Jantar na hradě Malbork
Snad každý, kdo navštívil baltské pláže, hledal v písku kousky jantaru. My jsme sice u moře žádný jantar nenašli, ale našli jsme ho v muzeu na polském hradě Malbork. Nebylo to speciální muzeum jantaru, ale i tak bylo na co koukat.
Jantarové balvany: 
Chybí sice porovnávací měřítko, ale každý z těchto kusů měřil alespoň 20 cm.
Co všechno se nenajde v jantaru?
Leccos a je to řádně zaevidované.
Zajímavější byl zpracovaný jantar.
Mistrova dílnička
Jantarovou komnatu tu sice nemají, ale i tohle jsou pěkné kousky:
A teď něco pro parádivé dámy:
Takže pánové, kdybyste nevěděli, co pořídit svým partnerkám k Vánocům, tady se můžete inspirovat.
Poznámka: Omlouvám se za sníženou kvalitu obrázků. Exponáty byly za sklem a mířily na ně ostré reflektory, blesk nepřipadal v úvahu. Můj fotoeditor se pořádně zapotil a ne vždy byl úspěšný.
Jago | 3. 12. 2014 St 23:06 | Cesty Obrázky | 31 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Vzhľadom na to, že nie som parádivá dáma, najviac sa mi páči ten titulný hlavonožec. 
Mně se líbí ten meditující strejc, i když se tváří poněkud nasrdene.
Ten předposlední kousek by se možná líbil i Milošovi Zemanovi. 
Mně se líbí ten první „balvan“. Na povrchu se tváří jakoby nic, a uvnitř ta nádhera. Zkusím rozmlátit kladivem nějaké oblázky u nás na pláži, jestli z nich náhodou taky něco pěkného nevypadne.
[4] A ak z nich nič pekného nevypadne, môžeš predávať štrk.
[4] Já mám hezkou a milou cestopisnou vzpomínku, jak jsem v Maroku mlátila šutrem do šutru a vykřesala kamennou památku. 
Heč! 
I kdybys měl fotky přímo dokonalé, skutečnost bude určitě krásnější.
Líbí se mně první, třetí a pak ty kuličky.
Jestli někde stojím před klenotnictvím, tak je tam určitě jantar.
Někdy se divím, jak jsou kameny veliké.
Krásné medové kousky! Tak takové, ne sice dvaceticentimetrové , ale čtyřicetkrát menší, jsme sbírali na Krynici Morske. Ale v Gdaňsku jsem si pak vybrala krásný šperk z jantaru černého, jaké se moc nevidí.
Tak si tu meditujte, já mizím na adventní víkend, reportáž bude po neděli.
[1] ja nie som vôbec žiadna dáma ale jantár mám rada. ten posledný náhrdelník je krásny!
........som počula niečo o tom, že tie veľké kusy v klenotníctvach sú syntetický jantár (?) 8 – )
[17] Tak to nevím, ale pochybuji. Jantar je fosilizovaná pryskyřice a těžko ji vyrobíš uměle. Napodobeninu (vzhledem) možná.
BTW: Jantar prý se pozná i tak, že ho chvíli zahřeješ v dlani a ta pak voní pryskyřicí.
Krásné, i tu návštěvu „křižáckého hradu“ ti závidím, jen jsem o něm četl, ale nebyl tam. Měl jsem však letos vidět Jantarovou komnatu v Carském sele.
Jantary jsou ale ve velkém vystavovány a prodávány v krakowské tržnici.
[21] V Krakově? Sukienici jsme prošli, ale jantaru jsem si nevšiml, to bychom si nějaký pořídili. I když, kdoví. Před lety jsme si koupili maličký jantarový suvenýrek v Rize a na cenu radši nevzpomínat…
[22] V Gdaňsku měli jantarů mraky a nezdály se mi být ani nějak nedostupně drahé. Ale je to už dost dávno, nějakých dvacet let…
[23] Přivezli jsme si jen magnet na ledničku, v němž je jantarový štěrk.
[25] Koukal jsem včera. Jako skutečnost zajímavé, tamní diskuse vesměs slabomyslná..
[26] Zahlédla jsem to jedním okem, k diskusi jsem se naštěstí nedostala.
[19] No nevím. Napodobeniny jantarů se – vedle té hojnosti pravých – běžně prodávají i ruské (asi nízkostavové) klientele v Karlových Varech.
[28] To by mě zajímalo, z čeho se ty napodobeniny dělají. Snad ne ze skla? Slyšel jsem, že když držíte kousek jantaru v dlani a zahříváte ho, ucítíte pryskyřici.
[29] Řekla bch, že z nějakých umělých pryskyřic, dají se zabarvit jakkoliv. Někde jsem četla, že se slisovávají i zbytky.
Odbočím – v posledních letech jsou klenotnictví plná šperků s českými granáty – také varují před napodobeninami, z almadinu. Český granát jako kámen prý není větší než 7 mm, jinak jde o napodobeninu. Podle množství za výlohami musí být naše granátové „doly“ hodně bohaté.
