Noc chimér v Le Mans
Ve městě Le Mans jsme dvakrát přespali na svém putování Francií. Hned první večer jsme vyrazili do ulic starého města.
Jak jsme tak chodili po ulicích, všimli jsme si pozoruhodných světelných obrázků na dlažbě:
Zkoumali jsme, jak se tam vzaly, a zjistili jsme, že pocházejí od pouličního osvětlení. Byly namalované na lucernách, za nimiž byly reflektory, který je promítaly na dlažbu.
Zajímavý nápad. Takhle ty lucerny vypadaly druhý den ráno, reflektory však už byly demontovány.
Teprve když jsme dorazili k této ceduli, zjistili jsme, že ve městě probíhá každoroční letní světelná show zvaná Noc Chimér. Na některé historické objekty byly promítány světelné efekty a vše to vypadalo moc pěkně. Nestačili jsme je všechny obejít, ale něco málo se podařilo. Navíc ne všechny efekty byly z neděle na pondělí v provozu a celá show v tu noc skončila, takže druhý den už jsme neviděli nic.
Banket
Tato show, trvající přes hodinu, se odehrávala ve dvoře akademie. Účastníci hostiny (živí) při ní vyprávěli různé pověsti, kterým, jsouce neznalí francouzštiny, jsme nerozuměli. Ale byla to pěkná podívaná, třebaže vyfotit ji bez blesku a stativu bylo téměř nad naše síly.
Královské chiméry
Postavy Krista, andělů a starozákonních králů a proroků v portálu katedrály byly takto „nabarveny“.
Vždy po šesti minutách projekce zhasla, takže ten portál pak vypadal takhle.
Nebeský koncert
deset minut dlouhý se odehrával na románském portálu katedrály. Andělé, kteří utekli z jednoho z katedrálních stropů, si zde udělali hudební produkci, při níž hudli na staré nástroje.
Andělíčkové přilétají a odlétají, někteří jsou animovaní a hrají jako živí.
Utekli prý odněkud odtud. Tato freska, která pochází z konce XIV. století, byla odhalena až v XIX. století v jedné z katedrálních kaplí.
Takhle vypadá ten portál na denním světle.
Bílá paní
Tato postava, o níž se tvrdí, že je to královna Bérengère, kterou opustil její manžel Richard Lví srdce, se zjevuje na nádvoří muzea regionálního umění, které nese její jméno. Fotila se zatraceně těžko, protože vstup na nádvoří byl zavřený a bylo nutno fotit přes mříže.
A nakonec jeden pěkný šnek. Stojí před turistickým informačním střediskem a přidal jsem ho sem, abychom tu měli také nějaké to zvíře.
Pěkné to bylo. Více o Noci chimér se dočtete zde (FR, EN, DE).
Jago | 28. 9. 2016 St 12:30 | Cesty Obrázky Umenie | 21 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Parádička.
A človeka poteší, keď niekam zavíta a narazí práve na nejakú akciu, o ktorej ani netušil. Nám sa to stalo pred pár rokmi v Paríži, keď sme tam boli práve v čase, keď sa konala Noc múzeí – tak sme strávili pár hodín v Louvri a v Musée d´Orsay. 
Pěkná podívaná, Jago. No, ale chudák šnek, ten to měl do naší Kavárničky tak daleko, že stihl dolézt až v roce muchomůrky. 
[1] „A človeka poteší, keď niekam zavíta a narazí práve na nejakú akciu, o ktorej ani netušil“ ano, presne tak, tiež milujem takéto nečakané milé prekvapenia. takové malé dárky, od života
[1] som bola takto nedávno v Telči a hneď večer tam bol Jarek Nohavica a spieval do polnoci, a na druhý deň tam bol Festival balónov! 
noc strašidielok výborný nápad!
prvá fotka úchvatná! taká bubutajomná.....
„Andělé, kteří utekli z jednoho z katedrálních stropů, si zde udělali hudební produkci, při níž hudli na staré nástroje......“ rozprávaš deťom rozprávky Jago? pekný začiatok jednej.....
mám podobnú fotografiu, ako tá prvá, Jago.
zlatá ulička u strateného času, ukážem ti ju.
ak ju nájdem
„královna Bérengère, se zjevuje na nádvoří muzea .Fotila se zatraceně těžko“
no prízraky sa obvykle dosť neradi fotia
[9] O tom andělském útěku jsem se dočetl na jejich stránkách, odkaz je v textu článku.
Ha, že Lví srdce, a bojí se bílé paní! 
Někteří chlapi mají divné představy o statečnosti.
[15] Já jsem se jenom bál, aby nás v těch temných uličkách někdo nepřepadl, ale mé obavy byly liché. Klid, mír a pohoda.
Na chiméry si zrovna nepotrpím, ale je to krásně strašidelný, jak napsala Wicky.
Budoucí královny neměly vždycky na růžích ustláno. Prostě je naložili i s doprovodem a přivezli do nějaké cizí země, někdy se znalostí jazyka nebo taky bez a dělej, co umíš.
To je spíš velešnek, vešla by se tam i kavárna?
Krásná katedrála – jak je ve Francii zvykem. A ty světelné obrazce na chodníku jsou také zajímavé, kdybych nevěděl, že jsou z lucerny, asi bych se lekl, co to má znamenat.
