Těchto asi dvacet tisíc oplocených a pečlivě střežených kilometrů mezi řekami Limpopo a Crocodile River je zvěří doslova napěchováno. Setkání se zvěří ale tady probíhá zcela jinak, než jsme zvyklí u nás v Evropě. Člověk se tu musí chovat tiše a slušně, nenechávat odpadky a je v parku jediný živočišný druh, kterému je v prostorách parku zakázáno pohybovat se pěšky. Jsme v zemi zvířat a nesmíme opustit vozidlo. Zvířata jsou na vozy zvyklá a nevyvádějí je z míry, ale návštěvníci musí být potichu a nehýkat jak malé děti nad hračkou, když prvně spatří živého slona nebo nosorožce či žirafu třeba jen tři metry od džípu. To se pak vyplaší a jde se schovat a zvědavě pak vykukuje z porostu, co to tam je za kvičícího vetřelce. Tak přišly první antilopy, červenohnědé impaly s bělavými zadečky, poskakovaly, jako by byly z gumy. Když stojí u kraje cesty, takové malé, půvabné a vystrašené a dívají se mi do foťáku těma velikýma hnědýma očima, vidím v nich krásu celé africké divočiny. Krásné pruhované zebry, zebří samec černý s bílým pruhováním a zebřice bílá s černým pruhováním. Dívá se ani se nehne. Jsme větší, a tak rozmýšlí, zda jí něco nehrozí. Za akácií vykoukla nádherná žirafí dáma a přešla přes silnici, za ní se osměluje ještě jedna a ta nejmenší ne a ne, máme v autě právě dámu hýkající blahem, která není utišitelná. Co se dá dělat, každý to prožívá po svém. Je to zážitek, který neovládne. Tak ať ho má, i když právě tím vyplašila žirafky. Pokračujeme a uprostřed silnice něco leží. LEV! Ale ne, je to jen hyena, a krásná. Na okraji silnice jsou další. Hyeny žijí ve smečkách a jsou nádherné. Byly na lovu a vypadají spokojeně a nažraně. Stojíme od nich asi metr, ani se nehnou. Vypadají naprosto neškodně, ale jsou to silní zabijáci a dobří lovci. Mají nezastupitelnou úlohu, jsou jakousi zdravotní policií a zlikvidují všechny zbytky. Mají mohutné čelisti a žerou doslova všechno, jediné, co po nich zbude, jsou chlupy a kopyta. Afričané mají z hyen strach a spojují si je s temnými silami a zlými duchy. Pověstný je i hyení smích. Bývá znamením, že objevily kořist. Nese se buší a je příšerný až strašidelný, začíná hlubokým chrapotem a končí jako pisklavý pláč. Jedno safari jsme absolvovali na řece Olifant's River. Poklidná plavba se siestou a spoustou vodního ptactva. I zvířata mají siestu, a tak jsou všechna skryta, jen stádo hrochů se dál vyvaluje v mělké vodě. Potápějí se, funí a zívají, otevírají tlamy jak předpotopní příšery. Sloní řeka je rájem ptáků. Vracíme se do našich rondavelů – domků v africkém stylu s doškovou střechou, luxusně vybavených. Mám dvoulůžkový, i když jsem sama, doplněno lednicí, kuchyňkou, kávovarem, mikrovlnnou troubou, sprchou, fénem a dalším komfortem. Nad postelí jak baldachýn moskytiéra. Na toaletě plné spreje proti hmyzu. Chodila jsem mezi domky v zahradě s exotickými stromy a záplavou květin a pozorovala černé uklízeče a pokojské a všelijaké zřízence a všichni s úsměvem zdravili. Až jsem se zatoulala a ztratila a nemohla si svůj domek najít. Jmenoval se Impala a tak jsem se nechala dovést až ke dveřím, usměvavým a milým černým klukem. Měl radost, že mi našel moji Impalu. Krugerpark zaměstnává asi přes tři tisíce takových lidí v tmavozelených uniformách. Na večerním safari jsme potkali slona. Asi mám na ně štěstí a přála jsem si ho vidět. Jsou nádherný a veliký, tenhle byl v říji, tak byl už i na dálku cítit. Měla jsem radost, že když jsem první poznala pach a řekla nahlas: „Tady bude blízko slon, já ho cítím“, a on za zatáčkou prostě stál u silnice. Ranger k němu pomalu dojel, zastavil, zhasl motor a jen jsme se dívali, pak se slon pomalu otočil, ukázal nám velký zadek a ledabyle odkráčel do podrostu, ve kterém okamžitě zmizel a zbyl zase jen ten pach. Byl to samec a byl skoro čtyři metry vysoký. Stál na straně, kde jsem v džípu seděla, a díval se na mě. V jeho pohledu nebyla zloba ani strach, jen údiv, tak trochu překvapení a to i z mé strany. Je to nádherné být tak blízko naprosto divokému zvířeti, je v tom pocit nebezpečné živočišné a drsné krásy. Samotáři bývají někdy mrzutí a dokonce i zlí a stejně jako staří lidé i oni mají rádi klid. Žádný film či kniha nemůže nahradit bezprostřední zážitek při setkání s takovou divočinou. Člověk ledacos vidí, přečte, ale není nad vlastní zážitek. Pro dnešek dobrou noc, pokračování příště.

Wicky

Předchozí (I.) část.

Následuje

III. část

IV. část

V. část