Prelet Nízkymi Tatrami 2012 - 2.časť
Pokračuji tedy sám a je mi to líto. S košom se mi šlapalo dobře, povídali jsme si a cesta i v nepříjemných polomových úsecích (košo použil slovo drsnějšího rázu) ubíhala. Na straně druhé koša obdivuji. Nevím, zda bych se já v případě opačném takto zachoval. Zda bych kolegovi otevřeně řekl: Dál nejdu, resp. Nejde to!, zda bych to nezkoušel až do zemdlení a nezadělal tak v další části cesty na velký problém…
Stoupání z Čertovice na Lajštroch. Krize. Vůbec mi to nejde, vleču se jak šnek a nohy se brání. Navíc jsem špatně odhadl zásoby stravy. Energetické tyčinky jsou sice podpůrné, ale plnohodnotnou stravu nenahradí. Navíc už došly. Tu, kterou mi na Čertovici věnoval košo, nemohu najít. Musím si na Štefáničce nakoupit alespoň nějaké čokolády…
Chata M. R. Štefánika. Vydatná polévka, pamlsky na další část cesty. A káva. Bez té by to dál nešlo. Po krátké přestávce se cítím jak vyměněný. Dívám se na hodinky (na rozdíl od koša si mezičasy nepíšu): Ta chůze zas tak pomalá nebyla. Vzhůru pod Ďumbier a dále na Chopok.
Je půl sedmé večer. V Kamenné chatě pod Chopkom další káva a další pohled na hodinky: Tomu že říkám krize? Čtyři a půl hodiny z Čertovice, tak rychle jsem to nikdy nezvládl! Čeká mne však noční úsek a tam se teprve ukáže. Kam až dorazím za světla? Kde bude nutné zažnout čelovku?
Nebudu kalkulovat dopředu, rychle dál! Vycházím z chaty a málem mě sráží poryv větru. Co to je? Kde se to vzalo? Ze severní strany fouká nepříjemný studený vítr. Musím na sebe hodit poslední vrstvu prádla a jsem zvědav, co budu dělat v noci. Další už nemám…
Dereše. Poryvy větru začínají být nesnesitelné. Co nejvíce se schovávám za hřeben, ale moc to nepomáhá. Sedlo Poľany, výstup na Kotliská. Všude kolem kamzíci. Neuvěřitelné pohledy ke mně, Co tu blbneš? I nám je zima, natož tobě!
Pod Chabencom jakýsi větrný stín. Úleva. Na Tatry padá tma, na vrcholu už musím svítit. Teď jenom neztratit správný směr. Ne každá vyšlapaná cesta je ta správná a vede mým směrem. GPS neselhává a v těchto chvílích je pomocníkem k nezaplacení.
Zásoby vody, které mám, jsou dostačující, nebudu muset odbočovat na chatu pod Ďurkovou. Jak přišel lojzo na to, že bych mohl být v jednu či ve dvě v cíli? Z Chopku jsem mu telefonoval. Ptal se, zda má v tomto čase čekat na Donovaloch… Kdepak. Do cíle je to ještě hodně daleko.
Latiborská hoľa. Blížím se k úseku, ze kterého mám obavy největší. Oblast Prašivej Chochule (rozuměj: Prašivej a Chochule). Když jsem tu posledně šel, pěkně jsem bloudil. Nemohl jsem najít správnou sestupovou cestu k Hiadelskému sedlu a ztratil jsem tu spoustu času. Navíc je to oblast, kde jsem se několikrát v noci setkal s medvědy.
Medvědi se ovšem dnešní noci schovali před větrem (na Prašivej má už sílu vichřice) a sestupová trasa je nově vyznačena.
Hiadelské sedlo. V něm skříňová Avia, lesníkům nejspíš patří. Obrys zadní plochy skříně je oblepen červenou a žlutou reflexní páskou. Ve světle čelovky tak na mě svítí obrovský červenožlutý obdélník, v první chvíli jsem myslel, že si tu trampové zřídili velkoplošnou projekci…
Bolí mě kolena. Především v sestupech dostávala zabrat a pouze ve stoupání jsou v klidu. Proto se už nesmírně „těším“ na stoupání další. Kozí chrbát. Problém je v tom, že je to nejstrmější výstup celé cesty. Krok po kroku, pomalu stoupám vzhůru. A pomalu počítám, v kolik hodin budu volat lojzovi, aby pro mne přijel. Nechám ho spát co nejdéle. Telefon zapnu až na Kečke…
Domluvil jsem to na půl sedmou. Na Donovaloch jsem však už o šesté. Osmadvacet hodin cesty. Nejrychleji ze tří dokončených pokusů. Je to docela dobré. Pomalu se sunu k místu, kam má přijet lojzo. Tam mne však čeká celý uvítací výbor. I bábovku vzali, nůž, talíře a v termosce kávu. Jsem dojatý, ale po extrémním výkonu to nejsem schopen okamžitě docenit. Všichni se shodujeme na tom, že pojedeme a hostinu uděláme až v Bystrici…
pepa
p.s. no a v cieli nás čakala takáto odmena
košo | 11. 8. 2012 So 19:21 | Cesty Hobby | 45 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Dovolil jsem si (s košovým souhlasem) článek převzít na můj web.
Tam jsem připojil i několik postřehů.
„Jak přišel lojzo na to, že bych mohl být v jednu či ve dvě v cíli?“
Jak, jak… no prosto som myslel, že si rýchlejší!
Ale nie, to bola jednoducho automatická reakcia, košo od začiatku tvrdil, že cieľ je na Donovaloch medzi jednou a druhou, tak som nerozmýšľal o kilometroch a veril som mu.
A chcem ešte raz pogratulovať a poďakovať obidvom borcom: Hoci som vás, chalani, sledoval len z tepla domova, bol to zážitok – a bolo mi cťou robiť vám „technickú potvoru“.
[3] Naozaj ti patrí velikánske ĎAKUJEME ! Bez tvojej skvelej technickej podpory by sa táto akcia dala uskutočniť len veeeeľmi ťažko.
Jééééé, lojzo konečně upekl bábovku ! Že se mu ale povedla, co ?
[7] Zdá se, že bábovička ihned po upečení a vyklopení padla do spárů košovi. Koukám, že ji stihl na povrchu ohlodat ještě dřív, než jsi ji vyfotil.
„…košo použil slovo drsnějšího rázu…“ – Jaké? Povídej, přeháněj ! Aaaaaaa, vlastně tady může jenom slušně.
Tak nic…
[9] jaké přeháněj ? Slovo „nepríjemný“ to ani zďaleka nevystihuje. Normálne som povedal tak ako to bolo. Bol to ******** úsek .
Šmankote, tak tys takový šílený jednorázový přechod provedl už třikrát?
Těžce vydřená bábovka…
Jěště, že je lojzo tak spolehlivá „potvora“
Výborní jste oba, že jste se vůbec vydali po tmě mezi medvědy a jinou dravou zvěř. A šlapali a šlapali… napříč Tatrami Zkrátka borci.
košovi i Pepovi patří můj obdiv, dokázali (alespoň pro mne) nemožné a zaslouží si jistě zlatou olympijskou medaili Nebo aspoň kavárenskou bábovkovou… Ale tu už vlastně dostali
Jste borci!
„Je to docela dobré“ ale Pepo…zas až taká skromnosť byť nemusí
Bolo to celé skvelé, aj ty, aj Košo!
„Medvědi se ovšem dnešní noci schovali před větrem“
Ten Pepa je lepší ako tatranské medvede!
„Tu, kterou mi na Čertovici věnoval košo, nemohu najít.“ ale v správnej chvíli sa našla sama od seba a vrátila sa ku Košovi
„Chata M. R. Štefánika. Vydatná polévka, pamlsky na další část cesty. A káva.“ tak alebo to bola káva úplne kúzelná, alebo má Pepo wellmi pevnú vôľu
…tento bod z celej cesty obdivujem najviac. útulná chatička, polievočka, kafe, teplo, pelíšek.....a ty sa postavíš a odkráčaš do tmy a zimy a víchrice…ufff!
Jejda, dneska ke kávičce i bábovka… wellmi lákavá!! :o)
Omlouvám se za opožděný komentář, potuloval jsem se z dosahu internetu. Ještě jednou gratuluji jak k výkonu, tak k charakteru obou borců.
Máte oba můj obdiv.
A Nízké Tatry snad budou stát na stejném místě i příští rok.
[32] Jsem si jistá, že košo se nebojí do lesa, ale bez lesa. Taky bych se bála, kdyby se mi tratil před očima můj oblíbený les…
[33] Taky se bojím. Je mně smutno z Vysokých Tater, kde zbytky polámaných stromů zarůstají vrbovkou, ale bojím se víc dlouhého nákladního vlaku naloženého krásnými, silnými /nejen/ smrkovými kmeny , který včera odjížděl někam směr Praha.
Katastrofy se konají, i když se nedají nazvat přírodními.
[32] kto sa nebojí do Zlomísk, tak ten sa iste nebojí ničoho!
Celkom náhodou som natrafil na informáciu, že práve dnes sa koná tohtoročná Nízkotatranská stíhačka – pravidelná akcia, ktorá pepu a koša inšpirovala k „preletu“.
Kto má záujem (a fejsbúk), nájde online informácie o priebehu tu.
[39] Píšou tam, že můžou závodit i páry – tedy ženská a chlap spolu.
[40] Však tam taky pár takových na přihlášce je! Asi čtyři smíšené páry, jestli jsem se nepřepočítala.
Len tak pre informáciu: „Prví v cieli!!! Ivan Mudroň – Patrik Hrotek, GRATULUJEME! Celkový čas 13:37 hod!!!!! Minuloročný rekord sa zlepšil o 1h 04 min!“ Sú veci, ktoré nepochopím asi nikdy… :-/
[42] Pokud pilčíci odstranili polomy před Ramžou, dá se to pochopit