Oslíčku, otřes se!
Omlouvám se všem, kteří se ohradili proti zobrazenému platidlu v pfinanční hádance a doufám, že je odškodním touto malou pozorností. Pytlíky, prosím, vraťte. 
Správné platidlo, které se nikdy nedostalo do oběhu, vypadalo takhle:
Jago | 4. 4. 2019 Št 11:45 | Hádanky Obrázky | 29 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
[1] Veľa. Mám vyfocené i švýcarské zlaťáky, ale tyhle se mi zdály hezčí.
[2] V roku 1919 bol kurz 1 Kč = 0,10 franku. V roku 1922 Rašín korunu revalvoval na 0,19 franku, v roku 1925 sa kurz ustálil na 0,15 franku a vydržal tam až do roku 1933. Potom postupne klesal na 0,11 franku (1936).
[2] Pro zajímavost: Nalevo jsou mince z cářství ruského, napravo z království italského.
Bývaly jedna (hliněná) za 1 haléř. V Hračkářství.
Osobně jsem jich celé jmění prohrál ve zrádných důlcích na náměstí u Pošty. Dodnes z toho hazardu mám poučení pro celý život.
[9] Nepamatuji se, že by se v dobách mého dětství prodávaly skleněnky. Ale (bůhví odkud) byly, byť ne duhové, ale matné. Kurz byl 1 : 10 a hráli s nimi hazardéři, dnes bychom řekli gambleři.
[11] Nepamatuji, že by je v hračkářství prodávali po jedné, ale bylo jich sto za dvě koruny, včetně pytlíku. 
Při tom kuličkovém hazardu se mi docela dařilo. Až tak, že se na mě nalepil jistý kluk, že budeme spolu tým a budeme se o výhry a prohry dělit.
[13] Tak si to pamätám aj ja – plátené vrecko so 100 guličkami (u nás sa volali marmany, netuším z čoho to vzniklo) za 2 Kčs.
A ten „kluk“ išiel po tebe či po marmanoch?
[15] Jejda, s tím klukem to už přesně nevím, myslím, že mu šlo o kuličky. 
V angličtině marbles, jednotné číslo marble – stejně jako mramor. To by se těm vaším marmanům trochu podobalo.
[16] Lidi jsou holt nevděční a více je zajímají pytlíky než opravdické zlaťáky. Já asi ani nevím, jak se čára hraje.
[18] Opravdu nevíš? Šťastná to žena. To se namaluje na zemi čára a z jisté vzdálenosti se k ní vrhají mince. Ten, jehož mince leží k čáře nejblíže, všechny mince sebere, v hrsti jimi zakvrdlá a vrhne je na zem, před čímž pronese věštbu, zda padne hlava nebo orel. Mince, které padnou nahoru věštěnou stranou, si může vzít. Pokud něco zbyde, následuje druhý hráč v pořadí. Je-li mincí sudý počet, může věštit i „půlky“ tj. že jedna polovina padne hlava a druhá orel. Stane-li se tak, bere všechno.
My jsme hráli čáru desetníkovou, na korunovou si tehdy troufli jen bohatci s tučným kapesným.
[19] No vidíš, u nás sa „čiara“ hrala jednoduchšie – vlastne len prvá polovica. Kto mal svoju mincu najbližšie, prosto všetky vyhral. A hrali sme s 20-haliernikmi, tie boli mosadzné a lietali lepšie než hliníkové 10-haliere. Evidentne devalvácia pokročila.
[19]
Hrávali jsme to na devítce , ale většinou nakonec všechny mince schramstla úča.
[22] No jo, zahrát, ale v jaké měně? Abychom se nepohádali, co je hlava a co je vorel.
[24] No jistě, ale co je co třeba u vašeho dvoudolaru? A u eura? Zjistili jsme, že lidi si to pletou.
[19] [23] Dávno, dávno již tomu, naučil Jednorožec Angličany čáru hrát.
Přijali to s velkým nadšením, hrálo se velkými měděnými pennies (před metrikalizací), na linoleu kanceláře skoro každý lunchtime.
Po několika týdnech to vyšumělo. Třeba se venku udělalo hezky, nebo nastaly jiné zájmy a starosti…
