V programu byl Nabucco inzerován jako velkolepá open – air opera. To byla pro mě novinka, operního představení pod širým nebem jsem se ještě nezúčastnil. Na terase Jízdárny bylo vytvořeno hlediště ze skládacích židliček, které byly postaveny těsně jedna vedle druhé, takže sezení nebylo moc pohodlné, ale dalo se vydržet. A k tomu velkolepá situeta nasvíceného chrámu sv. Víta… Protože jsme přišli ve společenském oděvu, dost jsme klepali kosu; naštěstí už nepršelo. Příště si jako mnozí prozíravější návštěvníci vezmeme s sebou bundy, termosku s čajem a možná i nějaký pléd.

Na rozdíl od kamenného divadla, kde je představení rušeno jen občasným vyzváněním mobilů, které jejich majitelé přes upozornění nevypnuli, a případným výkřikem z hlediště „Je zde lékař?“, pod širým nebem se můžete dočkat různých nechtěných zvukových překvapení. Tady se povedla dvě:

Když končilo první dějství a Židé byli odváděni do babylonského zajetí, ozvala se náhle série ran, připomínající palbu z kulometu. Nešlo o genocidu vyvoleného národa, to jen na jedné z lodí, které vozí turisty po Vltavě, byl odpálen ohňostroj. Ten jsme neviděli, ale slyšeli…

Na konci druhého dějství král Nabucco (česky Nabuchodonozor, původně Nabukadnésar) zavrhne všechny bohy, sám se za boha prohlásí, je zasažen bleskem a zešílí. Scénicky to bylo provedeno bezvadně a na dokreslení scény se z dálky ozvalo houkání sanitky, takže bylo jasné, že lékařské pomoc je nablízku. Král však odešel ze scény po svých.

Představení bylo nastudováno v italštině. Aby tomu rozuměli i čeští diváci, byla na jevišti umístěna obrazovka, na níž se promítal český text toho, co se právě zpívalo. A právě do toho textu se vloudila jedna zajímavost, kterou lze snad přičíst zaváhání překladatele: Když je Abigail vyzývána k usurpaci trůnu, objevil se na obrazovce zajímavý text: „Kdo usedne na tu… krvavou stolici?“ Když jsem si tu krvavou stolici představil, musel jsem se navzdory dramatickému výjevu zasmát.

Trochu odbočím, ale zůstanu u tématu obrazovky s textem libreta: Na Malé scéně Velkého divadla v Moskvě jsem viděl operu Boris Godunov. Provedení bylo samozřejmě v ruštině, ale navzdory tomu, že rusky hovořím plynně, nebyla to mně srozumitelná ruština, ale jakási církevní slovanština či co. Na obrazovkách po stranách jeviště běžel anglický překlad. Ten zas byl v řeči snad z dob Shakespeara, takže nemít program, moc bych toho o ději téhle pěkné opery nevěděl.

To by asi tak bylo z mých dojmů z Nabucca všechno. Snad jen ještě, že v průběhu předehry a na konci přestávky obešel hlediště zástup tvořený sboristy a sboristkami v kostýmech, vedený dvěma živými velbloudy. Živí lvi, které prý inzeroval jeden bilboard, nepřišli, ale nám nechyběli.

Příští rok zde bude uvedena opera Aida a už se těším, jak se na ni vypravíme.

P.S. Prosím Jeho Veličenstvo Kinga R., aby byl k tomuto článku shovívavý.