Je jasno a ani pověstný bílý ubrus není nad Stolovkou rozprostřen. Miliony pohlednic sice rozšířily do světa krásu zálivu a jeho města, ale kdo nevystoupil do nadoblačných výšin a nespatřil vše na vlastní oči, jako by ani nebyl v Jižní Africe.

Na Stolovku vede spousta cest a cestiček, my pojedeme super lanovkou od Švýcarů pro 65 osob, s otočným dnem, takže ať stojíte, kde chcete, tak za šest minut se třikrát otočíte dokola a máte dokonalý výhled na všechny strany.

Za šest minut jste nahoře a už si můžete vychutnávat pohledy a všechno si držet, protože i při nejjasnějším počasí tady stále fičí silný vítr. Je teplý, ale fouká! Říká se mu kapský doktor a proto je tady jedno z nejzdravějších ovzduší. Přináší sem od Mozambiku zdravé klima. Proud vzduchu, který vzniká nad Indickým oceánem, se nad přilehlou Falešnou zátokou nasytí vodními parami. Pak narazí na Stolovou horu a začne stoupat. V 900 metrech se začne ochlazovat a kondenzuje. Stolovou horu zahalí mraky a s vyhlídkou je konec.

Hned po výstupu nás uvítal zvědavý daman, přátelsky naladěný a usmívající se mi do foťáku.

I když bylo slunečno, vál neuvěřitelně silný vítr a hnal před sebou mraky, které střídavě zakrývaly a odkrývaly výhled na kapskou kotlinu. Obrovský záliv postupně odkrýval svoje taje. Chvíli bylo vidět přístav, pak zase centrum města, Signální horu a Lví hlavu.

    Z devíti vyhlídkových plošin je vidět daleko za město na přístav a zátoku až k horám Bolandu a dál na chladný Atlantik s nepatrným ostrůvkem Robben Island, neboli Lachtaní ostrov. Je to takový malý Alcatraz 11 km od pevniny, který byl kdysi trestaneckou kolonií, chudobincem, ústavem pro duševně choré a kolonií pro malomocné. Od roku 1960 se z něj stala věznice, z níž uprchl pouze jeden jediný trestanec. Tři dny se skrýval na ostrově a pak se vrátil, bušil na vrata věznice a na otázku, co tam pohledává, odpověděl, že chce jídlo, jako vězeň má na ně zákonné právo. Osmnáct let zde strávil jako vězeň apartheidu i Nelson Mandela, který se pak stal prezidentem. Dnes je zde už jen muzeum, kde průvodci jsou bývalí vězni.

Cape of Good Hope čili mys Dobré naděje leží na 34°21´jižní šířky. Pobřeží je tu rozčleněno řadou zálivů a zátok s bílými plážemi, ohraničenými skalami. I britský mořeplavec Francis Drake, protřelý námořník, který poznal celý svět, prohlásil: „Mys Dobré naděje je nejkrásnějším cípem pevniny, který Bůh stvořil“.

Dřevěná tabule, to je cíl všech poutníků, cestovatelů, dobrodruhů a romantických srdcí a snem všech malých čtenářů dobrodružných knížek..

Mys ze skály, ceduli mám za zády.

Pštrosí rodinka, co bydlí na mysu Dobré naděje.

U divokých skal, ve větru a za hluku příboje se musí všichni vyfotit před nápisem Cape of Good Hope. Tady, na nejjižnějším výběžku na skále 300 metrů vysoké, končí Atlantik a začíná Indický oceán. Tady někde se mísí teplé a studené vody, jejichž teplotní rozdíl dělá až 10°C. Africký kontinent tu nekončí, pod hladinou ještě pokračuje.

Panoramatickou cestou ke Střelkovému mysu – a zrovna se nám zatáhlo!

Zatahuje se, začíná pršet, z vyhlídky nad mysem nic nebude, není vidět ani maják.

Maják zblízka vidět je. Oželela jsem pobíhání s foťákem a zašla na kafe, kde jsem stejně moc dlouho nevydržela a vylezla zase ven.

Dáváme kafepauzu a vyrážíme za sílícího deště za kapskými tučňáky směrem k Indickému oceánu na pobřeží Falešného zálivu, kde v oblasti Simon‘s Town je pláž Boulders Beach, místo kde sídlí jedna z největších tučňáčích komunit. Kolébavých postaviček jsou tu stovky. Oslí hýkání je jedním dalších charakteristických projevů této populace. Přestože je velké množství druhů tučňáků, tady v JAR a v Namibii žijí jen tučňáci brýloví. Prší, je mi to líto a bojím se o foťáky. Jsme všichni promočení a nemůžeme fotit tak, jak bychom si všichni přáli. Tak se jen díváme a nevadí, že jsme strašně mokří, však ti malí jsou taky mokří.  V dálce vidíme černý houf, jsou to tučňáci, kteří se vracejí z lovu. Poslední vlnka je vyhodila všechny naráz na břeh. Poskočí si, aby se postavili, některé zase shodí vlna zpět na bříško plné rybiček, zase rychle na nožičky a z vody ven. Jsou roztomilí. Vracíme se a než jsme dojeli zpět do města, byli jsme suší.

Než jsme odjeli do zátoky k tučňákům, nalodili jsme se na motorovou loďku a jeli se podívat na Robben Island (Lachtaní ostrov), cca 11 km od pobřeží.

Lachtanů se tam válí fůra Těžko se fotilo, v moři jsou skaliska, byly vlny a loď dost houpala.

Návrat do Kapského města.

Ještě se stavujeme na jedné z nejzajímavější části Kapského Města, na Waterfront. Je to nejen stanoviště doků a lodí, ale i místo zábavy a poučení plné restaurací, barů, pouličních zpěváků a s vyhlídkou na Stolovou horu.

Waterfront – celkový pohled  

Vstup do obchodního centra – luxus.

Waterfront je také nejpopulárnějším nákupním centrem v zemi. Je tu zboží z celé Afriky, ze Zambie, Zimbabwe, a mezi tím plno zábavy, suvenýrů, kýčů, muzikanti a nevázané veselí diváků kolem.  

Později večer jsme sem zavítali a všude se hrálo, tančilo a zpívalo v rytmu Afriky. I přihlížející dav kolem se houpal v bocích do rytmu. Celá ulice ožila, všichni podupávali a přidávali se další a další. Bylo to divoké, spontánní a neuvěřitelné.

Wicky

Dokončení příště.

Předchozí části:

I. část

II. část

III. část

Následuje:

V. část