V muzeu Městské hromadné dopravy v Praze mají zajímavé exempláře elektrických tramvají. Vybral jsem pár zajímavějších či méně obvyklých.

Motorový vůz je z roku 1901 a v letech 1928 až 1967 brousil koleje.

Salonní vůz z roku 1900 byl využíván pro okružní jízdy a mimořádné potřeby vedení města – proto se používá i název primátorský.

Interiér primátorského vozu, jak vypadal v letech 1922 – 1951. Po roce 1951 byl upraven a vůz sloužil do počátku 70. let pro převoz dětí z mateřských škol (místo čísla měl sluníčko).

Otevřený vůz koňky

Kolik stála okružní jízda?

Motorový vůz vyrobený v roce 1909 je po přestavbě z roku 1945, kdy byl značně poškozen při náletu amerických bombardérů na Prahu. V letech 1963 – 1985 sloužil jako brus kolejnic. Nyní je v provozním stavu z konce 40. let.

Poznámka pamětníka: Tehdy ještě neměly tramvaje zavírací dveře, takže bylo možno holdovat populárnímu sportu naskakování a vyskakování za jízdy. Vyskakovat se muselo po směru jízdy a pokud byla tramvaj hodně rozjetá, bylo to o ústa. Ostatně ani naskakování nebylo bez rizika. Pamatuji se, jak jsem jednou uštval na Pavláku (dnes I. P. Pavlova) šestku, načež řidič zastavil a průvodčí mě vyhodil. 

Interiér, jaký ještě pamatuji i já. No, ne sice tak docela, tenhle je ze starší doby, já pamatuji posuvné dveře na obou koncích. Ale sedadla se nezměnila.

Vlečná prodejna předplatních lístků a jízdenek vznikla v roce 1928 přestavbou staršího vlečného vozu. Naposledy sloužila v roce 1975. Je opravena do podoby z období let 1939 – 1952.

Poznámka pamětníka: Tak tohle nepamatuji, i když bych měl. Kdo ví, kde to po Praze jezdilo.

Tenhle vůz byl vyroben v roce 1930 a je vystavován ve stavu, v jakém dojezdil v roce 1974, kdy pražskými ulicemi přestaly jezdit obousměrné tramvaje.

Poznámka pamětníka: Velké písmeno S znamenalo samoobslužný provoz, přičemž ta samoobsluha byla dost prostičká. Peníze se vhazovaly do velké kasy, která nebyla zařízena na vracení, kdo tam hodil víc, měl smůlu. Byla tu však i kontrola poctivosti cestujících. Revizor nenápadně vložil do otvoru pro peníze nádržku z plexiskla, kterou po vhození peněz vytáhl a zkontroloval vhozený obnos. Musím poznamenat, že samoobslužné tramvaje braly chleba nám, středoškolským študentům, kteří jsme v létě jezdili jako brigádníci – průvodčí. Byla to pěkná brigáda, i když ty šichty byly občas dost náročné. Měli jsme brašnu, kleštičky a zásobu různých jízdenek. Na vracení peněz bylo v brašně takové trubicovité udělátko, které se nakrmilo mincemi a jednoduchým stiskem vydalo patřičný obnos. Dodnes bych asi dokázal správně procviknout lístek.

Poznámka autora: Jako v předchozím článku, i v tomto jsem v popiscích citoval ze Stručného průvodce Muzeem městské hromadné dopravy v Praze, vydaného Dopravním podnikem hl. města Prahy v roce 2016.