Blíží se advent, čas rozjímání, tak zatím rozjímejte nad tím, co navrhnete do bublin(y) vycházející(ch) z úst těchto svatých osob.

Minsk, srpen 2019

pokračovanie »

Dneska jsou ty obrázky dva, protože se mi nelíbilo, když jsem je spojil.

Tak kde je ta zatracená myš?

pokračovanie »

Sečteno, namalováno, bodová tabulka je zde. Byl jsem velice rád, že se na prvních místech umístily kratší texty, protože nevím, jak bych ty dlouhé vkládal do obrázků. Dopadlo to takhle, pokud jsem se někde nesekl:

1. místo návrh č. 21, 22 bodů, autor TlusŤjoch

pokračovanie »

Před nadělením shůry je třeba se chránit. Podívejte se, jak na to jdou v Bělorusku.

Sem se vejde lidí.

Polock, srpen 2019

pokračovanie »

Tohle se stalo 30. září 2019 v Lisabonu:

Kam s ní(m),…

pokračovanie »

Wikipedie praví: Stalinova linie byl systém opevnění postavený na západní hranici Sovětského svazu, sestávající z opevněných rajónů sahajících od Karelské šíje na severu až k Černému moři na jihu. Počátek výstavby opevněných rajónů spadá do roku 1929, na obranu před polskou agresí. Po připojení západního Běloruska a západní Ukrajiny ztratila význam a byla nahrazena Molotovovou linií ležící 300 km západněji. Sehrála významnou roli v začátku Velké vlastenecké války, zvláště na jihozápadním směru, kde zadržela protivníka na dva týdny.

V roce 2005 byl poblíž vesnice Lošany u Minsku otevřen historický komplex „Linija Stalina“, který na mnoha hektarech rekonstruuje část tohoto opevnění včetně různých zákopů a palebných postavení a je v něm umístěna sbírka různých zbraní a techniky individuálního i hromadného ničení.

My jsme dovnitř nešli, pouze jsme nahlíželi a fotili přes ploty a před nimi a popíjeli výbornou kávu za tři ruble u místního stánku čekajíce, až se vrátí z prohlídky zbranímilovní účastníci zájezdu, kterým nebylo líto dát 14 rublů za vstup.

Foto zpoza plotu. Na židli je nápis LIDSKOJE, což není charakteristika expozice, ale reklama na vcelku pitelné pivo produkované ve městě Lida.

pokračovanie »

Nastal podzim a je tu otázka:

Až se zima zeptá: Co jste dělali v létě?

Trakai, Litva, srpen 2019

Tak přece jen se našla nějaká zvířata. V Mogilevě mají antikavárnu Země velkých koček. Bohužel bylo zavřeno, tak jsme fotili jen přes výklad. Omluvte proto sníženou kvalitu obrázků.

Jako na potvoru je zavřeno…

pokračovanie »

Už delší dobu jsme tu neměli žádné zvíře, ale živá se nám nějak nedaří vyfotit. Tak se podívejte aspoň na ta namalovaná.

Vilniuský kočkodrom

Ocitnuvše se ve Vitebsku, nemohli jsme opomenout jeho slavného rodáka Marca Chagalla. Nejprve jsme navštívili jeho malé muzeum.

Chagallovo muzeum

pokračovanie »

Chybička se vloudila.

A co na to Harry Potter?

Minulý týden jsme absolvovali zájezd do Běloruska. Obrázků a dojmů máme spoustu, tady je jejich první část:
Ve městě Polock stojí skulptura označující geografický střed Evropy. Je jasné, že kolemjdoucí turisté se na tuto kuriozitu nadšeně vrhli a fotili. My také.

pokračovanie »

Už se zase potuluji po cizích krajích, tak za mě zaskočila Wicky dvěma obrázky medvěda, které nám slíbila v komentářích k Bečovu.

Medvěd žeroucí lucernu

pokračovanie »

První srpnovou neděli jsme se v rámci šmejdění po západních Čechách vypravili do Bečova nad Teplou shlédnout proslulý relikviář sv. Maura. Přijeli jsme tam až odpoledne, což byla, jak se ukázalo, docela škoda.

Městečko s ani ne tisícem obyvatel je situováno tak, že se v něm jde v podstatě stále do vršku s cílem dosáhnout zbytků gotického hradu a renesanční a barokní zámek, v němž je instalován onen proslulý relikviář. Kromě této pamětihodnosti je zde botanická zahrada, muzeum historických motocyklů a expozice hraček, rodinné muzeum žehlení a praní a expozice kasiček. Tahle muzea jsme bohužel díky pozdnímu příjezdu nezhlédli, i když B. Jaga prohlásila, že do muzea žehlení a praní by stejně nešla, neb těchto činností má doma i tak dost.

pokračovanie »

Dneska tu nejsem, protože se toulám po západních Čechách, kde doufám ulovit nějaký pěkný obrázek. Tak za mě zaskočila Wicky, i když její příspěvek patří v dnešních dnech spíš do říše sci-fi.

