Jižní Afrika mýma očima – III. část – Z Krugerova parku do Kapského Města
Za plotem Krugerova parku pohádka o přírodě končí.

Rozcestí – my směřovali do Sabie, centra těžiště zlata. Směr na Nelspruit vede do ovocnářské oblasti.
Z černošských chatrčí čpí chudoba. Městečkem Phalaborwa už jen projíždíme. Jeho dlouhý a podivný název je překládán „lepší než jih“ a znamená, že je tu zdravěji než dole na jihu, prolezlém malárií.

Jeden z vjezdů do Krugerova parku vede podél továrny na fosfáty,
Těží se tu fosfáty a jsou zde ložiska mnoha nerostů, rudy a minerály. Na přání se mi zastavuje a sbírám kamínky, kameny a možná i polodrahokamy, kousky slídy, je to vlastně všechno odpad po obrovské erupci, která v dávných dobách tuto oblast postihla. Zlato je tu také, ale to už nelze tak snadno sebrat ze země, už je jen v řekách, v ústí řek, co je splaví do moře, a hluboko snad pod zemí.

Brusírna a prodejna diamantů – paleta diamantů. Dárek se nekonal.
Zrovna tak diamanty. Jedeme krajinou, kde jsou vidět kopce vytěžené zeminy. Jsou toho pyramidy. Některé už porostlé a zelené.
Přijeli jsme na God´s Window. Porostem deštného lesa jsem se vyšplhala klouzavou mokrou cestičkou plnou balvanů až nahoru do výšky 1900 metrů. Odtud je božský pohled dolů do hloubky tisíce metrů.
Nechávám se vyfotit na kamenu a nade mnou je již jen modré nebe. Do daleka se vinou pláně nízkého veldu. Za zády mám hustý porost dracén, bujný prales stromů, keřů stromovitých aloí a podrost klívií a akácií.
Cesta vede k botswanským hranicím k městečku Graskop, kde budeme ubytováni.
Další zastávka je na vyhlídce zvané Three Rondavels. Na protilehlé straně říční průrvy, hluboké asi 800 metrů, ční ze skal tři zalesněné skály s pokličkami, jež trochu připomínají svým tvarem a jehlancovitou střechou chýše domorodých Zulů. V dálce se vypíná do výše necelých 2000 metrů nad mořem vrchol hory Mariepskop.

Vyhlídka Three Rondawels, skály podobající se domorodým obydlím. Za nimi se tyčí hora Mariepskop, svým tvarem připomínající letadlovou loď.
Jedna z příhod Velkého treku se váže k řekám tohoto kraje. Skupina búrských přesídlenců sem putovala, silně poničené vozy však uvízly a vyčerpané ženy, děti a starci už dál nemohli. Tak se rozhodli, že zůstanou. Jejich muži šli hledat schůdnější cestu. Když se však z divočiny dlouho nevraceli, ztratily ženy naději, svůj dočasný tábor pojmenovaly Teuer – řeka Žalu, a vydaly se samy hledat schůdnější cestu. Nedaleko odtud však narazily na své muže a na počest šťastného shledání nazvaly druhou řeku Blyde – řeka Štěstí a tento název má dodnes.

Blyde River Canyon, přirovnává se ke Grand Canyonu v USA.
Než jsme i my dorazili šťastně na ubytování, stavěli jsme se ještě u vodopádů, kterých je zde také mnoho. Jsou krásné a bohaté na vodu a dříve i na zlato.

Vodopády – momentálně nevím, který z nich byl Mac Mac, Lisboa a Berlin.
Tato oblast nízkého veldu je hodně spjata se zlatokopy, a tak se stavíme ještě v malebném městečku Pilgrim´s Rest.

Zlatokopecké městečko Pilgrim´s Rest s původním malým hotýlkem a hodinovým hotelem.
Cestou přes Long Tom Pass (2 150 m), který je pojmenován po starém kanónu z anglo-búrské války, jedem přes velké plochy borových lesů. Kanón stojí u cesty a je to prý národní památka. Má ráži 155 mm a váží 2,5 tuny. Dostřel má úctyhodných 9 kilometrů.
Dolů to už jde rychle:

Zastávka u pumpy – tankujeme, někdo čůrá, někdo kupuje pití, já si fotím místní děvčata.

Prodavačka u silnice

Někteří z nás projevili zájem o alkohol. Vyhověno – nákupní zastávka na cestě.

Úžasné výtvory říčky ve skalách – Bourkes Luck Potholes. Díry ve skalách vypadají, jako by je vyhloubila obrovská naběračka na zmrzlinu.

Zastávka na trase před průjezdem průsmykem Chapman´s Peak.

