Jižní Afrika mýma očima - II. část - Krugerův park
Dorazili jsme do oblasti Kruger Park a budeme zde chvíli bydlet. Bydlet na okraji Krugerova národního parku je zavedená praxe. Je to výhodnější z několika důvodů, zvláště finančních. Je to nejznámější a nejnavštěvovanější rezervace africké zvěře v JAR. Není to žádná zoo, ale území o velikosti asi jako Belgie, na kterém se od rána do rána prohání asi čtvrt milionu velkých afrických zvířat.
Vítejte v divočině!
Těchto asi dvacet tisíc oplocených a pečlivě střežených kilometrů mezi řekami Limpopo a Crocodile River je zvěří doslova napěchováno. Setkání se zvěří ale tady probíhá zcela jinak, než jsme zvyklí u nás v Evropě. Člověk se tu musí chovat tiše a slušně, nenechávat odpadky a je v parku jediný živočišný druh, kterému je v prostorách parku zakázáno pohybovat se pěšky. Jsme v zemi zvířat a nesmíme opustit vozidlo. Zvířata jsou na vozy zvyklá a nevyvádějí je z míry, ale návštěvníci musí být potichu a nehýkat jak malé děti nad hračkou, když prvně spatří živého slona nebo nosorožce či žirafu třeba jen tři metry od džípu. To se pak vyplaší a jde se schovat a zvědavě pak vykukuje z porostu, co to tam je za kvičícího vetřelce.
Tak přišly první antilopy, červenohnědé impaly s bělavými zadečky, poskakovaly, jako by byly z gumy. Když stojí u kraje cesty, takové malé, půvabné a vystrašené a dívají se mi do foťáku těma velikýma hnědýma očima, vidím v nich krásu celé africké divočiny.
Krásné pruhované zebry, zebří samec černý s bílým pruhováním a zebřice bílá s černým pruhováním. Dívá se ani se nehne. Jsme větší, a tak rozmýšlí, zda jí něco nehrozí.
Za akácií vykoukla nádherná žirafí dáma a přešla přes silnici, za ní se
osměluje ještě jedna a ta nejmenší ne a ne, máme v autě právě dámu hýkající blahem, která není utišitelná. Co se dá dělat, každý to prožívá po svém. Je to zážitek, který neovládne. Tak ať ho má, i když právě tím vyplašila žirafky.
Pokračujeme a uprostřed silnice něco leží. LEV! Ale ne, je to jen hyena, a krásná. Na okraji silnice jsou další.
Hyeny žijí ve smečkách a jsou nádherné. Byly na lovu a vypadají spokojeně a nažraně. Stojíme od nich asi metr, ani se nehnou. Vypadají naprosto neškodně, ale jsou to silní zabijáci a dobří lovci. Mají nezastupitelnou úlohu, jsou jakousi zdravotní policií a zlikvidují všechny zbytky. Mají mohutné čelisti a žerou doslova všechno, jediné, co po nich zbude, jsou chlupy a kopyta. Afričané mají z hyen strach a spojují si je s temnými silami a zlými duchy. Pověstný je i hyení smích. Bývá znamením, že objevily kořist. Nese se buší a je příšerný až strašidelný, začíná hlubokým chrapotem a končí jako pisklavý pláč.
Jedno safari jsme absolvovali na řece Olifant's River.
Poklidná plavba se siestou a spoustou vodního ptactva.
I zvířata mají siestu, a tak jsou všechna skryta, jen stádo hrochů se dál vyvaluje v mělké vodě. Potápějí se, funí a zívají, otevírají tlamy jak předpotopní příšery.
Sloní řeka je rájem ptáků.
Vracíme se do našich rondavelů – domků v africkém stylu s doškovou střechou, luxusně vybavených.
Mám dvoulůžkový, i když jsem sama, doplněno lednicí, kuchyňkou, kávovarem, mikrovlnnou troubou, sprchou, fénem a dalším komfortem. Nad postelí jak baldachýn moskytiéra. Na toaletě plné spreje proti hmyzu.
Chodila jsem mezi domky v zahradě s exotickými stromy a záplavou květin a pozorovala černé uklízeče a pokojské a všelijaké zřízence a všichni s úsměvem zdravili. Až jsem se zatoulala a ztratila a nemohla si svůj domek najít. Jmenoval se Impala a tak jsem se nechala dovést až ke dveřím, usměvavým a milým černým klukem. Měl radost, že mi našel moji Impalu. Krugerpark zaměstnává asi přes tři tisíce takových lidí v tmavozelených uniformách.
