9:11 |   [42]

[41] A kdo by tady nebyl spokojený? ;-)
Kávička, pohoda, pokec a hlavně fajnové lidi!! :)

reagovať

Oby | 17. 11. 2013 Ne 15:09 |   [43]

[42] No, ještě kdyby tak někdo zahrál nebo aspoň zazpíval. ;-)

reagovať

kety | 17. 11. 2013 Ne 19:05 |   [44]

[43] Třeba má trému… ;-)

reagovať

Oby | 18. 11. 2013 Po 1:57 |   [45]

[44] Najednou, po tolika letech hraní, má trému? 8-O Tak to je na mně dost silné kafe! :-D Ale možná se té trémy zbaví. Nejlepší na to je pravidelné hraní před spoustou lidí – například tady v Kavárničce. 8-)

reagovať

lojzo | 18. 11. 2013 Po 7:37 |   [46]

[45] Nie, nevolá sa Tréma. 8-)

reagovať

SV | 18. 11. 2013 Po 9:38 |   [47]

[46] a nevolá sa veru ani Niekto ;-) a furt sa schováva, však ja ho kusnem!

reagovať

Oby | 18. 11. 2013 Po 11:47 |   [48]

Ale no tak…

[46] :-D

[47] To bude asi proč. Přestaň strašit, a třeba se ukáže. 8-)

reagovať

SV | 18. 11. 2013 Po 13:19 |   [49]

[48] nošak on hovorí, že ho treba kopať! ale vlčiciam ide to kúsanie lepšie ;-)

reagovať

Oby | 18. 11. 2013 Po 22:05 |   [50]

Nekopat a nekousat! :-( V případech extrémní trémy to stejně k ničemu nevede. 8-)

reagovať

SV | 19. 11. 2013 Ut 13:06 |   [51]

[50] úplne s tebou súhlasím, však to nebol môj nápad ;-)

reagovať

SV | 22. 11. 2013 Pia 10:23 |   [52]

Wicky dúfam nemala problémy so zbližovacími pokusmi indického silnejšieho pohlavia? ;-)

reagovať

lojzo | 23. 11. 2013 So 16:18 |   [53]

[52] Prečo? Niekto snáď v Indii také problémy mal? Kto tam bol…? Žeby Jago?! 8-O ;-)

reagovať

Oby | 23. 11. 2013 So 19:24 |   [54]

Wicky a Jago se v Indii pokoušeli sblížit se silnějším pohlavím? 8-O No, tady je jasný příklad toho, jak vznikají fámy – jeden plácne nějakou hloupost, druhý se toho chytne… a už to jede jak lavina. :-D

reagovať

SV | 23. 11. 2013 So 21:10 |   [55]

reagovať

SV | 23. 11. 2013 So 21:12 |   [56]

[53] pretože som to niekolkokrát čítala v cestopisoch z Indie.

reagovať

SV | 23. 11. 2013 So 21:13 |   [57]

[53] Jago nie, obvykle sa to týka samiček ;-)

reagovať

Wicky | 24. 11. 2013 Ne 9:49 |   [58]

[52] :-D
Obvykle se nesbližujem, jen si je přibližujem… objektivem. Ale spíš neměli problém Indové, postrkovali svoje dítka ke mně, dávali mi je do náruče a přinejlepším chtěli, abych je aspoň pohladila. :-)

reagovať

SV | 24. 11. 2013 Ne 16:57 |   [59]

[58] aby si pohladila tých Indov, aha ;-)

reagovať

Wicky | 24. 11. 2013 Ne 22:41 |   [60]

[54] Hele, lavina, to mi něco připomnělo… Lavinu, jednu na mých cestách. :-)… a taky tam byli Indové, na samém vrcholu, ve sněhu a v žabkách. :-) Oby to zná. :-)

[59] :-D :-)

reagovať

SV | 25. 11. 2013 Po 8:10 |   [61]

[60] tak tento diel Wickypríbehov som ešte nepočula ;-)

reagovať

Oby | 25. 11. 2013 Po 11:48 |   [62]

[60] Jasně, Wicky, tvoje lavina je tady. Bohužel bez obrázků. Po zhroucení bloguje, jakož i po téměř současném zhroucení našeho tehdy hlavního kompu jsem ještě nebyla v stavu spoustu fotek dohledat a už se mi to v drtivé většině případů asi ani nepodaří. Pokud mi je ještě pošleš do mejlu, pověsím je znovu. ;-)

reagovať

Wicky | 25. 11. 2013 Po 21:08 |   [63]

[62] Můžu poslat a dám i do kavárničky, ať je to tu komplet. :-)

reagovať

Oby | 26. 11. 2013 Ut 1:46 |   [64]

[63] Díky, těším se. ;-)

reagovať

SV | 26. 11. 2013 Ut 9:25 |   [65]

[63] wynikajúci nápad! :-)

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Hadilov - je mi vedro.

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod