Na prohlídku jsme měli všehovšudy šest hodin, ale protože jsme zde byli již mnohokrát v letech, kdy jsme trávili své dovolené v Chlumu u Třeboně, nám to ani nevadilo. Spíš jsme byli zvědaví na to, co se zde od naší poslední návštěvy změnilo. Bágly jsme nechali v úschovně na nádraží a pohrdnuvše městskou hromadnou dopravou, odpochodovali jsme do centra. Dorazili jsme na náměstí Míru, kde je krásný sloup Nejsvětější Trojice. Vyfotili jsme si radnici, ale odolali jsme proslaveným kosteleckým uzeninám a odebrali jsme se na zahrádku hotelu Concertino na kafe.Hotel se pyšní návštěvou významných osobností. Doufám, že jednou tu bude viset i tabulka „Zde si zcela jistě dali Jago a B. Jaga dvě kávy na cestě domů dne 28. srpna 2013.“ Místo by tu na ni ještě bylo… Posilněni kávou, vyrazili jsme na zámek. První zmínky o něm jsou ze 13. století, kdy zde stál gotický hrad pánů z Hradce. Ve 2. polovině 16. století však majitelé usoudili, že renesance bude co do pohodlnosti bydlení lepší, a tak své sídlo podstatně rozšířili o nové budovy a přestavěli i interiéry stávajících staveb. Tohle je jedna z nejstarších staveb, kterou jsme vyfotili na druhém nádvoří (na prvním nádvoří toho až na krčmu vcelku nic moc zajímavého nebylo). Je to Gotický palác (také Středověký hrad), renesančně a barokně upravený. Nachází se v něm pěkná, gotická, v letech 1709 – 1735 zbarokizovaná kaple sv. Ducha, ale také ostatní prostory stojí za prohlídku. Bohužel se v nich nesmí fotit. Vpravo vykukuje tzv. Černá věž, v níž byla svého času hladomorna. Je vysoká 32 metrů a její zdi dosahují tloušťky až 3,5 metru. Na věž se sice může vylézt, ale při vzpomínce na věž v Telči nás těch 149 schodů, které na ni vedou, odradilo.Třetí nádvoří bylo nejzajímavější. Na obrázku jsou tzv. Velké arkády, vlevo Adamovo stavení, nazvané tak po svém stavebníkovi Adamovi II. z Hradce.Malé arkády na třetím nádvoří spojují Gotický palác (vpravo) se Španělským křídlem.Zámecká kašna na třetím nádvoří je z roku 1611. Zajímavá je krásnou tepanou a kolorovanou mříží. Tu mříž vytvořil jistý kovář Ondřej. Průvodkyně nám sdělila, že to byl velký ochmelka a hazardní hráč, takže měl velmi dlouhé dodací lhůty a kašnu dokončil až po smrti Adama II. z Hradce, který si ji tak vůbec neužil, ač ji zaplatil. Soudě podle detailů, je ta mříž dosti podstatně a pěkně zrestaurovaná. Jediná prostora, kde se na našem prohlídkovém okruhu B mohlo fotit, byla tzv. Černá kuchyně z konce 15. století. Byla pro ni vystavěna zvláštní budova, tzv. Červená věž. Zachovala se pozdně gotická otevřená ohniště, chlebové pece (v pozadí vlevo) i původní způsob odvodu kouře čtyřmi nárožními komíny. Vnější romantický vzhled kuchyně byl obnoven v gotickém duchu na počátku 20. stol. architektem Humbertem Walcherem z Moltheinu.V povídání o Telči jste si mohli přečíst pověst o Bílé paní, která vařila pro poddané sladkou kaši. Na oficiálních stránkách jindřichohradeckého zámku se píše, že … pro zdejší černou kuchyni jí byla Markéta z Hardeggu, žijící ve 14. století, manželka Jindřicha z Hradce. Právě jí se přisuzuje založení tradice rozdávání jídla chudým v období Velikonoc. Podle dobových zpráv se tak snažila odčinit zlé skutky svého manžela. Po jeho smrti vstoupila do řádu klarisek a v jejich bílém řeholním rouchu přijížděla o velikonocích rozdávat sladkou kaši chudým. Zdejší pán Adam I. z Hradce (1494 – 1531) ve své závěti dokonce vyzývá své dědice aby „v Zelený čtvrtek každého roku podle starodávného obyčeje pokračovali v rozdávání kaše“. A kdyby chtěl někdo z potomků rušit jeho nařízení, tedy prosí krále, „aby tomu panství hradecké odňal a sám se v něj uvázal". Sladká kaše byla postním jídlem, jehož základem byla pšeničná krupice svařená s pivem. Chuť jí dodával med a vydatnost makový olej. Postupem let se jídelníček pro chudé o Zeleném čtvrtku zpestřil o polévku, porci vařených či pečených ryb, hrách, kroupy, housky, chleba a pivo. V některých letech dostávali příchozí i drobné peníze. Dobročinná událost se také stala hojně navštěvovanou. V 16. století přicházelo o Zeleném čtvrtku čtyři až pět tisíc lidí, na konci 17. století to bylo již téměř deset tisíc. Hudební pavilon zvaný Rondel byl postaven v letech 1591 – 1596 podle návrhu italského architekta Baltazara Maggiho. Na oficiálních stránkách zámku se dočteme, že … vnitřní prostor Rondelu je zajímavý také svými akustickými vlastnostmi a z nich vycházejícím řešením umístění hudebníků. Těm, coby poddaným, společenské zvyklosti 16. i 17. století nedovolovaly účastnit se viditelně zábavy, k níž svým uměním velkou měrou přispívali. Pod podlahou Rondelu byl pro ně vytvořen sklep, ústící úzkým otvorem uprostřed sálu. Otvor zakrývala tenkostěnná bezedná váza, přenášející zvuk ze sklepa k posluchačům, tančícím nebo hodujícím. Rondel jsme si vyfotili jen zvenčí, jeho interiér nás při pohledu oknem valně nezaujal. Dnes se tam pořádají koncerty, svatby a podobné akce.Krátce jsme poseděli na lavičce u fontány před Rondelem, načež jsme zjistili, že máme hlad.I zašli jsme na lehký oběd do Zámecké krčmy na 1. nádvoří. Nasyceni opustili jsme zámek a vydali se na procházku kolem rybníka Malý Vajgar. Malý Vajgar je vlastně zátoka velkého rybníka Vajgar. Je od něj oddělena lávkou, která byla opravena v roce 2011. Velký Vajgar jsem si také vyfotil, ale obrázek uvidíte při jiné příležitosti.Jindřichohradeckou atrakcí je patnáctý poledník, který je znázorněn v dlažbě u zdi kostela Nanebevzetí Panny Marie, jímž má procházet. Říká se, že kdo tento poledník překročí, tomu se splní přání. Satelitní měření však ukázala, že ten poledník by měl správně ležet asi o sto metrů dál směrem na západ. Poledník jsme překročili, ale nefotili. Místo toho jsme zašli na kafe…

Zpívající fontána (aqua show) v obchodně medicínském centru sv. Florián

Tato zajímavost, druhá svého druhu v Evropě, se objevila v Hradci v roce 2012. Nachází se v pasáži, do níž se přijde z Růžové ulice. Je to nádherná podívaná na kombinaci světelných efektů, videoprojekce a obrazců tvořených kapkami padající vody. Spouští se každou celou hodinu a podle sdělení místních je program pokaždé trochu jiný. Velice špatně se to fotí (efekty sebou proklatě mrskají a blesk nepřichází v úvahu), tak jen pár obrázků nevalné kvality. Pěkné video je ale tady.

Po zhlédnutí této atrakce jsme zjistili, že nám jede za chvíli autobus, takže jsme neváhali a vyrazili na nádraží.