Pozvánka do galerie
Zvu všechny hosty naší kavárny k návštěvě prvních dvou galerií věnovaných mé cestě po Itálii.
Jago | 13. 7. 2013 So 17:26 | Architektúra Cesty História | 14 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Pobavilo mě, že jste se pokaždé přihrnuli na prohlídku starobylé architektury v době siesty nebo jste narazili na tvrdošíjný odpor průvodců. S takovou toho uvnitř moc nevyfotíte. 
No, ale já jsem ta pravá něco remcat. Chodíme večer se Silvinkou, většinou v doprovodu Amber, na procházku, a už jsem minula vyfotit velkou ropuchu, ptáče a zajíce, protože jsem pokaždé zapomněla doma foťák. 
Obdivuju, jak umíš každou dovolenou zhodnotit formou dokumentu. To pak už určitě nic nezapomeneš, že? 
Díky, že ses s námi podělil…
[2] Mám dojem, že fotografovat se nesmí ze zištných důvodů, aby si u nich lidi koupili pohledy a průvodce. Beru, že někde se nesmí fotit s bleskem, ale bez blesku? V Assisi a v jeskyni Frasassi jsem střílel tajně pidifoťákem od boku, ale skoro nic z toho nebylo. A přitom jinde jsem si mohl nafotit i originál od Raffaela.
[3] Víš, jaká je to dřina ty obrázky identifikovat a najít k nim výklad? V češtině není skoro nic. 
Vravel som, že sa mi tie tvoje fotky budú páčiť – a mal som pravdu!
[4] „V češtině není skoro nic.“ Keby len v češtine…Skúšal som identifikovať tých svätých v kruhovom okne – ale nepodarilo sa mi o nich nájsť nič ani v taliančine. :-/
[6] Tak to jsme dva. Ale může to být novodobé dílo, které nestojí za řeč; při bombardování zařvou okna první. 
[6] Někdy se najdou informace na nečekaných místech. Třeba to povídání o klání na náměstí Piazza Grande jsem našel (v italštině), když jsem hledal něco k obecní knihovně.
[9] Stejně jsi nám těch informací podal víc než dost. Vzhledem k tomu, že ve mně stěží utkví název města…
Už jsem měl napsaný komentář s dotazem, kde ta galerie fotek je, a teď vidím, že vedle v menu. Ještě se tu neumím orientovat .
Fotografování je vždy loterie, třeba v Uffizi a Vatikánských muzeích se může fotit bez blesku, ale zcela zakázáno je to v Sixtinské kapli, ale tam na to nikdo nedbá a všichni fotí o sto šest.
Fotky Arezza jsou pěkné, neznám ho, stavby i věž trochu připomínají Florencii.
[11] Díky, ona je ta renesanční Itálie zvenčí tak trochu na jedno brdo. Ostatně Florencie s Giottem byla nedaleko a Arezzo k ní v té době patřilo.
zhodou okolností som minulý týždeň prečítal Čapkove Italské listy (možno budete prekvapení, ale prvýkrát v živote), tak si dovolím ocitovať (prípadne vám na západ od rieky Moravy, ktorí ste toto dielko dúfam čítali, možno aj povinne, pripomenúť), ako vidí San Marino a Arezzo Karel Čapek:
San Marino: Ušlo mi mnoho z krás tohoto ctihodného státu; neboť cestou přišel náramný déšť a mlha a mraky; vím jen, že jsme jeli hrozně do kopce, stále nahoru, do mraků, a nyní sedím prostě v oblacích, v podivuhodném skalním hnízdě obklopeném na všech stranách mraky a dýmajícími propastmi. Místo ulic jsou tu samé schody, docela na špičce kolmé skály hrad, každý dům jako bastion na skalní terase, kolmé srázy do neznámé hloubky, z níž se valí mlha – zkrátka nejdivočejší orlí malebnost, jakou si můžete představit.
Arezzo: Aby mne zvláště odměnilo za mou návštěvu v hrozné palčivosti předbouřkového slunce, ukázalo mi Arezzo ještě několik kostelů skoro nezasažených strašnou vlnou katolického baroku, a svou antickou specialitu v maličkém museu: velmi nemravné obrázky vtlačené dovnitř plavých nádob. K čemu to sloužilo, nevím. (Jago snáď doplní – poznámka lojza )
[13] Pěkné doplnění, lojzo, díky. U San Marina jsem nechtěl příliš zdůrazňovat chození do kopce, aby to nevypadalo, že se chvástám. I když myslím, že KČ trošku přehání.
Maličké muzeum v Arezzu jsem neviděl. Obrázky v nádobách tudíž objasnit neumím a je kromě toho otázka, zda tam ještě vůbec jsou. KČ tam byl před válkou…
