Muzeum Folkwang v Essenu

Muzeum Folkwang, nazvané tak podle paláce Folkvangar severské bohyně Freyi, což byla bohyně plodnosti a úrody, lásky, krásy, války a čarodějnictví, je rozsáhlé muzeum moderního umění v Essenu. Založil je v roce 1902 mecenáš Karl Ernst Osthaus (více o něm bude v připravované galerii, pokud se ji podaří zprovoznit) ve vestfálském průmyslovém městě Hagen. Ze svých počátků nevelké umělecké sbírky se v krátkém čase stalo průkopnickým muzeem moderního umění.

81-folkwang-01

Vstup do muzea

Muzeum jako první v Německu získalo a vystavovalo ve veřejně přístupné expozici díla průkopníků modernismu – Cézanna, Gauguina, van Gogha a Matisse. Po smrti zakladatele muzea v roce 1921 získal Osthausovu sbírku pro město Essen nově založený spolek Folkwang-Museumsverein. V roce 1922 byla spojena s Městským uměleckým muzeem a vzniklo dnešní Museum Folkwang.

81-folkwang-02

Jako instituce shromažďující a vystavující nové a nejnovější umění si muzeum získalo v následujících desetiletích světovou pověst. Po roce 1933 pochopitelně neuniklo nacistické kampani, usilující o odstranění artefaktů tzv. „zdegenerovaného umění“. Více než 1400 děl bylo konfiskováno a částečně rozprodáno do celého světa. Co se neprodalo, bylo zničeno.

Taková velká ztráta nenahraditelných obrazů, a také zničení obou muzejních budov bombardováním za 2. světové války, z nichž zbyly jen trosky, muzeum silně postihla. V 50. a 60. letech se podařilo zpětnými nákupy a novými akvizicemi zacelit nejbolestivější ztráty. V 70. letech byly sbírky rozšířeny o exponáty současného umění.

81-folkwang-03

Muzeum Folkwang je nyní jedním z nejproslulejších uměleckých muzeí v Německu s vynikajícími sbírkami malířství a sochařství 19. století, klasické moderny, umění po roce 1945, plakátů a fotografii. Snaží se znovu vybudovat tradici plurality a kombinace volného a užitého umění, jíž bylo až do roku 1933 tak proslavené a což mu vyneslo titul „nejkrásnější muzeum moderního umění“.

V srpnu 2006 bylo rozhodnuto o výstavbě nové muzejní budovy. Město Essen vyhlásilo mezinárodní architektonickou soutěž, v níž zvítězil návrh z ateliéru britského architekta Davida Chipperfielda. Nová budova byla otevřena v lednu roku 2010.

81-folkwang-04

Když jsem spatřil tento artefakt na trávníku vedle muzejní budovy, nadšeně jsem zvolal: „Ejhle, stříbrný trus!“ Teprve z jiného úhlu pohledu se ukázalo, že je to řetěz. Inu kraj uhlí a oceli…

Do muzea byl v době naší návštěvy vstup volný, pouze na některé speciální výstavy se vybíralo vstupné. Ty jsme pro nedostatek času nenavštívili.

Co je zde k vidění? Na pouhé vyjmenování vystavovaných autorů a jejich děl by tento článek nestačil. Podívejte se proto sem a sem, případně rozlikněte další odkazy tam uvedené.

A teď několik obrázků, které jsme v muzeu pořídili. Až na jednu výjimku jsme nefotili obrazy. Jednak jich bylo moc, jednak byly zasklené a fotit přes sklo je díky odrazům věc ošemetná. Nemohu sloužit ukázkami z expozice plakátů, protože tu jsme v tom bludišti chodeb nenašli. Příslušné šipky, které jsme poslušně následovali, nás uvrhly do náruče muzejního hlídače, který nás nemilosrdně vyhnal.

