Prelet Nízkymi Tatrami 2012 - 1.časť
Tak nastal deň-D ! Po celoročnej príprave sme ešte obaja potrebovali nájsť voľno v práci, dobré počasie a ubytovanie v blízkosti štartu. Až do minulého piatku nás držala v šachu predpoveď počasia, potom „vybuchlo“ ubytovanie, ale priatelia nám v priebehu jedného dňa zabezpečili nové, priamo na Šumiaci, čo sa neskôr ukázalo pre Prelet ako úplne ideálne. Celý deň som „z taktických dôvodov“ nemal kávu. Ten útlm možno spôsobil, že som si zabudol vo vlaku paličky, ale na druhej strane možno aj to, že som si večer iba nastavil budík na 01:15 a reálne už okolo 20tej som spal…
Ráno. Teda vlastne ešte noc. Ale „ono sa to zobudilo“ úplne samo! 00:57som otvoril oči a bol som úplne do ružova vyspatý 
Ešte som zo slušnosti počkal na budík nech si zapípa a vstal som. Umyť, obliecť, pobaliť veci do ruksaku, niečo malé zjesť, zapnúť GPS a 02:00 ŠTART !!!
Prvé stúpanie – Kráľova Hoľa. Hneď na úvod 1061m výškových metrov. Zo Šumiaca vedie hore široká rovná cesta, takže ideme vedľa seba a naše čelovky ju spoločne v dostatočnej miere osvetľujú. Našli sme si spoločné tempo, pri ktorom sa dá ešte prehodiť pár slov, aj keď sú úseky, hlavne v hornej časti, kde len šlapeme a dýchame. Na reči nezostáva kyslík … Na hrebeni je chladno, počítam 3–4 stupne, trochu fúka. Prezlečieme si suché veci a hneď pokračujeme.
Na hrebeni – Orlová. Fúka už dve trochy, pomôže vetrovka s kapucňou. Svitá. Vypíname čelovky. To normálne svetlo má aspoň pre mňa neuveriteľný efekt. Klesáme dole z hrebeňa, prestáva fúkať, akosi podvedome zrýchľujeme.
Prvé zastavenie – Andrejcová. Naozaj len zastavenie na 15 minút, kým naberieme vody do fliaš. Bude nasledovať dlhý úsek bez prameňov, začne svietiť slnko, takže sa treba poriadne napiť a nabrať všetky fľaše úplne doplna…
Prvý medzičas 20km – sedlo Priehyba. Náročný zostup o celých 500m nižšie. Úzky chodníček plný kamenia, skál a koreňov. Naozaj treba dávať pozor, kam človek položí nohu. Ale dole prichádza skvelá správa – náš medzičas je o 1:30 lepší, než medzičas na mape! A obaja sa cítime úplne v pohode !!! Už je ráno, slnko začína hriať, zhadzujem termoprádlo, obliekam si obyčajné tričko.
Prvá chuťovka – stúpanie na Kolesárovú. Podľa mapy je to 300 metrové stúpanie. Nad mapou som si vravel – pohoda. Ale keď teraz stojím v sedle Priehyba a vidím to v reále – ufff. Je to asi dvakrát tak strmé, ako schody do tibetského chrámu Potala v Lhase. A myslím že ani Schody do neba od Led Zeppelin niesú také strmé 
No poďme! Nádych-krok, nádych-krok , nádych-krok , … a sme hore.
Úsek plný otáznikov – Kolesárová-Ramža. Podľa mapy 12km lesom, v reále 12km polomy. Totálny chaos, zúfalé značenie, polámané, popílené stromy, konáre, neustála zmena výšky a smeru trasy, prekračovanie a podliezanie popadaných stromov. Keby som tadiaľto išiel sám, tak sa aspoň 10krát stratím … Asi trikrát priamo na turistickej značke lesáci „chránia“ naše lesy. Musíme počkať, kým lesný traktor lanom vytiahne hore svahom práve spílený strom, potom sa prebrodíme cez popílené konáre a dole nám jeden z lesníkov musí ukázať, kade pokračuje cesta. Asi 100metrový úsek medzinárodnej diaľkovej turistickej trasy E8 práve zmizol 
Je pred obedom, slnko chvíľkami zájde za oblaky, ale to len vtedy, keď ideme lesom. Akonáhle nás nekryjú stromy, ujo Murphy mu dá znamenie a slnko na nás pečie a usmieva sa … Došla mi voda – to nieje dobré 4 litre, ktoré som si nabral na Andrejcovej som za 5 hodín vypil. Pepa sa so mnou podelí s posledným litrom svojej vody, musí nám to vydržať až na Čertovicu…
Druhý medzičas 40km – Za Ramžou už je to znova normálny turistický chodník, takže druhým medzičasom v Bacúšskom sedle sme preleteli tak rýchlo, že som si ho ani nestihol zaznamenať … Prichádzame do sedla Za Lenivou, kde sa nám ukazuje úchvatný pohľad na Lajštroch a majestátny masív Ďumbiera. Posledné 2 kilometre mierneho klesania po štrkovej lesnej ceste a sme v polovici nášho Preletu – na Čertovici.
