Mašiny a mašinky v Lužné
V neděli 9. srpna 2020 jsme se vypravili do Muzea Českých drah v Lužné u Rakovníka. I když nejsem šotoušem (natož znalcem), mašinky se mi líbí a rád je fotografuji. V tomhle muzeu bych jich vyfotil víc, ale většinou byly zalezlé ve výtopně, kde na ně nebylo moc vidět. Navíc jsem zjistil, že mi dochází baterie v mém apparatu a použití blesku by ji velmi rychle vybilo. Ale snad se vám bude líbit aspoň tenhle výběr. Popisky jsem si dovolil převzít ze stránek muzea.
Parní lokomotiva 310 076 „Kafemlejnek“
Kafemlejnky byly nejrozšířenějšími lokomotivami našich lokálek. Později dosluhovaly na posunu v malých stanicích, výtopnách a vlečkách. Vyráběly se přes 35 let v počtu nejméně 300 kusů ve většině lokomotivek Rakousko-Uherska. Některé ve službě vydržely až do ukončení parního provozu. Většina byla zachráněna díky umístění na podstavec, jako památka, nebo se dochovaly na vlečkách.
Lokomotiva 422 062 „Malý bejček“
Stroje řady kkStB 178/ČSD 422.0/ jsou tendrové dvouválcové sdružené horské lokomotivy na horkou páru, které navrhl špičkový rakouský konstruktér Dr. Ing. Karl Gölsdorf. Jejich výroba probíhala od roku 1898 do roku 1924.
Lokomotiva 313.432 „Matylda“
Pro specifické potřeby provozu na soukromých místních drahách ve východní a severní části Čech bylo vyrobeno mezi lety 1890 a 1909 celkem 35 třínápravových tendrovek. Jedním z výrobců byla i První českomoravská v Libni.Toto je údajně jediný dochovaný exemplář.
Parní lokomotiva 414.096 „Heligón“
Lokomotivy, určené původně pro náročné horské tratě, strávily celý život v poctivé službě na nákladních vlacích a u posunu ve stanicích. Lokomotiva 414.096 byla vyrobena lokomotivkou Společnosti státní dráhy ve Vídni v roce 1906. Na krátké dýmnici byl baňatý komín. Během provozu v letech 1918 – 1938 ČSD modernizovala jejich příslušenství, baňaté komíny se nahradily rovnými s korunkou a do dýmnice byl dosazen jiskrojem.Tahle lokomotiva měla koncem letošního srpna táhnout historický vlak, ale vzhledem k možnému nebezpečí požáru z toho sešlo a byl zvolen méně nebezpečný tahoun.
Parní lokomotiva 464.0 „Ušatá“, „Bulík“
Úspěšné lokomotivy pro rychlíky a spěšné vlaky na vedlejších tratích na rovině uvezly 600 tun těžký vlak rychlostí 90 km/h. Díky správnému vyvážení rotujících hmot a rozdělení hmotnosti na nápravy lokomotivy jely klidně i při rychlostech nad 100 km/h. Od lokomotivy č. 3 byly montovány na bocích dýmnice usměrňovací kouřové plechy, díky nimž získaly jednu z přezdívek – Ušatá.
Elektrická lokomotiva E 499.0 „Bobina“
Univerzální elektrické lokomotivy, určené hlavně pro rychlíky. Při výrobě bylo použito několik švýcarských patentů. Přezdívka vznikla podle technického označení uspořádání náprav Bo' Bo‘.
Lokomotiva řady 799 „Adéla“
Dvouzdrojová lokomotiva (dieselagregát + baterie), používaná k posunu.
Mašinka č. 21
Tuto lokomotivu vyrobila lokomotivka Krauss v Linci v roce 1912. Byla objednána pro potřebu hutních provozů na Kladně, kde sloužila v podnikové dopravě až do svého vyřazení v roce 1978. Nyní slouží k projížďkám návštěvníků muzea po zdejším úzkorozchodném okruhu a podílí se tak na ukázkách provozu v závodové dopravě kladenských hutí. Cena za svezení je mírná – 40 Kč/osobu.
V době naší návštěvy bylo pořádné vedro, teploměr ukazoval 34 stupně ve stínu. Po zhlédnutí tohoto inspirujícího vagónu jsme zaslinili, muzeum opustili a vyhledali stín a vláhu v restauraci Lebeda v Lužné. Naše výprava skončila.
I tam měli mašinku, i když právě nebyla v provozu. Ale pivní pípa v provozu byla. 
Jago | 26. 8. 2020 St 21:25 | Obrázky Technika | 5 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Parostrojní pivovar je v těchto vedrech nejlepší volba.
Pěkné mašinky, nevyznám se v nich, ale historické lokomotivy ještě jezdí na Kysucko-oravské lesné železnici, a také v Německu mezi Zittau a Oybinem.
