16. leden - Den památky Jana Palacha
byl v ČR zaveden zákonem od roku 2013. Lze oprávněně čekat různé vzpomínkové akce, takže o svých osobních vzpomínkách se možná zmíním až v komentářích. Jen bych rád ukázal, že na Jana Palacha nezapomněli ani tam, kde bych to nejméně čekal – v sicilské Catanii visí v kostele sv. Mikuláše tato pěkná pamětní deska:
Jago | 16. 1. 2014 Št 0:01 | Aktuality | 21 komentárov
Komentáre
Pri komentovaní vás prosíme o dodržiavanie elementárnych zásad slušnosti.
Pokiaľ neviete, aké to sú, asi vám niet pomoci, ale predsa len - skúste pozrieť do záveru tohto článku.
Podobná pamětní deska mě mile překvapila v Lucemburku (doufám, že se nepletu). Měla bych ji mít někde vyfocenou…
Jago, stručný překlad by nebyl? Nemám teď čas vyhledávat…
[1] cakam v Mexiku, kym ma pustia do datacentra – tak som to zatial hodil do gugla …
vecna spomienka
na Jan Palack
dobrovolna ludska pochoden
19 januara 1969 v Prahe
potvrdit pravo vsetkych narodov
nezavislost a kridlo zvrchovanost na kridlo sloboda
uctu k ludskym hodnotam
federacie modrou stuhou
Catania
predstavuje vyrocie
[4] Strýček Gogole umí česky velice bídně, což jsem poznal, když jsem dělal popisky k italským galeriím. Z italštiny je lepší si zadat překlad do angličtiny/němčiny. 
[2] Všichni už byli v Mexiku…
a teď je tam i košo
Tak si hezky užívej a vyklašli se na gůgl.
http://www.karaoketexty.cz/…-mexiku-3660
[5] Je známo, že i spoustu Čechů neumí pořádně česky, jak by to tedy moh umět pořádně Gůůůgl, že. 
[7] „Všichni už byli v Mexiku…“ …sím, …sím, ja som ešte nebol! :-/
Díky, Jago. K událostem, co znám jen z povídání v médiích, se mi těžko něco dodává.
[8] Nic si z toho nedělej – ani já jsem tam nebyla. Nemusíme být všude, hlavně, že jsme v pohodě.
[8] Nie? :-o Tak plánuj… Mexiko je veliká země, krásná země, plná nádherných věcí, obrovských pyramid, hlubokých hrobek, báječných lidí, rostlin, zvířat, krásného moře a dobrého jídla a zem Tequilly a čokolády.
Je tam na co se dívat, fotit, prožít a hlavně chutnat!! Mám i zvěř – divou a zblízka. Leguány – nádhrné a velké. Taky krokodýla s motýlem …
Tady můžeš denně prožívat dobrodružství a objevovat svět. Chce to jen trochu peněz, trpělivosti, otrlosti a vědomí, že vleže na gauči se svět nepozná. Na druhou stranu se však po návratu domů na gauči skvěle odpočívá, srovnávají myšlenky, nechávají doznít prožitky a plánují další cesty za poznáním a dobrodružstvím.
Bezva knížka o Méchiku je „Jak se mají Mayové“ od Zdeňka Šmída, mého učitele češtiny, který se bohužel na poslední výpravě tuším v roce 2011 utopil při potápění na Seychelách ve věku přes 70 let. Pod vodou dostal infarkt, už se ho nepodařilo zachránit.
[12] Kdyby to šlo…
Ale občas přivezu nějakou tu fotku a taky vzpomínku. A někdy někomu maličkou upomínku, kamínek, pohled, magnetku, hrneček na kafe… Mně ale stačí jen fotky a zážitky.
[13] …a možno ani nevieš, že občas tie maličké upomienky potešia viacerých. Ja mám napríklad kamienky z Mysu Canaveral – myslím, že odtiaľ pôvodne docestovali s tebou.
[14] Fakt? :-O
Z každé cesty od jisté doby vozím a posílám kamínky H.Psancovi. I s popiskou, kde jsem ho sebrala a taky mu posílám klasický pohled.
Říkal, že má známého, se kterým se rád podělí. Je to možné???? A… jestli je to tak.. tak se za měsíc můžete oba těšit na další kamínek z druhého konce světa, z nejjižnějšího bodu Afriky.
Mýmu tátovi musím taky poslat pohled, zase kvůli známce s razítkem, dceři hrneček, manžolovo kamárádovi zapalovač… a já mám radost, že opravdu takové maličkosti potěší!
Omlouvám se, trochu jsem odbočila od tématu. Právě v TV ukazují Palacha a Václavské náměstí tehdy a dnes. Je to smutné a bolestné. 
[11] dík za upozornenie na knižku od Zdeňka Šmída, mám ich rada.
[11] sim pošli trochu peněz ostatné cestovateľské vlastnosti mám.