Místní prodavačka suvenýrů před průsmykem – s radostí se nechala fotit.
Večery trávíme společně u dobrého jídla a pití a na to, že je nás třináct + průvodce, nikdy jsme se neviděli a neznáme se, jsme skupinka, která si vlastně rozumí, a bavíme se a smějeme a probíráme zážitky z celého dne.
Je nám fajn, ani jít spát se nám nechce. Ale musíme, brzy ráno vyrážíme dál. Čeká nás přesun na letiště v Džoburgu (tak tady říkají Johannesburgu) a dvouhodinový přelet do Kapského Města.
Tam dolétáváme za tmy, ve větru o rychlosti 45 km v hodině. Jestli bude takto foukat zítra, na Horu se nepojede, lanovka totiž ve větru nejezdí. V noci se ubytováváme v hotelu pod Signální horou. Prý někdo dostane pokoj i s výhledem na Stolovou horu. Byl, rovnou z postele, na Lví skálu, Stolovku a přístav. Jsem v pátém patře, hotel jich má osm. Jedno okno na východ, balkon rohový na východ a na sever.

Můj pokojíček po příletu do Cape Town.
Kde je hora? Město se zdá být blízko, blízko je i moře, přístav je osvětlený, na druhé straně je tma. No, uvidím ráno.
Wicky
Předchozí části:
Následuje:
Jago | 24. 2. 2016 St 0:01 | Cesty Obrázky | 37 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
„Kde je hora?“ no fúha! tomu sa hovorí správna návnada pre SV! teším na pokračovanie!
„stavěli jsme se ještě u vodopádů…Jsou krásné a bohaté na vodu a dříve i na zlato“
sú naozaj wellmi krásne! ale kam zmizlo to zlato?
Krásná příroda, ale není ta turistika do kopců nebezpečná, nejsou tam třeba hadi?
„Kanón stojí u cesty a je to prý národní památka. Má ráži 155 mm a váží 2,5 tuny. Dostřel má úctyhodných 9 kilometrů.“
fíha, 9 km?! a ako sa s takým niečím mieri? to niekto má dovid do 9 km?! 8 – )
[5] Deväť kilometrov nie je nijako výnimočný dostrel. A Jago má s tými balónmi pravdu, od napoleonskych vojen až po prvú svetovú bola delostrelecká paľba bežne riadená z (upútaných) balónov.
P.S. Aj ja sa teším na ráno! („No, uvidím ráno.“)
[8] Ráno budou věci, ba i nějaké to zvíře. Ale až příští středu.
[8] fúha! tak to som nevedela! som myslela, že Jago žartuje.
[8] dobrá káva sa tu podáva, človek pookreje na duši, a ešte sa aj stále niečo nové naučí.
sim hlásim, že už aj mne sa načítavanie LJC veľmi spomalilo! takže asi to nebude žiadna lokálna záležitosť, ako si pôvodne myslel pan admin.
[14] dík, ak pôjde okolo nejaký internet, rada, to je dobrý termín na čokoľvek
[14] neviem, aj to je možné. ale zdá sa mi, že LJC ide pomalšie ako iné blogy.
[16] Presne tak. A o dosť. Ak Admin pri prestavbe nájde rýchlejší hosting, nebudem proti.
[17] Schválne som stopol postnutie komentára – 27 sekúnd. :-/
kontaktoval som technicku podporu dodavatela hostingu… Pockame na odpoved …
Vráťme sa do Juhoafrickej republiky – dnes ma odtiaľ zaujala táto správa.
mame okamzitu odpoved od support teamu :
Dobrý deň, posielame Vám odpoveď na Vašu požiadavku:
kde mozeme prosim spomalenie vidiet?
Domena sa nam nacitava bez problemov, takisto preklikavanie po stranke je svizne.
S pozdravom
… tak naozaj neviem … neviem im na to nic odpisat, momentalne som v Nemecku … Este to teda pozorujte a zajtra poprosim lojza o stanovisko, ktore by sme poslali na hosting …
Dakujem
[22] Pred chvíľou som napísal komentár, v ktorom som konštatoval, že technická potvora už asi čosi robí, lebo sami LJC načítalo neobvykle rýchlo. Ale chvíľu nato som ho zase zmazal, lebo sa postoval asi pol minúty.
Teraz mám opäť pocit, že je všetko OK… tak neviem. Budem (sporadicky) sledovať.
[23] ano, problém sa objavuje a zase zmizne. sám od seba. proste samo sato
Momentálně probíhá proklikávání svižně i v Kanadě. Uvidím, jak se bude dařit komentíkovi.
Komentík se zjevil přibližně za pět sekund, což se mi zdá celkem v normě. Stačí přece říct kouzelné slůvko: „Hybaj!“ a hned každý zvýší tempo.
[24] " problém sa objavuje a zase zmizne. sám od seba" – rovnako ako náš Admin. To nemôže byť náhoda!
[28] Admin za to nemůže, košo ho zlákal na nějaké sladké řeči.
[4] I hadi byli. I značku jsem vyfotila na kameni, že pozor kam si sedáte, mohou být hadi.
Jojo, krásná příroda i krásní lidé.
[5] Tak nám to bylo řečeno naším průvodcem i pak jsem info našla v bedekru.
[33] Značka na kameni může být ještě zajímavější, než značka „Neplivejte betel na zem!“