Fotogaléria - Itálie 2013 - San Marino

Autor Jago. Fotogaléria vytvorená 16. 7. 2013 Ut 10:58.

Republika San Marino (italsky Serenissima Repubblica di San Marino tj. Nejvznešenější republika San Marino, v místním dialektu San Marèin nebo San Maroin) je ministát obklopený ze všech stran Itálií; leží mezi regiony Emilia Romagna a Marche, nedaleko od Rimini. Hlavní město je Città di San Marino, zkráceně San Marino. Nachází se v pásmu Apenin, takže zde nenajdete pořádný kus roviny, pořád je to s kopce do kopce. Nejvyšší horou je Monte Titano, čnící 739 nebo 756 nebo 755 metrů nad mořem podle toho, ze kterého článku Wikipedie čerpáte a kterou hladinu moře měl autor toho článku na mysli. Státeček má rozlohu pouhých 61,19 km² (třetí nejmenší v Evropě za Vatikánem a Monakem) a v březnu 2013 měl 32 538 obyvatel žijících v jeho devíti městech. Pyšní se tím, že je nejstarší nepřetržitě trvající republikou na světě.

Krátká historie.

Podle tradice založil San Marino dalmatský kameník Marinus (italsky Marino), později prohlášený za svatého, a to 3. září 301. Přišel sem z dalmatského ostrova Rab pomoct při rekonstrukci městských hradeb v Rimini, poničených liburnskými piráty. To bylo za vlády císaře Diokleciána, známého pronásledováním křesťanů. Nebylo tedy divu, že křesťan Marinus, vida persekuci svých souvěrců, uprchl na vrchol hory Titano a založil zde malou křesťanskou obec. Ta se postupně rozrůstala a již v 9. století o ní zprávy hovoří jako o otevřené, dobře organizované a hrdé komunitě.

Původně vládlo v San Marinu samosprávné shromáždění zvané Arengo, které tvořily hlavy jednotlivých rodin. V roce 1243 byla zřízena funkce dvou kapitánů – regentů jako společné hlavy státu (obdoba římských konzulů). Nejstarší zákony pocházejí z roku 1263, Svatá stolice potvrdila nezávislost San Marina ve smlouvě o ochraně z roku 1602, která vstoupila v platnost v roce 1631.

Napoleon uznal nezávislost San Marina v roce 1797 a totéž učinil po jeho porážce i Vídeňský kongres v roce 1815. Selhaly rovněž pozdější pokusy o podmanění ze strany papežského státu. San Marino se nestalo ani součástí sjednoceného italského království, a to díky Guiseppe Garibaldimu jako odměna za to, že jemu a jeho stoupencům poskytlo v předchozích letech bezpečné útočiště.

Za první světové války, kdy Itálie vyhlásila válku Rakousko-Uhersku, zůstalo San Marino neutrální. Po roce 1920 nabyla stejně jako v Itálii vrchu fašistická strana. Za druhé světové války bylo San Marino opět neutrální. Stálo ho to hodně lavírování, přesto se v roce 1944 nevyhnulo náletu RAF (byl prý nařízen na základě chybné informace, že hranice překročila německá vojska a zřídila si zde zásobovací základnu). Na jeho území se mezi Spojenci a Němci odehrála v září 1944 bitva u Monte Pulito, po níž San Marino obsadila spojenecká vojska, ale pouze na dva měsíce.

Ženy získaly volební právo v roce 1960. Od roku 1988 je San Marino členem Rady Evropy a od roku 1992 OSN. Není členem Evropské unie, a třebaže jeho oficiální měnou je euro (díky tomu, že před zavedením eura v roce 2002 mělo s Itálií měnovou unii), není ani členem eurozóny. Má však právo razit eurové mince včetně pamětních s vlastními motivy a nápisem „San Marino“, čehož k nemalému „nadšení“ sběratelů využívá a své mince prodává za dost nehorázné ceny; v obchodech je nazpátek nedostanete. To ostatně dělá Vatikán také…

San Marino jsme v červenci tohoto roku navštívili již podruhé, takže se omlouvám za případné opomenutí některých informací…

Krajina pod Monte Titano,

Basilica di San Marino

Tři věže na Monte Titano

La Rocca – pevnostní zeď

La Rocca – kostelík sv. Barbory

La Rocca jako vězení

Místní umělec

Pohled z La Torre

Cava dei Balestrieri

Muzeum upírů a vlkodlaků

Další noční můrou San Marina

Tak tohle auto


Rubriky

Najnovšie komentáre

Fotogalérie

    Náhodná fotografia

    Prejdite na fotografiu Je to palma, není to palma? Puerto Aventura

    Všetky fotogalérie


    Obľúbené adresy



    Služobný vchod