Chvíľka poézie – Pepa Streichl

Želal si, aby vydržal hrať až do smrti. Splnilo sa mu to – v sobotu ešte koncertoval v domovskej Ostrave, včera ráno náhle umrel. :-( Folkový pesničkár a bluesman Pepa Streichl.

Kedysi dávno som jeho pesničky počúval často, mal som kazetu z jeho koncertu niekedy v polovici 80-tych rokov (obvykle vtedy koncertoval spolu s Nohavicom, aj v tomto prípade tomu tak bolo). Potom ale kazety odišli do histórie… a včera, keď som sa dozvedel, že do histórie odišiel aj Pepa Streichl, ma to tak vzalo, že som si povedal „tú kazetu som predsa nevyhodil!“ a začal hľadať. A našiel, strčil do kazeťáku (ktorý som nezapol už minimálne desať rokov) a počúval… Je to síce asi piata kópia piatej kópie, takže zvuková kvalita nevalná, ale tie pesničky sú skvelé stále.

Něco jsem našel, něco ztratil
od doby co vnímám svět
Někam jsem došel, odněkud se vrátil
abych to všechno sčet
A v dlani levé ruky jsem hledal, co mě čeká
Osud je dlouhá řeka

Peříčko času zvolna padá
do nadstavených dlaní
Minulost ještě mladá
nad námi se sklání
Vztyčené prsty pravé ruky
a slib, že budu vždycky svůj
A pak povel
Člověče stůj!

Je nám tu veselo, když srazíme stoly
Však něco ve mně zbylo
A něco ve mně zbylo
Po Moravském poli

Seprané modré džíny
barvou patříme k sobě
Nadáváme si, jsme vinni
ty mě a já tobě
A ruce volně podél těla,
z těch mám vždycky strach
Až nám dojde
střelný prach

Je nám tu veselo, když srazíme stoly
Však něco ve mně zbylo
a něco ve mně zbylo
Po Moravském poli
Je nám tu veselo…


Pepa Streichl na koncerte českých pesničkárov v poľskej Wroclavi, 1989:

Vždycky když se stmívá

Vždycky když se stmívá
Chytám druhý dech
Pro noc co mívá
Prst na ústech
A vždycky když se stmívá
Pléd noci na mě padá
Mám pocit
Té noci
Že je tu někde vada

Ale všechno je na svém místě
Nikde nejsou žádné chyby
Jen za roletou tváře
Ale mlčí jako ryby
Něčí kroky mizí v tichu
A v tichu mizí i slova
Vždycky když se stmívá
A říkám si – co kdyby…
Ale všechno je na svém místě
Jen půl Měsíce chybí

Vždycky když se stmívá
Chytám druhý dech
Pro noc co mívá
Prst na ústech
A vždycky když se stmívá
Pléd noci na mě padá
Mám pocit
Té noci
Že je tu někde vada

Ale všechno je na svém místě
Nikde nejsou žádné chyby
Jen za roletou tváře
Ale mlčí jako ryby
Něčí kroky mizí v tichu
A v tichu mizí i slova
Vždycky když se stmívá
Tak sčítám pro a proti
No vlastně, co mi zbývá
V tý půlměsíční noci?

Nosila punčochové kalhotky, zvané punčocháče
a pokaždé, když jsem se zeptal „Ilonko, budeme se líbat?“,
řekla, abych si dával pozor, protože jsou z dovozu.

Vzhledem k tomu, že si na filozofii příliš nepotrpím
tak jsem rád, když vím, na čem jsem
a tak když venku prší, beru si deštník
a to co je v dlani, na to se sahá líp.

Nosila punčochové kalhotky, zvané punčocháče
a jednoho dne, když jsem se zeptal „Ilonko, budeme se líbat?“,
neřekla vůbec nic.
A tak jsem se dozvěděl,
že náš průmysl učinil opět mohutný skok kupředu.

Nádražní blues

Jeden pán v modrém stejnokroji
co čekal v Brně na vlak
říkal že v tom New Yorku stojí
nejlacinější tranďák
a to prej vôbec nepřehání,
ten tranďák stojí jako ostříhání
A pak že to tam není drahý
A pak že to tam není drahý
A pak že to tam není drahý
Takový peníze za ostříhání hlavy!
 
A stejně žádnej New York není
A stejně žádnej New York není
A stejně žádnej New York není, není, není
Vždyť ti kovbojové, tohle všechno je jen vymyšlený!
 
Říkám – každý den v mojí televizi
mi ukazujou zbraně
že prý v tom Ani-to-neumím-říct došlo ke krizi,
že prý tam válčej jak saně
Tu válku hned jak dojde ke krizi
stejně vyrábějí v televizi!
Vždyť kde by vzali tolik mrtvejch lidí
Vždyť kde by vzali tolik mrtvejch lidí
Vždyť řekněte – kde by vzali tolik mrtvejch lidí
To studentům daj kilo a režisér to řídí
 
A stejně žádný to Anitoneumímříct není
A stejně žádný to Anitoneumímříct není
A stejně žádný to Anitoneumímříct není, není, není
Vždyť i ti mrtví, ty děla, tanky – to je vymyšlený!
 
A hádal se chlap v modrém stejnokroji
že z Brna do Prahy je blíž
přes Českou Třebovou po kolejích
než do Vídně prý, no to si piš!
To každý dítě ví že ne,
vždyť je to kousek z Brna do Vídně
Jestli je?
Prej do Prahy se jede jen pár hodin
Prej do Prahy se jede jen pár hodin
Říkal prej do Prahy se jede jen pár hodin
A do Vídně to trvá že prej celej rok
 
A stejně žádná Vídeň není
A stejně žádná Vídeň není
A stejně žádná Vídeň není, není, není
Vždyť i ty báry a ty valčíky, ten Strauss, no to je vymyšlený!
 
Takoví si myslí, že se mi předvedou,
já ale přece vím, že tam žádný koleje nevedou!

Polovina

Chvíle co nenudí roztáhla své ruce
Nepláče, nemluví
s pohledem svázaným k zemi
Stoupá si na špičky,
chytá se půlměsíce
V úplňku uvadá
únavou tanečnice

Napůl se usmívám
Napůl ti hřeju ruce
Napůl si zapláču
Jen půl je světla svíce
Napůl ti prozradím,
že chci trochu více
Jen půl se tě dotýkám
a napůl – to je méně
Napůl se tě ostýchám
a půl zla zbývá ve mně
Půl, to je bílý den
a půl je doba noci
Půl svého jména mám
a půlka je po otci

Chvíle co nenudí roztáhla své ruce
Nepláče nemluví
s pohledem svázaným k zemi
Lehá si na záda,
dotýká se spánku
V úplňku uvadá
loutka na provázku

Jen půl se tě dotýkám
a napůl – to je méně
Napůl se tě ostýchám
a půl zla zbývá ve mně
Půl, to je bílý den
a půl je doba noci
Půl svého jména mám
a půlka je po otci

Půlka je bolesti
a půl je uzardění
Napůl si zapláču,
napůl padám k zemi
Napůl už nedýchám
jen půl smrti není

Džínová nevěsta

Stál jsem vedle a hleděl na ně
přál jim štěstí a mačkal dlaně
topil se v citech, co neměly cenu
styděl se za ně a záviděl jemu

Dlouhý jak čára, v erárním kvádru
věneček v klopě namísto řádu
a přísně tajná hodnost a jméno
drobná a štíhlá, teď bude jeho

Barevná nevěsta
džínová modrá
Voněla smíchem
závist je hrozná
Ukrytá v barvách
zelená khaki
Jak jsem mu záviděl
chtěl jsem ji taky
Džínovou nevěstu
Džínovou nevěstu…

Trvalo chvíli, pak řekla ano
bylo mi teskno a v ústech plano
lítost jsem hledal v perlivé vodce
jsem v pravém rohu na svatební fotce

Půlnoc když klepala na okenní rámy
lehl si vedle ní, zůstali sami
Záclona protkaná v půlnoční černo
doteky a slůvka – co je to věrnost?

Barevná nevěsta
džínová modrá
Voněla smíchem
závist je hrozná
Ukrytá v barvách
zelená khaki
Jak jsem mu záviděl
chtěl jsem ji taky
Džínovou nevěstu
Džínovou nevěstu…

Loučení v oparu nádražní hospody
pohledy do očí při rumu bez sody
A ruka ruku pevně svírá
budem však veselí, vždyť se neumírá!

Snad je mu do breku, když si sedne v kupé
Loučení na nevím je tak trochu kruté
V erární posteli noc je vždycky stejná
ale co ona – zůstane věrná?

