Podvečer v adventní metropoli
I letos jsme podnikli tradiční procházku předvánoční Prahou. Kupodivu nemrzlo, a protože jsme vyrazili dřív, docela se nám povedly i obrázky. Posuďte sami.
Začali jsme již tradičně na Václavském náměstí čili Václaváku.
Kde jsou ty časy, kdy jsme chodili do automatu Koruna na párek…
Letos frčí kromě medoviny i svařený jablečňák…
Ochutnejte naše mandličky, ať se ty vaše nezanítí!
Pro zimomřivé kočky…
Další naše zastavení bylo na Uhelném trhu. Tady bylo stánků míň, ale byly zajímavější.
Dovolte, bych suše předpokládal, Golema že všichni znáte tu…
Jestli ta tabule nelže, na Havelském trhu se obchoduje již skoro osm set let.Ale to už přicházíme na Staroměstské náměstí.
Zdejší úhledný vánoční strom byl k vidění v televizi. Škoda, že za pár týdnů jej rozřežou na polena…
Trdelník tu mají stejný jako loni, zato iluminace přibylo…
A zpěváčci se snaží. Letos nemrzlo, tak jsme postáli a zazpívali jsme si s nimi.
Odtroubeno, jde se domů.
Pěkné to bylo. V rámci procházky jsme ještě navštívili výstavu betlémů, ale o té až někdy jindy.
Jago | 12. 12. 2014 Pia 23:30 | Obrázky | 21 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Ja som sa práve vrátil z predvianočného punču, takže už len napísať túto informáciu ma stálo dosť námahy. 
Automat Koruna! Ach, kde ty časy jsou.
Připomenulo mi to ten starý vtip, jak dva lidojedi na poušti okusují lidskou holení holení kost:
„Ale je to lepší žrádlo, než ty párky na Váckaváku, že jo, pane inženýre?“
[1] A já získal v antiku starou etiketu „Nejjemější ruský punč“.
Ta baňka na první fotce by mohla vyvolat představu, že Praha je samota sestávající z několika dřevěných chajdiček. 
Vzpomněla jsem si na lidovou verzi písně „Korunou si hodím“: Do Koruny chodím, zbytky dojídám, nevím zatím nevím, co si dneska dám. Támhle je kus párku, támhle píva hlt, nevím zatím nevím, co bych dneska zhlt. Do Koruny chodím, číhám za rohem, támhleten pán baští buchty s tvarohem. Kdyby se tak ohlíd, já bych mu je zbod, Podělím se s vámi, lidi, já jsem Karel Gott!
Já su prosím zimomřivá – jestli kočka nebo něco jiného, na tom nesejde – tu hučku na fotce úplně v pravo si přeju!
Teda nevím, co to máte v té Praze za slovosled. Normálně by člověk čekal nápis „hot apple cider“ (horký jablečný mošt). 
Ochutnejte, nebo vám mladá paní prodavačka zvedne mandle!
Jojo, s Golemem jsme jedna ruka, ale co ten svěrák a kovadlina v pozadí? Ty byly též na prodej, nebo nějaký borec machroval ukázkami kovařiny?
Pěkný strom, škoda, že není líp vidět, co na něm všechno visí.
Díky, Jago, za předvánoční procházku po centru.
Do Koruny sme chodili celý august v roku 1981, keď sme boli z gympla v Prahe na brigáde. Obvykle na „jitrnicový prejt“ (mimochodom, ten názov som vtedy počul prvýkrát ). Ale Karla Gotta sme tam nestretli (aj keď, s istotou to tvrdiť nemôžem, ľudí tam bývalo dosť .
[5] V Koruně měli jednu specialitu – knedlíky s omáčkou (bez masa) za 2,90. Ale to už je dávno, tehdy stál oběd v menze 2,60.
[6] V jistém frekventovaném bufetu v Ostravě prodávali (před 25 nebo víc lety) vepřoknedlozelo za šest korun porci.
[8] Na roh Myslíkové jsme chodili na ovar. A uprostřed Václaváku bylo řeznictví v podzemí s jídelnou, kde měli vynikající dršťkovou.
[4] Tiež mám Prahu v pamäti viac sofistikovanú. Toto bude asi tá Praha v USA, nie?
Vepřoknedlozelo najlepšie v Malackách. Cenu si pre jej maličkosť nepamätám, ale to jedlo s hliníkovým príborom (samoobsluha, asi prežitok štvrtej cenovej skupiny, ešte nesprivatizovaný v tom case) bolo absolútna špička!
[11] „Coléma že všichni znáte tu…“, to je už posledná pesnička, ktorú viem ešte zahrať na klavíri. (D-dur verzia.) Kedysi som vedel ešte aj „La Paloma“, ale už neviem…
Do Koruny na jahodový koktejl… jó, tak takový už není z mléka a jahod. Taky tam prodávali z okýnka český „hamburger“, český karbánek v české housce se zelím Pět korun a bramborák za kačku. Teď je to všude jen bageta, ciabata nebo piza… kde to vlastně jsem?
[15] Áno, na ten jahodový koktejl si pamätám tiež. Mňam!
Golem na obrázku mně připadá dost malý. Kdysi jsem ho viděl na výstavě v hybernském paláci a měl snad tři metry.
[18] Tohle byl doma dělaný miniGolem. Ten, co byl vystavován, je teď někde v depozitáři, protože dědicové autora požadovali prý dost nestydatou cenu za použití.
BTW: Nebyl by to první případ – viz třeba díla Josefa Lady nebo model vysílače Ještěd
[4] „Ta baňka na první fotce by mohla vyvolat představu, že Praha je samota sestávající z několika dřevěných chajdiček“ jaj, a nie je?
