Dnešný oslávenec: Jožo Urban

Slovenský básnik a textár. Narodený 29. novembra 1964 v Košiciach, zahynul 28. apríla 1999 neďaleko Zvolena.

1129-jozo-urban-01

Jožo Urban (Zdroj)

Začnem troma výstižnými vetami Daniela Heviera: „Na obálkach kníh vystupuje ako Jozef Urban, ale všetci ho volali Jožo. Jankovia boli v slovenskej umeleckej societe divní – ale Jožovia boli diví. Jožo Nižnánsky, Jožo Ráž, Jožo Urban…

Narodil sa v rodine železničiara v Košiciach, kde prežil prvých 18 rokov svojho života. Od pätnástich rokov publikuje básne v časopisoch, ktorými sa dostáva do povedomia slovenských básnických kruhov (podporovali ho Ľubomír Feldek i Vojtech Kondrót). Po maturite odchádza do Bratislavy, kde vyštuduje zahraničný obchod na Vysokej škole ekonomickej.

Jožo Urban sa zjavil v osemdesiatych rokoch ako kométa z Východu. Všade, v literárnych súťažiach, v prílohách mladých autorov, zažiaril. O básnickú šticu prečnieval hlavy svojich rovesníkov,“ – konštatuje Daniel Hevier.
Vrhol sa do víru bratislavského „umeleckého života“ (čo v preklade znamená, že sa stal pravidelným návštevníkom viacerých bratislavských kaviarní, vinární a krčiem a často striedal byty a postele), popri ktorom mu už na školu neostávalo dosť času, takže štúdium prerušil a začal si zarábať manuálnou prácou (štýlovo – vo výkupe fliaš). Ku cti mu slúži, že sa ku škole dokázal vrátiť (diplomovku napísal za noc) a úspešne získal titul ekonomického inžiniera.


Nemám kľúče a nemám byt
Nemám spôsob, akým žiť
Mám len plné zuby fráz
Pretože cítim, že prišiel zas
Psí čas
      •

V roku 1985 mu vychádza prvá zbierka Malý zúrivý Robinson. Čoskoro nato ho oslovuje Miro Žbirka („Musím najprv pripomenúť Vojtecha Kondróta, a čas, keď som s ním konzultoval moje texty na album Nemoderný chalan. Opýtal som sa ho, či nepozná nejakého zaujímavého mladého textára. Odporučil mi zbierku Malý zúrivý Robinson, dokonca som ju od neho aj dostal. Keď som ju prečítal, pochopil som, že sa tu objavil nielen nový básnik, ale aj textár.“) a Urban v kuchyni u Žbirkovcov píše svoje prvé texty – Možno sa ti zdá a Len s ňou.


Možno sa ti zdá, že nie som tým, čím som
že sa iba hrám a verím prázdnym snom
ale život nebeží tak ako práve chceme
celkom iným ľuďom dá čo uberá nám dvom
      •

Nechodil do prírody. Nepestoval nijaký šport. Nevedel ani plávať, ani jazdiť na bicykli. Okrem ženstva nepraktizoval nijaké náboženstvo,“ – spomína básnik, spisovateľ a Urbanov spolužiak z VŠE Ján Litvák (ale trochu preháňa, čo mu v diskusii k článku Urbanove príbuzné hneď vytmavili – plávať vraj Jožo síce nevedel, ale bicyklovať vedel a lyžoval dokonca veľmi dobre).
Po ukončení štúdia a absolvovaní vojenskej služby začal pracovať ako redaktor Literárneho týždenníka, neskôr pôsobil ako šéfredaktor literárneho časopisu Dotyky, potom sa stal šéfredaktorom „slovenského Mladého světa“, teda časopisu Mladé rozlety. Všade pracoval svojským „externým“ štýlom, v redakcii Dotykov vraj nemal ani vlastný stôl. Legendárnym sa stalo jeho vykopávanie dverí či rozbíjanie okien – v prípadoch, kedy nevedel nájsť kľúče od domu, bytu či kancelárie. Jeho posledným bratislavským povolaním bolo šéfovanie Medzinárodného domu umenia pre deti Bibiana.