Sedlo Čertovica – rozhodnutie. Počas tých posledných 2 kilometrov mi prešla hlavou celá dnešná trasa. Nočné vstávanie, pohodový rýchly výšľap na Kráľovú hoľu, chlad na hrebeni, premeň na Andrejcovej, stupák na Kolesárovú, polomy pred Ramžou, prázdny vak s vodou, únava, … Asi 15 minút to bol ťažký súboj môjho rozumu s mojim ješitným egom. Rozum zvíťazil : „Pepo – ja na Čertovici končím!" Cítim, že som minul tak 75% energie. Určite by som ešte vyšiel na Ďumbier, ale tam by som bol so silami úplne na konci. A ísť potom v noci dole z Chopku na Donovaly by bolo totálne nezodpovedné. Jednak by sme išli pomaly ale hlavne každým krokom by hrozilo obrovské riziko môjho pádu a zranenia. Nie, nie – rozum zavelil : „na Čertovici košo končí !!!“ Aby som prešiel takúto trasu, musím byť lepšie pripravený.
***
pridávam zaujímavú tabuľku s časmi v jednotlivých bodoch trasy. Je z nej krásne vidno, že sme išli naozaj rovnomerným tempom a keď sa dalo, trošku sme zrýchlili …
| čas | |||
| podľa mapy | skutočnosť | sme rýchlejší | |
| Šumiac | – | 2:00 | – |
| Kráľova hoľa | 4:59 | 3:45 | 1:14 |
| Orlová | 6:04 | 4:50 | 1:14 |
| Andrejcová | 7:30 | 6:00 | 1:30 |
| Kolesárová | 10:25 | 8:50 | 1:35 |
| sedlo Oravcová | 10:48 | 9:15 | 1:33 |
| Zadná Hoľa | 11:35 | 10:00 | 1:35 |
| Ramža | 13:36 | 12:00 | 1:36 |
| Čertovica | 15:34 | 13:38 | 1:56 |
košo | 11. 8. 2012 So 19:20 | Cesty Hobby | 92 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Košo, klobouk dolů, statečné a zodpovědné rozhodnutí. A i tak skvělý výkon, já bych to nedal.
Kdyby ses ještě někdy rozhodl, košo, „jít do toho“, půjdu s tebou. Ale naposledy!
„…široká rovná cesta…“ „…ideme vedľa seba a naše čelovky ju osvetľujú…“ „…Svitá…“ „…úchvatný pohľad na Lajštroch a majestátny masív Ďumbiera…“ – Kde jsou fotky ? Taky bych se chtěla pokochat…
[5] Fotiek sa asi nedočkáš, keďže foťák si so sebou nevzali. Ibaže by ich niekto cestou odfotil.
[6] Šmarjá, to neměli sebou mobil? Co kdyby se jim něco stalo? 
[7] Šmarjá, mobily so sebou mali, aj keď teda netrúfnem si odhadnúť, na koľkých percentách trasy by chytili signál. Ale mobily sú na telefonovanie, nie na fotenie, predsa!
[8] No, už jsem pochopila z druhé poloviny „preletu“, že prinejmenším pepa u sebe mobil měl. To jsem si původně myslela taky, že mobily jsou jenom na telefonování. 
„… rozum zavelil : „na Čertovici košo končí !!!“ …“ – A pokluše zpátky na Šumiac.
„…som si zabudol vo vlaku paličky…“ – Obdivuhodné ! Zapomenout ve vlaku berle… a plahočit se až na Čertovicu bez nich.
„…som „z taktických dôvodov“ nemal kávu…“ – Hm, jenom jestli sis ji nezapomněl ve vlaku.
Tak jako tak jsi skvělý, košo. Dovedu si představit, že Tě to hodně mrzelo, žes dál nemohl, ale příště to určitě vyjde. Taky jsem to kdysi zažila (samozřejmě nesrovnatelně méně náročný výstup) v Roháčích, kdy jsem byla na pokraji sil a dál to zodpovědně nešlo. Bylo to pro mě o to horší, že moje holky strašně toužily túru dokončit, těm síly nechyběly, a já jsem jim to takhle pokazila… Ale představa, že bych se jim někde „zasekla“ a způsobila problém, mě zadržela. A že by se Pepa příští akce vzdal, to považuju za opředem vyloučené. To by mu křídla, eh – vlastně nohy – nedovolily. Chodit po horách je pro něho totéž, co dýchat…
[13] Kety, kde jsou všichni ? Je tu po tom přeletu nějak pusto… Buď ještě oslavujou, že to, jak borci tak technická podpora, celé fyzicky i psychicky ukočírovali, nebo neodolali a dali si repete.
Máš pravdu, košo je formát. Pro chlapa to jistě musí být tvrdý boj sám se sebou přiznat sobě a pak ještě i druhému, že to momentálně prostě nedá. Jak se znám, já bych se vyštrachala až na Ďumbier, a zbytek cesty by mně Pepa musel nést na zádech. Já jsem nikdy v horách žádné extrémní výstupy a pochody přes ******** úseky nepodnikala, takže tenhle druh vyčerpání mě minul. Ale jednou jsem se ztratila podnikové výpravě někde v okolí Kriváně, tuším. Naštěstí se tehdá se mnou ztratil i jeden moc hezký kluk, takže to ani moc nevadilo.
[14] Jen jestli jste se neztratili cíleně? Myslím, že všichni sledují olympiádu, momentálně maratónský běh, a jsou rádi, že nohama kmitá někdo jiný!
[15] Jak cíleně ? Nééé, my jsme jenom seděli na vršku skály, koukali dolů a požírali jablíčka, co jsem měla sebou k obědu. Zbytek výpravy se zvednul, že se jde dál, no a my, že teda taky půjdeme. Nastoupili jsme na pěšinku, kudy všichni před námi odešli, a neviděli jsme už ani živou duši. Tak jsme trochu zazmatkovali, a vydali se špatným směrem. Ale neboj, všechno dobře dopadlo. Dole pod kopcem jsme došli do nějaké dědiny nebo města a zrovna jel okolo toho náměstí autobus s naší výpravou, lidi nás uviděli oknem, a byli jsme zachránění.
Jo ahá, Olympiáda… Dneska je myslím poslední den, že ? Tak já se jdu teda učit. Vrátím se po Olympiádě.
[14] „kde jsou všichni ?“
Haló, košo, stále nefunguje Vyhľadávanie! 
[17] Nooo… koukám právě, že „Vyhľadávanie“ ňák nefunguje – ani koša nedokáže vyhledat. Beztak to tak nastavil schválně, aby měl aspoň o víkendu kousek zaslouženého klidu.
Že pro Pepu nejsou žádné hory dost vysoké a široké, cesty dost dlouhé jsem už pochopila z vyprávění dříve a že se s ním pustil Košo je odvážné. Kluci, vlastně pánové, klobouk dolů před vašimi výkony
[22] Děkujeme. Naopak to je. Já jsem se (s)pustil s košom 
Anebo ?
[21] Karle, Karle… O jakém polovičním úspěchu hovoříš? Pro někoho polovina jako pro druhého dvě celé… Nebo čtyři…
[24] Polovina z původního plánu. Ale určitě je úspěch i ta polovina. Taky bych to asi nedal…
Teď jsem si všimla, že mi nějak hapruje počítač – neukazuje modré nadpisy článků. nemůžete mi někdo poradit, co s tím? Při aktualizaci jen problýsknou…
[26] to máš InternetExplorer-9. V hlavnom menu klikni „Nástroje“ a tam „Režim kompatibilného zobrazenia“…
[27] Máš pravdu, je to InternetExplorer-9, PC mi to potvrdil. Našla jsem i nástroje, ale ten režim komp. zobr. tam nikde nevidím… Jsem já to ale trouba… Díky za radu, ale bez toho „režimu“ to asi nepůjde, že?
[28] nooo ak je to v práci, to treba ísť za adminom. Ak je to doma, dať preč IE-9 a nainštalovať Chrome
[29] Hm, tak tady je zakopaný pes. Noťas je pracovní, byť je právě doma a má prázdniny…
Ale co, hlavně že vidím aspoň cosi. Zkusím se časem ozvat, ať mi tam někdo povolaný ten Chrom vrazí… Děkuju za radu!
[14] kto chodieva po horách, ten sa to naučí, Oby včas ustúpiť je niekedy otázka nielen nosenia na chrbte, ale aj zdravia, prípadne aj života
„Asi 15 minút to bol ťažký súboj môjho rozumu s mojim ješitným egom“ iba 15 minút?! tak to si musel byť na smrť unavený!
že je Košo super, to ja viem odvždy, aj bez Preletu
Gratulujem a nech žijú šišnuté akcie!
