Motýlový krokodýl - Guatemala
To abychom tu měli i nějaké jiné zvíře, než jen samé motýly.
Komentáre
[2] u iného by som predpokladala skvelý teleobjektív, ale u teba predpokladám, že si schopná fotiť priamo krokodílovi pri čenichu 
[3] 
Ale? Jakpak jsi na toto přišla?!!
Seděla jsem v nějaké pidilodičce a hulákala, že pádluj blíž, ještě blíž… no tak, ještě kousek přece…a natahovala jsem se, abych dosáhla skoro na ten čumák, Indián se už bál že tam buď slítnu po hlavě nebo krokouš se vymrští a stáhne mi do vody. Začal se poněkud nervózně hýbat, motýlkové začali poskakovat. Tak Indoš zabral a popojel a proud řeky nás odnesl dál. Asi nemám tu brzdu strachu, chtěla jsem blíž, teleobjektiv byl totiž v brašně a já na foťáku měla jiný objektiv a nebyl čas měnit. Smůla.
[5] Wicky rezolutně odmítá nechat si vodítko připnout. 
Je to s ní těžké, ale zato máme co očumovat a obdivovat.
[6] Jen abychom pak neobdivovali krokodýla, kterému čouhá z tlamy vodítko. 
[7] Jejej, to neeee!! Ale krokodýla jsem už chovala v náručí, několikrát. Jsou krásný, velký, zubatý a chrochtají, jako když túruje motorka. Jednou mi při focení krokodýlů zmokl (utopil se) jeden foťák tak, že přestal fungovat. A ti maličcí jsou srandovní takový rychlý, chytaly jsme je za ocásky, aby se nerozutekly, jen jsme museli dávat bacha, koušou hnedka, potvory. Taky mám nádherný obrovský kůže jak z aligátora tak z krokodýla. Teda vyfocený samozřejmě. Když bude někdy zájem, můžu poslat krokouší úsměvy. Mám ráda krokodýly i hady a ještěry, ale nejvíc krokouše.
To je teda kombinace! Já mám ráda jen toho krokouše, který nikdy nekouše.