Nastává adventní čas
a my jsme o tomto víkendu (23. a 24. listopadu 2013) vyrazili jako každý rok za adventní náladou do Rakouska. Tentokrát nás bohužel zradilo počasí. Zpočátku byla jen mlha, že by se dala krájet, ale pak začalo mžít a sem tam pršet, ve vyšších polohách dokonce sněžit. Obrázky tudíž nejsou příliš kvalitní, protože jsme museli pořád otírat objektivy a ukrývat aparáty pod promočenými bundami. Něco se sice přece jen podařilo nafotit, ale předem prosím o shovívavost. Slibuji také, že hrozivých rakouských čertů bude letos jen docela málo, úplně stačí loňská pekelná galerie.
Salcburk Své putování jsme začali v Salcburku. Loni už jsme prošli většinu tamních památek, a tak jsme se letos vydali tam, kde jsme ještě nebyli – na salcburský hrad. Povídání o něm si však nechám pro další článek, teď se jen podívejme, jak to v Salcburku vypadalo, a věnujme se dalším navštíveným lokalitám.
Schladming
Ve Schladmingu se letos konalo mistrovství světa v alpských disciplínách a město se na ně důkladně připravilo. Na prvním obrázku je stanice lanovky na horu Planai, kde se to vše odehrávalo. Dachstein, který leží na opačné straně, nebyl v tomhle psím počasí vidět.
Krampusové čili čerti
nechyběli ve Schladmingu ani letos. Pořadatelé slibovali grandiózní šou, ale myslím, že v minulých letech to tu bylo lepší.
Zatímco loni táhla jedna krampusí tlupa za druhou a pořád bylo na co koukat, tentokrát se ty smečky na konci trasy předváděly před tribunou, na níž seděla honorace, a mezi jednotlivými vystoupeními byly asi desetiminutové pauzy, kdy se nedělo vůbec nic. K tomu do čerty vyluzovaného kraválu neustále mlel uřvaný komentátor. Lidí bylo jako nas…(chvál), padal sníh s deštěm a fotit se skoro nedalo.
Tihle dva pekelníci byli spíš výjimkou. I sebrali jsme se a odešli za plot, kde průvod končil, čerti se odmaskovávali a posilňovali se cigaretami a něčím ostřejším. Tady se konečně podařilo něco nafotit.
Zjistili jsme, že čerti jsou poté, co se dostatečně vyblbli před kamerami a fotoaparáty, docela sympatičtí a milí mládenci. Děti je přímo milovaly.
Tohle dítko se sice trochu upejpalo,
ale poté, co mu pekelník půjčil svou metlu, ho vzalo na milost.
Tomuhle šťastlivci byla dokonce zapůjčena čertí maska. Možná najde v životě uplatnění jako lovec lebek (headhunter).
Zjistili jsme, že pobíhat nejméně hodinu v těžké masce, kožichu a s kopyty na nohou není žádná slast; většina pekelníků toho měla na konci plné zuby. My po nějaké chvíli také a celí promočení jsme se vrátili do hotelu. Ráno jsme usušeni a nasyceni pokračovali na další štaci, jíž byl
Sankt Gilgen Toto městečko leží na břehu jezera Wolfgangsee, jednoho ze čtrnácti tzv. předalpských jezer. Na snímku je pobřežní promenáda, na níž prý je za pěkného počasí radost promenovat. Tak nám to aspoň říkali naši kamarádi, kteří tu byli v létě na kolech; deštivá současnost však tomu byla na hony vzdálená.
I když první adventní neděle připadá letos na 1. prosinec, rakouské adventní trhy začaly pro jistotu již dříve.
Nepostradatelnou součást vánoční výzdoby Sankt Gilgen tvoří svíčky. Lze jich tu potkat spousty a ve všech velikostech. Některé jsou i na prodej.
Na adventních trzích nesmějí chybět teplé nápoje. Většinou se prodávají do pěkně vyvedených hrnečků se jménem města, kde se trh pořádá, za něž se vybírá záloha ve výši 1 – 2 EUR. Je to dobrý nápad. Buď si lidé hrneček odnesou a záloha (Pfand) propadne, nebo ho vrátí do stánku a dostanou svou minci nazpět. Na každý pád je uchráněno životní prostředí. Pozdě jsme však zjistili, že v Sankt Gilgenu přišli na ještě mazanější nápad: Hrneček, v němž vám nápoj prodají, se vrátit nedá a je nenávratně váš, ale u dalších stánků vám jej znovu naplní, a to s nevelkou slevou. Protože adventních hrnečků už máme doma celý batalion, usoudili jsme, že ten zdejší se nám moc nelíbí a šli jsme ho vrátit. Stánkařka si ho vzala, ale zpátky jsme nedostali nic. Příště si budeme nosit vlastní nádoby…
Čerti nejsou specialitou Schladmingu, řádí skoro v každé své cti dbalé vesnici. V Sankt Gilgenu se budou krampusové promenovat v sobotu 30. listopadu, takže když si pospíšíte, ještě je stihnete.
