Víkendové lesní lákání
Dostali jsme pozdrav od Wicky. Píše:
Někdo chodí do lesa s košíkem, já s foťákem. 
Jago | 29. 7. 2016 Pia 3:10 | Obrázky Príroda | 39 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Lepší je s obojím.
Chceš říct, že jsi tam takovou úrodu nezištně nechala pro někoho dalšího?
[1] On to někdo sebral… ten který šel za mnou byl můj syn.
Víkendové lesní lákání na houby. Taky bych asi raději fotila než sbírala. 
To je ta dělba práce, jeden fotí, jeden sbírá, další udělá smaženici a krásně bude na světě…
Angličani takovéto „prašivky“ s gustem rozkopávali.
Změnilo se to s přílivem lidí z Evropy – tj Angličani to stále valnou většinou nesbírají, ale znalí Evropani jo.
[4] … červíci sežrali nožičky, další kloboučci. Někdo se jen dívá.A všichni jsou spokojení!
[6] No tak ti červíčci mě smířili se světem, neb jsem pustě záviděl. No, za týden jedeme do Kralovic a doufám, že tam něco poroste. Ale jak se říká: Jděte na houby, houby najdete.
[5] A je tam kde sbírat? Já že jsem viděl skoro všechny lesní porosty oplocené.
[9] Oplocenost se zmirňuje směrem na sever. Ve Skotsku je to snad nejlepší.
V mládí jsme tam s paní J hodně stanovali. Jednou jsme si k večeři nesli košík krásných hub. Skotský pár se s námi dal do řeči. Byli zděšeni našimi plány a ze srdce nám domlouvali, abychom neničili naše mladé životy a houby probůh nejedli!
Pán dokonce sáhl do saka, vyndal šrajtofli a nabízel nám, že nám koupí hamburgra – na Skota docela výkon, co?
[10] Něco podobného zažila švagrová ve Švédsku. Švédové se sbíhali a sázeli se, jestli přežije do rána. Zato (tuším) v Itálii je limit 2 kg hub na jednu návštěvu lesa.
[11] Bylo by zajímavé zmapovat, kde se houby sbírají a jí a kde se jich bojí. Italové milují své porcini, Francouzi své cepes, v Polsku a Rusku jakbysmet.
Angličani pravé hřiby mnohdy rozkopávají. Tím ale, nechtěně, napomáhají distribuci spór. (Ze stejného důvodu se mají sbírat jedlé houby do košíku a nebo síťovky – při chůzi lesem se spóry rozsévají.)
[12] A co tedy sbírají (a zdali), když do těch hub kopají? Šišky na topení?
Sbírají se tu ostružiny.
Zrovna jsem četl, že to je na veřejných prostranstvích OK, ale je nelegální se tím pak obohacovat. Takže dámy z Women's Institute prodávající u stánku jam porušují zákon, ale nikdo je za to nestíhá. Mhouří se obě oči.
Nevím, zda to platí i o houbách sbíraných pro nóbl londýnské restaurace.
Ale to už zabředáváme do letitých zákonů Staré dobré Anglie. Nejsem právník a tak toho nechám.
[16] Nevím, nevím. V cizině chodím výhradně po vyznačených stezkách. Pro jistotu.
[18] Nedělej si iluze, že domorodci kopou do praváků jenom za plotem.
[17] To se snad nedá nazývat obohacovaním se. Dámy z WI si z toho džemu nenamažou vlastní kapsu, ale potřebují nějak sehnat fondy na pomoc své cílené skupině potřebných.
[20] Jistěže nenamažou, to je samozřejmé každému policejnímu superintendentovi. Proto se zákon, ač existuje, neuplatňuje. Kde není žalobce, není soudce.
Nadto mnohá matka či manželka supera je ve WI a doma by se se zlou potázal!
[21] Mám takový pocit někdy, jestli zákonodárci nevyrábějí zákony pod vlivem alkoholu a omamných látek. Případně pod vlivem únavy po výrobě domácích džemů. Pak to dopadá tak, že je plno zákonů, co jsou k ničemu a potřebné zákony chybí nebo se krčí někde v koutku.
[23] No, po pravácích asi ne. 
Leda po muchomůrkách, nějakých slabších. 
[25] No, leváci mají smůlu. Většinou do nich nikdo nekope, ani po nich nemá halucinace.
[26] „mají smůlu. Většinou do nich nikdo nekope“ Tomu hovoríš smola? A čo si teda predstavuješ pod pojmom šťastie?
[27] Štěstí? No, to je různé… podle situace. Někdy může být štěstí přestrojené i za zdánlivou kalamitu.
Výstavní kousky, já jsem hřib v přírodě ještě neviděl, jsem v hledání antitalent
[30] Moja najmilšia spomína na detstvo, keď chodila na hríby so starým otcom asi takto: „Obvykle povedal – choď sa pozrieť pod tamten smrečok, tam by mohlo niečo byť. Tak som šla, a väčšinou som našla krásny hríbik. Vôbec mi vtedy nepripadalo divné, že je už aj očistený.“
Tvoja najmilšia je natuty zázračná, když umí najít hříbky čisté.
[32] „Tvoja najmilšia je natuty zázračná“ Však preto som si povedal, že si ju ešte nechám.
V pondělí jsem byl na houbách. Kupodivu rostly včetně hříbků a už se suší. Bohužel se zkazilo počasí, tak schnou nevalně.
Jinak se nám v tom lese podařilo zabloudit. Jak tak člověk kouká po houbách, nekouká na cestu. Usnesli jsme se, že směrem jihovýchodním bude silnice, protože odtamtud zněly zvuky motorů. Tak jsme se tím směrem vydali a po strastiplné cestě jsme dorazili na kraj lesa, načež jsem zděšeně zvolal: „Jéžišmarjá, to je pole a voni tu voraj!“ Naštěstí se nám podařilo tu podmítací obludu zastavit a její pán nás poslal správným směrem – tím směrem, odkud jsme přišli. Přežili jsme, takže o tom můžu napsat.
[34] Doufám, že jsi ji nemusel zastavovat vlastním tělem.
[35] Ne, stačilo zamávat. Dlužno přiznat, že při prvním průjezdu nereagovala a museli jsme počkat, až se vrátí z druhého konce toho velkého, širého lánu.
