Spomienka timurovská
Natrafil som dnes na fejsbúku na syna mojej voľakedajšej spolupracovníčky – a spomenul som si, aký krásny dialóg kedysi viedol s inou našou kolegyňou:
Teta: Peťo, a čítal si Timura?
Peťo: Akého Mura?
Teta: Timura!
Peťo: Jáj, Timura! Čítal!
Teta: Určite? Tak mi povedz obsah.
Peťo: O akých psách? Tam neboli žiadne psy…
lojzo | 14. 5. 2014 St 16:48 | Zábava | 17 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
[4] Fakt! 
To ale znamená, že Peťo tete klamal a Timura nečítal (hoci to bolo tuším povinné čítanie)!
Ale myslím, že po tých vyše 25 rokoch je tento prečin už premlčaný. 
[5]
Na povinnou literaturu byl náš učitel pes.
Takže se sabáka vyskytla.
Já četl celou trilogii:
Timur a jeho parta, Čuk a Gek a Osudy bubeníkovy.
I když… ona to ani tak trilogie nebyla…
[13] To je zajímavé, ale já se na nějakou povinnou školní četbu nepamatuji; určitě jsme si nevedli čtenářské deníky. Pravda ovšem je, že jsem přečetl všechno, co mi padlo do ruky, tedy i tebou uvedené knihy. Ale z Timura si pamatuji jenom zpustlého Kvakina. 
Nevím, jak je to možné, ale mě Timur a jemu podobní zcela minuli.
Donesl se mi jen vtip s happyendem: „…Včera pos..no, dneska vypráno. Timur a jeho parta.“
[15] Koukám, kety, že jsi plná optimismu. 
No tak ale hlavní věc, že je vypráno!
