Pesničkáreň 4 - kadernícka
Všetkým plešatým návštevníkom sa vopred ospravedlňujem, pri počúvaní dnešnej Pesničkárne sa asi nebudú cítiť komfortne. 
Už v prvej Pesničkárni som spomenul, že ma k nej (okrem koša) inšpiroval aj pán Jiří Suchý. Minule som ho opäť spomenul v súvislosti s vyradením jeho Ódy na Prahu z platne Vaška Neckářa, ale stále sme si žiadnu z jeho piesní nezahrali – tak je už hádam načase. Dáme si jednou z najznámejších – márnivú sesternicu (kto ju nepoznáte – to je tá, čo „měla vlasy samou loknu, jé-jeje“).
Klip sa rozbieha pomaly, ale vydržte, stojí za to – už len pre všetky tie nohy! 
Mimochodom, Horníčka dabuje Suchý.
Ako tradične, aj dnes zaspomínam na stredoškolské časy. Globalizácia v tých dobách ešte naše končiny vďaka železnej opone až tak nezasiahla, nuž sme sa okrem domácej československej muziky museli uspokojiť viac-menej s tou spriaznenou socialistickou – a keďže počúvať sovietskych interpretov akosi nepatrilo k dobrému tónu (u mňa s výnimkou Okudžavu, ktorého som objavil tiež v čase gympla), ostávali Poliaci, východní Nemci a Maďari. O dievčati s perlami vo vlasoch spievali maďarskí rockeri zo skupiny Omega (neskôr pesničku prevzal kadekto, napríklad aj nemeckí Scorpions, ale v tomto prípade nedám dopustiť na originál).
Od maďarského rocku k českej country (v tých časoch známej pod „celým menom“ country and western music ) – Mirek Hoffmann s Greenhornami v ich vrcholnej forme a pôsobivá balada o dievčati s „vlasem medovým“. Počul som tú pesničku nespočetnekrát, dávno ju poznám naspamäť, ale vždy a znovu mi naskočia zimomriavky.
Názov predošlej pesničky vo mne vyvolal neveľmi príjemnú predstavu medu vo vlasoch. Alebo – čo tak také lízatko?
Lízatko vo vlasoch… bŕŕŕ… hádam stačí.
Na dnes všetko, majte sa fajn!
lojzo | 27. 10. 2014 Po 4:04 | Muzika Zábava | 33 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
O té vrcholné formě Greenhornů v roce 1976 by se dalo diskutovat (tehdy Dívka s vlasem medovým vyšla na LP Silnice, řeky, tratě a stezky).
V tom čase už tam nebyl Michal Tučný, Tomáš Linka a zpěv „visel“ téměř výhradně na M. Hofmannovi. Tím vokální projev – alespoň z pohledu mého – utrpěl.
No pěkné! Marnivá sestřenice mě vždycky fascinovala tou Matuškovou mezihrou na banjo (BTW: tenorové, čtyřstrunné). Připomněl jsem si také 55. sezónu Semaforu.
Včera večer jsem šmejdil po TyTroubo, abych našel nějaký odkaz ke komentáři u Oby. Nenašel, ale užil jsem si pěkný večer s Návštěvními dny. To teprve člověk kouká, jak byli jejich účastníci mladí (např. F.R.Čech).
Nedá mi to a něco přidám. S vlasy to sice nemá nic společného, ale je to dobré pro celkovou náladu. 
[3] Jak to, že ne? Oba mají v tom klipu vlasy.
Díky, tuhle mám ráda.
Lojzovi se musím omluvit – beru to zpátečnicky a jeho lahúdky si vychutnám později.
Na růst vlasů je (cca od 58 vteřiny klipu) nejlepší:
https://www.youtube.com/watch?…
[13] Fíha, tak to mu musíme v budúcej Pesničkárni zahrať niečo pekného – trebárs od Waldemara Matušku.
[14] Nebylo by stylovější, kdyby mu zahrál nějaký zkoušený specialista z Bratislavy?
[15] No, máme v Bratislave jedného vyslaného redaktora, ale to je taký spiaci agent.
[16] Spící agenty nebudit, to by nemuselo dobře dopadnout. Tvůj původní návrh taky nebyl úplně špatný.
[19] Nějak ti to nefunguje. Asi mu ta liška, co jsem mu poslala, dala dobrou noc, tak sladce spí dál.
[21] Snad mu tedy co nejdýl vydrží, páč je známá věc, že sladký úsměv na rtu nese dobrou kartu.
[23] No jo, no, to zase dneska z TyTroubo neslezu.
Už tu chybí jen Elvis…
Co bychom pro tebe neudělali, že. Ještě řekni, že bys chtělGotta!
Scorpions se originálu Omegy ve své verzi White Dove https://www.youtube.com/watch?… drží jen v refrénu.
Ale píseň je to opravdu skvostná.
Skončila jsem u medově zbarvených vlasů, na lízátko jsem si netroufla.
[30] jaj, no hej. dalo by sa to iste zrýchliť zvýšeným prísunom koláčikov
[31] Není to tak dlouho (z geologického hlediska, jak říkáme my vykopávky), co mi košo názorně vysvětlil, že mezi velikostí/množstvím tojejednojakého koláče a tojejednojakou aktivitou neplatí vždy přímá úměra. Možná jsem to ale nějak blbě pochopila, to by mi bylo podobné! 