Na večerním safari jsme potkali slona. Asi mám na ně štěstí a přála jsem si ho vidět. Jsou nádherný a veliký, tenhle byl v říji, tak byl už i na dálku cítit. Měla jsem radost, že když jsem první poznala pach a řekla nahlas: „Tady bude blízko slon, já ho cítím“, a on za zatáčkou prostě stál u silnice. Ranger k němu pomalu dojel, zastavil, zhasl motor a jen jsme se dívali, pak se slon pomalu otočil, ukázal nám velký zadek a ledabyle odkráčel do podrostu, ve kterém okamžitě zmizel a zbyl zase jen ten pach.
Byl to samec a byl
skoro čtyři metry vysoký. Stál na straně, kde jsem v džípu seděla, a díval se na mě. V jeho pohledu nebyla zloba ani strach, jen údiv, tak trochu překvapení a to i z mé strany. Je to nádherné být tak blízko naprosto divokému zvířeti, je v tom pocit nebezpečné živočišné a drsné krásy. Samotáři bývají někdy mrzutí a dokonce i zlí a stejně jako staří lidé i oni mají rádi klid. Žádný film či kniha nemůže nahradit bezprostřední zážitek při setkání s takovou divočinou. Člověk ledacos vidí, přečte, ale není nad vlastní zážitek.
Pro dnešek dobrou noc, pokračování příště.
Wicky
Následuje
Jago | 16. 2. 2016 Ut 21:00 | Cesty Príroda Zvieratá | 60 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Bliká tu na mňa práve v práci zopár monitorov, ale na notebooku som si to pri rannej káve prečítal. úžasný úúúžasný úúúúúúžasný článok !
„Poklidná plavba se siestou a spoustou vodního ptactva.“ Tak teraz neviem, či táto popiska patrí k tej usmiatej pani nad ňou alebo k tomu hrochovi pod ňou.
Na řece bylo vidět dle mého vkusu málo zvěře, tak jsem začala fotit místní pasažérky, jak siestují nad hrnkem kávičky, co byla na lodi k dispozici. Prostě poklidná plavba.
Mně tu sice nikdo nebliká, jako chudákovi košovi, ale číst článek teď nemám čas. Aspoň teda pochválím žirafu, co vyrůstá na vrcholku stromu žirafovníku.
[3] Zablikem na ně teda zpátky a hybaj zahrát Wicky něco za odměnu, když se plahočila až do Afriky, aby nám udělala radost.
[1] ano. výborná fotka! zverko vyzerá byť celkom hladkacie, neskúšala si?
[15] A když je čerstvě osprchovaný, navoňavkovaný a nagelovaný, voní jak parfumerie. Na chvíli.
„Člověk se tu musí chovat tiše a slušně“ proste chovať sa ako zwer – ticho a nenápadne
Wicky na akú vzdialenosť si fotila toho paviána? však to má zubyská ako lev šabľozubý! a určite hovorí, tak kedy už bude ta káááááva?!
[19] Zeptat se jich emailem, bude, myslím, bezpečnější.
[20] SV, přesně nevím, ale seděl na parkovišti na obrubníku, blízko našeho busu. Vraceli jsme se z vyhlídky. Asi nadával, že pro něj nikdo ještě nepřijel .
Byl tak cca 2 metry, možná blíž. Oni se tam ty zvířata nebojí. Však jsem psala, že S. Lance jsem nevědomky (já vůl) pohladila divokou opici po zádech. To byl pak mazec! Ale mi se nic nestalo. NAŠTĚSTÍ.
[24] Hádám, jestli to nebyl zrovna bratranec toho paviána.
Pavián sa očividne práve vracal z dentálnej hygieny.
Samec slon sa na Teba díval? Však to bol samec, nie samička!
Môj sused, kým bol mladši, sa vždy smial ako hyena. Staršieho ho už radosť zo života prechádza a prestal. Predtucha, že by ich mohol prílis skoro prilákať?
Žirafu by som rád videl, ako nastupuje do môjho auta. Už mne to trvá pol hodiny, kým do neho poskladám krk!
Záver: Ja by som tam dobrovoľne neišiel. Stačilo mi v Gänsendorfe medzi Bratislavou a Viedňou. Hovínko od opíc, ktoré obsadili naše auto a vozili sa po parku s nami, nám z kapoty ostránili nejaký dobrodej na parkplaci pred viedeňskou operou, kde sme ani nedostali pokutu za celodenné parkovanie!
[26] Si mi pobavil Máš pravdu, i my viděli, jak nasedají na kapoty a střechy pomalu jedoucích aut a vozí se, čumí do okýnek a běda tomu, kdo by je nestihl uzavřít včas! Hnedka šmátrají, co ukrást. Jsou voprsklí jak vopice. :o)
Nádherné fotky, jistě i nádherné zážitky, ale dávám přednost dívat se bezpečně prostřednictvím monitoru.
[26] tak oni boli v Gänsendorfe a nedali si so mnou scuka vo Viedni na wienerkaffee? no totok!
[28] tak to ja zase vrelo súhlasím s Wicky, že" Žádný film či kniha nemůže nahradit bezprostřední zážitek při setkání s takovou divočinou. Člověk ledacos vidí, přečte, ale není nad vlastní zážitek.!"
[24] no a ja som pohladila (vedomky) veľkého samca na Gibraltare, tiež nie dobrý nápad, mal tam rodinku, tak bol pomerne málo vrlý…samca opice, teda
[33] A to by som sa veru rád pridal aj ja.
Jaj, to som už vravel.
[32] nošak totok! aj na teba som myslela, šak ty tomáš tiež na skok! a Wien máš takyrád
[33] Na Gibraltaru se mě tamní opice snažila pohlavkovat.
[36] šak sú krásni, tí makakovia, alebo kto to je? majú bezva striebornohnedú srsť! a ako krásne lezú!
„Na večerním safari jsme potkali slona. V jeho pohledu nebyla zloba“ samozrejme, že nie. všetka zloba sveta je v ľuďoch.
Nádhera, jen si říkám, když se z auta nesmí vystupovat, co se děje, když auto kvůli poruše přestane jet. Přijede náhradní?
Hyeny mají ohromný stisk čelisti, jejich lov je děsivý, zatímco kočkovité šelmy své oběti nejdřív prokousnou krk, hyeny je trhají zaživa. Z těch bych měl ještě větší strach než z lvů.
[40] všetci majú. rozprával mi raz jeden cestovateľ, že sa im pokazilo auto, mali len to jedno, museli tlačiť. v noci, hyení oči svietili okolo…báli sa, že ak niekto spadne a nestihne naskočiť, bude malér…hyeny sa teda nebáli vôbec
[41] Rangeři mají s sebou vysílačky, když se pokazí auto, zavolá a přijede s náhradním. Ne mobily – vysílačky. Těmi se domlouvají i při safari, kde je kolik zvířat k vidění pro turisty. Z nočního safari jsme se vraceli kolem 22té hodiny, kdy se park uzavírá a nesmí tam nikdo zůstat a svítících očí okolo silnice bylo dost. Měli jsme velké přenosné lampy a z auta svítili do houští, abychom viděli, která ta světelkující očka komu patří. Zvířata tam byla, a nebyly to jen kozy. Takže info, že v noci tlačili džíp po prašný cestě je divočejší než ta zvířata. Během našeho safari přes den, které trvalo několik hodin, nám zastavil na velkém holém prostranství s nízkou trávou, abychom si mohli odskočit a oba rančeři byli v pohotovosti s puškama. Chlapi za jednu stranu auta a ženský za druhou. Jinak to nejde, byli jsme na území, kde jsou divoký zvířata a to nebezepčný. V noci se nestavilo nikde, byli jsme na to upozorněni! Takže jsme všici do jednho raději omezili pití.
Noční zvuky a zvláště, když je nedokáže člověk přiřadit komu patří a taky odkud vlastně jdou, jsou strašidelný a děsivý. No, ono se to těžko vypisuje, je lepší si tam zajet a poslechnout.
[42] "No, ono se to těžko vypisuje, je lepší si tam zajet a poslechnout. " verím.
[44] napr. smiech hyen pozorujích turistov počas nočnej toaletnej prestávky?
„Takže jsme všici do jednho raději omezili pití.“ tak to by bol pre mňa výrazný problém! bez vody a bez kávy neprežijem
[46] tož to aby si SV na expedíciu pribalila okrem denníčka aj nočníček
[49] hm, toho taky neznám. ale to neva. poznám Muhu, ducha Jizerských hor. no a to mi k šťastiu celkom stačí
[50] Muha nie je duch, Muha je maďarský horror. V anglicky hovoriacich krajinách známy ako The Fly.
[51] the omyl, milý Lojzo! Muhu je duch. a ak by si chcel o ňom niečo vedieť, zájdi do Jizerských hôr, alebo na stránku empepa
[52] Tak to je ale veliké nedorozumění! Ty o Muhu, ja o Muhe. Muhehe.
(tak potom si to mala skoňovať „poznám Muhua…“, nie? A rovno vravím – námietky, že veľkí duchovia sú nesklonní, neprijímam. )
[53] „poznám Muhua…“ A je jisté, že je to maskulinum? Může to být i ta/to Muhu.
[53] nemôžem skloňovať, Muhu to naozaj nemá rád. a v Jizerských horách je plno nebezpečných močiarov, tak s ním musím byť zadobre
Dobrá, tak ten smích zmodifikujeme a vrátíme se ke kořenům: BUHEHE CHLEMST!, jak jsme to říkali před zavedením MUHEHE.