A jaké by to byly Vánoce bez jesliček – od těch miniaturních až po ty v (nad)životní velikosti?
Protože do odjezdu autobusu zbývalo ještě dost času a počasí pořád nestálo za nic, opustili jsme adventní trhy a uchýlili se do sympaticky vyhřáté kavárny Nannerl. Je tak pojmenována podle sestry W. A. Mozarta, která zde nějaký čas žila, protože v Sankt Gilgenu se narodila Mozartova matka a měla zde dům. Dům sám nevypadal zvenčí nijak zajímavě, tak jsme jej na zpáteční cestě vcelku nevšímavě minuli a odjeli do dalšího městečka, jímž byl
Sankt Wolfgang.I toto město leží na břehu jezera Wolfgangsee a v programu zájezdu stálo, že se do něj pojede ze Sankt Gilgenu lodí. Cestovka to ale s objednávkou plavidla nějak nezvládla, takže loď nebyla. V tom počasí ostatně stejně nebylo o co stát.
V Sankt Wolfgangu mají krásný gotický kostel se vzácným oltářem. Vešli jsme do něj, ale nesmělo se tu fotografovat, tak jsme oltář i kostel jen tak okoukli a vyrazili do ulic.
B. Jaga nedala jinak a vyfotografovala si pohled na jezero z krytého ochozu, který se táhl kolem kostela. Vpravo nahoře je vidět kousek cedule, která žádá návštěvníky, aby neházeli nic dolů, že je tam koupaliště. V té zimě mi to varování připadalo úsměvné, ale když jsem se podíval dolů, tak tam to koupaliště skutečně bylo, a to s termálním bazénem, v němž právě laškoval jakýsi mladý pár. Tak jsme mu aspoň zamávali a šli dál.
Pršelo stále víc a o jízdu s koníky nebyl zrovna velký zájem.
Stánky byly pěkné. V tomhle se kovaly dárky pro štěstí.
Jinde se zase prodával rozličný vánoční tovar. Usoudili jsme však, že je na nás poněkud drahý.
Zato jsme objevili velice netradičně pojaté jesličky. Anděl nad chlévem byl sice tradiční, ale svatá rodina vypadala velice civilně. Sv. Josef mi připomínal tesaře (jímž byl), který právě přišel z práce a je jen lehce udiven tím, co doma našel.
Ještě lepší byli holdující pastýři a vůbec lid obecný v nadživotní velikosti a v místním civilním oblečení včetně klobouků s kamzičími štětkami. Chrnící pastucha v pozadí mi připomněl začátek mše Jakuba Jana Ryby „Hej mistře, vstaň bystře!“.
Tohle je možná rybář, ale možná také muž, který právě instaluje televizní anténu. Na sloupu přece ryby nerostou…
U některých výjevů byly umístěny vysvětlující cedulky. Text však byl v místním dialektu, jen vzdáleně připomínajícím němčinu. Vyrozuměli jsme aspoň, že muž mávající kloboukem nese stůčku plátna a jeho synek s vozíkem ho prosí, aby ho vzal s sebou.
Tyhle jesličky se mi velice zalíbily, byly takové realistické. U těch tradičních má holdující publikum sepjaté ruce (takže nemůže pracovat) a modlí se Otčenáš (kdy se ho stačili ti dobří lidé naučit?), okolo poletuje rozličná nebeská drůbež a mává mašlemi s latinskými nápisy, které musely u starozákonních Židů vzbudit nesmírné nadšení. Ještě hezčí bylo, že mezi figurínami se mohlo volně procházet, takže občas nebylo možné na první pohled poznat,
kdo je živý a kdo vysochaný.
Na konci tržiště stálo několik keramických dílen. Vystavené artefakty byly pěkné, ale udělal jsem jen jeden záběr; pak přišel majitel a ukázal mi tabuli, na níž v několika řečech stálo, že je tu fotografování zakázáno. Možná měl onen keramik strach, že mu někdo ukradne tvůrčí nápad…
Poslední zastávkou na našem adventním putování bylo město Gmunden, jmenovitě
adventní trhy na vodním zámku Orth. Zámek stojí na ostrově v jezeře Traunsee a jsou to vlastně zámky dva – starý a nový. Adventní trhy se konaly v obou a vstupné bylo vcelku lidové – 2,50 EUR.
K vodnímu zámku patří vodní výzdoba.
Když se večer nasvítí, vypadá moc pěkně.
