Obrázok na pondelok 108
Už dlouho jsme tu neměli holé baby, natož takovouhle:
Holá jedubaba.
Palác Massandra, Krym, 2013
Pro neznalé azbuky: Na tabulce stojí „Pozor, toxické.“
Jago | 14. 7. 2014 Po 0:01 | Obrázky Zábava | 33 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Co je vlastně toxické – ta levobaba nebo ta křišťálová koule? 
[1] Asi všechno. Soudím tak z toho, že takové tabulky byly i u jiných tamních soch.
BTW: Ta koule nebude křišťálová. Ona ženština ji totiž měla za úkol aportovat, když si Jeho Imperátorské Veličenstvo Alexandr III. usmyslelo zahrát v kuželky (dnes bowling). A otrávená bude asi proto, že gosudar to hrál jako ponocnej. 
pragmaticky usuzuji, že bude ošetřeno chemicky proti zvětrávání
[6] To je univerzální varování. Co kdyby chtěl někdo tu sochu políbit nebo pojmout za manželku?
[8] Však právě, na to se většinou přijde, až když už je pozdě.
[2]
Jeho Vysokoprevoschaditělstvo klidně může hrát kuželky křišťálovou koulí.
Má na to.
Spíš než „upracované ruce údernice“ držící kouli, mně připomínají lví tlapy. Tak nevím.
[13] Správně. Ten artefakt pochází z konce 19. století, to ještě nebylo po údernicích ani potuchy.
[13] Houby, lví tlapy, to jsou ruské rukavice, je tam přeci zima… jak v Rusku! 
[20] Jago, no to je jasné, že?! Kdybys tam byl, tak bys tu nebyl.
[21] Vrámci t.zv. dark tourism, temné turistiky, tam pořádají dokonce zájezdy CK. A slyšela jsem už pár lidí, kteří by o takové cestování stáli.
Nejen do Černobylu.
[22] No, nevím, co by tam viděli, Černobyl je pod betonovým sarkofágem. Já bych tam nejel. Ale faktem je, že jsem absolvoval procházku po dně reaktorové nádoby v Temelíně. Taky nic moc.
[23] Temelín by pro ně byl nezajímavý, protože je
/zatím/ celý. Jim jde o katastrofy, neštěstí a podobně.
Co se týká procházky po dně reaktorové nádoby, protože to není můj denní chleba, považovala bych to za dobrodružství.
[24] Dobrodružství ani ne, spíš zážitek. Člověk prostě kráčí po kovové podlaze v kovové jeskyni a představuje si. Dobrodružné to musí být po zavezení jaderného paliva, což ovšem v mém případě nenastalo.
[25] No hlavně, že se nezašprcly kovový vrata, to by teprvá byl zážitek… takový to říkání: Sezame otevři se, by tam asi nefungovalo. ;-p
Se mi jednu stalo na jedné z mých toulavých cest… Jela jsem na indivindi výlet z Thasosu trajektem na pevninu do Kavaly, busem odjela kousek do vnitrozemí, páč jsem si našla, že tam je krásná douhá rozlehlá jeskyně s krásnými sktalktity a stalagmity, efektně osvětlena, výklady neposlouchám, šla jsem jako poslední ve skupince, došli jsme nakonec a měli jsme se pomalu vracet k východu, hudba hrála, hezky podsvíceno, nechala jsem skupinku odejít dál, takže rozestup velký, a tak si tam šourám, poslouchám hudbu, dívám se, kochám se, najednou hudba konec, za chvíli zhaslo světlo, ticho jako v hrobě, tma jako v p..... a já sama. Nějak jsem se došourala na konec respektive na začátek, zamvřeno – mříže, tak hulákám, že jsou blbý nebo co, že mi tam zavřeli, no musel přijít odemknout vypustit mě… a ještě se divil, kde jsem se tam vzala. Ale bylo to krásný, nezapomenutelný… kdyby měl někdo zájem, tak jeskyně se jmenuje Alistrati, teda jestli si to pamtuju dobře.
[26] to asi nie, to nefunguje ani v mäsiarenských chladničkách
[27] „bylo to krásný, nezapomenutelný“ to verím. až do chvíle, keď si zistila, že ťa tam zabudli! nojono, títo južania!
[27] Hu, sama v jeskyni! 
Ještě, že tam nebyl taky indián – tedy Joe Indián, jako v Tomu Sawyerovi!
