Potulky budapeštianske - 1.časť

Keď som písal o uhorskom / maďarskom parlamente, sľúbil som, že sa to Budapešti ešte čoskoro vrátime. Ubehli štyri mesiace, a nič… Až dnes. ;-)

Začneme takmer priamo v oficiálnom strede Budapešti, nad námestím Adama Clarka, odkiaľ sa údávajú všetky vzdialenosti z mesta.

buda-01

Pohľad z budínskeho hradného vrchu na peštiansku stranu. Vpredu Reťazový (Széchényiho) most – najstarší a najznámejší budapeštiansky most (1839–49, autorom projektu bol anglický architekt William Tierney Clark, staviteľom jeho škótsky menovec Adam Clark). Iniciátorom stavby mosta medzi Pešťou a Budínom (a čiastočne aj jeho mecenášom) bol líder maďarského národného obrodenia gróf István Széchenyi. Na konci druhej svetovej vojny vyhodili Nemci most do vzduchu, po vojne znovuotvorený v roku 1949, teda na sté výročie svojho vzniku.
Za mostom krásny secesný Greshamov palác (autori Zsigmond Quittner, József Vágó, László Vágó, dokončený 1907), v pozadí bazilika sv. Štefana. Priamo pod nami, na bližšom konci mosta, nevidíte spomínané námestie spomínaného Adama Clarka.

Keď boli tieto potulky uverejnené prvýkrát u Sharkana, Ďuri prispel zaujímavým komentárom, ktorý si dovolím v plnom znení odcitovať:
„Priamo oproti Reťazového mostu je pod budínskym hradným kopcom cestný tunel. Taktiež ho staval Adam Clark. Vyvŕtali ho preto, aby doň mohli spomínaný most zasunúť, keď prší. Toto zvyknú úžasne vtipní turistickí sprievodcovia hovorievať turistom vo vyhliadkových autobusoch. Vraj tomu priemerne 90% turistov uverí.“

buda-02

Bazilika sv. Štefana. Mohutná novoklasicistná stavba ma napriek svojej impozantnej hmote a prepracovaným detailom až tak neoslovuje – holt gotika to nie je. :-) Autorom pôvodného projektu je József Hild, ktorý stavbu zahájil v roku 1851. Od roku 1867 v nej pokračoval najvýznamnejší maďarský architekt druhej polovice 19. storočia Miklós Ybl, ktorý baziliku obohatil o ústrednú novorenesančnú kupolu (pôvodná Hildova sa v roku 1868 zrútila) a po jeho smrti chrám v roku 1905 dokončil József Kauser.

buda-03

Ako som už spomínal, kupola baziliky má výšku 96 metrov a z ník po jej obvode na nás hľadia štyria evanjelisti – toto by mal byť sv. Marek.

buda-04

Bazilika bola počas druhej svetovej vojny dosť poničená a potom ďalších pár desaťročí chátrala – rekonštrukcia začala až v osemdesiatych rokoch. Interiér je pompézny a plný zlata.

buda-05

Interér ústrednej kupoly s mozaikami Károly Lotza.
Najbizarnejšou relikviou baziliky je Svätá pravica – mumifikovaná ruka (presnejšie predlaktie) svätého Štefana. Ale tú na fotke nemám. Sväté ostatky – to je vec, ktorá sa vymyká môjmu chápaniu.

buda-06

Hneď vedľa baziliky stojí Pichlerov dom. Zaujal ma na prvý pohľad – ako inak, gotika, aj keď neo-, ale to tvaroslovie mi pripadalo podozrivo oblúčikovité. Až doma som sa v budapeštianskom bedekri dočítal, že je postavený v štýle benátskej gotiky (1853–57, autor Ferenc Wieser).

buda-07

A neďaleko taký obyčajný činžiak – ale nejako mi padla do oka geometrická harmónia fasády.

buda-08

Námestie hrdinov. Ústredný priestor miléniových osláv v roku 1896 – aj keď Pamätník milénia bol dokončený až v roku 1929. Alegorické súsošia na kolonádach znázorňujú Múdrosť a slávu, Vojnu, Mier, Prácu a blahobyt. Medzi stĺpami kolonád stoja sochy významných uhorských kráľov a štátnikov, na ústrednom stĺpe je archaniel Gabriel so svätoštefanskou korunou a krížom – symbolizuje prijatie kresťanstva kráľom Štefanom.

buda-09

Pod stĺpom sú jazdecké sochy kniežaťa Arpáda a ďalších šiestich náčelníkov uhorských kmeňov. Istý pán Slota síce kedysi tvrdil, že Maďari prišli do uhorskej kotliny na malých krivonohých koníkoch, ale tieto sochy svedčia o niečom inom. ;-)

buda-10

Námestie hrdinov je ohraničené dvoma múzeami – na severe novoklasicistným Múzeom krásnych umení…
Tympanón je kópiou tympanónu Diovho chrámu v Olympii, aj keď teda strnulé postavy gréckeho dórskeho sochárstva sa ku korinstkým stĺpom veľmi nehodia. V čase mojich potuliek tam bola výstava Friedensreicha Hundertwassera, dokonca som vďaka môjmu osobnému kultúrnemu referentovi Ďurimu o nej vedel vopred, ale videl som z nej žiaľ len tento pútač na fasáde.

buda-11

…a na juhu taktiež neoklasicistným, ale výrazne farebnejším (a trochu aj secesiou dotknutým) Domom umení, v ktorom sú údajne najväčšie výstavné priestory v Maďarsku.

buda-12

Keramický reliéf na stene Domu umení.

buda-13

O sto metrov ďalej objekt o sto rokov mladší – sídlo ING Bank (2004, autor Erick van Egeraat). Dynamicky pôsobiace nepravouhlé hmoty, fasáda v kombinácii ocele a skla. Páči sa mi to, a asi nielen mne – Egeraat je dnes asi najžiadanejším holandským architektom. (Mimochodom, je autorom aj bratislavkého River Parku – toho monštra na nábreží Dunaja pod hradom. Aj majster tesár sa utne… :-/ )

buda-14

Pred Parlamentom, ktorý ste tu už videli, nás privítali s poctami, ako sa na zahraničnú návštevu patrí.

buda-15

Poslanci síce práve v robote neboli (v piatok maďarský parlament nezasadá), ale poslanecké lavice sme videli. Veľmi pohodlné nevyzerajú – a tak im treba!

buda-16

Sochy sponad masívnych iónskych stĺpov bývalého Najvyššieho súdu, dnes Národopisného múzea, na nás pozerali celkom zhovievavo.

buda-17

Nenavštíviť v Budapešti cukráreň Gerbeaud je trestuhodné – asi ako vo Viedni minúť Sachera (u ktorého, priznávam sa, som ešte nikdy nebol ;-) ).

buda-18

Gerbeaud Cukrászda sídli v bielom secesnom baráku s krásne zreštaurovanými interiérmi a zákusky boli výborné, rovnako ako káva.

buda-19

Takmer hneď vedľa je tesne pred dokončením zaujímavý mestský polyfunkčný dom s dvojplášťovou fasádou (autori Jean-Paul Viguier a György Fazakas, 2002–2007).

buda-20

Ešte jeden detail – a to je na dnes z Budapešti už všetko, Ale snáď sa do tohto krásneho mesta vrátime ešte v tomto roku.

Poznámka: Všetky fotky sú z roku 2007, text (až na drobné aktualizácie) taktiež.

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

Jago | 4. 12. 2012 Ut 11:55 |   [1]

Hledat své staré komentáře nebudu, tak ti to jen znovu pochválím. Je zajímavé, že o té cukrárně jsem nikdy neslyšel, protože kdybych slyšel, určitě bych do ní zašel. Na kafe, samozřejmě.

reagovať

Jago | 4. 12. 2012 Ut 12:00 |   [2]

