Priama reč na utorok 4
Dnes úryvok z rozhovoru dvoch pánov, ktorých si veľmi vážim a ktorí obaja patria medzi mojich najobľúbenejších Majstrov slova – so spisovateľom Kurtom Vonnegutom sa rozprával Michal Horáček.
- Dočetl jsem se, že v kterémsi americkém městě kdysi věřejně spálili vaše Jatka číslo pět. Je to pravda?
– Podívejte se, já mám svou zemi rád a nechci o ní mluvit špatně. Něco takového by se určitě nestalo v New Yorku. Ale stalo se to, před nějakými deseti, dvanácti lety, v jednom farmářském městečku v Severní Dakotě. Ti lidé „Jatka“ nečetli. Spolu s dalšími knihami je napsali na seznam „špatných knih“. Seznam koloval od „vlastence“ k „vlastenci“. Nechtěli „nakazit“ své děti. Mohli se tomu vyhnout tím, že by dotyčné knihy prostě vyndali z polic ve školní knihovně a bylo by. Ale radši je spálili. Žili někde uprostřed kukuřičních polí a nevěděli, co se děje jinde. Moc lidí odjinud tam nepotkali.
- Rozhněvalo vás to nebo urazilo?
– Proč? Byl to senzační pokrok. Jen si pomyslete: dřív se s takovými knihami pálili i autoři… Víte, kdyby tu knihu četli, tak se mně to možná dotklo. Ale jak jsem říkal, nečetli ji.
•
(Zdroj: časopis Mladý svět, 52/1984)
lojzo | 4. 2. 2014 Ut 4:04 | Zábava | 22 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Tak tos´ mě potěšil, právě čtu Časotřesení.
Je to zvláštní kniha, každou kapitolu čtu dvakrát. Nejprve obsah, pak se soustředím na formu a slova…
ten pán vyzerá byť múdry a vtipný. som od neho kedysi dávno čítala Ostré očko a nijak ma to nenadchlo. no, možno mu dám ešte šancu 
Budu vypadat zaostale, ale mně tenhle pán svým dílem moc neříká. 
[5] Akože nič – dúfam, že aspoň ten vyššieuvedený kúsok rozhovoru!
To tedy ano!Taky jsem „jatka“ nečetla, a tak to nemohu nikterak posoudit.
No prosím, k pokorokovým farmářům, kteří o ni nestáli se kniha dostala, zatímco mnozí z nás, kteří by si ji přečetli a možná ani po přečtení nespálili, ani netušili, že existuje.
Já nebudu jenom vypadat, já rovnou zaostalá jsem, protože ten pán mně vůbec nic neřekl. Abych zmírnila svoji zaostalost, nalistovala jsem poměrně rozsáhlé pojednání v moudré sově wiki /pozor! neplést s Wicky, ta je moudrá, ale není sova/ a začínám chápat Lojzovy sympatie k němu.
Třeba takovéto citáty:
Lidi musí pořád o něčem mluvit, mají-li si udržet svoje hlasové fondy v pořádku pro případ, že by je někdy napadlo něco skutečně závažného.
To, že někteří z nás umí číst a psát a trochu počítat, ještě neznamená, že si zasloužíme dobýt vesmír.
Na počátku stvořil bůh zemi a pak se na ni ve svém kosmickém osamění zamyšleně zahleděl. A bůh řekl: „Stvořmež z bláta živé tvory, ať to bláto uvidí, co jsme dokázali.“ A bůh stvořil všechny živoucí tvory, kteří se dnes pohybují po zemi, a jedním z nich byl člověk. Jedině bláto v podobě člověka mohlo mluvit. Když se bláto v podobě člověka posadilo, rozhlédlo a promluvilo, Bůh se k němu naklonil blíže. Člověk zamrkal. „Jaký má tohle všechno smysl?“ zeptal se zdvořile. „Musí mít všechno nějaký smysl?“ zeptal se Bůh. „Samo sebou,“ řekl člověk. „Pak tedy nechávám na tobě abys pro tohle všechno nějaký vymyslel,“ řekl Bůh. A odešel.
[4] nič si z toho nerob, ja som kompletne a komplexne zaostalá a komplexy z toho už pražádné nemám
Sledoval jsem před chvílí film Matka noc (Mother Night), vynikající filmové zpracování Vonnegutova románu…
[13] Hm, tiše závidím. O tom čase jsem se pokoušela (ne příliš úspěšně) předat své poznatky o rozkladu mnohočlenu na součin…
Tím chci říct jen tolik, že bych si film podle Vonneguta taky dala líbit, když už mám takové mezery ve vzdělání, že jsem od něj nic nečetla…
ja som asi pred 30 rokmi čítala Galapágy..........bolo to také..........hm.........zvláštne.........myslím,že sme ho mali v povinnom čítaní,alebo sa mi to len zdá?
[18] Vonneguta v povinnom čítaní pred 30 timi rokmi? no neviem…
