Dnešný oslávenec: Zdeněk Jirotka

Český spisovateľ, fejtónista a humorista. Narodený 7. januára 1911, zomrel 12. apríla 2003.

Oslávenci, spomínaní v tomto seriáli, sa poväčšinou snažili o to, aby bol svet lepší, zaujímavejší, alebo zrozumiteľnejší. Ten dnešný si našu spomienku zaslúži hlavne preto, že vďaka nemu je svet veselší.

0107-zdenek-jirotka-01

Zdeněk Jirotka (Zdroj)

Zdeněk Jirotka pochádzal z Ostravy, nedokončil štúdiá na tamojšom reálnom gymnáziu, vyučil sa za murára, neskôr (v roku 1933, teda ako 22-ročný) si spravil maturitu na stavebnej priemyslovke v Hradci Králové. Po nej vstúpil do armády a ako dôstojník pechoty pôsobil vo viacerých mestách na Morave a na Slovensku (Košice, Banská Bystrica, Olomouc, Brno, Vyškov).

Amatérsky hrával hokej, dokonca bol členom československej reprezentácie na olympijských hrách v Garmisch-Partenkirchene v roku 1936 (to ešte na OH hrávali amatéri) a počas olympijského turnaja strelil tri góly. Nechýbalo veľa a bol by získal bronzovú olympijskú medailu, napokon skončili Čechoslováci štvrtí.

Po rozbití Československa z armády odchádza a krátko pracuje na Ministerstve verejných prác. Zároveň sa začína živiť písaním. Od roku 1940 pôsobí v redakcii Lidových novin, po skončení druhej svetovej vojny prechádza do Svobodných novin. Od roku 1951 je redaktorom Dikobrazu, potom prechádza do Československého rozhlasu (1953–62), až sa napokon vracia do redakcie Dikobrazu, kde vo funkcii zástupcu šéfredaktora pracuje až do odchodu na dôchodok v roku 1971.

Najslávnejší hrdina jeho diela, Saturnin, sa po prvýkrát objavil na stránkach Lidových novin v poviedke „Můj sluha Saturnin“, a priaznivé čitateľské ohlasy Jirotku povzbudili natoľko, že o Saturninovi napísal celý román (no, ono je to svojím rozsahom skôr novela). Keď si rukopis prečítala Jirotkova manželka, ohodnotila ho slovami „s týmto neprerazíš“, čo ale autora našťastie neodradilo – a prerazil.

0107-zdenek-jirotka-03

Saturnin. (Zdroj)

Keď Saturnin, inšpirovaný anglickými humoristami Jerome Klapka Jeromem a Pelhamom Grenville Wodehousom (predovšetkým jeho postavou sluhu Jeevesa), v roku 1943 vyšiel, hneď si získal obľubu čitateľov. Verný sluha s obrovskou fantáziou, inteligentne a s ľahkosťou pomáhajúci svojmu pánovi prekonávať nástrahy staromládeneckého života, ale aj jeho hlavná protivníčka teta Kateřina, jej syn Milouš, doktor Vlach, dědeček a slečna Barbora… všetky tie postavy si obľúbite a zapamätáte.
Aj keby Zdeněk Jirotka nenapísal po svojej prvotine už nič iné, zaslúžil by si miesto minimálne v učebnici literatúry. O sláve, ktorú mu priniesol Saturnin, neskôr hovoril: „Co bych to tajil – těší. Jsou lidi, kteří celý život pracovali, pak odešli do důchodu a pes po nich neštěkl. Já jsem před padesáti lety napsal jednu knížku a pořád to pro mě nese příjemné důsledky.“
Na druhej strane však konštatoval: „Nechci být macešský, ale myslím, že jsem napsal i lepší věci.“

V roku 1944 vychádza Muž se psem (v roku 1968 vyšlo jeho druhé, rozšírené vydanie) – román, parodujúci detektívky a podobné „pokleslé žánre“. Hoci ostal v tieni Saturnina, tiež je to príjemné čítanie, plné suchého anglického humoru. (napr. „U firmy Peters, Wild a Maresku nebylo v této věci pochyb: Nikdy nepřekročila hranice zákona. Od začátku svého působení se pohybovala na nesprávné straně této pomyslné čáry a nikdy nepocítila touhu vydělávat peníze způsobem poctivým.“)

0107-zdenek-jirotka-02

Zdeněk Jirotka (Zdroj)

Okrem dvojice románov napísal Jirotka tri zbierky poviedok – Profesor biologie na žebříku (1956), roku 1956, Sedmilháři (1970) a Pravidla se změnila (2000) – tie nepoznám, takže nič bližšie vám k nim nepoviem; ako aj niekoľko rozhlasových hier a fejtónov.

