Konec roku 2013 jsme strávili na Sicílii. První den jsme přiletěli do Catanie (Katánie) a její prohlídce jsme věnovali něco hodin.

Město založili Řekové v rámci kolonizace Sicílie již v 8. století př. n. l. Jako na celém ostrově, i zde se střídali různí vládci. Jeden čas vládlo Karthágo, po vítězné 1. punské válce 600 let Řím, po něm Vandalové a Ostrogóti, následovala Byzantská říše a od 9. století n. l. Arabové. Ti zde pobyli asi 200 let a podlehli teprve po třicet let trvajících bojích Normanům. Normany vystřídal Jindřich VI., císař Svaté říše římské (z dynastie Štaufů) a jeho syn Fridrich I. (původce Zlaté buly sicilské). Ve 13. století dobyl Sicílii aragonský král Pedro III. a ta bylo po nějaké době připojena k Aragonii, krátký čas zde vládli i Habsburkové a savojská dynastie. V roce 1816 se Sicilské království spojilo s Královstvím neapolským, čímž vzniklo tzv. Království obojí Sicílie. Garibaldi připojil v roce 1860 Sicílii k Itálii, ale Sicilané to nelibě nesli a dá se říct, že se s tím nesmířili dodnes. Osobně mě např. překvapilo, když se o půlnoci na Nový rok nehrála italská hymna, ale pochod Radeckého a na italskou hymnu snad ani nedošlo.

Catania je po Palermu druhé největší sicilské město. Leží na úpatí Etny a tektonických rozmarů si už několikrát řádně „užilo“. Z historických záznamů vyplývá, že bylo celkem sedmnáctkrát pokryto lávou, pod níž zmizelo původní řecké a na jeho místě později postavené římské město. Výrazně poničeno bylo katastrofálními zemětřeseními v letech 1169 a 1693 a v roce 1669 se stalo obětí mohutné erupce Etny, po níž toho ve městě mnoho nezbylo. Bylo však opět vybudováno a mnoho budov, které vznikly v poměrně krátkém období po katastrofě, je barokních. Několik jsme jich obešli a k prohlídce zvu i vás.