Něco sladkého k Valentinovi
Pepa nám poslal krásné obrázky dortů, které vyrábí jeho kamarád Robert. Myslím, že by mohly zpestřit dnešní svátek a být dobrou náhradou za bábovky, po kterých zde někteří stále volají. Můžeme si uspořádat i malou soutěž líbivosti. Dorty jsem za tím účelem očísloval. 
Dort č. 1
Dort č. 2
Dort č. 3
Dort č. 4
Dort č. 5
Dort č. 6
Dort č. 7
Dort č. 8
A k tomu jedno kafe ode mě, kdyby se vám snad zdálo, že je těsto suché, nebo kdybyste se přece jen rozhodli pro tu bábovku.
Jago | 14. 2. 2017 Ut 0:01 | Jídlo a pití Obrázky Zábava | 48 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Všechno zajímavé, leč: „the proof of the pudding is in the eating“ říkají domorodci. Kvalita dortu je v jeho jedlosti, volně přeloženo.
Osobně nevím, zda bych uvítal všechno to barvivo.
Nebo si to nechat udělat od štukatéra ze sádry a po straně od dobrého pekaře poctivou bábovku nebo štrůdl?
Nekamenujte mě, sorry jako!
[1]
Souhlas. Naprostý souhlas.
A doufám, že přijde i Košo, aby P.T. ctihodné obci čtenářské objasnil, že není nad poctivou báboffku.
[2] Ano, mozno je to vekom, ale babovka je babovka !
Pri vsetkej ucte, tie torty su krasne, dokazem si predstavit kolko prace je za kazdou jednou, tie drobne detaily su obdivuhodne …
Ale babovka s hroziankami, kuskami orechov a cokolady, teple kakavko … hmmmmmm, u mna jasny vitaz ! 
[1] [2] [3] Hoši, vaše komentáře mě moc potěšily. Už jsem se bála, že budu jediná, kdo se proti dortům ozve (částečně teda vlivem toho, že včera večer mi byl na mítinku našeho ženského institutu vnucen kus dortu, že prej výročí a takový děs jsem dost dlouho nejedla… to manžel nedávno donesl mnohem lepší dort z akce v obchodě). Tihle krasavci na fotkách jsou však docela oblíbení na dětské narozeninové párty, právě pro ty divoké barvy a líbivé tvary.
Ale košo, nevymlouvej se na věk. Co já vím, tak ty jsi byl zamilovaný do bábovky už víc jak před šesti lety. 
[4] …a to bol ešte mladý ucháň!
Ale vlastne, to je doteraz. 
Všechny dorty upekli Robert a jeho žena Lenka. Určeny byly jako dárky pro jejich děti. Ke svátkům a narozeninám. Dětem se vždy moc líbí a staly se součástí všech oslav.
A pro rejpaly: měl jsem možnost ochutnat hrad. Byl skvělý
[5] Jojo, mladý a krásný. Na to nezapomeň.
Jaký rejpaly, pepo? Hned mi bylo jasné, že jsou to dorty pro děti, však to píšu, neasi? Jen jsem se chtěla podělit o čerstvou zkušenost, že pěkný dort nemusí být vždy pastva pro chuťové buňky.
wow,hlasujem za hviezdnu bránu,ale jesť by som to nechcela......už len preto,že sa na to používa nechutná poťahová hmota.......marcipán je marcipán.....ale proti gustu…
[7] Jasně. Navíc třeba naše děti vždycky jako první ojedí marcipán.
[9]
To mají z těch pohádek (viz O perníkové chaloupce).
Dávám přednost klasice, asi proto, že maminka „barvila“ kakaem, čokoládou, kávou, polevu na perníčky rybízovou nebo malinovou šťávou.
Jak známo, děti mají rády barvy, chuť je důležitější až v dospělosti. Tak proč jim je nedopřát, aby mohly vzpomínat na ten veliký barevný narozeninový hrad nebo lokomotivu a jedovatě zelenou trávu. Pamatuje někdo šuměnky a Vitacit?
Ač znám i pár dospělých, kteří by byli nadšení.
[12] Jejda, šuměnky! Pamatuji ještě šumáky sestávající ze dvou kostek – jedna byla bílá a příšerně kyselá, druhá barevná a sladká. Zásadně jsme se lízali společně, byl po nich krásně obarvený a zpěněný jazyk. Pak byly šuměnky v jedné tabletě, kde byly ty dvě složky smíchané, ale to už nebylo ono. A nakonec je prodávali v jednoporcových sáčcích, kteréžto, jsouce vrženy do ohně, hořely namodralým plamenem a zplodiny štípaly do očí. Teprve později jsem zjistil, že to byl fosgen. Na Vitacit chodily až moje děti.
[12] A do této kategorie spadá i „hypermanganová“ limonáda, která už se teď znova probouzí k životu. Nejlepší byla s rumem.
[13] Na plzeňsku se jim říkalo „šumicí“, podstatné jméno jako „stavení“. Nikoho nikdy nenapadlo rozpouštět ty dvě tablety ve vodě, lízali jsme to jak popisuje Jago. Žralo to jazyk jedna radost!
Na opačném pólu bylo cukroví zvané „mejdlíčko“. Takové tabulky, dosti mdlé chuti, ale určitě též plné umělého barviva a příchutí.
[19] Taková jedovatě červená. A ještě byla jedovatě žlutá varianta. Za padesátník, záloha na flašku 1,50 Kčs.
[20] Tak tie si pamätám aj ja (šumienky v tabletkách ma minuli, pamätám si len práškové). A naozaj, zachytil som, že sa v rámci retro-módy vracajú.
[7] Zajímavá představa, jak pasoucí se chuťové buňky berou hrad ztečí.
Pro pepu: Věžičky jsou duté nebo také piškotové a obalené?
V každém případě to dalo dost práce /a lásky/.
[6] sú prekrásne! úctivý obdiv fantázii a trpezlivosti tvorcov! 8 – )
[12] aj ja, na mňa už biela čokoláda pôsobí prudko nejedlo
[31] V tomto prípade by som tú čokoládu dal do úvodzoviek.
.....ale tieto krásne farebné torty poznám a celkom často ochutnávam (a vždy úspešne zožeriem všetky možné aj nemožné farby) kolegynka niečo podobného vytvára......zaujímavé je, že napr. ružová na mňa pôsobí oveľa jedlejšie ako zelená
......ale ono je to zase raz len o štvorečkoch v nás…
…kakao tiež nie je biele
[25] Věžičky nebyly duté. Ale já sám vím o pečení prd, takže jestli piškotové či jiné, opravdu nevím.
Práce a lásky určitě přehršel.
[36]
Věžičky musí být duté, aby se v nich mohlo strašit.
[38] Něco na tom je a do nižších pater se bude chodit pro potravu.
[43] Nezapomeň ji pořádně vyklepat, aby tam nebylo strašidlo.
[44] Strašidlo jen tak nevyklepeš. Kdo sní věžičku se strašidlem, tomu pak straší v jeho věžičce, dokud nevypustí ducha.
[46] Proto je nutno pozvat odborného vymítače, který ho vymýtí.