Marc Bauer: Der Sammler–Nachbilder81-folkwang-05Velkoformátová kresba uhlem na stěně (4×7 metrů), věnovaná osudu sbírek muzea v nacistické éře – rozprodeji tzv. degenerovaného umění a okolnostem jeho zpětného získání. Zdegenerované umění najdeme v levém horním rohu, vpravo nahoře lze rozeznat typickou postavu říšského ministra propagandy Goebbelse. Postava vpravo dole je B. Jaga a k obrazu nepatří.

Marc Bauer se narodil v roce 1975 v Ženevě, v současnosti žije a tvoří v Berlíně a v Curychu. Ukázky jeho dalších prací lze shlédnout zde.

Max Beckmann: Triptych “Perseus”. Olej na plátně, 1941.

81-folkwang-06

Znajíce starověkou báj o Perseovi, snažili jsme se rozpoznat, co se na těch obrazech děje. Moc se nám to nepodařilo.

Max Carl Friedrich Beckmann (1884 – 1950). Wikipedie o něm praví: Bývá řazen mezi expresionisty, on sám však během svého života toto označení odmítal. V 20. letech 20. století byl spojován s expresionistickým proudem zvaným Nová věcnost (Neue Sachlichkeit). Nacisté jeho tvorbu zařadili mezi „zdegenerované umění“ (entartete Kunst). Beckmann žil nejprve v exilu v Amsterdamu, po válce se usadil v New Yorku.

Paul Thek (New York, 1933 – 1988): A Station of the Cross (Zastavení křížové cesty), 197281-folkwang-08 Hlavním cílem umělce bylo zapojit diváka poskytnutím prostoru, který mu "dá možnost sebeponoření“. Mluvil o tom, že umění je liturgie a obřad, místo, do kterého návštěvník vstoupí a které jej změní. V Zastavení se snažil vrátit člověku vztah k přírodě, který ztratil v industrializaci a komercionalizaci společnosti. Ve stodole podobné skříni postavil březový les s klekátkem. Takovými březovými lesy se toulal během svého pobytu v Essenu. Jsou dokumentovány ve skicáři, jehož faksimile leží v popředí instalace.

Los Carpinteros: Helm/Helmet/Yelmo (Přilba)81-folkwang-07

Dva kubánští umělci, kteří si říkají Los Carpinteros, vytvořili velkolepou práci, která je současně sochařským dílem a výstavní architekturou. Instalace ve tvaru přilby slouží jako místo konfrontace exponátů archeologie a světového a užitého umění Uměleckoprůmyslového muzea Folkwang. Ve vitrínách jsou vystaveny práce starých a mimoevropských kultur vedle evropských avantgardních maleb a soch, které byly v průběhu pěti let několikrát obměněny.

Přilba je skutečně imponující, ale podle mého názoru má jednu vadu: Některé exponáty jsou příliš malé a jsou-li navíc umístěny nahoře, není na ně dobře vidět.

Plakát k výstavě Tomi Ungerer – Incognito81-folkwang-10

Tomi Ungerer světově proslul jako brilantní autor a ilustrátor dětských knih, jako provokativní umělec a autor s ostrým jazykem. Plakát nás zaujal natolik, že jsme si ho vyfotili, ale výstavu jsme pro nedostatek času neviděli. Škoda.

Použité prameny:

Vycházel jsem převážně z německých a anglických textů na stránkách muzea, občas pomohla německá Wikipedie a naučné tabulky.

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

SV | 7. 4. 2016 Št 11:03 |   [1]

hm, ta Freya je zaujímavá bytosť ;-)

reagovať

SV | 7. 4. 2016 Št 11:05 |   [2]

„Paul Thek Mluvil o tom, že umění je liturgie a obřad, místo, do kterého návštěvník vstoupí a které jej změní.“ múdry človek.

reagovať

SV | 7. 4. 2016 Št 11:07 |   [3]

„Instalace ve tvaru přilby“ aká prilba, to je predsa pekný zlatý úľ! ;-) hodil by sa na výstavu šperkov.

reagovať

Jago | 7. 4. 2016 Št 13:10 |   [4]

[3] Copak o to, ale jedině jako šperk pro obra Koloděje. :-)

reagovať

SV | 7. 4. 2016 Št 14:11 |   [5]

[4] aha, tak ak sú tie úliky priveľké, tak by tam mohla byť výstava minerálov! taký vééélikánsky ametyst, alebo jantár, tie by sa tam pekne vynímali. taká veľká mineralologická krabička s priehradkami by to mohla byť.

reagovať

lojzo | 7. 4. 2016 Št 20:24 |   [6]

Megareťaz a banán na fasáde sa mi páčia, exponátom v interiéri som na prvý pohľad na chuť neprišiel (ale možno je to len únavou, práve som sa vrátil z ciest ;-) ).
Tá prilba mi evokuje skôr včelí plást.

reagovať

Tlusťjochweb | 7. 4. 2016 Št 20:42 |   [7]

[3]
„To by bylo medoviny,“ zasnil se Cyberštamgast.

Pozor však na žihadlo.

reagovať

king rucolaweb | 8. 4. 2016 Pia 3:05 |   [8]

Obrovská škoda Tomyho Ungerera, jeden z mojich najobľúbenejšich!
Davida Chipperfielda budeme mať aj v Zurichu. Aj u nás vyhral súťaž, k zármutku domácich architektov. Stavba sa už naplno rozbehla.
Obrovská výstava v Berne a ešte väčšia diskusia o nacistami nakradnutom umeni, o ktorom čiastočne teraz už nikto nevie,komu vlastne patrilo.
Gurlittova zbierka je venovaná práve galérii v Berne a to tejto diskuii značne prikuruje. Dokonca hlasy, či to dedičstvo neodmietnuť!
V lete bude v rámci podujatia s názvom „Manifesta“ veľká výstava „fekálneho umenia“, o tom napíšem nabudúce…

reagovať

SV | 8. 4. 2016 Pia 9:34 |   [9]

[6] aj mne, preto tie úliky ;-)

reagovať

SV | 8. 4. 2016 Pia 9:37 |   [10]

[7] vitaj v medoklube ;-)

reagovať

SV | 8. 4. 2016 Pia 9:49 |   [11]

[8] fekálne umenie? 8 – )

reagovať

Oby | 8. 4. 2016 Pia 12:40 |   [12]

Pěknou práci sis s tím dal, Jago. Na mě je tohle umění ale nějaké těžké… ;-)

reagovať

SV | 8. 4. 2016 Pia 12:45 |   [13]

[12] ani mne sa nepáči ;-)

reagovať

SV | 8. 4. 2016 Pia 12:45 |   [14]

ešte ten úlik ako tak ujde ;-)

reagovať

king rucola | 9. 4. 2016 So 0:03 |   [15]

[11] Clanok pride, este je „cas“…

reagovať

jednorožec | 9. 4. 2016 So 1:16 |   [16]

[15] Viděl jsem na vlastní oči konservy s umělcovým lejnem, jenže už nevím, kde (Tate?) a jak se ten „umělec“ jmenoval. Třeba to bude uvedeno v Rukolově stati.

Pak jsem četl o podobném výtečníkovi, který v určité dny jedl potravu, která následně dala vznik lejnu určité barvy. Těmito o něco odlišnými odstíny pak maloval na plátnech.

Nejde o moc víc, než o snahu šokovat a provokací upoutat na sebe pozornost. (Můj názor.)

Trocha faktu. Nádherný pigment „Indian Yellow“, (bohužel jako všechna organická braviva nepříliš stálý), se tradičně vyráběl z moči krav spásajících listí mangovníku.

reagovať

SV | 11. 4. 2016 Po 10:00 |   [17]

[15] + [16] no nazdar! nechcite vidieť ako sa ten môj smajlík teraz tvári ;-)

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Náhodná fotografia z Fotogalérie

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod