Z černošských chatrčí čpí chudoba. Městečkem Phalaborwa už jen projíždíme. Jeho dlouhý a podivný název je překládán „lepší než jih“ a znamená, že je tu zdravěji než dole na jihu, prolezlém malárií.

Jeden z vjezdů do Krugerova parku vede podél továrny na fosfáty,

 Těží se tu fosfáty a jsou zde ložiska mnoha nerostů, rudy a minerály. Na přání se mi zastavuje a sbírám kamínky, kameny a možná i polodrahokamy, kousky slídy, je to vlastně všechno odpad po obrovské erupci, která v dávných dobách tuto oblast postihla. Zlato je tu také, ale to už nelze tak snadno sebrat ze země, už je jen v řekách, v ústí řek, co je splaví do moře, a hluboko snad pod zemí.

Brusírna a prodejna diamantů – paleta diamantů. Dárek se nekonal. 

 Zrovna tak diamanty. Jedeme krajinou, kde jsou vidět kopce vytěžené zeminy. Jsou toho pyramidy. Některé už porostlé a zelené.

Přijeli jsme na God´s Window. Porostem deštného lesa jsem se vyšplhala klouzavou mokrou cestičkou plnou balvanů až nahoru do výšky 1900 metrů. Odtud je božský pohled dolů do hloubky tisíce metrů. Nechávám se vyfotit na kamenu a nade mnou je již jen modré nebe. Do daleka se vinou pláně nízkého veldu. Za zády mám hustý porost dracén, bujný prales stromů, keřů stromovitých aloí a podrost klívií a akácií.

Cesta vede k botswanským hranicím k městečku Graskop, kde budeme ubytováni.

Další zastávka je na vyhlídce zvané Three Rondavels. Na protilehlé straně říční průrvy, hluboké asi 800 metrů, ční ze skal tři zalesněné skály s pokličkami, jež trochu připomínají svým tvarem a jehlancovitou střechou chýše domorodých Zulů. V dálce se vypíná do výše necelých 2000 metrů nad mořem vrchol hory Mariepskop.

Vyhlídka Three Rondawels, skály podobající se domorodým obydlím. Za nimi se tyčí hora Mariepskop, svým tvarem připomínající letadlovou loď.

 Jedna z příhod Velkého treku se váže k řekám tohoto kraje. Skupina búrských přesídlenců sem putovala, silně poničené vozy však uvízly a vyčerpané ženy, děti a starci už dál nemohli. Tak se rozhodli, že zůstanou. Jejich muži šli hledat schůdnější cestu. Když se však z divočiny dlouho nevraceli, ztratily ženy naději, svůj dočasný tábor pojmenovaly Teuer – řeka Žalu, a vydaly se samy hledat schůdnější cestu. Nedaleko odtud však narazily na své muže a na počest šťastného shledání nazvaly druhou řeku Blyde – řeka Štěstí a tento název má dodnes.

Blyde River Canyon, přirovnává se ke Grand Canyonu v USA.

 Než jsme i my dorazili šťastně na ubytování, stavěli jsme se ještě u vodopádů, kterých je zde také mnoho. Jsou krásné a bohaté na vodu a dříve i na zlato.

Vodopády – momentálně nevím, který z nich byl Mac Mac, Lisboa a Berlin.

 Tato oblast nízkého veldu je hodně spjata se zlatokopy, a tak se stavíme ještě v malebném městečku Pilgrim´s Rest.

Zlatokopecké městečko Pilgrim´s Rest s původním malým hotýlkem a hodinovým hotelem.

Cestou přes Long Tom Pass (2 150 m), který je pojmenován po starém kanónu z anglo-búrské války, jedem přes velké plochy borových lesů. Kanón stojí u cesty a je to prý národní památka. Má ráži 155 mm a váží 2,5 tuny. Dostřel má úctyhodných 9 kilometrů.

Dolů to už jde rychle:

Zastávka u pumpy – tankujeme, někdo čůrá, někdo kupuje pití, já si fotím místní děvčata.

Prodavačka u silnice

Někteří z nás projevili zájem o alkohol. Vyhověno – nákupní zastávka na cestě.

Úžasné výtvory říčky ve skalách – Bourkes Luck Potholes. Díry ve skalách vypadají, jako by je vyhloubila obrovská naběračka na zmrzlinu.

Zastávka na trase před průjezdem průsmykem Chapman´s Peak.

Místní prodavačka suvenýrů před průsmykem – s radostí se nechala fotit.

Večery trávíme společně u dobrého jídla a pití a na to, že je nás třináct + průvodce, nikdy jsme se neviděli a neznáme se, jsme skupinka, která si vlastně rozumí, a bavíme se a smějeme a probíráme zážitky z celého dne.

Je nám fajn, ani jít spát se nám nechce. Ale musíme, brzy ráno vyrážíme dál. Čeká nás přesun na letiště v Džoburgu (tak tady říkají Johannesburgu) a dvouhodinový přelet do Kapského Města.

Tam dolétáváme za tmy, ve větru o rychlosti 45 km v hodině. Jestli bude takto foukat zítra, na Horu se nepojede, lanovka totiž ve větru nejezdí. V noci se ubytováváme v hotelu pod Signální horou. Prý někdo dostane pokoj i s výhledem na Stolovou horu. Byl, rovnou z postele, na Lví skálu, Stolovku a přístav. Jsem v pátém patře, hotel jich má osm. Jedno okno na východ, balkon rohový na východ a na sever.

Můj pokojíček po příletu do Cape Town.

Kde je hora? Město se zdá být blízko, blízko je i moře, přístav je osvětlený, na druhé straně je tma. No, uvidím ráno.

Wicky

Předchozí části:

I. část

II. část

Následuje:

IV. část

V. část