Priestor, kde žijem, mám rád
Ale s Amerikou v duši chodím spať
Môžem sa doma zasedieť
Ale s Amerikou v duši prejdem svet

Cválaj vpred
V noci oheň pod hviezdami stráž
Buď rád
Že sa s Amerikou v duši prebúdzaš

Amerika v duši nie je zem
A nie je to čistý vzduch
Ameriku v duši obídem
Jediným gestom rúk
Sloboda ísť i zostať stáť
A vravieť si: Keď dostávaš, tak plať
      •

V prvej polovici 90-tych rokov ho počas porotcovania literárnej súťaže očarí mladá zvolenská poetka natoľko, že to skončí svadbou (preňho už druhou v poradí). Urban sa sťahuje do Zvolena a tu prežije posledné roky svojho krátkeho života. A prežije ich na svoje pomery pomerne usporiadane, ako sa na šťastného mladomanžela a následne otca patrí. („Kedy tvoril? Ako pre koho. Pre interpretov popu cez deň, pre rockerov v noci. Prišiel o jedenástej z krčmy, zavrel sa v obývačke, kde hučala veža, a textoval,“ – spomína jeho manželka Ivana)


S tebou liečim kým si tu
svoju schránku rozbitú

1129-jozo-urban-02

Jožo Urban (Zdroj)

Počas života vyšli Jožovi Urbanovi štyri zbierky (Malý zúrivý Robinson, Hluchonemá hudba, Kniha polomŕtvych a Snežienky a biblie), po smrti piata (Dnes je Mikuláša). Okrem toho napísal dve knihy esejov, jednu knižku pre deti (Dobrodružstvá vranky Danky) a niekoľko desiatok piesňových textov. Ten posledný – Voda, čo ma drží nad vodou – sa stal česko-slovenským hitom až po jeho smrti. Mimochodom, dva mesiace potom, čo alkoholom „posilnený“ Urban tragicky zahynul po čelnej zrážke s kamiónom, sa na prahu smrti ocitol aj interpret tejto piesne, ďalší z „divých Jožov“ – ten sa však takmer zázračne na tento svet vrátil.


Keby bolo niečo
Čo sa ti dá zniesť
Okrem neba nado mnou a miliónov hviezd
Tak by som to zniesol
Vždy znova a rád
K tvojim nohám dobré veci ako vodopád

Keby som mal kráčať
Sám a zranený
Šiel by som až tam kde tvoja duša pramení
Keby som ten prameň
Našiel náhodou
Bola by to voda čo ma drží nad vodou

Môžeš zabudnúť
Stačí kým tu si
Iba ďalej buď
Nič viac nemusíš

Chcem sa z teba napiť
Šaty odhoď preč
Čo má byť sa stane
Tak cez moje dlane
Ako čistý prameň teč

Ak ťa ešte trápi
Smútok z rozchodov
Ono sa to poddá
Ty si predsa voda
Čo ma drží nad vodou


Dajme ešte raz slovo pani Urbanovej: „Jasné, že Jožo pil. Alkohol bol jeho démonom aj pracovným nástrojom, ale hlavne spôsobom, ako prežiť absurdity života, na ktoré všade narážal. Pretože jeho zvykol bolieť celý vesmír…
A inak – Jožo aj hral futbal, lepil lietadielka, varil …
A bola s ním sranda.
A bola s ním láska…


Hovorí sa, že nad alkoholom sa nedá zvíťaziť, ale Východniari dokážu aspoň remizovať. Tragický koniec Joža Urbana je dôkazom toho, že nie vždy. Dnes by mal 48 rokov.

Aby sme si tu aspoň jeden Urbanov text aj vypočuli, vybral som Caracas v podaní Petra Lipu:


A na záver tradične pár citátov:

– Cudzie šťastie je i naše, ale cudzí smútok nie.

– Nie som človek, len cintorín buniek.

– Nie sme o nič horší ako pomníky.

– Túto vetu nesmieš pokaziť.

Zdroje:
– Daniel Hevier: Prípad Urban. Časopis .týždeň, 5/2010

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

kopretinkaweb | 29. 11. 2012 Št 0:17 |   [1]

to som nevedela,že ti pesničky sú vlastne jeho básne.....

reagovať

kopretinkaweb | 29. 11. 2012 Št 0:18 |   [2]

ti=tie

reagovať

SV | 29. 11. 2012 Št 10:13 |   [3]

[1] ani ja. sú krásne. nech mu je dobre, za dúhovým mostom.....

reagovať

SV | 29. 11. 2012 Št 10:14 |   [4]

Lojzík ďakujem

reagovať

Ďuri | 29. 11. 2012 Št 11:39 |   [5]

Mal vlastne šťastie, že v plnej rýchlosti narazil do poľského kamióna a nie do detského spevokolu. Možno by sa tie verše až tak nerýmovali.

reagovať

SV | 29. 11. 2012 Št 11:52 |   [6]

[5] …ano.....

reagovať

SV | 29. 11. 2012 Št 12:25 |   [7]

[4] napísal si o ňom pekne

reagovať

fialka | 29. 11. 2012 Št 13:44 |   [8]

Díky, lojzo.

Už přes 20 let mě písničky od Elánů (a Miro Žbirka a Peter Nagy)´drží nad vodou´, aniž bych nějak zvlášť vnímala, od koho který text písně je. My máme textaře, vy máte básníky. Jen co se mi teď připomnělo:
Svetadiel chránený nehou dlaní…
V nás horia chladné plamene…
Z tvojich plánov tiene slov…
Kým máš krídla, tak leť…
Všetkým priatelom tichúčko skúsme
dať úsmev za lásku, za lásku úsmev…

Vyzleč si smútok a príď.
Vyveď ma z tých štyroch stien.
Ukradni hviezdy a príď.
Prines mi krásny deň.

reagovať

lojzo | 29. 11. 2012 Št 20:24 |   [9]

[8] Tie citáty z pesničiek sú (zhodou okolností ?) všetky od Elánu, a autorom všetkých je Boris Filan;-)

reagovať

kopretinkaweb | 29. 11. 2012 Št 23:13 |   [10]

aj Peter Nagy si píše texty sám.

reagovať

SV | 30. 11. 2012 Pia 11:10 |   [11]

[9] Boris Filan taky fajn. to on vymyslel krajinu na dne pohára?

reagovať

lojzo | 1. 12. 2012 So 11:47 |   [12]

[11] Tak to veru netuším, o takej krajine som ešte nepočul (alebo počul, ale zabudol).

reagovať

SV | 3. 12. 2012 Po 12:04 |   [13]

[12] no ja som počula, kedysi dávno pradávno, no a odvtedy hľadám autora ;-)

reagovať

kety | 3. 12. 2012 Po 16:56 |   [14]

Bohém…

reagovať

fialka | 4. 12. 2012 Ut 12:53 |   [15]

[9] Vím, že jsou od Elánů, ale nemám to tady po ruce, abych se podívala, kdo jim co napsal. Tak všechno Boris, jo? No co se dá dělat.

reagovať

fialka | 4. 12. 2012 Ut 12:57 |   [16]

[10] Píše si sám, já vím.
Chtěla jsem říct, že na Slovensku je co textař, to básník. To u nás není.

reagovať

SV | 4. 12. 2012 Ut 13:01 |   [17]

[16] hm, čím to bude?

reagovať

lojzo | 4. 12. 2012 Ut 13:04 |   [18]

[16] Nemyslím. Skôr to bude spôsobené tým, že do českých rádií sa dostanú zo slovenských pesničiek len tie lepšie (aj keď je to samozrejme relatívne), kdežto české aj tie horšie.
Z fleku ma napadajú páni Horáček, Dědeček, Vrba, Šrut, Kopta, nehovoriac o Plíhalovi či Nohavicovi.

reagovať

pepa | 4. 12. 2012 Ut 14:35 |   [19]

[18] Přidal bych Karla Kryla a Marka Ebena. I další. A dám hlavu na špalek: J. Nohavicu bych mezi textaře – básníky neřadil.
Je otázkou, kde je hranice mezi texty, mezi poezií, co je tím i oním zároveň.
Je to velkolepé téma na rozsáhlou diskusi. :-)

reagovať

Jago | 4. 12. 2012 Ut 15:36 |   [20]

[19] A kam bys ho zařadil? Mezi textaře, nebo mezi básníky?

reagovať

Oby | 4. 12. 2012 Ut 15:43 |   [21]

[20] Nikoho bych nikam neřadila. Však on se většinou každý zařadí někam sám. Nebo jen tak volně poletuje sem a tam. ;-)

reagovať

SV | 4. 12. 2012 Ut 15:49 |   [22]

[19] no, keď si to už načal, čo by si teda poradil? ;-)

reagovať

pepa | 4. 12. 2012 Ut 20:39 |   [23]

[22] nechtěl jsem radit

reagovať

pepa | 4. 12. 2012 Ut 20:40 |   [24]

[20] Textaře, jednoznačně.

reagovať

pepa | 4. 12. 2012 Ut 20:41 |   [25]

[18]

[19]
Bylo by ostudné zapomenout na Jiřího Suchého

reagovať

kety | 4. 12. 2012 Ut 21:57 |   [26]

[18] [25] A taky třeba Kainar nebo Vodňanský…

reagovať

SV | 5. 12. 2012 St 9:05 |   [27]

[24] hm, bacha na hlavu! ;-)

reagovať

lojzo | 5. 12. 2012 St 9:08 |   [28]

Keď tak sledujem túto diskusiu, mám pocit, že každý (no dobre – väčšina) považuje básnika za niečo viac než textára. Prečo? ;-)

reagovať

SV | 5. 12. 2012 St 9:15 |   [29]

[28] zaujímavá otázka. neviem. básnik, to znie tak nejak romantickejšie.

reagovať

SV | 5. 12. 2012 St 9:16 |   [30]

[28] nie je mi ani celkom jasné, aký je rozdiel medzi básnikom a textárom…

reagovať

pepa | 5. 12. 2012 St 13:53 |   [31]

[28] nemyslím si, že by něco takového z diskuse vyplývalo…

[30] Textař píše texty k písním. To je jeho prvotní záměr :-)

reagovať

pepa | 5. 12. 2012 St 14:06 |   [32]

[30] Ne, vážně…
Text musí být zhudebnitelný, musí se dát zazpívat. Tomu musí být přizpůsobena kompozice slov i hlásek. Ne každé spojení slov je možné zazpívat. Musí tomu být přizpůsobena i forma.
Pro ilustraci: asi těžko by byl někdo schopen zhudebnit verše Allena Ginsberga, to jsem střelil první jméno, které mne napadlo. Našel bych i mezi českými autory dost příkladů (většinou ti, kteří píší volným veršem).
Umění textaře spočívá právě v té kompozici, o které jsem hovořil. Abych byl konkrétní, např.: Karel Kryl, Rakovina. Opakování hlásky „r“ dává jedinečný charakter písni. Havran J. Nohavici (ale to je trochu převzaté).
Kompozice slov, hlásek, samohlásek je důležitá i v básni. Ale není potřeba, aby báseň byla zpěvná.
Opět téma na rozsáhlou diskusi. Co k tomu dodá lojzík?

reagovať

SV | 5. 12. 2012 St 15:15 |   [33]

[32] aha, dík. iste niečo dodá aj Lojzík. no mne z toho vychádza, že Jarek Nohavica je génius. pretože jeho básne (aspoň ja jeho texty vnímam ako básne) sú docela komplikované a nespevné. ale on ich zaspieva. a krásne.

reagovať

Jago | 5. 12. 2012 St 15:16 |   [34]

[32] Takže co již zde nahozený Kainar? Myslíš, že psal básně, nebo texty k blues?

reagovať

Jago | 5. 12. 2012 St 15:19 |   [35]

[32] Souhlasím. Podle toho byl jeden z největších textařských neumětelů Michal Tučný zvaný Tučňák. Aspoň já to všude tvrdím.

reagovať

pepa | 5. 12. 2012 St 15:27 |   [36]

[34] Josef Kainar psal obojí :-) Kromě jeho textů byly následně zhudebněny i některé básně (A navíc překládal texty, pokud vím).

reagovať

pepa | 5. 12. 2012 St 15:28 |   [37]

[35] Všiml jsem si a nemám důvod nesouhlasit.
Drž se ševče svého kopyta…

reagovať

pepa | 5. 12. 2012 St 15:29 |   [38]

Mimo pořadí: Myslím, že velkým kouzelníkem slova byl Vladimír Vysockij.

reagovať

fialka | 5. 12. 2012 St 18:14 |   [39]

Tak takovou dlouhou diskusi jsem rozvířit nechtěla, ale někdo, kdo se v tom víc vyzná, by mohl něco sepsat.
Kainar byl výborný básník, nicméně si nevzpomínám na žádnou písničku (tedy text). HIT, abychom si rozuměli. Něco, co přečká v paměti i celá desetiletí.
Nohavicu moc neznám.
Kryl – básník, bezpochyby jeden z největších, jaké jsme měli.
Horáček – Štěstí je krásná věc, Kníže Rohan – jo, přišoupla bych ho k básníkům, někam na kraj.
Suchý – dík za připomenutí – psal hodně, za Pramínek vlasů a Klokočí by si jednou nohou mezi básníky zasloužil.
Zdeněk Borovec býval mým oblíbencem. Co jsem přišla o desky, marně doluju z paměti něco od něj.
Vrba, Kopta, Šrut, Fikejzová a spousta dalších, kteří píšou pěkné texty a dají se z nich udělat písně – koupíte si je a nikdy nákupu nelitujete? Nemluvím o stahování, ale o faktu, že mi (mně osobně) stojí některé věci i za určité oběti, nepohodlí, nebo si musím něco odříct, ale chci to natolik, že to udělám. V dobách, kdy ani nebyl internet (moji miláčci jsou, jak koukám, pomalu vykopávky) a kdy jsme si aspoň opisovali texty ručně, to byla právě slova, co dělalo píseň.

Ono je to všechno věc osobního vkusu a potřeb. Nejspíš by to bylo stejné jako diskuse o tom, který druh čokolády je nejlepší, kdy každému chutná něco jiného a vůbec, nejlepší čokoláda je uzený, knedlík, zelí… :-)

reagovať

pepa | 5. 12. 2012 St 19:10 |   [40]

Nerozumím, proč pátráš u Kainara po hitech.
Textů, které napsal a dokonce sám zhudebnil je spousta.

reagovať

pepa | 5. 12. 2012 St 19:13 |   [41]

[39] Kainarovy texty a Kainarovy básně nepřečkají desetiletí. Přečkají století.
Co říkáš této:
Stříhali dohola malého chlapečka?
HA!

reagovať

lojzo | 5. 12. 2012 St 19:14 |   [42]

[40] Len Plíhal ich nahral minimálne 22 (okrem prvej). ;-)

reagovať

kety | 5. 12. 2012 St 21:04 |   [43]

[28] Po pravdě řečeno, psaní písňových textů mi připadá snadnější než psaní básní. Možná tak soudím z toho, že spousta písniček – hitů – se obejde s dost banálním textem. I když napsat dobrý text k písni je skutečný kumšt. Vždycky se mi třeba moc líbila písnička Jiřího Suchého Jó to jsem ještě žil… ;-)

reagovať

lojzo | 5. 12. 2012 St 21:22 |   [44]

[43] „spousta písniček – hitů – se obejde s dost banálním textem“ No hej, sú textári lepší a textári horší. Ale aj básní je spústa banálnych, lebo nie je básnik ako básnik. A nie je učiteľ ako učiteľ, nie je kuchár ako kuchár, a tak ďalej a tak dokola, v úplne každom povolaní sú tí lepší a tí horší.
Že sa stane hitom pesnička s blbým textom, je už iná vec – ale vlastne možno ani nie: Nie je poslucháč ako poslucháč. ;-)

reagovať

Jago | 5. 12. 2012 St 21:37 |   [45]

[44] Aby se stala písnička hitem, musí mít promoušn. Česky to znamená „Dones flašku do rádia, ale raději dvě, jinak tě hrát nebudou.“ :-)

reagovať

fialka | 5. 12. 2012 St 22:10 |   [46]

[41] Říkám znovu, že je to otázka osobního vkusu. Nepátrám po Kainarových hitech, prostě jsem si na žádný nevzpomněla. Chlapečka jsme se učili ve škole, celého bych ho dohromady už nedala, ani to o kocourkovi, což se mi líbilo víc.
Mně připadají slovenské básně a texty jemnější a maličko jiné než naše. Všímají si trochu jiných věcí a pocitů. Jak jsem na jazyky natvrdlá, tak slovenštině rozumím docela slušně a jsem ráda, protože to, kvůli čemu si ty kusy textu opisuju, se těžko překládá. Asi jsem v tom svém komentáři (16) neměla srovnávat nesrovnatelné, tedy české a slovenské textaře a básníky, ale jen napsat, že se mi Urbanovy texty líbí.

reagovať

SV | 6. 12. 2012 Št 11:56 |   [47]

[46] .......jen napsat, že se mi Urbanovy texty líbí.
aj mne. a som rada, že som sa tu dozvedela nové veci. napr. že Voda je dielom pana Urbana. dík Lojzík.
pokojne zrovnávaj, čo a kedy chceš, Fialka. na to, aby sme boli kamaráti, nemusíme byť úplne rovnakí ;-)

reagovať

lojzo | 6. 12. 2012 Št 12:33 |   [48]

[47] „aby sme boli kamaráti, nemusíme byť úplne rovnakí“ Ba niekedy práve naopak! Keď si predstavím, že by som sa mal kamarátiť s niekým ako ja… asi by mi občas poriadne liezol na nervy! 8-)

reagovať

SV | 6. 12. 2012 Št 13:35 |   [49]

reagovať

fialka | 6. 12. 2012 Št 19:54 |   [50]

Tak to jsem ráda. :-)

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Murénu

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod