Spevníček nemecký - 5.časť

Sľúbil som vám minule nemecké spevácke hviezdy šesťdesiatych rokov. No, lenže, ehm, ono ich v šesťdesiatych rokoch tuším ani veľa nebolo. Okrem tých niekoľkých Švajčiarov a Rakušanov, ktorých sme spomenuli už predminule

…a nefalšovanej kolínskej dychovky (Willy Millowitsch a jeho hit z roku 1960 Schnaps – das war sein letztes Wort, teda Chlast – bolo jeho posledné slovo)

stojí za zmienku vlastne len idol nemeckých dievčat a žien, originál Berlínčan s maďarskými koreňmi Drafi Deutscher (sám o sebe vyhlasoval, že je pravnukom Emericha Kálmána, ale keďže o sebe povravel všeličo a s prihliadnutím k faktu, že používal asi 40 rôznych pseudonymov, povedal by som, že o pravdivosti tejto informácie je možné s úspechom pochybovať ;-) ) so svojím romantickým hitom Marmor Stein und Eisen bricht z roku 1965 („Mramor, kameň aj železo sa zlomí, ale naša láska nie, všetko, všetko zaniká, ale my sme si verní“ – spieva v refréne Drafi):

 

Nedostatok domácich speváckych hviezd iste prispel k tomu, že túžbu zabodovať okrem Bundesligy aj v hitparádach v sebe objavil futbalista (mimochodom, vraj celkom dobrý 8-) ) Franz Beckenbauer – a v roku 1966 naspieval pieseň Gute Freunde kann niemand trennen (Dobrých priateľov nikto nerozdelí). 

 

Po jej vypočutí asi nikoho z vás neprekvapí, že „cisár Franz“ bol predsa len o čosi úspešnejší vo futbale. Ale z minulej časti nám už známa nórska posila nemeckého tímu (aby sme ostali pri športovej terminológii) Wencke Myhre(ová) o tri roky neskôr zabodovala v hitparádach (nemeckej i rakúskej) s inou futbalovou pesničkou – Er steht im Tor (Stojí v bráne – v preklade to znie skoro ako indiánske meno z Tanca s vlkmi ;-) ):

 

Takže aby sme to zhrnuli: Na konci 60-tych rokov sa najväčšou nemeckou speváckou hviezdou pomaly, ale iste stával Rakušan (dokonca „ein echter Wiener“, teda pravý Viedenčan) Peter Alexander. Takže si pozrime niekoľko pesničiek z jeho vtedajšieho repertoáru. A aby sme tu nemali len nemecké originály, vybral som jednu pôvodne latinskú,

jednu pôvodne ruskú, jednu pôvodne americkú, a napokon jednu pôvodne francúzsku, ktorú tiež naspieval kadekto, od Yv(es)a Montanda cez Loui(s)a Armstronga až po Janu Kocianovú (s výdatnou pomocou Milana Lasicu a Júli(us)a Satinského). A hoci s nemeckou hudbou nemá nič spoločné, tú poslednú verziu si zahráme – jednoducho preto, lebo je najlepšia. ;-) • 

To je z rokov šesťdesiatych všetko. Nabudúce si pripomenieme tie sedemdesiate, ale priaznivci Petra Alexandra nemusia byť smutní, stretneme sa s ním opäť – ale okrem neho tam teda budú aj iné kusy! ;-) 

 

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

Jago | 6. 10. 2012 So 0:22 |   [1]

Safra, tu první písničku si pamatuji, bodovala i na naší hitparádě. Alles, alles ist vorbei… :-(

reagovať

Oby | 6. 10. 2012 So 4:23 |   [2]

Helemese, Peter Alexander převzal Gottův „Čas růží“. :-D

reagovať

Henry Psanec | 6. 10. 2012 So 18:14 |   [3]

Jeje, Kaiser zpívá skoro tak hrozně jako já!

reagovať

lojzo | 6. 10. 2012 So 18:47 |   [4]

[1] Česká verzia v podaní Jaromíra Mayera sa volala Její láska. A na rozdiel od originálu Mayer o trvácnosti lásky evidentne pochybuje (Její láska chytá rez, kdo ví s kýmpak se toulá dnes…) ;-)

reagovať

lojzo | 6. 10. 2012 So 18:53 |   [5]

[2] Och, ten toho od Karla Gotta napreberal omnoho viac! ;-)

reagovať

lojzo | 6. 10. 2012 So 18:55 |   [6]

[3] To veru neviem posúdiť, pošli mi svoju demonahrávku! ;-)

reagovať

pepa | 6. 10. 2012 So 19:12 |   [7]

trvácnosti
lojzíku, nemusíš hned ode mne všechno přebírat, hovořím o té bizarnosti… :-) :-) :-)

reagovať

lojzo | 6. 10. 2012 So 19:13 |   [8]

[7] A čo je na trvácnosti lásky bizarné? 8-O

reagovať

pepa | 6. 10. 2012 So 19:15 |   [9]

slovo trvácnost jsem ještě nikdy neslyšel… :-)

reagovať

pepa | 6. 10. 2012 So 19:20 |   [11]

