Arménie 2005 – jezero Sevan
Na počátku října 2005 jsem pracovně pobýval v Arménii. I když byl program jednání nabitý, dokázali v něm naši arménští hostitelé najít i čas na návštěvu přírodních i historických míst a památek této krásné země. Jedním takovým místem bylo jezero Sevan.
Jezero Sevan (arménsky Սևանա լիճ) je nejen největší jezero v Arménii, ale i na celém Kavkaze. Má plochu cca 940 km2. Na délku měří 78 km, na nejširším místě pak 56 km. Leží 1894 metrů nad mořem a je tak nejvýše položeným vysokohorským jezerem na světě. Největší hloubka činí 83 metrů a do jezera se vejde 58,4 km3 vody (více vody má už jen jezero Titicaca). Od roku 1930, kdy začalo mohutné čerpání jezerní vody k zavlažovacím účelům a k výrobě elektrické energie, poklesla jeho hladina o 22 metrů. Do jezera ústí 28 řek a potoků a vytéká z něj jediná řeka – Hrazdan (arménsky Հրազդան).
Jezero leží v Arménské vysočině v proláklině obklopené čtyřmi horskými hřbety: Na severozápadě to je Pambakský hřbet, na severovýchodě Sevanský hřbet, Geghamský hřbet na západě a Vardenisský hřbet na jihu. Tak aspoň praví česká Wikipedie. Na některých následujících obrázcích tyto hřbety uvidíte, ale nechtějte na mě, abych určoval, který je který.
Poloostrov Artaniš a mys Noratus dělí jezero na dvě části. Na jihovýchodě je to Velký Sevan, na severozápadě pak Malý Sevan. Ten je podstatně hlubší, jeho břehy jsou příkré a třebaže je „malý“, je v něm víc vody, než ve Velkém Sevanu.
Odkud vzal Sevan své jméno, není dodnes příliš jasné. V dávných dobách se nazýval také Gelam (Gegam), až do 30. let 20. století se mu říkalo též Gokča (ázerbájdžánsky Göyçə, což znamená „modrá voda“). Lidová etymologie soudí, že jméno Sevan pochází z arménských slov „sev“ (černý) a „vank“ (klášter) podle barvy zdí kláštera Sevanavank, ale ukazuje se, že ten název je starší – pochází zřejmě již z časů mocné starověké říše Urartu, pravděpodobně ze slova sunia (jezero).
Jezero Sevan – pohled z poloostrova Sevan na pobřeží.
My jsme navštívili klášter Sevanavank, ležící na poloostrově Sevan v severozápadní části jezera. Tenhle poloostrov nebyl vždy poloostrovem. Původně to byl ostrov a s pevninou se spojil až po poklesu hladiny jezera v minulém století.
Klášter Sevanavank (arménsky Սևանավանք, což znamená sevanský klášter) založila v roce 874 princezna Mariam, dcera pozdějšího krále Ašota I. Bagratuni. Nezačala na zelené louce, mniši si zde postavili kapli a cely již kolem roku 800. Jádro kláštera tvořily tři kostely, z nichž se dodnes zachovaly dva: Surb Arakeloc a Surb Astvacacin. Další stavby (knihovna, škola, obytné budovy) podlehly zcela zubu času.
Klášter nebyl na rozdíl od téměř všech ostatních arménských klášterů opevněný, protože stál na ostrově a nějaké zdi tak nebyly třeba. Ašotovi sloužil jako základna v jeho bojích proti arabské invazi a kněží i mniši bojovali na arménské straně jak proti Arabům, tak později proti Osmanům. Byl poutním místem až do roku 1930. kdy jej museli opustit poslední mniši. Nyní opět patří Arménské apoštolské církvi.
Sevanavank – Surb Arakeloc (kostel Svatých apoštolů, Սուրբ Առաքելոց եկեղեցին)
Sevanavank – Surb Astvacacin (kostel Svaté matky boží, Սուրբ Աստվածածին եկեղեցին)
Oba kostely mají základy ve tvaru kříže a jsou postaveny ve stylu tradiční arménské architektury. Astvacacin má rozměry cca 12×15 metrů, je poněkud větší než Arakeloc (8×10 metrů) a byl postaven až po něm.
Surb Astvacacin – chačkary
Významnější památky z obou kostelů jsou nyní v jerevanském muzeu, ale i tak je zde vystaveno několik chačkarů, umělecky zdobených kamenů s křížem uprostřed.
Surb Astvacacin – oltář
Surb Astvacacin – „svíčkoviště“
I my, ač neznabozi, jsme tu zapálili svíčičku, protože je to pěkné a nemůže to nikdy uškodit.
Pak jsme se rozhlédli do všech světových stran…
Jezero Sevan – pohled od kláštera Sevanavank
Jezero Sevan – pohled od kláštera Sevanavank
Jezero Sevan – pohled od kláštera Sevanavank
Jezero Sevan – pohled od kláštera Sevanavank
Jezero Sevan – pohled od kláštera Sevanavank
Poloostrov Sevan – sestup do civilizace.