Umiera v roku 2003, dožil sa úctyhodného veku 92 rokov (pre zaujímavosť – jeho spisovateľský vzor P. G. Wodehouse umrel ako 93-ročný). Myslím, že to kľudne môžeme považovať za dôkaz, že smiech a humor predlžujú život. ;-)

Na záver jedna jeho múdra veta:
„Kdesi v Saturninovi jsem uvažoval o „starých zlatých časech“: Že je měl tatínek a měl je i dědeček, i když ty jeho byly jindy než tatínkovy a tak dále… A pak člověk s překvapením zjistí, že staré zlaté časy jsou ty, kdy byl sám mladý.“

P.S. Saturnina snáď poznáte všetci; ak nie, tu je kompletný. ;-)
http://elidor.cz/…saturnin.htm

Zdroje:
http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1247
http://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Jirotka

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

Jago | 7. 1. 2013 Po 7:30 |   [1]

Saturnin je skvělý! Je zajímavé, že teprve asi po třetím přečtení jsem si uvědomil, že by se mohl odehrávat v protektorátu (viz Alois Brudík), i když tomu ostatní reálie neodpovídají.
Řekl bych, že Muž se psem je opomíjen neprávem.
BTW: Maje jednu v rodině, cítím s Kateřinami, které se staly/stanou tetičkami.

reagovať

Anerisweb | 7. 1. 2013 Po 8:57 |   [2]

Saturnin je zaručeně kniha s nejrozsaláto­vanějším obalem v naší knihovně (máme vydání s obalem, který je tady v článku). Četla jsem ji snad tisíckrát a určitě ještě mockrát přečtu.

reagovať

kety | 7. 1. 2013 Po 14:02 |   [3]

[1] Tetu Kateřinu jsem z duše nesnášela! Nemohl jí autor vybrat jiné jméno???

reagovať

Eliza | 7. 1. 2013 Po 15:31 |   [4]

Jirotku i Jerome K.Jerome miluju od dětství. Netušila jsem že v něm našel svého idola, ale je to vlastně více než pochopitelné. Ano, tento styl psaní je mi velice blízký!!

reagovať

TlusŤjochweb | 7. 1. 2013 Po 20:20 |   [5]

Saturnina jsem míval na poličce na záchodku.

reagovať

quick | 7. 1. 2013 Po 23:05 |   [6]

[5] Ajta, spřízněná duše, i když takových, kteří mají čtení na záchodku, bude asi počet značný.
U mého kolegy byly poličky tři: on sám tam měl odbornou literaturu ze své profese, jeho tatínek zahradnické časopisy a maminka ženské sešitové romány.
Saturnin je celkem zaručený lék na deprese.
Súra krávy se cituje i v mladší generaci.

reagovať

kety | 7. 1. 2013 Po 23:13 |   [7]

[6] Můj tatínek má v oné místnosti zásadně německý slovník a louská německé klasiky v originále… ;-)

reagovať

Jago | 7. 1. 2013 Po 23:19 |   [8]

[6] My zas doma říkáme „Přinesl jsem ti červy“. :-)

reagovať

SV | 8. 1. 2013 Ut 10:23 |   [9]

reagovať

Jago | 8. 1. 2013 Ut 12:14 |   [10]

[9] Ten citát se najde za súrou krávy v [6] ,

reagovať

SV | 8. 1. 2013 Ut 12:47 |   [11]

[10] dík. nojono, čo už so mnou a mojimi určite neurčitými medzerami vo vzdělání 8-)

reagovať

Jago | 8. 1. 2013 Ut 12:58 |   [12]

[11] Tak abys věděla, tady to máš zkráceně vykopírované:
Ptal jsem se Saturnina, jestli dědeček opravdu chtěl, aby Milouš šel sbírat červy. Saturnin řekl, že to starý pán sice výslovně nenařídil, ale že takovým lidem, jako je Milouš, zahálka velmi škodí…
… Potom (teta Kateřina) asi v desítiminutových přestávkách nosila dědečkovi nejrůznější lahůdky, ale dědeček je tvrdohlavě odmítal. Teta umíněně přicházela a odcházela a už ve dveřích vždy ohlašovala: „Přinesla jsem ti žloutek s cukrem. Přinesla jsem ti med. Přinesla jsem ti zavařeninu. Přinesla jsem ti sýr.“ Když přišla počtvrté, dědeček rozzuřeně vyskočil a teta se rychle dala na ústup. Sotva se dědeček zase posadil, otevřely se dveře znovu, vstoupil Milouš s rezavou plechovkou v ruce a řekl dědečkovi: „Přinesl jsem ti červy.“ Dědeček vytřeštil oči a pak za hrozného řvaní vyhnal zděšeného Milouše z pokoje.

reagovať

SV | 8. 1. 2013 Ut 13:03 |   [13]

[12] ha ha haaa! dobrééé! dík! ;-)

reagovať

SV | 8. 1. 2013 Ut 13:10 |   [14]

[13] tak abys věděl, taková mezera ve vzdělání môže mať aj celkom príjemné dôsledky 8-)

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Tomuhle ukazateli nevěřte,

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod