Sbrisolona, nazývaná také sbrisulòna, sbrisolìna, sbrisulùsa nebo sbrisulàda je severoitalská sladkost vyráběná a požíraná v Lombardii, v oblasti Emilia-Romagna a v Benátsku. Její název je odvozen od slova „brisa“, což v Mantově znamená „drobek“ a zdá se, že recept už je nejméně 600 let starý.

Původně se sbrisolona jako pamlsek chudých vyráběla z typických místních ingrediencí (mouky, vepřového sádla a lískových oříšků), ale v průběhu let byla vylepšována (místo sádla máslo, cukr, koření, mandle). V současnosti má být poměr mouky a cukru jedna ku jedné. Suché plody se jen nahrubo nasekají, takže charakteristickým znakem sbrisolony je nerovnoměrná struktura. Peče se ve formě. Je jasné, že tato pochoutka se nedá krájet jako jiné koláče, konzument si ji musí nalámat. Tradičně se prý konzumuje s grappou nebo dezertním vínem, z italského textu jsem nabyl dojmu, že se do těchto kapalin namáčí. Může se prý skladovat velice dlouho.

Charakteristickým znakem je její křehkost a lámavost. Když jsme si v Mantově prohlíželi sbrisolonu, kterou prodávali ve stánku na tržišti, nabyli jsme dojmu, že to bude pořádná, chrupu nebezpečná kalorická bomba, takže jsme si ji jen vyfotili, ale neochutnali. Ostatně jsme s sebou neměli ani tu grappu.