Léto, jak má být…

Loni jsme touhle dobou navštívili Západočeské muzeum v Mariánské Týnici. Byla tam i hospoda, ale s poněkud liknavým hostinským.

Takhle už tu stojí od loňska a nic.

V noci z úterý na středu proběhlo (v našich končinách jen částečné) zatmění měsíce. Tento nebeský jev byl zřejmě spuštěn na počest mise Apollo 11, která k Luně odstartovala právě před padesáti lety. Zatmění jsem si chtěl vyfotit, ale zaspal jsem ho. Naštěstí za mě zaskočila Wicky, která (stejně jako čert) nikdy nespí.

pokračovanie »

Včera jsme navštívili zoologickou zahradu. Jako obvykle – spousta lidí a něco zvířátek, ceny stravování až nemravné.

Richard taky chrápe, tak proč ne já?

pokračovanie »

V sobotu začal 106. ročník nejpopulárnějšího cyklistického závod Tour de France. Není to žádná procházka růžovým sadem, závodníci musejí překonat spoustu kilometrů a vydrápat se do někdy pěkných výšek. Jednou takovou kótou je Puy-de-Dôme, bývalá sopka ve Francouzském Středohoří (Massif Central), jejíž vrchol se tyčí nad městem Clermont-Ferrand v nadmořské výšce 1464 metry. My jsme ten vršek navštívili loni (tímhle ozubnicovým vláčkem, kdo by se tam drápal pěšky!) a já se těšil na to, že vás s ním seznámím. Jako aktualita mi to bohužel nevyšlo, letos Tour de France na Puy-de-Dôme nepojede.

pokračovanie »

… píše Wicky a nabízí sprchu:

pokračovanie »

Obrázek pro tento díl VBS jsem pořídil vyfotiv okno v katedrále Nanebevzetí Panny Marie (Notre-Dame de l’Assomption) ve francouzském městě Clermont–Ferrand. Soutěžních návrhů se sešlo celkem 51 a jak vidno z komentářů, ani možnost vybrat sedm nejlepších by mnohým z nás nestačila. Dopadlo to takhle.

1. místo návrh č. 51 – 38 bodů, autorka Janinka

pokračovanie »

To to utíká! Málem jsme v pátek nepostřehli, že naše kavárnička funguje už sedm let. Tak jsme si na počest tohoto výročí dali ten den s naším flašinetářem košom (to není ten na obrázku) v Bratislavě jedno kafe a vzpomněli na lojza, který, jsa zaměstnán, se tam nedostal.

Tenhle obrázek mi poslala bývalá kolegyně Ljuba z Kazachstánu.

Za co, soudruzi, za co?

Onehdy Oby slíbila, že nám pošle nějaké kardinály z Ontaria. Těšil jsem se na vypasené eminence, ale ukázalo se, že jsou to pěkní ptáčkové. Tak se na ně podívejte.

pokračovanie »

Tenhle obrázek je tu v předstihu u příležitosti Mezinárodního dne dětí, který bude v sobotu.

Já chci ten nalevo a doufám, že mi na něj něco dáte.

Dnes byl na řadě s obrázkem lojzo. Protože se musel na nějaký čas vzdálit, zaskočila za něj Wicky a posílá vám tuhle květinu květin. Omluvte malé zpoždění způsobené časovým rozdílem.

Jestlipak už Adéla večeřela?

Wicky píše: Je to květina z oceli a hliníku v Buenos Aires v Argentině, dar městu od umělce Eduarda Catalana. Květina se ráno otevírá a večer zavírá, je umístěna nad rybníčkem a v okvětních lístcích se zobrazuje jak voda, tak okolní krajina parku i výškových budov. Vysoká je cca 23 metrů a váží 18 tun, voda se v ní krásně zrcadlí a  park je oáza klidu a odpočinku. Květina znázorňuje všechny květy světa. Rok stvoření je 2002.

Nedalo mi to a tady je ještě jedno moudro německé. 

Úsměv, který vyšleš, se ti vrátí zpět.

Abych předešel výtkám, že je naše kavárnička málo zazvěřena, mám tu pár obrázků dravého ptactva. V článku líčícím naše putování na Okoř jsem zmínil, že sokolníky už jsme viděli. To jsem ovšem netušil, že je uvidíme už za čtrnáct dní znova na oslavě Dne země v Modřanech.

pokračovanie »

Zříceniny hradu Okoř jsou opěvovány i v jedné trampské písni. Musím se přiznat, že byť jsme oba Pražáci Vltavou křtění, na hradě Okoři jsme nikdy nebyli. I rozhodli jsme se, že jej navštívíme, a to o velikonoční neděli. To jsme si dali!

pokračovanie »

Tradičné otázky – čo je to a kde je to?

pokračovanie »

Jak se dozvoníte v případě výpadku elektrického proudu? V německém Jüterbogu jsem objevil tento vynález:

V případě výpadku elektřiny zvoňte prosím zde. Pak už vás uslyšíme.