I zámecké prostory vypadaly pěkně. Venku se však prodávaly v podstatě jen potraviny a nápoje, většina stánků byla instalována v interiérech. Lidí tam byly spousty a objektiv se mi parádně zapotil, takže jsem fotografování vzdal.
Venku jsme objevili několik stanovišť místních umělců. Tenhle např. začal sochat za pomoci motorové pily…
… a nakonec mu vyšlo třeba tohle.
I mistr kovářský se snažil, ale to známe i od nás.
Začalo se stmívat a déšť sílil, tak jsme se odebrali k autobusu a odjeli domů. Pršet přestalo až někde před Lincem…
Bonus pro ty, kteří dočetli tohle povídání až do konce: I letos jsme navštívili salcburskou cukrárnu a kavárnu Fürst, o níž jsem psal už loni. V šálku však není káva, ale horká čokoláda. Podle sdělení B. Jagy moc dobrá.
Jago | 25. 11. 2013 Po 22:49 | Cesty Obrázky | 72 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Po čertech pěkný! Pobavily mě plovací stromky a koule. A na závěr… jak jinak, čertovsky dobrý kafe!
To vypadá velmi slibně! Už se těším, až si zítra všechno důkladně přelouskám.
K tomu… neustále mlel uřvaný komentátor.
To mám rád jako osinu v p..podpaží.
Možná měl onen keramik strach, že mu někdo ukradne tvůrčí nápad…
Není nad jemný sarkasmus.
[4] Třeba byly schované v tom termálním koupališti – stačí zapojit do hry představivost.
[5] Přesně tak. Představivost. Mám za sebou mnoho „nalétaných“ hodin v kreslírnách s akty. Je jednoho povinností se tam tvrdě na vše dívat. A kolikrát jsem se přistihl, silly me, o přestávce, s šálkem čaje v ruce, pošilhávajíc za výstřih modelčina županu!
(Za přechodník neručím, byly vždy mojí slabinou. Prý vycházejí z módy v soudobé češtině, so no great sweat.)
[6] Aha, takže „nemoc z povolání“? To je krásné, jsou na tom mnozí hůř.
Přechodníky mě netrápí, na ty je kadet Jago.
No pekný adventný cestopis, pekný!
Na ten Salzburg sa teším, na tamojšom hrade som tiež ešte nebol!
Ale tá zvonová helmica na veži gotického kostola… no, všeličo sa stáva! Holt, v tridsaťročnej vojne okrem Habsburgovcov zvíťazil aj barok.
[9] I v tom kostele je kromě onoho vzácného gotického oltáře jeden veliký barokní.
pekný cestopis adventný. veľmi oceňujem, že krampusákov je tu pomenej
tá prvá fotka je napriek počasiu veľmi pekná. a čo je to tá veľká zlatá guľa? to je budúca výzdoba nejakého maxistromčeka?
[12] Na té fotce jsem se pořádně vydováděl. Kdybys viděla originál… O veliké guli jsem psal loni , tak si to tam přečti.
[13] pekne si to upravil! jaj, aha, dík, to je ona – maxiguľa. zdiaľky (a bez toho panáčika) vyzerá lepšie
[14] Akože bez toho panáčika? Ten je tam stále, pozri lepšie!
[15] áno, všimla som si ho. zdiaľky vyzerá lepšie ako zblížky, aj preto, lebo toho artefakta zdiaľky nie je vidieť
v Sankt Gilgen to poňali skutočne globálne – veľkonočný zajačik tancuje s Ježiškom! 8 – )
Pěkné povídání! Hned se na ta čertiska dívám jinýma očima! Škoda toho počasí, určitě byste si ten výlet byli vychutnali jinak, kdyby aspoň nepršelo.
[20] To počasí je vůbec prevít. Teď je sice jasno a dobře by se fotilo, ale zato mi pomrzly muškáty na balkoně.
[21] To bude tím, že jsi zbytečně doufal, že letos odletí přezimovat někam do Jižní Afriky.
[25] nebuď smutné Jago, daj ich niekde dnu, na chodbu domu napr., oni sa pozbierajú a zase pokvitnú. korienkom mráz neublížil, taká veľká zima ešte nebola.
[26] Ale čoby, treba ich nechať tam, možno ešte do tých teplých krajín odletia!
[25] Stejně jsem naříkala, když mi přes noc umrzly všechny astry. Ale to bylo už na začátku října!
[26] To už ani nestojí za to, na jaře si jako každý rok pořídíme nové.
Pěkný výlet jste měli i když počasí zrovna moc nepřálo. Nám loni v Salzburku taky pršelo V Sankt Wolfgang a na zámku Orth jsme byli letos a to naštěstí počasí vyšlo na jedničku. Zákazu focení jsem si v kostele v Sankt Wolfgang nevšimla, tak tady jedno foto oltáře na doložení pravdivosti Jagových slov – je opravdu krásný!
[29] Chtěly ti jen ušetřit všechny svíčky na vánočni stromek.;-)
[30] Díky za doplnění. Ten zákaz fotografování visel ve tvaru piktogramu mezi jinými zákazy na kostelních dveřích a já ho halt respektoval.
Čerty nemusím, ale betlémy mám ráda, víc ty malé, bývají nápaditější.
Betlém na vodě může být velmi uklidňující. Líbí se mně ten „civilní“.O údivu svatého Josefa se asi písemné doklady nezachovaly?
Ovšem – nejlepší nápad měla B. Jaga.
[33] Jestli se nějaké písemné doklady zachovaly, byly určitě prohlášeny za apokryfy a zmizely ve vatikánských trezorech.
[30] To je dobře, žes na nějaké cedule nehleděla ,
aspoň si budu moc dobře pamatovat, co se v Sankt Wolfgangu nesmí vynechat!
[33] „betlémy mám ráda, víc ty malé, bývají nápaditější“
Tak jsem se tak koukal, kolik jsem kde nafotil betlémů, a vydalo by to na celou galerii. Pouvažuji o tom…
[33] Betlém na vodě může být velmi uklidňující.
Jo, vyprávějte to nervózním ovcím a těm pastýřům, co neuměj plavat!
[39] A to je tenhle betlém na jezeře, tedy na klidné vodě. A co teprve ten, co mají (tuším) ve Steyru? Tam jsou vory s betlémem zakotvené na proudící řece.
[38] To by bylo hezké.
A co kdyby ostatní poslali jako přídavek fotku betlému, který mají doma?
[41] Určitě obcházejí bezpečnostní předpisy – měli by mít vesty a helmy, nehledě k tomu, že Ježíšek by tam vůbec neměl co dělat.
Takže si vystavíme betlémy. My sice vlastní betlém nemáme, i když náš děda byl členem betlémářské společnosti, ale já ochotně vaše obrázky zpracuji a vystavím. Už pracuji na příslušném vyhlášení, které očenichá a schválí lojzo, načež ho tu vystavíme. Jestli máte nějaký nápad, jak to celé zorganizovat (např. na kdy stanovit uzávěrku), napište to sem. Možná by mohly být dvě kategorie: 1. vlastní jako nesoutěžní ukázka a 2. ostatní, v níž bychom mohli uspořádat i soutěž líbivosti. Zatím mi nic neposílejte, času bude dost.
[51] Neměl bys moc kvaltovat, obvykle betlém vytahujeme až těsně před Vánocemi, ne jako zdejší řetězce.
[52] No vidíš, to je podnět! Něco s tím provedeme. Potíž je v tom, že ke konci roku zmizím do teplých krajin, takže uzávěrka bude až po Novém roce.
My doma betlém nemáme, ani by nebylo kam ho dát. Ale v sobotu mám jít s Tomíkem na „Christmas House Tour“. Sice se tam prý nesmí fotit, ale pokusím se něco vymyslet.
Taky někteří lidi mívají vystavený velký betlém před svým domem… Třeba do uzávěrky něco ulovím.
[54] Jasně, tak nějak jsem to měl na mysli. Obrázky z vašeho kontinentu by to mohly oživit.
[51] „Takže si vystavíme betlémy.“ takjo, tak daj vedieť, kedy ich začneme stavať uzávierku nechám na vás, soutež líbivosti môže byť, ale poňala by som to ako výstavičku jednej kategórie.
[58] Když Jago tak smutnil nad těmi muškáty, myslela jsem, že chtěl rozkvetlý balkon na vánoce přizdobit světýlky, aby měli kolemjdoucí nad čím vzdychat obdivem.
[59]
Možná by stačila vánoční výzdoba nebo adventní věnec?
I když betlém dnes už většinou nesouvisí jen s náboženstvím.
Těším se na ty mezistátní, ba dokonce mezikontinentální.
[60] V truhlících jsou už teď vetknuti na tyčkách svítící hmyzáci, pohánění sluneční baterií. Bohužel už zůstali jen ti hmyzáci.
[62] „V truhlících jsou (…) hmyzáci“ Tak konečne viem, odkiaľ pochádza slovenské meno Ferdovho kamaráta – Chrobák Truhlík.
[65] Není třeba Pytlíka hledat. On se najde sám… a začne otravovat v nejvice nevhodnou chvíli.
[68] Barva se v čase mění od bílé přes žlutou, zelenou, červenou a modrou.
[70] Spíš kýčovité, ale darovanému koni na zuby nekoukej.