Opičí zlodějky
(Z cyklu „Wicky na cestách.“ )
Město Jeho zubu – Kandy, ležící v absolutním centru ostrova. Výlet rozdělen nocí na poloviny a noc ve starobylém hlavním městě v hotelu vysoko položeném na vyhlídce nad městem.Dostatečně varováni před opičími zlodějkami, nechodit na balkon a už vůbec ne si nechat na noc ten balkon otevřený. Všetečné opičky zvyklé na turistickou stravu odnesou vše, včetně fotoaparátů, svršků, peněženky i s pasem.
Poučena a vyzbrojena fotoaparátem a malými žlutými srílanskými banánky vonící po citronech, jsem marně čekala dlouho po půlnoci na malé zvědavé, mlsné opičky. Prý je jich plné město a vlastně celý ostrov. Ještě jsem žádnou neviděla, nevadí, snad se poštěstí. Vždyť ráno vyrážíme přes džungli ke Lví skále v Sigiríi. Vlhkou silničkou stoupáme do mírného kopečka a pak už je tu jen rovina.
Kolem se zdvíhají, kamsi do nedohledna, obrovské velikány stromů, opletené liánami, které nad námi uzavírají přírodní tunely. Prohánějí se v nich opice i levharti. Dáváme si malinkou zastávečku v džungli – zvanou fotostop. „Pozor na hady“, varuje průvodce . Přece jen mi to nedalo, abych se kousek neprošla jednou ze steziček do nitra vlhkého pralesního šera. Hadi – nehadi. Jako ve snách usedám zpět na svoje zadní sedadlo v autě.
Je to jako pohádka, jenže my teď stojíme před žíhaným, rudohnědým masivem. Kolem je nádherný zelený park, chráněný hradbami. Umělá obdélníková jezírka s balvany a rákosím. Míříme přímo k fascinující skále, kterou někteří geologové přirovnávají k australskému Ayers Rocku. Obrovská skála dominuje široširé, bažinaté rovině. Vládce Kassapa dal masív upravit do polohy ležícího lva. Dodnes zůstaly zachovány ony obrovské lví tlapy na úpatí – jediný dráp je větší než já!
Zmocňuje se mě závrať, když stoupám kolmo nahoru, do výšky dvou set metrů dlouhých ocelových žebřících, z nich část je pozůstatkem vysloužilých železných schodů z londýnského metra.
A tady jsem poprvé viděla divoké malé plyšové opičky v barvě kávy silně ředěné mlékem. Úžasně pohyblivé, rychlé a vůbec nebojácné. Nedokážu si vysvětlit, proč mě v tu chvíli napadlo malou milou opičku spontánně pohladit po celých zádíčkách, když nemám potřebu hladit ani domácí zvíře. Asi zkrat z krásy okolo…
Musíme si prý dávat pozor – říkal průvodce – ty opice prý jsou strašně drzé a kradou.
Informace přišla pozdě. Pohlazený opičák zavřeštěl, bleskově se ohnal a ještě skočil, ale už ne po mně, protože já byla taky rychlá… a hodně. Okamžitě jsem zacouvala. Pani, která šla za mnou nesa si igelitovou tašku s nenačatou 1,5 litrovou lahví vody, aby vydržela nápor tropického slunce na nechráněné hoře, nečekala výpad vzteklého a vylekaného opičáka a o tašku s lahví přišla.Také přišla k velkému úleku. Nejen, že byla ve sloním sirotčinci Pinewale poražena podrážděným slůnětem do mazlavého bláta, či co to bylo, v rajském parku Peredaniya na ni z keře spadl černý škorpión velikosti malé ještěrky, ale tady ji ještě napadne opice! Prostě smolařka.
Opičák zkušeným pohybem roztrhl igelitovou tašku, uklidněně si zuby pomohl otevřít uzávěr a v klidu začal pít. Byla jsem tak překvapena, že jsem ani fotit nestačila. Než jsem zvedla ruku, že přece něco nafotím, drzoun s lahví zmizel v korunách stromů. Vždyť to musí být pro takového malého makaka pěkná tíha… zírám za ním nevěřícně. Najednou jsou opice všude, ale po zážitku z nich mám taky větší respekt. Rozhlížím se, aby mi neskočila za krk, když tu ve větvích stromu něco zahlédnu. Ne, makak to nebyl. Možná levhart, kteří tu žijí také zcela divoce? Pomalu přikládám fotoaparát k oku, hledáčkem přibližuji… a opět zírám nevěřícně. Vždyť je to Hulman. Hulman posvátný, žijící pouze na Srí Lance a někde v zoologických zahradách. Nádherná opice, velice plachá a úžasně rychlá. Známá svojí trpělivostí, kdy vydrží třeba hodinu bez pohnutí, když se bojí. Černostříbřitá s trojúhelníkovitou hlavičkou a s šedými konci černých chlupů okolo ní vytváří nádech přízračnosti. Bojácně objímá větev a přes list na mě vykukuje jedním okem a já ani nedýchám a dívám se na ni také jedním okem fotoaparátu. Ani nevím, kdy jsem stiskla spoušť. Ještě jsem se na to vzácné a nádherné zvíře chtěla podívat, ale když jsem dala od oka pryč foťák, hulman byl také pryč. Posvátná opice Srí Lanky – nezdálo se mi to? Přesto, že bylo vedro, naskočila mi husí kůže. Nevěřícně jsem se dívala střídavě do fotoaparátu a do korun stromů. Nezdálo, mám ji vyfocenou, sice trochu rozmazaně, ale mně to nevadí.
lojzo | 14. 10. 2013 Po 20:49 | Cesty Príroda Zvieratá | 72 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Ospravedlňujem sa, ak som fotky zoradil nesprávne. Snažil som sa, fakt.
[1] Nene, podařilo se ti skvěle zařadit! Není proč se omlouvat.
Super, Wicky, je to lepší, než Zápisník zahraničních zpravodajů. Dík, lojzo za uveřejnění.
Pěkné, ty opice mi připomněly oprsklé makaky na Gibraltaru. Jediná připomínka: Hulman posvátný nežije jen na Srí Lance. Mohu předložit několik obrázků hulmanů, které jsem pořídil v Indii, takže jsem v tomto směru ochoten věřit Wikipedii.
Díky, Wicky, díky, lojzo! To jsou zážitky! A kam zařadit toho hada (krajtu?)? Tohos potkala na fotostopu nebo přímo u Lví skály?
Wicky, to jsou teda krásné zážitky! Oprsklé makaky na Gibraltaru potvrzuji. Naše průvodkyně nás tenkrát tak důkladně a opakovaně varovala, ať si před nimi dáváme pozor na batohy a tašky, až ona samotná dopadla jako smolařka paní na Srí Lance – taky jí jeden drzoun ukradl tašku s vodou
[4] Jago, vidíš, že v Indii mi nepřekvapuje, protože nemigrují z Indie na S. Lanku jen opice ale i Tamilové , ale že v Číně, to jsem fákt nevěděla.
[7] Aneris, to máš pravdu a zvlášť na Gibraltaru, kde je spousta turistů a ještě jim někteří dávají pamlsky, pak šlohnou i brýle, foťák i pas a zdrhnou a když jim to nechutná, tak to vzteky rozkoušou, zahodí a jdou na lov znovu. Těm je opravdu lepší se vyhnout a event. fotit z veliké dálky. Tyhle tak oprsklé až tolik nebyly, ale učí se rychle! V Keni nám skočil jeden menší drzej pavián do džípu, to byl poprask, všichni jsme se báli, že nás pokouše a podrápe. Opice nemusím, sice líná, válející se gorila na zádech s nohama nahoru vypadá na fotce hezky, ale když si stoupne a začne hulákat, hrůza. Mám ráda krokodýly. Ze břehu.
[10] V Gambii jsem jednomu krokodýlovi potřásal tlapou. Jmenoval se Charlie.
[11] A nesežral tě! To je úžasný.
Jsou krásní. A chrochtaj a chrčej, jako když túruješ motorky, to na sebe volají, vábí se a lákají. Nejdřív jsem netušila co to je, řvalo to jako když se startuje motorová loď, než mi došlo, že takhle chrčí krokodýli.
[12] Byl ochočený – na krokodýlí farmě. Ale měřil asi tři metry a zubů měl dost. Ovšem když jsme táhli rezervací a chtěli také hladit krokodýly, říkal nám průvodce, že s těmihle není žádná legrace, protože jsou divocí.
Krásná reportáž!! A ta první fotka je úžasná…tak klidné opičky :D. Taky jsem je (tedy jen) na Gibraltaru zažila. Že Wicky vystoupala na tu skálu obdivuju! Já jen při pohledu na ty točitý schody mám závrať! Ale určitě to stálo za to
Moc pěkný, díky!!
Ty točité schody mě spolehlivě odradily od návštěvy tohoto požehnaného ostrova.
[16] Ty točitý schody vedly jen ke freskám na skále tehdejších krasavic, oděných jen do lehkého průsvitného hábitku. Pak zase po nich dolů a kdo chtěl až nahoru, pokračoval po jiných schodech.
Můžu poslat.
[17] Môžeš poslať aj schody, ale hlavne nezabudni na tie polonahé krásavice.
[18] Vsadím se, že krasavice budou provedeny v postoji tribhanga čili vyvalený bok.
[16] Moje řeč. Já bych taky na skálu nešel po schodech…
[15] jééé, ahój, rada ťa tu vidím! vitaj, vzácna zverkomilná návšteva
vrelé díky Wicky! posielam ti trojitý úsmev okolo celej hlavy!
[19] sa mi zdá, že nie. ale majú v rukách krásne lupienky kvetov. tuším lotos.
[18] Tak schody, chcete vidět, jo? Já pošlu i ty vnadné krasavice, ale pro fajnšmekry bych měla děvy v barvě čokolády, usměvavé a když jsem je fotila, tak byly živé.
[24] SV, tušíš wellmi správně!
[25] No, proto se to jmenuje Chrám jeho zubu.
Ten nám neukázali, že prý jen o nějaké jejich wellmi vzácné slavnosti jedenkráte za rok a je to nějaký starý kus slonoviny… kdoví??? Moc jsem neposlouchala, byla jsem unešená modlícími se lidmi, tak jsem se soustředila na něco jiného. A když fotím, tak neslyším!!!
[28] „když fotím, tak neslyším“ Zrejme nie si jediná – už existujú aj foťáky s nahrávaním.
[30] no tiež sa mi to nejako nezdalo, hladkací krokodíl ?! 8 – )
[28] júú, ja mám druhú hviezdičku poznania od cestovnej Wicky! 8 – )
[34] takjono. verím. som ale fakt nevedela, že krokodíci sa dajú ochočit. ešte ako tak varani. myslíš Jago, že bol fakt ochočený, alebo nacpaný nejakými utlmovákmi?
Varani se ochočí skvěle. Sám jsem dva ochočil, tak vím, o čem mluvím. Jenže se říká, že se jim nedá úplně věřit, oni jsou to blázni: patnáct let vám budou sedět na klíně a najednou se rozběsní (můj se rozběsnil a rozmlátil si ocas na kaši, takže mu musel být uříznut, hele: http://commons.wikimedia.org/…ematicus.jpg).
Čili pokud ochočíte krokodýla, a nejste třeba světec (sv. Pachomia přes Nil vozili krokodýli), nebo lva, a on si řekne, že se s vámi zkusí poprat, no, radši bych se popral s čínským naháčem. Mám teď zrovna dva tady, a právě se perou, ale mezi sebou.
Ahoooj Henry, škoda toho varaního ocasu, ale zase asi pořád lepší, než kdyby tě pokousal. Tak ať se ti dobře pere/mazlí s naháčkama.
[39] Uf, už jsem se lekla, že chováš ty potvory komodské! S těmi bych si určitě nic nezačínala! A krokodýli jsou totéž v bleděmodrém. Když jsem se mezi nimi vozila na vznášedle, měla jsem docela nahnáno. Ruku bych do vody nestrčila ani za nic.
[41] S varanem komodským komunikoval v jeho domovině můj švára a poslal mi fotky. Ohavné to zvíře!
[42] Jedovaté kousnutí Chtěla bych ho vidět živýho. Musí být krásný!
Ukážeš?
[42] „Ohavné to zvíře!“ – Švára? Ten se teda zaraduje, až si to tu o sobě přečte a kousne tě!
[44] kety, to nechci vědět. Při svý smůle, by mi sežral foťák nebo ukous nohu. Furt čumím jinam, tuhle nedávno jsem skoro padla na želvu jak barák, co kladla vejce, museli jsme jít ve tmě, potichu hezky pomalu za sebou a jen ná zase upadnu a do díry, kam to ta želvice nanáší, to zas bylo keců od průvodce, že jí plašim, že přestane klást… no ale když byla tma…já se taky lekla! Skoro infarkt.
Ale na fotce to nebude cítit! Ne?
[47] To nevím, neznám Jagova šváru, třeba jenom Jagovi řekne BUBU!
[49] Chtěl bych tě vidět, jak by ses tvářila, kdyby ti taková dvoumetrová potvora lezla do loďky a tys ji musela zahánět veslem.
[46] no ja mám dojem, že máš šťastie a vcelku výkonných anjelov strážnych
[50] no nešťastne. bo by som ju nechcela praštiť. a prečo mu tam liezla?
[36] chudák kroko, však mu muselo byť zle, prežraný a ešte mu niekto niečo strká do krku!
[52] Co já vím… Ale ta loďka vypadala vratce…
BTW: Doličné fotky mám někde na externím disku, musel bych je dost dlouho hledat.
[39] Henry vitaj, a ďakujem. hm, niečo toho tvojho varana muselo vystresovať asi.
[54] nehľadaj, verím ti. dobre to dopadlo, zvera zahnali do rieky.
[46] „… já se taky lekla! Skoro infarkt. Ale na fotce to nebude cítit! Ne?“ – Neboj, Wicky, nevím sice, jak ostatní, ale osobně jsem si na tvých fotkách opravdu žádných infarktových příznaků nevšimla. Teda, když nepočítám toho hada jako kládu – to se zase pokoušely mrákoty o mě!
[41] Ad komoďáci: http://www.fismeister.eu/moda Teď jsem viděl fotku holčičky jedoucí na krokodýlovi (jako na koni), i s ohlávkou a uzdou.
[55] Nepřišli jsme na nic, co by ho bývalo mohlo vystresovat. Kdo ví.
Na stole mám zub krokodýla čelnatého http://commons.wikimedia.org/…s,_tooth.JPG.
Na dvoumetrového bych si možná ještě troufl, ale když si představím sedmimetrového, vážícího dvě tuny…
[59] Připadá mi to, že se ti lidé chtěli zbavit svých dětí!
[59] Ahoooooj zuby teda mají … a mají výhodu, dorůstají jim, a ne jako když kousnu do sekaný a rozletí se mi celý zub v puse, páč tam byl nějakoý šroub zapečený, nebo co…:-( Tak jsem si pak musela dojít pro nový k zubařce.
Taky máme krokodýly na skladě. malé, velké s motýlem i ve vajíčku.
[61] Evidentně jsi snědla sekanou, která byla nachystaná pro krokouše.
To je pravda. Dorůstání zubů je dobrá věc. Žralokům padají zuby tak rychle, že se jim ani nestačí zkazit.
[59] „když si představím sedmimetrového, vážícího dvě tuny….“
nošak na ňom by sa ti lepšie sedlalo
[62] a ty kde pracuješ? tak ja by som poprosila jedného veľkého lietacieho
Buď ráda, Wicky, že ti opice za pohlazení nevrátila kousnutí. To by bylo asi horší.
Líbí se mně skála a schody. Nahoře je jenom vyhlídka, nebo se dá chodit kolem? Nemáš nějaký obrázek shora?
http://www.lojzojago.eu/…ody-do-nebe/#…
[71] Koukni tady, quick, nahoře byl palác, ale zbyla jen plošina s bazény a základy paláce, schody. Dost prostoru. Vyhlídka do daleka, páč je všude placka. Jen samý porost.