„Ale „ono sa to zobudilo“ úplne samo!“
…někdy se zdá, že něco nejde, ale ono to pak jde
„Keby som tadiaľto išiel sám, tak sa aspoň 10krát stratím …“ to ti verím
[38] nie nie nie, lojzo nevie takú skvelú bábovku !!! Len tú ďalšiu poprosím do väčšej formy, viac hrozienok a navrch trošku poliať čokoládou
[40] no iste, aj ja poprosím modrozelenépásikatébodkované z neba a k tomu ešte niekoľko polnočných hviezd!
[40] Doufám, že jste dostali každý svou vlastní (buchtu)? Medaile se taky rozdávají extra…
[43] „…dostali každý svou vlastní (buchtu)?…“ – To by bylo nejlepší, že ? I když bábovku dostali společně.
[45] Tak to je jasné, proč košo dál nešel. Měl to v nose, že bábovka bude jen jedna. Tak příště, košo, příště budou pro posichrování úspěchu akce určitě aspoň dvě!
Pepovi gratulácia za kondičku a odhodlanie (pekelná závisť), ale Košovi snáď ešte väčšia gratulácia za zdravý rozum. Zriedka to vec v našich končinách!
Tak jsem si trochu propočítala průměrnou rychlost pochodu a došla jsem k číslu kolem 3,5 km/h. To je dost šílené, šlapat tímhle tempem hore dole a ještě přes polomy a částečně i po tmě devětadvacet hodin… Slova mi na to nestačí…, jen zírám.
Jéj, tabuľka!
A vyčítal som z nej, že na chvíľu sa k vám pripojila aj súdružka Oravcová…
No, fakt. A kolik těch ženských se přidalo! A ta zadná byla ještě k tomu HOLÁ!
Teda ten košo je zákerák! Prepísal „s. Oravcová“ na „sedlo Oravcová“ a môj komentár č.50 teraz vyznieva úúúplne blbo! :-/
[53] jsem zmatený, ta baba, co jsme před Zadnou Hoľou potkali, se jmenovalo sedlo?
no teda, ak budete zrýchľovať takýmto tempom, tak tú vodu budete potrebovať na hasenie zadkov!
[51] Tak holé baby nejen v Paříži, ale dokonce i v Tatrách ! Pekně jsi, kety, ty chlapy odhalila, že proč na ten přelet vlastně šli.
[63] Ovšem uznej, že jít za holými babami v Paříži je daleko snazší, než se kvůli nim trmácet 40 či kolik kilometrů hore-dole.
Košo: Opustil jsi Pepu na Čertovici. Nějak mi není jasné, zda a jak ses odtamtud dostal někam do civilizace. Možná by to zajímalo i ostatní čtenáře.
[66] Ja tú story poznám, ale nechám koša, nech ju porozpráva sám. Snáď len prezradím, že sa do civilizácie dostal.
[67] Že se dostal, to jsem pochopil, jinak by nám o Preletu nevyprávěl. Dobrá, nechám to na něm.
[69] Aha, takže tam staví autobus nebo aspoň Lojzo s autem. Takže i já jsem zvědavý na dozvuky…
[69] [70] to nieje žiadna story. Za 10 minút ako sme sa rozdelili, mi išiel autobus do Podbrezovej. Tam prakticky hneď prípoj do Brezna. V Brezne na železničnej stanici mi vrátili paličky, ktoré som si vo vlaku zabudol v stredu. Necelú hodinku som počkal na vlak do Bystrice, no a keď Pepa volal 18:30 z Chopku ja už som sedel u lojza v kuchyni… to nieje žiadna story …
[72] „celkom pekná story“ No, až na ten koniec – vieš aké ťažké je dostať koša z kuchyne, zvlášť keď nablízku cíti bábovku?
[73] .....a vieš ako sa blbo spí celú noc na zemi pred chladničkou?
[76] Hm, keď tak nad tým rozmýšľam – neskončil košo ten Prelet na Čertovici hlavne preto, aby sa k tej bábovke dostal prvý?
[77] hm, keď tak nad tým rozmýšľam, nebolo to náhodou kvôli tým ženským? Orlová, Andrejcová, Kolesárová, Oravcová…a ešte aj akási Čertica
[79] žiadna Čertica, ja mám pri svojom znamení napísané že by to mala byť Ryba – najlepšie Šťuka
[80] Tak na ryby jsou nejlepší jižní Čechy nebo rovnou móře…, kdepak hřeben Nízkých Tater!
[82] no ale ja som tam bol lietať – né rybařit A na lietanie sú Nízke Tatry ideálne !!!
[87] To bude nějaká fáma. V jeho případě to přece nejde. B-)