Barevná nevěsta
džínová modrá
Voněla smíchem
závist je hrozná
Ukrytá v barvách
zelená khaki
Jak jsem mu záviděl
už ji mám taky
Džínovou nevěstu
Džínovou nevěstu…

 

Na záver jeden úryvok,…

Byli jsme blázni tohto pokolení
a dlouhý vlasy padali nám kdysi do čela
bylo nám dusno za zavřenou okenicí
to vědět holka, tak bys mne nechtěla

…jedno blues (Dneska pozdě k ránu)…

…a Streichlova „spoveď“ v programe Českej televízie Před půlnocí:
http://www.ceskatelevize.cz/…pa-streichl/

Komentáre

Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.

Oby | 13. 8. 2013 Ut 17:25 |   [1]

„Nádražní Blues“ se mi z toho výběru líbí nejvíc, ale jméno písničkáře mi asi nic neříká. Nevadí, když lojzo říká, že to byl frajer, asi na tom něco bude – tak ať se mu tam nahoře dobře hraje. ;-)

reagovať

kety | 13. 8. 2013 Ut 18:34 |   [2]

Díky, lojzo, za vzpomínku.

reagovať

pepa | 13. 8. 2013 Ut 20:45 |   [3]

Písně Pepy Streichla nepatří mezi mé nejoblíbenější. Nicméně jako muzikanta jsem ho vždy uznával…
(vzpomínáte na jeho harmoniku v Nohavicově písni Zítra ráno v pět…?)

reagovať

Milošweb | 13. 8. 2013 Ut 22:22 |   [4]

Moc pěkně jsi ho přiblížil, Já ho znám hodně málo, protože ani folk příliš neposlouchám.
Z vybraných ukázek se mně nejvíce líbí Džínová nevěsta.
Texty ale má opravdu kvalitní.

reagovať

Jago | 13. 8. 2013 Ut 22:53 |   [5]

[3] Asi tak.

reagovať

SV | 14. 8. 2013 St 8:57 |   [6]

[3] to je jeho harmonika? tak tá je nezabudnuteľná.

reagovať

TlusŤjochweb | 14. 8. 2013 St 13:15 |   [7]

[3] [5] Též taky tak.

reagovať

lojzo | 14. 8. 2013 St 15:25 |   [8]

[3] Ja tiež nemôžem povedať, že by sa mi celá jeho tvorba páčila. Napríklad nedávno vyšlo CD s jeho koncertom zroku 1984 (v edícii „Archivy se otvírají“) – a ja som bol nepríjemne prekvapený, väčšina piesní na ňom je „na jedno kopyto“, nezanechali vo mne prakticky žiadny dojem. :-/

reagovať

Oby | 14. 8. 2013 St 17:54 |   [9]

Lojzo, ty seš teda dobrej. Napřed nám tu málem vženeš slzy do očí, jak ti hrozně mrzí, že chlápek odešel, a pak se vyjádříš, že na tebe jeho album neudělalo žádnej dojem. ;-) Mně na jedno kopyto nevadí, pokud se mi líbí styl. :-)

reagovať

lojzo | 14. 8. 2013 St 17:59 |   [10]

[9] Ale mňa to hrozne mrzí, lenže nebudem tu predsa pokrytecky chváliť pesničky, ktoré ma neoslovili. Tie, čo som vybral, sa mi páčia, väčšina z nich veľmi.
Asi nepoznám nikoho, koho tvorbu by som „žral“ komplet a bezvýhradne, každý pesničkár (spisovateľ, maliar, spevák, architekt…) má diela lepšie a slabšie.

reagovať

Oby | 14. 8. 2013 St 18:46 |   [11]

[10] To je asi všude, nějaká ta tvůrčí krize. Mně taky některé bábovky, stejně jako tobě některé baráky, vyjdou líp. ;-) S tím se tak nějak počítá. Takže jedno „nanic“ album se snad nějak unese. 8-)

reagovať

Elizaweb | 14. 8. 2013 St 23:33 |   [12]

Asi bylo opravdu špatné podnebí. Našeho „folkaře“ taktéž pohltilo nemocniční lůžko. Leží na JIPU a bylo to dost ouvej. Tak snad ten bude mít více štěstí, a ještě nám zazpívá a zahraje. http://www.lukylukac.eu/…spavanka.mp3

reagovať

kety | 15. 8. 2013 Št 7:20 |   [13]

[12] Držím mu palce!

reagovať

SV | 15. 8. 2013 Št 9:21 |   [14]

[12] držím všetky labky…

reagovať

Pripojte svoj komentár!

Môžete používať Texy! syntax.

* Hviezdičkou sú označené povinné údaje.


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Skokanka

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod