Obrázok na pondelok 441
Spomínam na Paríž…
lojzo | 30. 11. 2020 Po 8:03 | Cesty Obrázky | 20 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
trošku hudby .. pre navodenie správnej atmosféry
https://youtu.be/K8TTEOOfeCM
[2] Vidím, že tebe treba len napísať názov pesničky a chytíš sa! 
[5] Tak ja začnem:
„Čo sa mi tu tmolíte popod nohy?!“ – hovorí Eifelovka.
[7] Maršál Foch.
Máš pravdu, pokukoval po nás zo sedla.
Tak nevím, jestli obdivovat napřed (objekty v) popředí, nebo (objekt v) pozadí.
[9] Poradie je ľubovoľné, hlavne aby si stihla poobdivovať všetko.
Ze silnice:
Jean, okamžitě obraťte kočár a cvalem k Madame de Pompadour!
Ale Sire, jeli jsme se přece podívat na Eiffelovku.
Ta bude stát i zítra!
(Staré jako vrchy a navíc s anachronismem, sorry)
Paříž… krásná nezapomenutelná…
Jen aby se situace už uklidnila! 
[6] Jago asi nedal k VBS souhlas, takže jen tak tajně:
rozčilený Eiffel shúry: Zatracený turisti! Já se vymejšlím s věží a voni se k ní votočej zády!
Pouliční fotograf: **Ještě se trochu víc zakloňte, ať vynikne profil obličeje. **
Moje máti nám dětem říkala: Když máš žížeň, dej si nohy křížem.
(A když máš hlad, tak si ho hlaď a říkej mu malej.)
Inspektor Clouseau (mimo záběr): Fajn, tak je máme všechny pohromadě a můžeme je sbalit.
I já vzpomínám.
Paris bývala tak trochu náhražka za milovanou Prahu, do které jsem po emigraci dlouhých 21 let nemohl.
Je schůdná, což se nedá říci o Londýnu, který mě nikdy k srdci nepřirostl.
Ta Paříž, ten Londýn – naznačuje leccos.
Ovšem navštěvaval jsem ji už jako britský občan – a voni mají zášť! Angličtina žádný led neprorážela a Jednorožec si musel osvojit pár frází jejich krásné, melodické, ale bloody difficult řeči.