[10] no ty umíš překvapit vždycky… :-)
trvácnost a Mayer ni šlo dohromady jako Kryl a kulomet :-)

reagovať

pepa | 6. 10. 2012 So 19:26 |   [12]

[10] ale vážně, to slovo jsem ještě nikdy neslyšel…

reagovať

lojzo | 6. 10. 2012 So 19:35 |   [13]

[12] To ma fakt prekvapuje, mne pripadá úplne bežné.

reagovať

pepa | 6. 10. 2012 So 19:46 |   [14]

[13] no, smiř se s tím, že mi připadá bizarní :-)

reagovať

hříbek | 6. 10. 2012 So 20:21 |   [15]

[9] To věřím!

reagovať

Henry Psanec | 7. 10. 2012 Ne 15:12 |   [16]

[6] Raději ne, ale zeptej se oslů v naší zoo; když mě slyšeli zpívat, utekli – a to jsou to kiangové, kteří bývají i velmi agresivní, třeba v pražské zoo.

reagovať

kety | 7. 10. 2012 Ne 15:34 |   [17]

[16] Chodíš zpívat oslům do zoo? 8-O Není to jako házet perly sviním? :-D

reagovať

Karel | 7. 10. 2012 Ne 18:15 |   [18]

Teda Lojzo, je to čím dál lepší. To poslední video jsem dokoukal až do konce, a dokonce se i pobavil. :-) U těch ostatních platí, co jsem psal minule… 8-)

reagovať

lojzo | 7. 10. 2012 Ne 20:07 |   [19]

[18] „co jsem psal minule“ Teraz neviem, čo presne máš na mysli. Minule si písal, že je to nejaké suché8-)

reagovať

Karel | 7. 10. 2012 Ne 20:14 |   [20]

[19] No, taky by se dalo říct… ;-)

reagovať

Henry Psanec | 8. 10. 2012 Po 1:16 |   [21]

[17] Nechodím, ale vyzkoušel jsem to, když jsem tam pracoval.

reagovať

SV | 8. 10. 2012 Po 12:42 |   [22]

[21] Henry, a funguje to aj na medvede? ;-)

reagovať

Henry Psanec | 8. 10. 2012 Po 14:57 |   [23]

Můj zpěv by pravděpodobně vystrašil i šavlozubého tygra, ale na medvědy jsem to nezkoušel, u těch jsem nepracoval, tam jsem byl jen na návštěvě.

Ale medvědi obecně od hlučných lidí prchají. Jak jsem už kdysi citoval v souvislosti s americkými NP: Wikipedie doporučuje tam, kde jsou grizzlyové a baribalové, hluk, a pro případ napadení pepřový sprej. „Dělejte hluk, například pomocí zvonků na oblečení. (…) Jste-li v přírodě, naučte se rozeznávat znaky medvědí přítomnosti a rozdíl mezi exkrementy baribala a grizzlyho. Exkrementy baribala jsou menší, obsahují bobule a zbytky veverek. Exkrementy grizzlyho obsahují zvonky a jsou cítit pepřem.“

reagovať

SV | 8. 10. 2012 Po 15:31 |   [24]

reagovať

SV | 8. 10. 2012 Po 15:33 |   [25]

[23] no ja sa obvykle v prírode chovám ako zwer – tzn. ticho a nenápadne 8-)

reagovať

Henry Psanec | 8. 10. 2012 Po 16:35 |   [26]

To je dobře. Ještě můžu doporučit nechodit přímo, ale vyklánět se ze zorné osy (stačí deset centimetrů), člověk uvidí mnohem víc (indiánský způsob).

reagovať

Oby | 8. 10. 2012 Po 18:45 |   [27]

[26] Cha! V létě se mi, po jeho pádu, vyklonila z osy čočka fotoaparátu, o necelý centimetr, a vůbec pak nechtěl fungovat – ani se zavřít, natož tak fotit. A ty tu radíš vyklánění z osy… ? :-D

reagovať

Henry Psanec | 8. 10. 2012 Po 21:50 |   [28]

[27] Baže! My nejsme foťák, nám se nic nestane, naopak, rozšíří se nám obzor!

reagovať

SV | 9. 10. 2012 Ut 8:49 |   [29]

[28] Henry máva skvelé nápady! ;-)

reagovať

Henry Psanec | 9. 10. 2012 Ut 13:33 |   [30]

To ne já, to Indiáni, doopravdy.

reagovať

SV | 9. 10. 2012 Ut 15:12 |   [31]

[30] to fakt? 8 – ) no ale, obávam sa, že biely človek vykláňajúci sa zo svojej osi bude považovaný za ehm, chemicky vyvedeného z rovnováhy ;-)

reagovať

Henry Psanec | 9. 10. 2012 Ut 20:35 |   [32]

Jo, to vím od švagra. No, asi se dá chodit i neopilecky, ale i kdybych šel jakoopile, v lese mě moc lidí nevidí a ti, co mě osloví, abych šel vystřízlivět, se dozví, že jsem opilý krásou a láskou. Omlouvám se za sebereklamu, ale zrovna jsem o tom dal na blog článek.

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Bílá věž (der Weiße Turm)

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod