Tento tvor žije výlučně v jeskynních vodách a jeskynnímu životu je výborně přizpůsoben. Jeho oči jsou zakrnělé, ale světlo vnímá celým povrchem těla. Údajně však dobře slyší a čenichá a má receptory čili čidla, jimiž detekuje vibrace, blízkost kořisti a elektrické pole. Živí se drobnými živočichy, které v jeskyni najde. Je zajímavé, že se rozmnožuje jen jednou za dvanáct let. Dožívá se úctyhodného věku 70 až 100 let.

Slovinci mu říkají „človeška riba“ čili lidská ryba a v minulosti ho pronásledovali, protože si mysleli, že je to dračí mládě. Zaznamenali jsme k tomu následující pověst:

V kraji kdysi žil drak, který terorizoval okolí a měl poněkud neobvyklý jídelníček – živil se pouze pannami a telaty. Když už to s ním nebylo k vydržení, přišel jeden mladík na zajímavý nápad: Vzal čerstvě staženou telecí kůži, naplnil ji nehašeným vápnem, zašil ji a předhodil drakovi. Nenažraná obluda ji ihned pohltila, a to vcelku. Když však sousto zapila vodou, začalo se vápno hasit a došlo k explozi, která ji rozmetala na kousky. A byl pokoj.

Když při silných deštích vystoupily podzemní vody na povrch, vzaly s sebou občas i nějaké ty macaráty. Venkované, kteří je nalezli, je pokládali za mláďata onoho explodovavšího draka a pro jistotu je ubíjeli.

Dnes už je macarát přísně chráněn. Tak přísně, že i exempláře, které jsou vystavovány ve viváriu v Postojenské jeskyni, zde pobývají pouze dva měsíce. Poté jsou vráceni do svého jeskynního prostředí a na jejich místo nastoupí další směna.

Pěkný článek o macarátovi najdete ve Wikipedii, ta slovinština je docela srozumitelná. Komu stačí angličtina, najde macaráta pod názvem olm zde.