Pokud autor dovolí, připojím něco informací k Řetězovému mostu tak, jak je zapsala B. Jaga do našeho cestovního deníku:
Přibližně v jeho místě stával již od středověku most pontonový, a to od jarních do podzimních měsíců. V zimě ho nahrazoval led, který většinou unesl i těžké vozy. Lidé běhali sem a tam naprosto bez problémů. Jenže když přišla obleva, bylo zle. Po ledu se už chodit, natož jezdit nedalo a pontonový most ještě postavit nešlo. Dost často se proto stávalo, že na té či oné straně někdo uvízl, a pokud nebyl ochoten přeplavat, musel tam zůstat, dokud se počasí neumoudří nebo si zajít několik dní na místo, kde pocestné převážel prám, který však jezdil jen v době klidných vod. Takovým způsobem např. zůstala v Budíně několik týdnů uvězněna celá městská rada Pešti, která se jako jeden muž vydala v r. 1800 pěšky přes led na svatbu rakouského místodržícího. Měšťany taková situace sice netěšila, ale už si dost zvykli a smířili se s myšlenkou, že žádný stálý dřevěný nebo kamenný most postavit nelze, protože řeka je tu moc široká. Až v r. 1820 se stalo, že jeden mladý hrabě a husarský kapitán jménem István Széchenyi jel tudy na pohřeb svému otci a celý týden se pro nepřízeň počasí nemohl dostat na druhou stranu. Protože to byl už ve svých jednadvaceti letech muž činu (to prokázal i ve zralém věku, kdy se postavil do čela národně osvobozeneckého hnutí), naštval se a založil společnost pro vybudování mostu… Protože stavba mostu stála pěkné peníze, projednávala se až v Parlamentu. Ten nakonec po dlouhých a bouřlivých diskusích schválil zákon o povinném placení mostného, který byl trnem v oku veškeré šlechtě – poprvé v historii totiž neměla výjimku a musela také cálovat. Pochopitelně byli tací, co prohlašovali, že jejich noha na most nevstoupí a raději si dva dny zajedou a budou cestovat prámem. Většinou to nedodrželi, protože pohodlí je pohodlí a za těch pár šupů stojí… Slavnostního otevření se však málem nedočkal, protože za povstání v roce 1848 se jej ještě nedokončený pokusila vyhodit do povětří rakouská vojska, která obsadila město. Ale spravedlnost pro jednou jukla přes pásku a nenechala nesprávně uloženým náložím prostor pro větší škody; zato plukovníka, který výbuch přikázal, potrestala přímo vzorově – jediné, co bylo roztrháno, byl on sám…
Zajímavá, ale nepravdivá pověst se váže ke druhému z Clarků, mistru staviteli. Ten prý byl tak hrdý na své dílo, které považoval za naprosto dokonalé, že se dopustil poněkud neuváženého činu. Veřejně prohlásil, že pokud se někomu podaří na mostě objevit sebemenší závadu, on sám se zasebevraždí. Krvežízniví Budapešťané se okamžitě vrhli na most a hledali, na co by stavitele nachytali. Šplhali až nahoru, potápěli se ke dnu Dunaje, šťárali v každé škvíře – až vyšťárali! Jeden obzvláště důkladný hnidopich objevil, že bronzoví lvi střežící most z obou stran nemají jazyky. Stavitel nevěřil, šel se sám podívat a musel uznat, že šťoura má pravdu; jazyky chyběly. Tak rovnou od lvů skočil do Dunaje a utopil se. Ve skutečnosti pravděpodobně zesnul pokojně na posteli, protože lvi vůbec v době postavení mostu neexistovali. Na most byli dodáni až později. Jazyky prý mají, ale aby byly vidět, musí stát člověk přímo proti otevřené tlamě.

reagovať

lojzo | 4. 12. 2012 Ut 12:12 |   [3]

[2] Autor dovolí, autor sa dokonca teší!
Len si dovolím poopraviť povesť o levoch – neviaže sa ku Clarkovi, ale k sochárovi Jánosovi Marschalkóovi, ktorý je autorom dotyčných sôch (mimochodom, nie sú bronzoví, ale kamenní). Aspoň ja som to počul tak.

reagovať

lojzo | 4. 12. 2012 Ut 12:15 |   [4]

Tu to tiež píšu, dokonca nie po maďarsky, ale normálnou ľudskou rečou (v tomto prípade anglickou). ;-)

reagovať

SV | 4. 12. 2012 Ut 12:31 |   [5]

zaujímavé povídaní, aj doplnenie od B. Jagy. fotečka kupolovitá (buda05) veľmi moc podarená!

reagovať

SV | 4. 12. 2012 Ut 12:32 |   [6]

Gerbeaud – také typicky maďarské meno ;-)

reagovať

SV | 4. 12. 2012 Ut 12:33 |   [7]

aj tá prvá fotka je veľmi pekná, tmavomodro romantická

reagovať

Jago | 4. 12. 2012 Ut 12:57 |   [8]

[3] Jasně, lvi jsou kamenní, z mauthausenské žuly. Ale uznej, že pověst o staviteli je pikantnější, šťourové do sochaře by lezli jen po jeho díle.

reagovať

lojzo | 4. 12. 2012 Ut 13:00 |   [9]

[8] Uznávam. ;-)

reagovať

Jago | 4. 12. 2012 Ut 13:11 |   [10]

[9] Měl bych tu ještě nějakou pikantnost k poslednímu nýtu v Alžbětině mostu a k biskupovi Gellértovi, kdybys je v pokračování zmínil. :-)

reagovať

lojzo | 4. 12. 2012 Ut 13:14 |   [11]

[10] Druhá časť bude tiež recyklát od Sharkana, tam sa nevyskytujú. Možno v tretej, ale tú ešte nemám napísanú, vyberám fotky.

reagovať

lojzo | 4. 12. 2012 Ut 13:20 |   [12]

[2] Mimochodom, tie vaše cestovné denníky musia byť skvelé čítanie! (Pamätám si, že si z nich kedysi citoval z – tiež výbornej – state o Petrovi Veľkom.)

reagovať

Jago | 4. 12. 2012 Ut 14:07 |   [13]

[12] Jo, pěkně se čtou, chyba je jen v tom, že většinou existují jen jako poznámky v notesu a čekají na přepsání.

reagovať

TlusŤjochweb | 4. 12. 2012 Ut 14:21 |   [14]

Svätá pravica (mumifikovaná ruka) ! Divím se, že ji už ODS nekoupila.

reagovať

lojzo | 4. 12. 2012 Ut 14:29 |   [15]

[14] Možno aj chcela, ale Orbán nepredal.

reagovať

SV | 4. 12. 2012 Ut 15:47 |   [16]

[15] u Orbána sa predávajú len čerstvé veci ;-)

reagovať

buteoweb | 4. 12. 2012 Ut 21:04 |   [17]

O bezjazyčných lefoch mi vyprávěl slovenský děda rezbár /SV má o něm nějakou informaci/, který na tovaryšské toulce po Evropě, tam nějakou domu pracoval. O lvech líčil podobně jako lojzo a Wikina.
Tvrdil však, že se jim díval do papulí a ty jazyky opravdu nemají. Začátkem 50. let jsme však internet v Rajci neměli a tak jsme mu věřili.
Dnešní tvé obrázky se mi líbí i když jsem poznal tak třetinu a to jsem pobýval v Budapešti dva týdny a celé dny pochodoval dopoledne po památkách a odpoledne po krámech s hadříky. No jo, je to už taky pár let. To bylo rok poté, co bouchnul Černobýl.

reagovať

Ďuri | 5. 12. 2012 St 8:52 |   [18]

Kupola baziliky sa bude zanedlho asi meniť. Súčasná maďarská vláda už vo Vatikáne lobuje, aby boli evanjelisti piati. Pribudne sv.Orbán. Ako tak sledujem literárnu činnosť súčasného pápeža, nemožné to nie je!

reagovať

SV | 5. 12. 2012 St 9:07 |   [19]

[18] obávam sa Ďuri, že v politike nie je nič nemožné.....

reagovať

Jago | 5. 12. 2012 St 9:20 |   [20]

[18] Hm, zajímavé. On se Viktor chystá umřít? Jinak se svatosti nedobere. ;-)

reagovať

lojzo | 5. 12. 2012 St 9:30 |   [21]

[20] Chystá, nechystá… myslím, že skôr či neskôr sa tomu ani on nevyhne. ;-)

reagovať

Ďuri | 5. 12. 2012 St 10:28 |   [22]

[20] Že blahorečiť možno len mŕtvych je len fáma, to pre dobrého lobistu nemôže byť problém. Poznám jedného, ten je vraj nepríčetný a predsa má vodičák!…a ako tak sledujem dopravnú situácia, nie je sám.

reagovať

SV | 5. 12. 2012 St 10:31 |   [23]

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Herrnbrunnen

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod