Dnešný oslávenec: Jiří Šlitr

Český hudobný skladateľ, divadelník (spoluzakladateľ divadla Semafor), hudobník – multi-inštrumentalista, herec, spevák a výtvarník. A ešte k tomu aj právnik, ale tomuto povolaniu sa našťastie venoval len v divadelných a filmových úlohách.

Narodený 15. februára 1924 v podkrkonošskej Zálesní Lhotě, zomrel 26. decembra 1969 v Prahe.

0215-jiri-slitr-01

Jiří Šlitr (Zdroj: Jiří Suchý: Knížka, aneb Co mne jen tak napadlo)

Mama ho učila hrať na klavír, otec (profesor kreslenia) maľovať. Začal študovať na gymnáziu v Jilemnici (dochádzal tam z rodnej dediny v lete na bicykli, v zime na lyžiach). Keď Sudety pripadli Veľkonemeckej ríši, odsťahovala sa rodina do Rychnova nad Kněžnou, takže Jiří pokračoval na tamojšom gymnáziu. V Rychnove spoluzaložil Rychnovský dixieland, z ktorého vznikol Czechoslovak Dixieland Band. Na otcovo želanie začal v roku 1945 študovať Právnickú fakultu UK, po jej úspešnom absolvovaní (po promócii vraj odovzdal diplom otcovi so slovami „tati, na, já to nechci“) dva roky vojenčil v Miloviciach ako výtvarník Ústredného domu armády. Tam sa zoznámil s textárom Pavlom Koptom a spolu napísali prvé pesničky – Černá Jessie, Dnes naposled (neskôr ich naspievala pani Hegerová) a asi dvadsať ďalších.
Pavel Kopta pracoval ako asistent na Barrandove a keď sa v roku 1953 nemohol zúčastniť natáčania televízneho Silvestra, poprosil Šlitra (ktorý už medzitým býval v Prahe u bratranca), aby zaňho zaskočil. Pár dní nato ho Horníček a Lipský žiadali o „telefón na toho blonďáka, čo pozná všetky Ježkove pesničky“. Šlitr s týmito dvoma pánmi začal jazdiť ako doprovodný klavirista na zájazdy a bol to práve Miroslav Horníček, kto ho v roku 1957 zoznámil s Jiřím Suchým.

Šlitr nemal pevné zamestnanie, bol výtvarníkom na voľnej nohe (v roku 1957 mal svoju prvú výstavu, niekoľko jeho kresieb kúpila aj Galéria hlavného mesta Prahy), ale čoraz viac v jeho živote začala prevažovať hudba. V roku 1958 sa ako člen Laterny Magiky stal na pol roka hviezdou svetovej výstavy Expo v Bruseli (hral tam na piáno svoju skladbu za doprovodu štyroch svojich kópií na premietacom plátne – kornetistu, klarinetistu, trombónistu a kontrabasistu), neskôr s týmto predstavením exceloval aj v Moskve, v Londýne a vo Viedni. V Laterne Magike spoznal aj svoju životnú partnerku Sylvu Daníčkovú (nikdy sa nevzali, v zásade však spolu žili až do jeho smrti; okrem nej však Šlitr mal kopu ďalších vzťahov, krásne ženy boli jeho slabosťou).

0215-jiri-slitr-02

Jiří Šlitr – autoportrét (Zdroj: Jiří Suchý: Knížka, aneb Co mne jen tak napadlo )

Po návrate z Bruselu začína užšia spolupráca medzi Šlitrom a Suchým. Napísali spolu niekoľko pesničiek a v roku 1959 zakladajú divadlo Semafor (ako iste viete, názov je skratkou zo slov SEdm MAlých FOrem, ale po jeho vzniku divadelné hry rýchlo odsunuli zvyšných šesť malých foriem – poéziu, film, koncerty, výstavy, tanec a bábky – na druhú a ďalšie koľaje).

Už prvá spoločná hra autorského tandemu S+Š (hoci Šlitr oficiálnym zamestancom Semaforu nikdy nebol, celý čas bol externým spolupracovníkom), Člověk z půdy, bola obrovským úspechom. Kritika síce nadšená nebola („Písně postrádají osobitost, některé dokonce svou melodií cosi připomínají.“), ale Suchého Pramínek vlasů si za pár dní spievala polovica Prahy. Nasledovali ďalšie hry – Taková ztráta krve s hitmi Klokočí alebo Marnivé sestřenice (to je tá, čo „měla vlasy samou loknu, jé-jeje“), Zuzana je sama doma… Semaforskí speváci (predovšetkým Matuška a Pilarová, ale napríklad aj Štědrý a Filipovská) sa stávajú hviezdami, Supraphon vydáva pesničky Suchého a Šlitra na gramofónových platniach.
V roku 1962 ale odchádzajú ku konkurencii najväčšie hviezdy – Waldemar Matuška a Eva Pilarová – a nová hra Jonáš a tingl-tangl sa musí zaobísť bez nich. V nej sa po prvýkrát dostáva Jiří Šlitr na javisko – a rýchlo sa stáva miláčikom publika. Jeho herecká kariéra vyvrcholila v roku 1965 samostatným celovečerným recitálom Ďábel z Vinohrad.

0215-jiri-slitr-03

Jiří Šlitr (Zdroj: Jiří Suchý: Knížka, aneb Co mne jen tak napadlo )

Šlitr bol typický workoholik, jeden čas skladal každý deň novú pesničku („Ne že bych byl línej, ale on byl pracovitější“ – hovorí Jiří Suchý). Na vrchole slávy mu začalo byť Československo malé a mal ambície presadiť sa v zahraničí. Veľké nádeje vkladal hlavne do svojej a Suchého jazzovej opery Dobře placená procházka, ktorú by rád videl na Broadwayi. Keď mu to nevyšlo, zmieroval sa s tým veľmi ťažko a ani úspechy filmov Kdyby tisíc klarinetů a Zločin v šantánu mu náladu nenapravili.

V roku 1967 sa zúčastnil na svetovej výstave Expo v Montreale, v tom istom čase vystavoval kresby v Hollywoode a Houstone. V roku 1968 podpísali S+Š Vaculíkových 2000 slov, po augustovej invázii (v tom čase bol Suchý ešte v zahraničí) Šlitr obnovil a politicky aktualizoval Ďábla z Vinohrad. Poslednou hrou, v ktorej sa objavil, bola Jonáš a dr. Matrace roku 1969.

26. decembra 1969 odchádza z domu (kde práve bola jeho sestra s manželom a jeho partnerka Sylva Daníčková), že si potrebuje v meste niečo zariadiť. Keď sa dlho nevracia, začínajú ho hľadať, až napokon objavujú jeho auto na Václaváku, kde mal ateliér – ten je ale zamknutý a nikto neotvára. Privolaná polícia vylamuje dvere a v posteli nachádza bezduché telá Jiřího Šlitra a mladej slečny. Ako príčina smrti je určená otrava svietiplynom z poškodenej pece.

Dajme ešte slovo Jiřímu Suchému, ktorý v Zpráve o podivuhodné činnosti právníka Šlitra píše:
    

Komik Jiří Šlitr
Tohle je už zase úplně jiná kapitola, která začala v roce 1962, kdy jsme chystali v divadle pořad Jonáš a tingltangl. Postava kabaretiéra – světoběžníka mi ležela v hlavě už delší čas a Jiří Šlitr jí jednou dal poněkud konkrétnější podobu tím, že ji pokřtil jménem Jonáš. Tou dobou už měl složenou řadu písniček pro připravovanou hru a dalo se očekávat, že už nás nemůže ničím překvapit. Když mi jednoho dne oznámil, že chce ve hře vystupovat, považoval jsem to – decentně řečeno – za „blbej vtip“. Ale jeho vážná tvář mě nenechala na pochybách, že že za vyřčenou větou stojí nevyvratitelný záměr. Na tomto místě je třeba vysvětlit, že herecké schopnosti Jiřího Šlitra nebyly nulové, nýbrž ještě o něco méně. Vzpomínám si, jakou potíž mu dělalo, když měl jít po představení Člověk z půdy na jeviště poděkovat, jak se na úspěšného skladatele slušelo. Ze snímku, který pohotový fotograf tehdy pořídil, září dodnes rozpačitý Šlitrův úsměv, ale není na něm žel zachyceno to titánské úsilí, které jsme museli vynaložit, abychom ho na to jeviště dostali.
Tento muž se tedy rozhodl stát hercem, přesněji řečeno komikem, což je v tomto případě ještě pikantnější. Hned při prvních zkouškách nám bylo jasné, že se mu to nemůže podařit. Seděl bezradně u piana a nepřirozeným hlasem odříkaval předepsané věty. Přemýšleli jsme s režisérem Karlem Marešem, jak toho ctižádostivého člověka od jeho záměru odradit, ale na nic jsme nepřišli, a tak jsme se rozhodli, že ho necháme vystoupit před publikem a vzniklý debakl že mu pak bude jednou provždy varováním před neuváženým vstupem na prkna. Sám jsem byl odhodlán zachránit na scéně co se dá, aby divák byl alespoň částečně uspokojen, i když mi bylo jasné, že nebudu mít snadnou práci. V duchu jsem si často opakoval výrok jednoho velikána českého divadla: „Špatnej herec, kterej nevydrží na jevišti dvě hodiny ostudy!“
Den premiéry se blížil nezadržitelně a Šlitrovy výkony na zkouškách se nelepšily. Někdy jsme dokonce mívali pocit, že právě naopak. 18. 6. 1962 – Gottwaldov. Předpremiéra hry Jonáš a tingltangl. Otevřela se opona a na scénu přicházejí dva komici. Ten suverénnější jsem já, ten nejistý je Šlitr. Začíná dialog. Tak, a jsme tady, – říkám já. Jiří Šlitr dodává: Myslíš? Řekl to slovo tak nepřirozeně, že to vyvolalo smích. Pokračujem v dialogu a tu si všímám, že repliky Jiřího šlitra vyvolávají u diváka salvy smíchu, ať jsou vtipné nebo ne. Hledím na partnera a musím objektivně uznat, že jeho strnulý postoj s rukama trochu vzdálenýma od těla má v kombinaci s diletantským hlasovým projevem něco do sebe. Přinejmenším je to stylové. A tu mi došlo, že publikum netuší, že Šlitr předvádí jediný způsob hraní, kterého je schopen. Publikum má za to, že tu výtečně vymyslenou figuru tak dokonale hraje. Je nadšeno. Po několika replikách chápu, že musím hodně přidat, pokud se nechci změnit v nahrávače.
*
Když jsem odjížděl hrát do pařížského Odeonu, neubránil jsem se určité trémě. Věděl jsem, že na premiéru přijde tehdejší šéf tohoto domu Jean-Louis Barrault, který mě svým uměním ohromil ponejprv ve filmu Děti ráje, v němž hrál největšího z pierotů. Věděl jsem, že mé představení bude sledováno pařížskou kritikou a že už toto město vidělo jinší kalibry než jsem já. A v tomto chmurném rozpoložení jsem dostal dopis od Jiřího Šlitra, který tou dobou pracoval v Montrealu. Psaní začínalo povzbudivou větou: Doufám, že Tvůj neúspěch v Paříži nebude příliš velký.
*
Na našich zahraničních cestách jsme se občas setkávali s lidmi, kteří měli soukromé jachty a kurty, soukromé konírny, soukromé promítací místnosti a helikoptéry… My jsme měli soukromý humor, ale cítili jsme se být nejbohatšími.
Poslední vtip Jiřího Šlitra jsem zaznamenal dva dny po jeho smrti. Byl jsem v oněch dnech celou tou neuvěřitelnou událostí silně zdeptán, neustále jsem na Šlitra myslel, a tak není divu, že se mi o něm v noci zdálo. Vypadal přesně tak, jak jsem ho byl zvyklý vídat, a já se nacházel v tísnivé situaci, protože se mi nedostávalo na tramvaj. Prosil jsem Šlitra, aby mě založil a on mi odpověděl: Vlez si do tramvaje, průvodčímu řekni, že se se mnou znáš a on tě sveze zadarmo. Když jsem se probudil, nechtělo se mi ani věřit, že to byl sen, protože ta věta byla přesně taková, jak by ji Šlitr vymyslel.
     •

Jiří Šlitr je autorom množstva pesničiek, a mnohé z nich sa stali hitmi. Dnes som ale vybral niekoľko takých, ktoré Šlitr aj interpretoval – a obvykle s jeho nenapodobiteľným humorom.

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

Ďuri | 15. 2. 2013 Pia 14:48 |   [1]

Citujúc tento článok som dnes manželke povedal, že aj my spolu žijeme v zásade. Divne sa na mňa pozrela…

reagovať

kety | 15. 2. 2013 Pia 17:57 |   [2]

[1] Ty teda umíš potěšit! ;-)

reagovať

Jago | 15. 2. 2013 Pia 22:06 |   [3]

A co teprve scénka Jak se zachovat v případě požáru (Ďábel z Vinohrad)? „Sudí napravo a liší nalevo. Je-li mezi vámi sudí, který je lichej… tak to nevím, ten ať zůstane sedět, ať vidí, jaký to je.“ „My máme v divadle dva východy. V případě požáru musíme jeden hermeticky uzavřít… Nějakej horlivec, aby se zavděčil vyšším místům, zatarasí vchody oba? Tak v tom případě si pamatujte, že nikdo se nesmí modlit nahlas, aby tím neurazil ateistický smýšlení přítomnejch pohanů.“
BTW: Vysoce organizovaná hmota, nyní opět Ježíšek, mi nadělil 2×11 CD s písněmi ze Semaforu. Tak si je pouštím.

reagovať

kety | 15. 2. 2013 Pia 22:40 |   [4]

[3] :-D :-D Osvícený Ježíšek!

reagovať

Jago | 15. 2. 2013 Pia 22:56 |   [5]

[4] Zrovna poslouchám Vodníka z Kytice. :-)

reagovať

lojzo | 16. 2. 2013 So 19:38 |   [6]

Jago [3] „Ježíšek mi nadělil 2×11 CD s písněmi ze Semaforu“ Ja som zrejme nebol až taký dobrý, takže som dostal len tú prvú jedenástku – zo šesťdesiatych rokov. ;-)

reagovať

Jago | 16. 2. 2013 So 21:20 |   [7]

[6] Nevadí, ještě budou Velikonoce. Ta Kytice je ve druhém kompletu (omlouvám se, ten má12 CD). :-)

reagovať

lojzo | 16. 2. 2013 So 21:28 |   [8]

Jago [7] „ještě budou Velikonoce“ Vidíš, to je pravda… Skúsim si ten Semafor vyšibať! 8-)

reagovať

lojzo | 20. 3. 2013 St 15:56 |   [9]

[3] + [6] + [7] Keď tak nad tým premýšľam, vychádza mi, že som nebol ani z polovice taký dobrý ako ty! 8-O

reagovať

Oby | 20. 3. 2013 St 16:16 |   [10]

[9] „…som nebol ani z polovice taký dobrý…“ – Určitě jsi byl, ale Jagovi třeba nadělil i Klaus, tak dostal víc. ;-)

reagovať

Jago | 20. 3. 2013 St 16:25 |   [11]

[10] Santa Claus ani Děda Mráz nemají u nás doma nárok. O Klausovi nemluvě. ;-)

reagovať

SV | 21. 3. 2013 Št 12:12 |   [12]

[9] mal by si sa nad sebou hĺbkovo zamyslieť ;-)

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Sestupující bůh

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod