Jak jsme jeli na Okoř
Zříceniny hradu Okoř jsou opěvovány i v jedné trampské písni. Musím se přiznat, že byť jsme oba Pražáci Vltavou křtění, na hradě Okoři jsme nikdy nebyli. I rozhodli jsme se, že jej navštívíme, a to o velikonoční neděli. To jsme si dali!
Nemajíce auta, rozhodli jsme se využít PID čili Pražskou integrovanou dopravu. Autobus č. 350 odjíždí z Dejvic v neděli a o státem uznávaných svátcích každou hodinu. I dostavili jsme se na stanici čtvrt hodiny před odjezdem a nestačili zírat: Autobus (nikoliv kloubový) už byl skoro plný a fronta dalších cesty dychtivých byla téměř dvakrát delší, než on. Postupovali jsme pomalu, protože řidič prodával lístky a lidi hledali drobné. Nevěřili jsme, že se do něj vejdeme, ale člověk je tvor plastický a nakonec jsme se tam nacpali všichni včetně jedné matky s kočárkem. Odjeli jsme o deset minut později.
Cesta by byla zajímavá, kdyby bylo vidět ven přes ostatní stojící, protože Vltava je pěkná i za Prahou. V Roztokách jsme ji však opustili, vyjeli do pořádného kopce a popojížděli od jednoho lidského sídla ke druhému. A všude ještě nastupovali další cestující; pravda, pár jich také vystoupilo. Byli to zjevně místní a určitě v duchu spílali nám, zatraceným turistům. Po nějaké době jsme dorazili na okraj Okoře a zírali, co tu parkuje aut na louce i u silnice. No, řekli jsme si, je neděle a svítí sluníčko, tak si lidi vyrazili.
Bus nás vyklopil u jakési velké louky v centru obce, na níž se nacházely stánky s rozličnými mlsky i pamlsky, a z níž už byl hrad vidět. I vydali jsme se k němu a spolu s námi davy dalších poutníků. Cesta nic moc, zaujal nás jen tenhle pařez.
Došli jsme do vsi a nad námi se tyčily trosky Okoře. Poučeni internetem, že se za jejich návštěvu platí, postavili jsme se na konec fronty, která měřila dobrých 300 metrů.

Tohle vše byla fronta na lístky, konec v nedohlednu.
Pomalu jsme postupovali ke kase, která byla v domku, na který nebylo vidět, protože stál za plotem. Když jsme k tomu plotu dorazili, zjistili jsme, že dnes se zde koná jakási slavnost, o níž jsme se na internetu nedočetli, takže vstupné činilo 175 Kč/osobu. To se nám zdálo být moc, protože program nás příliš nezaujal. Rytířské klání a ukázky sokolnictví už jsme viděli i jinde a dobovou hudbu najdeme i na TyTroubo. Leč dorazili jsme až do kasy, jejíž obsluhu jsme překvapili tím, že místo vstupenek jsme si koupili jenom dvě pohlednice, zaplatili, slušně pozdravili a odešli.
Vrátili jsme se na tu louku, a protože už bylo poledne, rozhodli jsme se, že něco zbodneme. Stánků tu byla spousta, pokrmy lákavé a ceny humánní. V duchu jsme si říkali, že takovéhle stánky by měly být na pražských velikonočních trzích, kde pro „staročeské trdelníky“ za nestydaté ceny není kam plivnout.
Pojedli jsme a usoudili, že další pšenka už nám tu nepokvete, a odebrali jsme na zpáteční autobus. Autobusy měly jet dva, ale ten první z nějakého důvodu nepřijel. Do dalšího, na který jsme čekali dobře půl hodiny, jsme se docela vešli a odjeli domů. Putování skončilo, kafe jsme si dali až doma.
Závěr: Na Okoři je hezky, ale musí se navštívit v době, kdy se tam nekoná žádný autdórový ívent. Takže se tam vydáme znovu někdy ve všední den a bude-li to stát za to, podám zde o tom zprávu.
Jago | 2. 5. 2019 Št 22:10 | Architektúra História Obrázky | 10 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, roubená je stromama…
Bezva reportáž. Moc dobře se to četlo v pohodlí příbytku.
V krbu praská poleno, u lokte sklénka velmi přijatelného nápoje. Žádné čekání, žádné strkání. Idyla. Jen trochu zapraská koleno až si dojdu do kuchyně přilít.
„vstupné činilo 175 Kč/osobu“ – Zřejmě nenápadný fundraising na opravu hradu. Zdá se, že už začíná chátrat…
[3] Akorát že už tam nebudou prodávat ty dobré bramboráky s olomouckými tvarůžky.
[4] Myslím, že se pokračuje v tradici byznysu – neb jsem vygůglil:
V roce 1773 po zrušení jezuitského řádu papežem Klementem XIV. dal správce hradu však strhnout střechy a materiál začal rozprodávat. Tím odstartovala přeměna hradu v malebnou zříceninu.
hrad pekný, ale ani jednu trochu vás nenapadlo, že o velikonoční neděli tam bude veľa ľudí?