Nejpopulárnější z celého ostrova jsou moai, monolitické kamenné sochy. Vypadají jako vysoké placaté obličeje. Přestože jsou známé jako „hlavy“, často mají i krk, ramena, ruce a tělo, ale ty jsou dnes zasypané v zemi. Sochy byly přepravovány na vzdálenost až 16 km a byly umísťovány na speciálně připravené kamenné plošiny, kterým se říká ahu. Ty byly převážně rozmístěny podél pobřeží. Začátkem roku 2019 přišli vědci s teorií, která na základě nové studie odhaluje skutečný účel soch. Podle této studie nebyly sochy rituální, ale měly označovat místa se zdrojem pitné vody. Nejznámější ahu se nachází na svahu sopky Maunga Terevaka, nazývá se Ahu-Akivi a je to jediné ahu, odkud se sochy dívají směrem k moři. Všude jinde jsou sochy obráceny obličeji do vnitrozemí.

Moai. Jen tyhle koukají na moře.

Sochy jsou prý jedna jako druhá…

… ale nejsou stejné.

Ne všechny sochy stojí.

Bacha, padám na hubu!

Amputace hlavy.

Už nikam nepůjdem.

Do řady!

Dramaticky.

Na pláži Anakena. Ty „klobouky“ se nazývají pukao a jsou to prý účesy.

Je otázka, jak se mnohatunové sochy dostaly na tak velkou vzdálenost od místa svého vzniku. Domorodci tvrdili Thoru Heyerdalovi, že „chodily samy“, a zdá se, že je to pravda. Český inženýr Pavel Pavel (na obrázku) vymyslel, jak na to, prakticky to vyzkoušel a napsal o tom i knihu.

A chodíme!

Na ostrově nejsou jen moai.

Kamenné omalovánky.

A tady máme autorku:

Kráter Orongo. Tak čau, jdu dolů.

Rei-miro je dekorativní předmět ve tvaru půlměsíce, kterým se zdobily ženy z Velikonočního ostrova. Rei-miro znázorňuje polynéskou kánoi. Každý konec ozdoby je ukončen stylizovanými lidskými hlavami. Tento dekorativní předmět je v různých podobách znám i z jiných polynéských ostrovů, dvě lidské hlavy se však nacházejí pouze na rei-miro z Velikonočního ostrova. Obraz rei-mira je také na vlajce Velikonočního ostrova.

Vlajka nejzajímavějšího ostrova.

Ke komentářům jsme využili některé texty z wikipedie, kam se můžete podívat na podrobnější informace.

Tak veselé Velikonoce!