… a vypravili se po nekonečných schodech do místní restaurace. Cesta dolů už byla hračka, ale ta cesta nahoru!
Jezero Sevan v mlze a dešti.
Až do té doby nám počasí přálo. Pak se však najednou zatáhlo, padla mlha a začalo pršet. Inu hory… Ale za půl hodiny už zase svítilo sluníčko a někteří z nás se dokonce vykoupali v jezeře. Já mezi nimi nebyl.
Jago | 26. 7. 2012 Št 22:49 | Architektúra Cesty Príroda | 23 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
„více vody má už jen jezero Titicaca“ Pri všetkej úcte k obom jazerám, vedel by som vymenovať zo desať väčších. 
Predpokladám, že toto tvrdenie platí pre podmnožinu vysokohorských jazier, len to tam nie je explicitne uvedené.
Tie kostolíky sú pôvabné, trochu mi evokujú Byzanciu. Taký ravennský San Vitale v malom.
A prvá fotka s dvoma plánmi panorám je výborná. Mimochodom, nevieš náhodou, čo sa to týči vľavo na pobreží?
[1] Jo, to mi uniklo. To je tím, že každou větu pětkrát přepisuji. Skutečně: Севан — второе по запасам пресной воды горное озеро в мире, уступающее лишь озеру Титикака. (Ruská Wikipedie)
[2] Ono je to pochopitelné, do Byzance nebylo zas tak daleko a Arméni byli křesťané. To vlevo bude zřejmě jeden z mnoha dalších zdejších klášterů. Jak už jsem napsal, na nějaké větší šmejdění po okolí nebyl bohužel čas, takže nevím, který to je. Pokud to ovšem není sídlo arménského prezidenta, které se tam někde na pobřeží také nachází.
Všude na světě je něco krásného. Mívám ale už teď hned takovou „žárovičku“ a ta mi blikne, kdo a kdy tam zase vtrhnul, napadl, rozbořil, zničil, zabil. Je to taková škoda. Nevím zda tady na tvé exkurzi, ale určitě někde poblíž také ano. Jak nádherné by bylo moci jet kdykoliv, kamkoliv, ale jenom v přátelském duchu a bez obav.
[6] I tady, i tady. V Jerevanu jsme navštívili památník genocidy (bude o něm řeč v některém dalším dílu) a odcházeli jsme zdrceni. Ani záležitost s Náhorním Karabachem není dodnes vyřízená. Arménie má tu smůlu, že sousedí se státy obývanými převážně muslimy. Jedinou výjimkou je Gruzie, ale s tou se hádá také. 
Pěkné. Břehy jezera se zdají být hrozně pusté, žádný vyšší porost. Opravdu je kolem dokola jen taková jakási step? Padá na mě z té krajiny smutek…
[8] Kety: Jsou tam i nějaké borovicové porosty, ale moc ne – 1800 metrů nad mořem je docela znát. Na placatém pobřeží se pěstují zemědělské plodiny a hraje tenis. Hory, pokud jsem si všiml, jsou holé.
[8] V ruské Wikipedii se píše: На берегу озера растёт искусственный лес (сосна, широколиственные породы и облепиха). Jiné jazykové verze se nezmiňují vůbec. Takže částečně je to uměle zalesněné.
[10] Jo a kdybys nevěděla, co je to oblepicha, tak je to rakytník řešetlákovitý, Hippóphaë rhamnoídes.
[11] Dík za vyčerpávající odpověď, na rakytník jsem na vlastní oči ještě nenarazila, ale nápoj z něho je docela chutný „искусственный лес“ – vždycky mě napadne „umělecký“… 
no pekné jazero, ale naše plesá sú krajšie zaujímavý cestopis, ďakujem, Jago. posledná fotka sa mi zdá hrozne moc smutná, TlusŤjoch má asi veselšiu náladu. mňa zaujala fotka „sviečkovisko“ má takú zvláštnu atmosféru…
[13] „posledná fotka sa mi zdá hrozne moc smutná“ Smutná?! 
Pre mňa je nádherne nostalgická, nazval by som ju „Koniec sezóny“.
V takom počasí je najlepšie vo vode!
[14] Z ohledů ke kolegům – kamarádům sem bohužel nemůžu dát zěbry z jejich koupele.
Tak, tak. Teď už to ani nemůžu zeditovat, abys nebyl za mamlasa s „nesmyslným“ komentářem.
Hmmmm… vidím, že jsem nepřišla jen na kafe, ale i k pěkným toulkám. … a na hoře nad Kostelem svaté matky fičel vítr, že jsem se sotva udržela na nohách.
[21] Jejda, Wicky, tys tam byla taky ? To je dobře, že jsi po té vichřici přišla na kafíčko a na kus řeči. Je tu sucho, teplo a útulno.
