Obrázok na pondelok 158
Tak nám končí školní rok…
Jago | 29. 6. 2015 Po 0:01 | Aktuality Obrázky | 19 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
[1] Jasně, že až zítra, ale to už nebude pondelok. 
V lavici nesedím, stojím. Zkus si tipnout.
Měl´s to, Jago, použít na bublinovou soutěž.
A myslím, že stojíš (jako budoucí křížovkář) u abaku (kuličkového počítadla). Teď koukám blíže, že to není olbřímí počítadlo, ale jakási skříňka.
[3] Já zírám! Pravda vždycky jsem měl kladný poměr k výpočetní technice.
Vypadá to, jako by se blížily galeje, a ne prázdniny. Proč se skoro všichni tváříte vážně až zachmuřeně? Že by oprávněné obavy z vysvědčení? 
My jsme se fotografovali vždy na konci školního roku (a událost to byla, to máš pravdu!). Vy – koukám dle sněhuláků – o Vánocích…?
No jo, to bylo to uvolnění na začátku 60. let…
Vidíš, a já vás tipovala na druháky. Ale že vás tehdy ve třídě bylo! A ještě na směny… To už se asi opakovat nebude ani na sídlištích.
Nemám tak dobrý zrak jako Tlusťjoch, a tak jen doufám, že souška nemá na krku pionýrský šátek.
No paráda! Takouvohle třídu si taky pamatuju. A jak jsme seděli s rukama za zády, ne jako dneska pod lavicí s mobilem!! 
Aj ty lavice si pamatuju a sedátka k nim byla přidělaná napevno a při stoupnutí se sama zdvihla, A kalamáře. Se mi to líbilo 
No asi stojí u toho dřevěnýho počítače… oni jiné v té době totiž nebyly!
[12] Wicky, my jsme takovýhle lavice měli ještě v učňáku. S přidělanými samozvedacími sedátky. Ke všemu byly těsně k sobě přišoupnuté dvě lavice po třech sedátkách, či tři po dvou sedátkách, takže studenti, kteří seděli uprostřed, měli dost problém dostat se na své místo. Kalamáře však se už tehdy nepoužívaly. Každý si měl donést tužku či prupisku z domu. A počítače v té době už byly na dírky.
[12] Tohle byla třída na svou dobu moderní, konstruktivistická školní budova dokonce vystupovala ve dvou filmech o študácích a kantorech. Když jsme se za dva roky přestěhovali do Příbrami, tak tam jsem teprve zíral: Lavice celodřevěné, nesklápěcí, topilo se v kamnech uhlím (nekonečný zdroj inspirace k lotrovinám), konec hodiny se zvonil taháním za provaz na zvonci (byla na to služba)
[15] To ne, ale doruda rozžhaveným pohrabáčem se dalo pěkně vypalovat do prken podlahy. A jednou jsme na ta kamna položili syreček čili tvarůžek. To bylo dílo!
[17] Hlavně, že nikdo nikoho pohrabáčem ani omylem, ani úmyslně neocejchoval!
